Byt: Román ve dvou

by Jan Němec, Jana Šrámková

Romány jsou jako jednočlenné domácnosti. Co se stane, když se do knihy přistěhuje druhý autor? Vznikne román ve dvou, napjaté soužití dvou příběhů, které se na každé dvoustraně dotýkají a zároveň míjejí. Jeden příběh patří Danielovi, jemuž umírá otec, ten opačný Zuzaně, která odešla od partnera. Ty dva spojuje jen byt, o který se dělí, a palindromy psané na zadní stranu vzkazů. Ale nedá se i život přečíst z jedné a druhé strany stejně? Možná. Zůstává každopádně na čtenáři, kterou stranou začne. Jen pozor: co je pro jednoho hra, může být pro Daniela se Zuzanou osudová volba.

Genres: Fiction

336 pages, Hardcover

First published January 1, 2025

About the author

Jan Němec (1981)


* Byt. Román ve dvou (spoluautorka Jana Šrámková; Brno: Host, 2025)
* Lilliputin (Brno: Host, 2022)
* Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě (spoluautor Petr Vizina; Brno: Host, 2021)
* Možnosti milostného románu (Brno: Host, 2019)
*Dějiny světla. Román o fotografovi Františku Drtikolovi (Brno: Host, 2013)
*Hra pro čtyři ruce. Málem milostné povídky (Brno: Druhé město, 2009)

Studoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii. Spolupracoval s časopisem Respekt, Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. V současnosti je šéfredaktorem literárního měsíčníku Host a přednáší na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.

Reviews

[Kateřina · Rating 3 out of 5]

část jany šrámkový - hezký
část jana němce? jestli jste četli možnosti milostnýho románu a jestli vás v nich autor, stejně jako mě, pěkně sral, tak tohle je stejný. vím, že tohle neni autofikční román, ale stejně to tam je, uplně to stejný. takovej ten tón lehký intelektuální a morální nadřazenosti nad všechny ostatní, kterou sice postava může na několika místech verbálně popřít, ale stejně to z toho na vás čiší. a k tomu bych jen dodala, že jsem hluboce přesvědčená, že jan němec pohrdá ženami, nebo alespoň jejich valnou většinou. mírou sexismu a poznámek s pohrdavým tónem se kniha již zmíněnejm možnostem milostnýho románu zcela vyrovná. z mýho pohledu je to kundera jednadvacátýho století: přeceňovanej a nafrněnej.

[Pavel Sibyla · Rating 5 out of 5]

Skvelá kniha, skvelá. Jazykom, príbehom z dvoch odlišných perspektív, výpoveďou. Dalo by sa o nej písať veľa a dlho, ale uvediem len jeden moment, pre ktorý bolo pre mňa čítanie Bytu zážitkom. Začal som príbehom/optikou ZuZy, ktorá mi bola sympatická, rozumel som čo a prečo robí, vedel som sa v cítiť do vzťahovej situácie, v ktorej sa ocitla.
Potom som knihu otočil, prečítal som si Danielov príbeh, v ktorom Zuzana nesmela chýbať, no videl som ju inak. Obmedzene, samozrejme, lebo Daniel nepoznal jej vnútorný svet, nevedel čítať jej myšlienky, poznal ju len z pár stretnutí, pár rozhovorov a odkazov, ktoré si nechávali na konci týždňa. Rozumel som, prečo Dan Zuzanu upodozrieva, že koná a hovorí účelovo. Nikdy som pri žiadnej inej knihe tak silne neprecítil, ako a prečo sa v ľuďoch mýlime, ako ich nevieme a nedokážeme správne čítať, že sme v počiatkoch našich vzťahoch odsúdení k omylom a následným opravárskym prácam. Román ve dvou je literárny experiment, ktorý funguje a prináša niečo, čo sa knihe z klávesnice jedného autora môže sotva podariť.

[Magda · Rating 4 out of 5]

Začala jsem Zuzanou. Janě Šrámkové se podařil výjimečný text, živý, bolavý, mnohovrstevnatý, empatický. Skvělé vystihla všechnu Zuzaninu hloubku, náhled na svět. Komplexní obraz, co věta to perla. Skutečně nádherná věc.

Daniel od Jana Němce se mi tolik nelíbil. Jiný náhled na svět? Jistá stereotypičnost postavy, kde byla Zuzana hluboká, Danielova postava působila povrchně. Jazyk tolik neoslovil. Rozhodně slabší část.

Dohromady 4*
Martin Pecina je král.

[Na kávu s Terezou · Rating 3 out of 5]

2,5✨
Nesedl mi ani příběh, ale ani styl, kterým je jeden i druhý příběh napsaný.

[Jitka Č. · Rating 4 out of 5]

Byt je kniha, kterou obývají dva příběhy, dva různí autoři, dvě perspektivy. Na stránkách sice stojí proti sobě, ale ve skutečnosti se skvěle doplňují. Nabízejí pohled na tutéž situaci očima dvou lidí, a je na nás, kým začneme a komu dáme při vnímání příběhu větší prostor. Zajímavý literární experiment, který (aspoň v mém případě) fungoval naprosto skvěle.

Nemyslím si, že by pořadí čtení zásadně měnilo význam knihy jako celku, ale bezpochyby ovlivňuje, jak vnímáme jednotlivé postavy. Já začala Danielem. A jsem za to moc ráda. Kdybych totiž začala Zuzanou, nejspíš bych Daniela nesnášela. I tak mě trochu vytáčel. Působil na mě jako někdo, kdo se skrývá za intelektuální fasádou. Chladný, distancovaný, jako by jeho emoce byly zavřené pod skleněným poklopem, ze kterého k němu (a ke čtenáři) proniknou jen ty opravdu silné, které si prorazí cestu.

Když se nad tím zpětně zamýšlím, štval mě vlastně podobně jako alter ego Jana Němce v Možnostech milostného románu.

Zuzanina část byla úplně jiná. Plná emocí, obrazů, myšlenek. Četla se jedním dechem. Na Zuzanu jsem se napojila hned, a i když některé situace řešila... řekněme dost po svém, byla mi zkrátka bližší.

Dohromady pak ty dvě části tvoří funkční a sympatickou mozaiku. Každý z autorů vdechl své postavě život po svém, a styl psaní jako by zrcadlil rysy jejich hrdinů.

Výsledek? Perfektně sladěný duet. Klobouk dolů!

[Edna Nová · Rating 4 out of 5]

Jana Šrámková válí. Je to citlivé a poetické. Některé její věty by se daly tesat..
Jan Němec asi rád popisuje šovinisticke typky, co si nalhavaj, že jsou intelektuální esa. Nejenže jeho postava je sympatická asi jako smradlavá škeble, ale ani stylem to nezachranuje - česká románová průměrnost. Což mě teda dost mrzí, protože jsem na přebalu četla jak je strašně překládanej v zahraničí a další superlativy.

[Rosopsida · Rating 5 out of 5]

Koncepčně je tahle kniška velmi kul, to nelze neocenit. Poctivá pekařská práce plodící precizně pečený pletenec, dva kusy těsta splývající do jednoho celistvého objektu.

A přeci úplně ne. Příběhy obývají jeden prostor, sdílejí byt, lepidlo i inkoust, a přesto mezi nimi zeje jistá mezera. Zrcadlí se, ale netotožně, jako dvě chirální molekuly, limonen vonící po citronové kůře i terpentýnu.

(otázkou i nadále zůstává, zda se Janu Němcovi někdy podaří vytvořit text prostý sexistických podtónů)

[Tereza Eliášová · Rating 4 out of 5]

Výbornej nápad, skoro dokonalý zpracování, literárně i graficky, určitě byste to neměli minout. Víc se mi asi líbila Zuzanina část, kterou psala Jana Šrámková, ale nemůžu přestat přemýšlet o tom, zda by to tak bylo, kdybych jí nečetla jako první. Tahle knížka je totální chameleon, hrozně moc záleží, z který strany se na ten příběh budete dívat jako první. Skvělej literární experiment.

[Ef Grey · Rating 3 out of 5]

〰️ Jana Šrámková
Velmi citlivý text, který se četl místy jako poezie. Její texty jsou vždycky trefa do černého, zabalení do deky, ale zároveň něco drásajícího vyplouvajícího na povrch. Jelikož od poslední novely uplynulo dvanáct let (I’m feeling old now…), tak give me something, byť je to v kooperaci s dalším autorem.
Je to o vypůjčeném bytě, ale hlavně o mateřství a samoživitelství, a o péči o umírajícího otce, všechny ty výjezdy do nemocnic, kdy dobré dny střídají ty špatné. Nechci říct, že jsem si u toho pobrečela, ale zasáhlo mě to hodně právě i kvůli nějaké mojí osobní zkušenosti.
Hodně se mi líbil nápad s palindromy.

〰️ Jan Němec
Němcova část se mi vůbec nečetla dobře, bylo to tak nějak ploché, Daniel mě vůbec nezajímal a v tomto pojetí vlastně ani jeho otec, byť chápu, že to měl být asi záměr, „není všechno zlato co se třpytí“ atd., ale nakonec je to asi nějaké vnímání druhých. Zuzana ke staršímu Zachovi přistupovala s mnohem větším respektem než vlastní syn, respektive oba byli tvrdohlaví a neudělali ten krok k sobě ani jeden.
Milostné scény proč (nebylo to nějak popisné, spíš co do kvantity), vůbec mi to nesedělo k nějakému vyznění celé knihy a jsem ráda že Šrámková se ve své půlce tomu nevěnovala.
Je mi tak nějak nepříjemné to hodnotit jako celek, takže to dělat nebudu, hvězdičky musím zprůměrovat bohužel tak na tři (Šrámková má pět).

〰️
Musím ještě vyzdvihnout zpracování knihy, jedna linka se hřbetem a stránkami se mi líbila moc a chci tak mít všechny knihy… A celkově je to zajímavý grafický počin propracovaný do detailu.
Nejvíc jsem se bála toho, že otočím stránku a automaticky skončím na levé straně, kde je text vzhůru nohama a bude mě to hodně rušit, ale to se naštěstí vůbec nestalo a nevnímala jsem to.

〰️
Mám ráda složitý příběhy, řeknu anglicky. Complex stories. Nevím, jestli se to takhle říká, ale přijde mi to přiléhavé. Slyším v tom složitost, úplnost, komplexy i pleť. Všechno sedí.
Já ne, já mám rád, když je to jednoduchý a jasný. Transparent.

Obsluhuju se jako složitý stroj. Synchronizuju se jako družina akvabel, které dokonalou souhrou budí zdání jediného spontánního organismu. Pod hladinou ale zadržují dech úporně drezurované mořské víly sdrátované zaťatým odhodláním.

Hasím požár jen tak mimochodem, jedna akutní nouze jako drobné intermezzo jiné akutní nouze.

[Liiz_cita · Rating 5 out of 5]

Od prvej chvíle ma oslovil samotný koncept – dva pohľady, dve rozprávačské polohy, dve samoty v jednom priestore. Príbeh Daniela a Zuzany sa číta ako súzvuk dvoch duší, ktoré síce nikdy nesedia spolu za jedným stolom, ale nechávajú si odkazy. V poznámkach, v slovách starostlivo volených ako šifry, vo vzduchu, ktorý dýchajú v rovnakom byte, no v rôznych časoch.

Začala som Danielovou časťou a späť by som to nemenila. Jeho svet bol racionálny, pevne ukotvený v realite – aj keď rozkolísanej, bolestnej a plnej hnevu. Starajúci sa o chorého otca, ktorého slová bolia viac než mlčanie. Pendlovanie medzi Prahou a Táborem, medzi prácou a povinnosťou, medzi minulosťou a prítomnosťou. Daniel je muž, ktorého slová režú ako sklo, ale medzi riadkami je cítiť, ako veľmi ho všetko bolí.

Zuzanina časť bola iná. Jemnejšia, hmlistejšia, emotívnejšia. Poézia v próze, ktorá sa nie vždy číta jednoducho – no keď jej človek dovolí, aby sa rozliala pod kožu, ostane tam. Zuzana, utekajúca so svojím dieťaťom z nefunkčného vzťahu, je krehká aj silná zároveň. Jej rozprávanie sa nedá čítať len očami – treba ho vnímať srdcom.

Spolu tieto dve časti tvoria román, ktorý nie je len príbehom o bývaní v jednom byte, ale skôr o tom, ako veľmi sa dokážeme míňať, aj keď zdieľame jeden priestor. Ako ťažké je nájsť spoločný jazyk. A ako krehké, no krásne je, keď sa to aspoň na chvíľu podarí.

Táto kniha je čitateľský experiment v tom najlepšom slova zmysle. Nielen vďaka zrkadlovému spôsobu čítania a rozdielnemu štýlu oboch autorov, ale aj kvôli odvahe neponúkať odpovede, ale len tiché zamyslenia. Po dočítaní som mala chuť otočiť knihu a začať čítať z druhej strany – nie preto, že by som niečo nepochopila, ale preto, že som sa v nej ešte necítila byť hotová.

Byt je kniha, ktorá vás vtiahne a nepustí. Jemná, silná a neopakovateľná – určite si ju zamilujete!

[Eva Lavrikova · Rating 4 out of 5]

Bavil ma tento literárny experiment, napísaný dvomi autormi, resp. autorom a autorkou. Dva rôzne pohľady na "rovnaké" udalosti, zdieľanie - v doslovnom aj prenesenom slova zmysle - nielen fyzického, ale aj životného priestoru... Príbeh bol vystavaný pútavo a zaujímavo, ale to, vďaka čomu tento román vytŕča spomedzi iných "bežných" životných zápletiek skrotených do literárneho príbehu, je práve jeho uchopenie dvomi rôznymi optikami. Veľmi funkčne a prirodzene sa tu dopĺňajú nielen pohľady dvoch hlavných postáv, ale aj odlišné literárne štýly ich autora a autorky. Bavili ma oba, ale najviac ma bavilo, ako dobre spolu fungovali.

[Michal · Rating 5 out of 5]

Otevřelo to ve mně docela bouři emocí. Jak napsal kamarád: obyčejná, ale intenzivní kniha. Témata umírajícího otce, obtížnosti komunikace mnou hodně hýbala. Část Jana Němce se mi četla snáz a byla víc pro mě a o mně. A ano, občas je Daniel poněkud nesnesitelný do sebe zahleděný nafrněný intelektuál, ale já mám občas strach, jestli nejsem jako on. Každopádně vřele doporučuji.

[Ivo Skopal · Rating 5 out of 5]

Bavilo mě to!

[Anna Pernicka · Rating 4 out of 5]

5* za pribeh Zuzany, 3* za Daniela. A to ocekavani bylo opacne, vic jsem se tesila na Jana Nemce, ktereho jsem uz cetla. Originalni forma.

[Vladimír Žák · Rating 2 out of 5]

Better than Hartl but still.

[Tereza Bezrouková · Rating 4 out of 5]

Už jsou to tři dny, co jsem knížku dočetla a pořád se mi nechce začít jinou, ještě si tak trochu pobývám s postavami z „bytu“. A tak to má být. Na začátku jsem trochu postrádala „návod“ k použití a nemohla se rozhodnout - mám číst nejdřív Zuzanu nebo začít Danielem? Mám přečíst od každého jednu kapitolu a přeskakovat mezi postavami? I teď po přečtení se ptám, jak moc by můj dojem z knížky ovlivnilo, kdybych se rozhodla jinak. Nakonec jsem začala Zuzanou a musím říct, že místy to bylo pro mě trochu náročné čtení. Celá ta dějová linka i ta postava jsou vlastně skvělé, jen mi chvíli trvalo vplout do jazyka, kterým autorka postavu vykresluje. Byl to záměr? Pokus dostat čtenáře blíž do Zuzaniny hlavy a nebo je ten místy až trochu příliš intelektuální jazyk prostě jen póza? Občas se mi to zdálo až trochu schizofrenní. Nevím. Bylo to mé první setkání s autorkou. Prolínání současnosti a retrospektivních záblesků probíhalo tak nahodile, že pro mě často bylo obtížné zorientovat se v čase.
Ale zatímco Zuzanu jsem chroupala týden jak tři dva dny starý chleba, Daniela jsem zhltla s chutí za dva dny jako mísu plnou jahod se šlehačkou. Jazyk, kterým ke mě promlouval Jan Němec, teda vlastně Daniel, mě bavil velmi. A já mám po přečtení knížky nejen chuť zajít do Jednoty na skleničku naturálního vína, ale taky několik nezodpovězených otázek. A to mám ráda. A taky bych se moc chtěla podívat do toho „bytu“. Co takhle nějaké autorské čtení v Táboře?

[Karla · Rating 5 out of 5]

Štvali mě oba, Zuzana překvapivě víc.
Zajímalo by mě - taky máte postavu, se kterou jste začali, radši?

[Klara (klarinkniznisvet) · Rating 4 out of 5]

Před nedávnem vyšla kniha, která přinesla na českou knižní scénu poněkud nečekané a zajímavé spojení. Jana Šrámková a Jan Němec se společně sešli v knize, ke které každý napsal svou část tak, aby jejich celek tvořil jeden příběh.

Setkáváme se tak se Zuzanou v podání Šrámkové, která odchází s malým dítětem od partnera a nemá nikoho, u koho by našla útočiště. Její nezáviděníhodná situace ji dožene k tomu, že přijme nabídku sdíleného pronájmu v Táboře, kde je dohoda poměrně jasná - ona bude byt obývat přes týden a o víkendu jej přenechá majiteli Danielovi. Němcův Daniel totiž byt přes týden nepotřebuje, neboť jej tráví v Praze. Toto (ne)soužití by možná fungovalo, kdyby Zuzana syna nezatajila a nevzniklo tak tajemství, které oběma značně zkomplikuje život.

Děj, který byste v jiném případě možná snadno po dočtení zapomněli, dostává tímto dvojitým stylem vyprávění nový rozměr. Pro každého bude čtenářský zážitek odlišný, protože hodně dělá strana, kterou začnete. Začnete-li s Danielem, půjdete do Zuzanina pohledu s úplně jinými informacemi než naopak. Za sebe doporučuju začít možná se Zuzkou, takhle vám Danielovo chování bude až do jeho části zůstávat nejasné a tato nejistota mě hnala ve čtení vpřed.

Rozhodně se nebude jednat o titul pro každého. Je dost o mezilidských vztazích a jejich komplikovanost skvěle dokazuje toto zrcadlení obou postav. Za sebe Byt hodnotím jako zajímavý experiment, který každému čtenáři má šanci předat něco úplně jiného👏

[Andrea Křečková · Rating 5 out of 5]

Krásný zážitek. Je jedno, zda začneš ZuZou od Jany Šrámkové nebo Danielem od Jana Němce. Zuzana Laně je víla, která se svým batoletem bojuje za svobodný život. Je to poetické a ani trochu patetické. Možná se v tom trochu ztratíš, ale to ničemu nevadí.
Díky Honzovi si opět připomeneš, že vše je jen subjektivní. Jeho naprosto odlišné vnímání situací tě možná trochu naštve, obzvlášť pokud jeho část budeš číst druhou v pořadí, ale to je v pořádku.
Oba příběhy nespojuje ani tak byt, ve kterém se hlavní postavy střídají, ale Honzův táta. Ukázkový příklad zpytování svědomí kreténa, kterýmu se život chýlí ke konci. Já prostě nemám s takovými lidmi slitování a nevím kolik Šrámkových a Němců bych musela přečíst, abych se naučila odpouštět. Jdu si raději zkusit vymyslet nějaký palindrom.
Jak je vidno, kniha emoce vyvolala, krásně se četla, 5/5

[Milada Violett · Rating 3 out of 5]

Stejně jako u Možností milostného románu, i u Bytu převládá forma nad sdělením. Jan Němec píše objektivně velmi čtivě, bohužel si ale nejsem jistá, že obsah je něco, co stojí za to číst. Jako by to byl příběh už stokrát odvyprávěný, stokrát čtený, nic zásadně nového nepřinášející a nesdělující - další pozdně mladý, nepříliš úspěšný muž, který neví co se sebou. Thank you, next.

Ještě nepochopitelnější je ale ze začátku část Jany Šrámkové. Manýristická, přepoetičněná. A i když se v půlce text naštěstí ustálí v realističtější rovině vyprávění i stylizace, neustálá potřeba připomínek autorčiny intelektuální převahy (otravný name dropping, který si pamatuju i z jiných jejích knih) je otravná.

Oba texty dohromady jsou pak trochu zvláštní kočkopes, možná i proto, že 159 stran je pro každého z autorů málo, aby svoje postavy a jejich příběhy a motivace dokázal náležitě čtenáři představit.

[Magdaléna · Rating 5 out of 5]

“Není žádné dno, nic takového neexistuje. Dno je jen nedostatem fantazie.”


Dva texty. Od Jany a od Jana. Jeden hluboký, druhý plytký. A zatímco oba více méně popisovali svoje životní strasti, nemůžu se zbavit pocitu, že Jan se jen ubrečeně ustavičně stěžoval na svého tátu a jejich minulost, kdežto Janin příběh jako matky samoživitelky, která bude už navždy mít na piedestalu své dítě, popisoval (pro mne) mnohem děsivější osud. Většina máme zpackané vztahy s rodiči, ale ve 30ti je možná na čase to už pustit a převzít zodpovědnost za svoje chování…

[Lucie Kefurtová · Rating 4 out of 5]

Dvě strany věci, dva pohledy na stejné situace, dvě pohlaví, dva romány v jedné knize. Nejen krásný nápad, ale ono to opravdu funguje. Do toho hravost palindromů doplňující oboustrannost knihy. Daniel i Zuzana mohou odvyprávět svůj příběh každý sám a přesto, tak jako v každé životní situaci, v každém vztahu, víte, že existuje i druhá strana, příběh se stejným základem, vnímaný někdy velmi odlišně. Četla jsem oba příběhy a chápala a rozuměla, bavila se, ale častěji byla smutná a bezradná, jako hrdinové. Děkuji oběma autorům, tahle kniha ve mně zůstane.

[Sarah Kocourková · Rating 4 out of 5]

Zajímavý experiment, který mě natolik zaujal, že jsem si koupila knihu místo výpůjčky e-knihy. Nechtěla jsem se o to zpracování ochudit. A když jsem konečně držela knihu, vyvstala otázka - kterou stranou začít? To, na kterou stranu příběhu se podíváte jako první, hraje velkou roli.. Nakonec jsem začala pohledem Daniela a jsem za to fakt ráda. Totiž nedovedu si představit, že po nacítění se do příběhu z pohledu Zuzany - plného emocí, myšlenek, otázek, strachů - si pak přečtu takovou … plochou verzi z pohledu Daniela. Celkově bavilo, určitě stojí na vyzkoušení.

[Petr Š. · Rating 5 out of 5]

Ďábel už čeká v příletový hale s cedulí a na tý ceduli je vaše jméno.

---

Když zjistíte, že se vaši dva oblíbení spisovatelé nejen znají, ale píšou spolu společně román, je v podstatě povinností jít a v den vydání si ho koupit.

A pak ho otevřete, a jedna ze dvou hlavních postav sedí na vaší židli (ano, jsem bývalý statistik Biometrické jednotky VÚŽV). Velmi zvláštní pocit, velmi zvláštní knížka.

[Jiří Špičák · Rating 2 out of 5]

kdyby šrámková vyšla sama, byla by to pěkná, poměrně jímavá a hlavně soudržná novela, obratně napsaná, se specifickou dynamikou, fajn. němcova polovina je bohužel zahleděná do sebe, arogantní, přímočará, ale bez energie, takže nezajímavá, se šrámkovou (navzdory směšné reklamní kampani) vůbec nekomunikuje a při slepém testu by si to člověk klidně spletl s patrikem hartlem. doporučuju začít šrámkovou a v polovině zahodit.

[Kateřina · Rating 4 out of 5]

Začala jsem Danielovou částí. On je trochu debil, co by potřeboval na terapii, ale asi mám pro tyto typy slabost, nebo co. Za mě čtivější polovina, která měla spád. Zuzanina část mi méně plynula, trvala, nějak jsem se k ní nemohla dostat a pochopit, do hloubky jejího příběhu jsme se dostali až několik stran před koncem. Něco mi tam chybělo. Celkově milý zážitek.

[Marcela Kleinbitch · Rating 5 out of 5]

To bylo TAK hezký, poetický čtení❤️ nenechavá duše sice žádala jasnější ukončení, ale to nebývá ani v životě, takže i přes to 5/5.

P.S. snažila jsem se přijít na to, která část se mi líbila víc, ale nedokážu to, obě jsou skvělé.

[Kristýna Křížová · Rating 4 out of 5]

Možná je to tím, že jsem začala Danielem, ale Němcova půlka mi byla o dost sympatičtější. Oproti tomu Zuzana mě štvala a hrozně nebavila, do čtení jejího příběhu jsem se musela nutit. Nápad ale super, z konceptu jsem nadšená.

[Alena · Rating 5 out of 5]

Dokonalost❤️

[Reader · Rating 4 out of 5]

2 pohledy na část života. Působivé byly obě části i různost pohledů, neporozumění…