📌 "Kultivovaly ji jako okrasný keř. Něžný a půvabný, avšak plný tenkých ostrých trnů. Vystřelovacích v jejím případě."
Dotek Viatáru je druhý díl série a musím říct, že po dočtení první knihy jsem se nemohla dočkat. No a že toho bylo! Příběh, který vás chytne a nepustí, a opět dostáváme naprostou horskou dráhu emocí. Opět se ocitáme ve světě plném intrik, kde tahy některých postav bolí víc než samotný meč, krutostí a syrových emocí, kdy se všechno může změnit během sekundy.
Začátek je možná pomalejší a politicky laděný, a i přesto velmi zajímavý, ale napětí roste s každou kapitolou, až si nakonec uvědomíte, že už ani nedýcháte.
Královna divoženek? Totální šílenec… nebo možná génius. Často obojí zároveň. Je to typ postavy, která vás přivádí k šílenství, ale stejně ji nakonec budete milovat. Několikrát ji proklejete, ale stejně jí naprosto propadnete. No a co se týče Isarell a Bastiena, jsou opět středem všeho, každý má své úkoly a oba se k tomu musí nějak postavit.I když spolu občas stoprocentně nesouhlasí, přesto mají úžasný a výjimečný vztah, který je ještě lepší, propracovanější a srozumitelnější než v prvním díle. Isarell prochází výrazným vývojem a její příběh je plný nečekaných momentů. Bastien, jakožto vzor cti a věrnosti, krásně kontrastuje s prostředím plným lží a podrazů.
Sarrei i Divoši dostávají v příběhu více prostoru a přinášejí do děje pořádnou dávku napětí. Postupně se vše propojuje a naprosto víte, že to směřuje k něčemu velkému. Atmosféra je opět temná, ale oproti prvnímu dílu je krutost dávkována uvážlivěji – o to víc mrazí, když přijde. Svět je stále detailně propracovaný a působí neuvěřitelně živě, ať už jde o jednotlivé rasy, rituály nebo prostředí.
Autorka si zaslouží obrovský obdiv za to, jak udržela jednotlivá pojítka, náznaky a skryté motivy pod kontrolou. Dokázala vás překvapit, ale přitom neodhalila všechny karty. A ten konec? Panebože! Co to, sakra, bylo? Řeknu vám, že autorka prostě miluje, když čtenář trpí. Vážně byla to strhující jízda, kdy budete doslova hltat stránku za stránkou, lapat po dechu a nechápat, kam se příběh dostane. Konec je emocionální smršť – autorka během pár kapitol dokáže vyvolat vztek, smutek, naději i nadšení pro další pokračování.
Dotek Viatáru je rozhodně temnější, divočejší a dospělejší než první díl, a pokud hledáte fantasy, které není uhlazené, ale nepředvídatelné a plné emocí, neměli byste si ho nechat ujít.
Už teď je mi jasné, že budu velmi nedočkavě vyhlížet třetí díl a doopravdy se těším, co nám přinese.