Po deseti letech, a zase to bylo fajn. :-)
---
Dobrodružství (ne)čeká!
Pět (ne)obyčejných náctiletých chlapců - po všech stránkách kladný Mirek Dušín, přemýšlivý Jarka Metelka, blonďatý Jindra Hojer, ctižádostivý a v kreslení nadaný Červenáček a prostořeký, přesto upřímný Rychlonožka - si na Druhé straně založí oběžník TAM-TAM, do kterého se snaží hledat co možná nejzajímavější informace pro zvědavé druhostraníky.
Rychlé šípy se v napínavém příběhu chlapeckého života vydávají po stopách záhadného Jana Tleskače, který kdysi vlastnil hlavolam zvaný ježek v kleci. Ve Stínadlech nachází mnohé odpovědi a proto tyto temné a nebezpečné čtvrti neustále prozkoumávají. V cestě za poznáním Tleskačova tragického konce jim však stojí stínadelští Vontové, kteří s vetřelci nemají slitování.
Podaří se Rychlým šípům zjistit, co postihlo Jana Tleskače? Kde se ukrývá ježek v kleci a dovedou ho z ní vyjmout? Vydrží jejich pětičlenný klub neshody? A jakou roli v příběhu hraje volba nového Velkého Vonta?
Rychlé šípy zprvu nerozeznávaly v tomto zmatku hlomozících Vontů, oč jde. Křik Vontů byl výhružný, chvílemi se měnil v pošklebný chechtot a zřejmě platil někomu ve středu jejich hloučku. Neboť se stále obraceli a otáčeli kolem jednoho z nich - proboda - oni ho drží za ruce - je to tedy jejich zajatec!
Jaroslav Foglar je jedním z mála českých autorů, jehož knihy zachovají své kouzlo po mnoho generací a navždy zůstanou v srdcích čtenářů. Proč? Tento spisovatel, píšící převážně o přátelství, dobrodružství, smyslu pro čest a práci, vkládá do každého knižního příběhu jakousi zvláštní atmosféru, která vám nedovolí odtrhnout zrak od zašlých papírů. Alespoň mně se nikdy nestalo, že bych Foglarovu knihu odložila. Naopak může tento spisovatel za mé dlouhé ponocování a následné usínání o hodiny fyziky! (:D)
Nebyla jsem si jistá, jestli je Záhada hlavolamu prvním dílem Stínadelské trilogie, neboť zde klub Rychlých šípů dávno existoval a hoši často vzpomínali na jeho založení a na příhody, které na dobrodružných výpravách zažili. Komiksy jsem nečetla, ba ani onen černobílý filmový seriál jsem neviděla. Nicméně jsem se do života smyšlených, přesto reálně působících postav, velmi rychle začetla.
Přitom stiskl Červenáčka do náručí, pověsil se na něj, až oba upadli a váleli se po trávě, ale radost ze smíření nakazila všechny.
Tonda Plíhalů a Dlouhé Bidlo na celý výjev závistivě hleděli. Oni něco takového nikdy nezažili, jejich přátelství nepoznalo nikdy takovou hloubku, aby se při jejich znovunabytí dokázali tak radovat.
Hoši z klubu Rychlých šípů jsou neprávem zbaveni práce na tenisových kurtech ve Dvorcích a rozhodnou se proto, že si peníze budou vydělávat vydáváním oběžníku TAM-TAM, kam se chystají psát zajímavé novinky z nejen Druhé strany. Prvním velikým podnětem, hned po tom, co vyčerpají své původní nápady, je kresba ztraceného ježka v kleci na rozcestí mezi Druhou stranou a Stínadly. Tato škodolibě vytvořená zmínka spustí řetězec událostí, díky nimž zažijí Rychlé šípy nejedno veliké dobrodružství.
Mirek i ostatní jsou odhodlaní vydat se i do nebezpečných stínadelských ulic, aby zjistili, jak to vlastně s ježkem v kleci je. Dozvědí se při tom o Janu Tleskači, majiteli záhadného hlavolamu, který ho jako jediný uměl vyjmout z klece a opět ho do ní ve chvilce uvěznit. Následně se několikrát tajně vypraví do opuštěného kostela Sv.Jakuba, aby zde našli Tleskačův deník a třeba i nějaké stopy vedoucí k nalezení bájného hlavolamu, talismanu Vontů. Papíry z deníku podivného chlapíka doopravdy najdou, ale ani poté nedovedou na všechny otázky odpovědět - naopak se otazníky množí jako komáři v horkém létě po povodních a Rychlé šípy musí prokázat spoustu odvahy a sílu přátelství, aby odpovědi našli. Ani samotný klub nezůstane pátráním po neobjasněné smrti Jana Tleskače nepoznamenán. Hoši se při svém odvážném pátrání ve Stínadlech dostanou několikrát do styku s nepřátelskými Vonty, kteří se chystají na volbu nového Velkého Vonta, v podstatě náčelníka stínadelských ulic. Nejenže naleznou tajnou chodbu, o které nikdo z obyvatel Stínadel neměl tušení, ale pomohou kandidátovi na post Velkého Vonta Losnovi a vyře��í záhadu hlavolamu.
Vontská Rada netrpělivě a bez výsledku zase nahlédává za Losnova záda.
Ještě chvíli, chvíli, malou chvíli!
Losnovo tělo sebou náhle trhá, jako kdyby do něj vjel elektrický proud. Otáčí se prudce kolem své osy a zvedá prudce pravou ruku, třepaje jí, a v ruce se ozývá zvonivé chrastění.
"Hotovo - ježek je tam!" volá vítězně.
Na Foglarovy knížky mám velmi podobný názor a po přečtení každé z nich se mé pocity příliš neliší jeden od druhého. V těchto dobrodružných příbězích pro všechny mladé čtenáře nevidím žádnou hlubokou myšlenku, přesto dovedou zaujmout. Kolikrát jsem snila o tom, že bych měla tak skvělé přátele a tolik pevné přátelství s nimi, jako chlapci ve Foglarových příbězích. Nesčetněkrát jsem se snažila žít modrým životem z knihy Přístav volá a ani plnění bobříků jsem při vší snaze nedokončila, nicméně jsem si to pokaždé užívala. Líbí se mi smysl pro čest, přátelství, odvahu a takovou tu správnost, kterou dneska na mých vrstevnících a vlastně i na sobě postrádám. Kéž by to mohlo být jako v knížkách Jaroslava Foglara!
Červenáček zbledl až do podivně popelavé šedi. Pravá ruka mu vyjela v jakémsi vnitřním zmatku nejistě k ústům a pak zvolna klesala. Jeho oči zůstaly viset na Mirkových ústech, jako kdyby z nich chtěly vypáčit něco víc, nějaké vysvětlení.
Potom se mu trochu začala chvět brada. U Rychlých šípů nebyli žádní rozbrečení chlapci a Červenáček byl při pláči viděn jen jednou. Ale teď tady z té chvějící se brady na něm hoši poznali, že je se svými silami u konce. Tenkrát to přišlo také tak. Nejdříve brada a pak dvě veliké slzy, které se dlouho držely v koutcích očí, až se skutálely po tváři kolem křečovitě sevřených úst.
I když jsem před chvílí napsala, že podle mě nemá kniha nijak závažnou myšlenku, nad kterou by se měl čtenář pozastavit, přesto mi to nedalo a dala jsme se do lehkých úvah o zkaženosti dětí. Napadlo mě - co kdyby Foglara nezakázali komunisté kvůli pointám jeho příběhů vydávat a Husákovy děti tohoto autora četly? Co kdyby se jim zalíbil a knížky by podstrčily i svým dětem? Vím, je to jen co kdyby a je mi jasné, že to dozajista není stoprocentní důvod zkaženosti dnešní mládeže, ale přesto je pravděpodobné, že nedostatek četby, třeba právě takové kvality, jíž dosahoval Foglar, ovlivňuje chování a přemýšlení mých vrstevníků a nejen je... Co myslíte?
Mé hodnocení:
★ ★ ★ ★ ☆
KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jednak proto, že mám Foglarovy knihy vážně moc ráda a pak díky knihovnické soutěži, kde musím mít tuto knížku přečtenou.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Síla přátelství.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Pátrat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Líbilo by se mi být Mirkem Dušínem. Myslím tím mít jeho povahu, umět správně řešit náhlé situace a nepostrádat všechny ty kladné vlastnosti, které právě tenhle nejstarší člen Rychlých šípů má.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Velmi pozitivní pro mě byl Červenáčkův návrat k Rychlým šípům. Ačkoliv se to tak trochu dalo čekat, - přece by v dalších dvou dílech Stínadelské trilogie nechyběl, že - nesmírně mě potěšilo, když se spolu s ostatními objal a opět se s Mirkem, Jindrou, Jarkou a Rychlonožkou spřátelil.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli, ale třeba i v chování postav.
Je těžké hledat negativa, ale přesto bych jedno měla. Konec knížky byl příliš uspěchaný oproti ostatnímu ději a přitom hrál tak důležitou roli! Netuším tedy, jak moc se v dalších dílech odvíjí příběh od Záhady hlavolamu, nicméně jsem si závěrečné stránky představovala trochu jinak. Ale nevadí, i tak se mi kniha líbila. :)