Roztěkané: Jak se žije ženám s ADHD

by Klára Kubíčková, Jana Srncová

Když je vám čtyřicet a diagnostikují vám ADHD, je to úleva. Ale co dál?

Diagnózu ADHD si obvykle spojujeme s neposednými chlapci, kteří vyrušují a perou se. Výzkumy ale ukazují, že porucha pozornosti — ať už s hyperaktivitou, nebo bez ní — postihuje stejnou měrou i dívky. A s dospělostí nikam nezmizí.

V důsledku dlouholetého medicínského stereotypu jsou ženy poddiagnostikované, osvojí si nevědomé kompenzační mechanismy, a teprve až přestanou zvládat souběh mateřství, domácnosti, vztahů a práce a začnou se potýkat s depresemi či úzkostmi, získají diagnózu ADHD. Často až po třicítce. Zpětně se tak vysvětlí mnoho jejich životních karambolů. Prostřednictvím příběhů takových „roztěkaných“ žen kniha ukazuje, jaké škody může v jejich životech napáchat tlak neurotypické společnosti na to, aby ženy s ADHD vyhověly jejím požadavkům.

Z příběhů, které s autorkami sdílelo několik desítek žen, však vyvěrá i naděje — život s ADHD sice není snadný, avšak pokud tyto ženy svou jinakost vnímají a svoje potřeby neupozaďují, ale mluví o nich nahlas, začíná je vnímat a přijímat i společnost.

Genres: Nonfiction, Czech Literature, Psychology, Adhd

248 pages, Paperback

First published January 1, 2025

Reviews

[Rosopsida]

Knížka hlavně ukazuje, jakým výzvám v dnešní společnosti čelí ženy s ADHD, které mj. také pocházejí z dobrého sociálního prostředí, mají nadprůměrný intelekt a něco mezi 1–5 akademickými tituly. Hodně mi to připomínalo Jako by mě opustila veškerá síla Lindy Bartošové.

Tzn., když bych byla hodně nediplomatická: parta privilegovaných lidí nežije život, jaký by si pro sebe představovali (či jaký si myslí, že jim náleží), protože jim kapitalismus, tlak na výkon, nevstřícnost vůči neurodivergentním lidem. atd. apod. maří jejich možnost "naplnit svůj absolutní potenciál."

Ona je to samozřejmě pravda, ale to sebelítostivé lkaní "Proč zrovna já!" trhá oči. Zvlášť když většina z nás nese všemožné neideální dispozice a omezení, které nám v různé míře brání naplňovat nějakou idealizovanou představu o sobě samých – od sklonu k depresím, přejídání či výbušnosti, přes obrovskou škálu vrozených syndromů a nemocí, až k vyrůstání uvnitř válečných konfliktů a prožívání naprosto katastrofálních traumat.

Hymna knihy je tak "Kdybych neměla ADHD, tak bych byla mnohem úspěšnější." aneb "Když bych byla vysoká, tak bych byla fakt dobrá basketbalistka." (jak poznamenala moje kamarádka Magda.) Kniha zachycuje reálné obtíže, ale taky i jakýsi paradox privilegovaného strádání, v rámci kterého se osobní limity mění v narativ zmařené výjimečnosti.

Jinak je samozřejmě vždycky zajímavé slyšet, jak se ostatním lidem žije na tomhle světě, takže v závěru tuhle knihu nemotorně doporučuji.

[Markéta Gajdošová]

Jsem člověk, který kvůli nediagnostikované ADHD nedokončil ani SŠ a má problém cokoliv dotáhnout do konce. A nemá děti, protože už od ranné dospělosti tušil, že to nemá úplně srovnané a děti by s ním trpěly. A on s nimi.
Takže tím na mě spousta věcí v knize působila až nepříjemně. Aniž by to byla chyba autorek.
Ale tím, že za sebou mají školy, publikace, mají rodiny a tak nějak ve společnosti fungují, se s jejich pohledem nedovedu sžít.
Asi by pro mě byla lepší ta zkušenost „senirní romky z gheta" jak autorka na začátku popisuje skupiny, o kterých se tolik nemluví.

V České literatuře, článcích a skupinách mi obecně chybí zastoupení těch neúspěšných, co se životem tak tak protloukají.

I zmínky o tom, že ADHD má vliv na průměrný věk, kterého se dožíváme. Ale to už je poznámka mimo.

Takže: vůbec nejsem cílovka. Děti a školy mmj. kvůli ADHD nemám, a moc inteligentní a úspěšná také nejsem. Ale jsem ráda, že se téma víc a víc vytahuje na světlo. :-)

How to Brain mám asi o něco raději. Asi by y mohla něco napsat sama, místo toho, abych remcala na to, co mi chybí. Jenže bych to nedotáhla a ještě by ta průměrná zkušenost očividně nikoho moc nezajímala. :-))

[Klara (klarinkniznisvet)]

Roztěkané byla radost číst. Nejenže mi kniha přinesla mnoho odpovědí na otázky z mého osobního života, ale především proto, že jsem už dlouho nečetla nic, co by tak dobře kombinovalo odbornost s osobními zkušenostmi. Ať už autorek či respondentů.

Jak už samotný název napovídá, titul se věnuje ženám s ADHD, které to nemají v životě vůbec jednoduché. Stejně jako v případě autismu, i ADHD žen se od mužského pohlaví odlišuje. Je totiž spojeno s hormony, těhotenstvím i mateřstvím.

Publikace je rozdělena do několika kapitol, kdy se každá věnuje jinému podtématu. Na konci obsahují shrnutí toho, co jsme se z kapitoly dozvěděli a co by nebylo špatné si zapamatovat.

Já knížku můžu doporučit všemi deseti a jsem moc ráda, že vznikla, protože je opravdu podstatné této diagnóze porozumět a hlavně nikoho nesoudit. Každý z příběhů se mě dotkl a v mnohých jsem se viděla tak moc, až mě to z části vyděsilo. Toto čtení by vás vskutku minout nemělo.

[Zuzana Šmilňáková]

O ADHD som pred čítaním tejto knihy takmer nič nevedela a nemohla som si priať lepší úvod ako túto knihu, ktorá sa na ADHD nepozerá len individualistickými očami ale hlboko reflektuje otázku genderu a ADHD v (nielen) českej spoločnosti. Myslím si, že presne takto má vyzerať dobre napísané non-fiction.

[ElPedro]

Oceňuji empatičnost autorek a radikálnost ("Rozbité nejsme my, rozbitá je společnost."), chybělo mi poněkud pojednání o kompenzačních technikách.

[Veronika]

3.5
Nejsilnější v momentech, kdy sděluje osobní zkušenosti, nejslabší v momentech, kdy se snaží předávat faktické informace.
Myslím, že pro laika super knížka, cílová skupina vlastně bude starší než já, ale pro někoho, kdo je odborník by asi mohla být frustrující. Místy zaměňuje domněnky a fakta, spekulace, teorie a výzkumy. Ani jednou nezmiňuje provázanost ADHD s autismem, i když se zabývá spoustou jiných komorbidit, což mi přišlo zvláštní. Kdyby neměla problémy s odbornou stránkou dávala bych i 4.5

[Magdaléna]

Nepovedala by som asi, že mám ADHD, ale niektoré jeho prejavy sú mi dosť blízke a je to občas pain to ustáť. O to horšie s tým zápasiť každý deň a so systémom, ktorý stále hádže klacky pod nohy a stále sa nenaučil príjmať inakosti. Veľké naštvanie počas celého čítania, veľa aha momentov a obdiv všetkým.

[Na kávu s Terezou]

Cílem knihy bylo ukázat, jak moc těžké to mají ženy s ADHD ve světě, který se nastavený neurotypickými lidmi (muži) a jak moc je pro ženy těžké v tomto světě najít pochopení. Za mě cíl kniha splnila a ač nemám ADHD, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. V mnoha ohledech mi otevřela oči.

[Lada Brůnová]

Jedna z mála knih, u kterých mi myšlenky netěkaly — tak dobře je napsaná. Konejšivé pro všechny, kdo s roztěkanou hlavou žijí, užitečné pro ty, kdo chtějí člověka s ADHD lépe zahlédnout. Věta, která hitla: „Hodnými se nerodíme, hodnými se stáváme.”

[Katari H]

Veľmi oceňujem čriepky zo života žien s ADHD po každej kapitole aj relevantné zdroje.V texte knihy mi chýbali ucelené príbehy žien,nie iba čiastočné krátke vsuvky: raz Zuzana,raz Veronika,raz Alena a z každého života trošku.Príbehy jednotlivých žien mohli ísť aj do hĺbky.Možno je to tak dané tým,ako ženy s ADHD premýšľajú.
Ku koncu som už mala čitateľskú únavu z autorských úvah,ktoré vždy smerovali k tomu jednému:k frustrácii zo spoločnosti,hnevu a hnevlivej ľútosti.Knižke by prospelo menej autorských výlevov a ešte trošku viac odbornosti,ale ako úvod do sveta žien s ADHD je to veľmi dobré.Muselo to stáť veľa úsilia dať dokopy celú knihu.

[Lenka]

Trochu AHA moment… nebo spis ADHD moment. Za tohle cteni vdecim pani terapeutce. Trochu bych vytkla obcasnou dojmologii a osobne uvitala vic kompenzacnich mechanismu. Ale velmi cenim souhrny na konci kapitol!

[Sarah Waltrová]

Roztěkané … ENG & CZ…ADHD … naprosto skvělá kniha

Tato kniha je mnohem víc než jen další kniha v Goodreads seznamu co chci přečíst … celá moje cesta se tak či onak shodovala se zkušenostmi s tolika ženami…

Miluji tuto knihu… Četla jsem ji v češtině a název je naprosto geniální. Naznačuje zaměření knihy na ženy „Roztěkané“, což naznačuje, že ADHD by nemělo být automaticky klasifikováno s negativní konotací…

Tato kniha byla tak důležitá, těžko jsem ji prožívala, ale tak nezbytná pro přijetí částí sebe sama a vztahů s lidmi kolem mě…

Líbí se mi, jak se kniha posunula od definice ADHD… odpověděla na gap ve výzkumu zaměření výzkumu na ženy s ADHD… Musím přiznat, že mi čtení této knihy trvalo veeeelmi dlouho…. A protože zpracování každých pár odstavců zabere čas... Miluji knihy, které mi pomáhají uniknout ze světa... ulevit od tlaku a samozřejmě se dívat na ty nejsyrovější zážitky s nejnegativnějšími i nejpozitivnějšími aspekty ADHD... vyžaduje to čas... potřebovala jsem nějaké pauzy... ale milovala jsem to... teorie a moje nejoblíbenější část byly zkušenosti žen.... Tak ztotožnitelné... každodenní problémy... jaké jsou silné stránky ADHD... tak úžasné... slyšet někoho, kdo ví, jak se cítím...

Muj rating je 4 hvězdičky … a to je proto … protoze dost velká část knihy je psaná spis jak jsem opakovaně říkala … pro moji mamu … otázka vztahu s dětmi a nebo mateřství zatím není zkusenost která by pro me byla hlavni v životě … alespoň ne zatím …. Ale rozhodne jsem i přesto ze jsem myslela ze tyto kapitoly nejsou pro me … zjistila ze jsem našla spousta zkušenosti které mi napomohli porozumět moji mámě …

A teď... jak jsem se k této knize dostala? ... Moje osobní cesta k ADHD a sebepoznání je úzce propojena... trvalo mi roky, než jsem si uvědomila, že si možná chci promluvit s terapeutem... přijala jsem, že je to v pořádku a že nejsem hloupá, že to dělám... pro ostatní jsem byla interní oporou, která mi pomohla jít k terapeutovi. Bála jsem se, co se tam o sobě dozvím, a měla jsem písemný důkaz, že jsem prostě... jiná... nebo divná... ironie toho, že jsem tak otevřená ostatním a tak tvrdá na sebe... I když věřím, že ADHD je superschopnost... je těžké s ADHD žít a jako typická horská dráha ADHD... Jeden den cítím energii, sebevědomí a sílu hory přenášet a druhý den mám problém vstát z postele nebo začít ráno... to časem ovlivňuje mou práci, přátelství, rodinné vztahy a proto... Trvalo mi asi 2 roky, než jsem zkusila první terapeutické sezení... další rok nebo tak nějak jsem si pomyslela, že bych kontaktovala někoho, jestli můžu mít ADHD, poté, co mi kamarádka řekla, že bych mohla mít ADHD... a konečně jsem udělala odvážný krok... šla jsem do psychologického posouzení a po testování jsem dostala papírový důkaz... Jsem ADHD...

Takže od dnešního dne... dělám výzkum, v lehkých tónech na Instagramu, YouTube, hledám podporu, motivaci, videa a důkladný výzkum pomocí podcastů a knih. Vlastně si myslím, že i moje máma má ADHD... což se po přečtení této knihy definitivně ukázalo... a k mému překvapení... po tak dlouhé době, co jsem mluvila o možnosti, že mám ADHD... mi vlastně dala kontakt na diagnostické centrum a koupila mi PDF této knihy, které mi poslala...

Knihu jsem ale dočetla... ani ji neotevřela... její cesta teprve začíná... je ve fázi odhalování a uvědomování si... Já jsem mnohem dál... a přesto se každý den tolik učím o tom, jak žít s ADHD... a plně se přijmout a nevnímat se jako něco, co je se mnou v nepořádku... ale můj mozek je jedinečný a v tomto světě se s ním naprosto těžko pracuje, ale je tak krásný, když si pro svůj mozek udělám nějaké úpravy...
…………………………………………………………………………

Restless … ENG … best I did for title translations justice

I love this book … I read this book in Czech and the name is absolutely genious. It hints the Women focus of the book title reads “Roztěkané” implying that ADHD could be something not automatically classified with negative connotation …

This book is so much more than just another book to read from my to be read … all my journey in one way or another aligned with experiences … which I aligned with so many women …

This book was so important, hard to experience but so necessary to heal and accept parts of me and relations to people around me …

I love how the book went from definition of ADHD… answered the research gap on focus of research on women with ADHD … I have to admit this book took me veeeeery long time to read …. And just simply because it takes time to process every couple paragraphs … I do love books to escape the world … to ease on the pressures and of course looking at the most raw experiences of the most negative as well as positive aspects of ADHD … it takes time … needed some breaks … but loved it … theories and my favorite part was the women’s experiences …. Sooo relatable … the daily troubles … what are the strengths of ADHD … so amazing … to hear someone who knows how I feel …

My rating is 4 stars … and that’s because … because a fairly large part of the book is written, as I have repeatedly said … for my mother … the issue of relationships with children or motherhood is not yet an experience that would be the main one for me in life … at least not yet …. But I decided that even though I thought that these chapters were not for me … I found that I found a lot of experiences that helped me understand my mother …

Now … how I got hold of this book? … My personal journey to ADHD and self discovery is closely connected … taking years to realize I may want to talk to therapist … accepting it’s okay and that I am not stupid for doing so … for others I was the support system to go to therapist internally I was scared of what I would find out there about myself and have written evidence that I am just … different … or weird … the irony of being so open minded to other and so hard on myself … Though I believe ADHD is superpower … it’s hard to live with ADHD and as the typical rollercoaster of ADHD … One day I feel energy, confidence and power to move mountains and the other I have trouble getting out of bed or starting my morning … influencing over time my work, friendships, family relations and that’s why … It took me around 2 years to try my first therapy session … another year or so to think of contacting someone if I may have ADHD after friend told me I might be AdHD .. and I have finally made the brave step … and went to psychological assessment center and got paper evidence after testing … I am ADHD …

So since this day … I have been doing research, in soft terms on insta, YouTube, looking for support, motivation, videos and hard research with podcasts and books. Actually I believe my mom is ADHD as well … which definitely became clear after reading this book … and to my suprise … after so long of me talking about the possibility of me having ADHD … she actually was the one to give me the contact of the diagnostic center and one to buy pdf of this book which she send me …

I finished this book tho … she dint even open it … her journey only begins … she is in the exposure and awareness stage … I am much further … yet still learning so much everyday on how to life with ADHD … and fully accept myself and not see myself as something is wrong with me … but my brain is unique and absolutely hard to work with in this world but so beautiful when I make some adjustments for my brain …

[Zuzana Hartmanová]

ADHD jsem začala řešit kvůli dceři. Už když jsem si přečetla prvních pár knih, jsem si říkala, jestli se tohle náhodou netýká i mně, protože některé situace popisované v daných knihách dost seděly na to, co jsem zažívala a jaké jsem měla zkušenosti. A pak jsem si přečetla Roztěkané a poslední dílky skládačky zapadly na svoje místo…
Kniha ukazuje, že ADHD u žen se většinou projevuje jinak než u mužů, a proto je velice často přehlíženo a neřešeno. A taky ukazuje, kam to, že se člověk nenaučí pracovat s tím, že funguje trochu (někdy tedy i dost) jinak než ostatní, může vést. A není to pěkné.

U drtivé většiny lidí diagnóza vážně nefunguje jako omluva nebo výmluva pro to, proč některé věci nedělat nebo dělat jinak. Pomůže ale člověku naučit se pracovat s tím, jak funguje, a v některých ohledech mu ulehčit život. Každému chytrolínovi, který tvrdí, jak na ADHD nevěří a podobně… bych přála týden v kůži člověka s poruchou pozornosti – v nějakém pěkně vypečeném, aby pochopil, jaké to má psychické ale také fyziologické důsledky.
Roztěkané krásně ukazují, co všechno ADHD ovlivňuje, a do jakých aspektů života zasahuje. Není to lehké čtení a myslím, že spousta žen se v některých situacích pozná. Může to ale sloužit k otevření očí nebo jako impulz pro to, aby si člověk řekl o pomoc.
Kniha kombinuje srozumitelnou odbornost s osobními výpovědmi – je čtivá a i když z ní člověku není dobře po těle, myslím, že je důležité, aby se dostala k těm, kdo ADHD mají, k těm, kdo se domnívají, že by ho mít mohli, ale i ke všem ostatním. Ukazuje totiž, jak to v dnešní společnosti funguje, že to s ADHD – obzvlášť pro ženy – není snadné, ale přitom stačí vlastně relativně málo od našich nejbližších, aby to bylo snesitelnější.

[Petra]

Knihu asi nebudu hodnotit úplně objektivně, protože mám pocit, že mi docela změnila pohled na sebe samu. Ale nejdřív trochu ke struktuře knihy. Knihu psaly dvě autorky, které mají diagnostikované ADHD v pozdějším věku. Psaly ji pro všechny, co se chtějí o této rozdílnosti dozvědět co nejvíc a zejména pro ženy, které jsou na tom jako jsou ony samy. Celý život si připadají jinak, dějou se jim jiné věci a ony vlastně neví proč. Nebo ví a neví jak s tím naložit. Takže kniha je také psaná v tomto duchu. Nemá jasnou strukturu, střídají se zde odborné texty, s praktickými zkušenostmi a zážitky žen s ADHD, někdy jde o krátké vyprávění, někdy o dlouhé. Dál zde najdete nějaké rady, které ale nemusí fungovat všem. Ale přesně o tom ADHD je, nic není jasně dané, střídání je naprosto obvyklé a vlastně díky tomu lépe pochopíte, co se děje v hlavě člověka s ADHD.

Mě se kniha četla velmi dobře. Nebo spíš, místy jsem se zarazila nad tím, jak moc podobností se sebou jsem v příbězích našla. Myslím, že kniha je velmi prospěšná pro všechny ženy, které se s těmito problémy potýkají. Už jen poznání, že v tom nejste sami, a že to co se vám děje, se děje i někomu jinému je velmi osvobozující. A navíc v ní můžete najít nějaké rady, které vám pomůžou vaši neurodiverzitu lépe zvládat.

Určitě knihu doporučuji všem, co se s ADHD setkávají, ať už osobně, nebo ve svém okolí. Myslím, že tu najdete hodně prospěšných informací, jak s ADHD pracovat.

[Romana Pejcalová]

Upřímně byla celkem bolest se do knihy začíst a zdárně se prokousat až do cílové rovinky. Rušily mě třeba věty typu „i pro neurotypické matky je to složité, natož pro ty neurodivergentní“, které se v knize opakovaně objevují. Chápu snahu autorek pojmenovat specifické obtíže žen s ADHD a dodat čtenářkám pocit pochopení, přesto mi tento způsob srovnávání není úplně blízký.

Mateřství, přetížení nebo každodenní fungování jsou podle mě velmi individuální zkušenosti a těžko se dají poměřovat optikou „kdo to má horší“. Podobné formulace ve mně občas vyvolávaly pocit zbytečného vymezování vůči neurotypickým lidem, jako by jejich náročnost byla automaticky méně validní. Ocenila bych spíše jazyk, který zdůrazňuje rozdílnost zkušeností bez implicitního hierarchizování úsilí nebo utrpení.

Na druhou stranu knize nelze upřít řadu silných stránek. Velmi dobře kombinuje odborné informace s osobními příběhy, díky čemuž působí lidsky a místy velmi autenticky. Právě tato kombinace může mnoha čtenářkám pomoci lépe pochopit vlastní fungování a dát jim pocit, že v tom nejsou samy. Oceňuji také srozumitelné zpracování a otevření tématu ADHD u žen, které bývá dlouhodobě přehlížené nebo špatně diagnostikované - jen bych osobně uvítala méně polarizující tón vůči „neurotypické“ společnosti.

[Angie]

Na titul jsem narazila při procházení knihkupectví, aniž bych hledala něco specifického. Chtěla jsem se zase vrátit ke čtení, respektive jsem po dlouhé době přečetla jednu celou knihu (což mě vždy trošku naplňuje smutkem, když vzpomínám na to, jak jsem dříve knihy hltala) a chtěla jsem pokračovat v sérii další dočtenou knihou. Abych dokončila tento extrémně dlouhý a možná pro ostatní nepodstatný úvod (ale pro mě je to součást kontextu, který pak přispěl k celkovému zážitku z knihy), tak chci říct, že jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna Roztěkané. Přečetla jsem během pár večerů, četlo se to samo a velmi oceňuji různorodé příběhy žen. Klidně bych rozšířila o příběhy těch, které měly ten horší start do života (ve smyslu socioekonomického zázemí nebo etnického původu) a v některých věcech bych šla více do hloubky. Ke konci se určité pasáže opakovaly, nebo tedy ta hlavní myšlenka, autorky už ji nerozvedly do dalších směrů, kterými mohla vést a trochu se cyklily (pravděpodobně jako já s touhle recenzí). Kvůli občasné obecnosti bez hlubšího ponoření, dávám 4 *. Pro někoho, kdo chce nakouknout do tématu ADHD u žen to je skvělý start, jen mi tam něco trošku chybělo.

[eugene]

wooow mega prepracovaná a zrozumiteľná kniha, aj keď som o adhd už dosť vedel tak nevedel som mnoho rôznych menších sfér s ktorými súvisí a špecifiká v prejavoch u žien. trochu ma mrzelo že jediné spytované ženy boli heteronormatívne usporiadané (matky, manželky atď), hodne by som ocenil perspektívu žien alebo nebinárnych ľudí ktorí do toho nespadajú, ale to je vyslovene moja preferencia a zároveň skupina žien - matiek s adhd je dosť špecifická a málo preskúmaná sféra sama o sebe takže cením a aj to ako bola kniha napísaná - neurospicy friendly:3

[Andrea Midlochova]

Poslední knížka letošního roku. Přečteno za 3 dny. Asi to na hodně z nás, které se nacházíme někde na škále mírného až šíleného ADHD, působí, jako bychom četly svoji autobiografii.:) A nemohly se rozhodnout, zda je to úleva nebo frustrace. Škoda, že v knížce není vic praktických tipů na kompenzační strategie.:)
Najít si osvícenou psychiatrii bylo na mém seznamu na rok 2026 tak jako tak. Teď jsem si to jen podtrhla a v hlavě prioritizovala, což ale v reálu stejně nic neznamená, protože prioritizovat nezvládám.:))

[Ir Zatloukalova]

Kniha kombinuje žitou zkušenost mnoha žen s výzkumy a poznatky z terapeutické praxe. Je psána kombinací aktivismu a hladící podpory hlavně pro ženy matky, aby chápaly, že nejsou samy, kterým se s ADHD nežije snadno. Pokud jste žena a chcete si více zajistit o tom, jak se ženám s ADHD žije, tohle je super začátek. Kniha hezký ukazuje neurodiverzitu a její výhodnost pro společnost jako celek, i když se primárně soustředí na ADHD.

[Memorin]

Máte-li jen minimální podezření na ADHD a nespadáte do stereotypů diagnostiky, které představuje genderově muž, tahle kniha by to mohla rozlousknout.
Teď ješte prosím nějakou popularizačně naučnou o AuDHD v českém rybníčku. Díkyčko, Hoste.

[Petra]

Už jsem toho na toto téma načetla dost a tuto knihu i přes prvotní nadšení nedočetla. Některé kapitoly byly jen opakování toho, co je řečeno všude jinde na toto téma. Netvrdím, že se to týká celé knihy, ale čekala jsem něco víc.

[Alena]

Tolik situací, ve kterých jsem se poznala.
Tolik míst, kde jsem prožívala pocit nespravedlnosti systému!

[Edna Nová]

Tak mam evidentně také ADHD.

[Barbora]

Ja nevim asi jsem se nic nového nedozvěděla

[Baru]

Libilo, jen se často opakovala témata a bylo to hodně zaměřené na matky co mají adhd/jejich děti, což jsem nevěděla a nebylo to pro mě tak užitečné tím pádem..

[Monika Bódyová]

Hodně moc doporučuji . Otevřela mi oči .

[Nicole]

Pohlazení na duši.