Šeptej nahlas

by Miloš Hroch

Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopené ke změti kytarových pedálů na zemi a éterické vokály utopené v hluku. Žádný jiný hudební styl se na polistopadové změny nenaladil tak dobře jako právě shoegaze. Nově nabyté svobody doprovázelo ohlušující kytarové zkreslení.

V Česku se zrodila naprosto nová nezávislá scéna: kapely Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here, Naked Souls a Sebastians byly na míle vzdálené všemu, co se dosud v hudbě dělo. A hrály na místech, o nichž by si před lety sotva pomyslely, že by bylo možné: v pražských kostelích, švýcarských squatech, newyorském klubu CBGB či londýnských studiích BBC a MTV. Opojný sound už nenarážel na hranice železné opony a stal se výrazem obtížně popsatelné extáze. Praha se zařadila po bok Londýnu jako hlavní město shoegazeu.

Hudební novinář Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas vypráví příběh jedinečné éry, jejíž zvuk utichl dřív, než stihla skutečně začít.

Genres: Music

296 pages, Paperback

First published April 4, 2025

Reviews

[Jakub · Rating 4 out of 5]

Jsem rád, že u nás konečně vznikají i knihy o porevoluční hudební scéně. Tahle je o době, kdy byla česká hudba poprvé a naposledy relevantní za našimi hranicemi, kdy jsme stáli u zrodu nové vlny a neimplementovali jen zahraniční postupy s několikaletým zpožděním. Spousta backstage příběhů s aktéry a postřehů legend hudební žurnalistiky (inspirace Reynoldsem je z textu cítit) je doplněná i o dobový kontext tak dobře, že mám na konci knihy pocit, že jsem to celé zažil taky, i když jsem byl irl batole. Hlavně Ecstasy nebo Here jsou pro mě osobně kapely, které zestárly skvěle a je zábavný objevovat jejich diskografii do větší hloubky.

Jednu hvězdu sundávám za často se opakující gramatické nepřesnosti (chybějící nebo přebývající slova), za překlad spojení “tremolo arm” jako “tremolo paže” (používá se spíš tremolo páka nebo vibrapáka) a taky je škoda, že se Milošova osobní rovina odehrává jen na začátku a konci knihy, protože ty pasáže jsou super.

[Tele_well · Rating 5 out of 5]

Skvelý príbeh o tom, ako sa na prelome 90.rokov začal v Čechách pedálovať zvuk gitár smerom do oceánu hlukových stien. Od vtipných historiek o tripe Sebastiens v Prahe, prielom Ecstasy v Londýne, roots of czech shoegaze v pár skladbách Toyen, až po éterické koncerty Naked Souls v Švajčiarsku a nepravdepodobnú shoegaze scénu vo Vyškove vďaka Here. Must read pre všetkých ktorí radi objavujú históriu zabudnutých hudobných scén.

[Jan Jindřich Karásek · Rating 4 out of 5]

Vlastně krásný a většinu času nadšený čtení. Formou to bylo teda objektivní a přísně novinářské (krom nejlepšího, protože víc osobního, úvodu a finiše). Nejvíc to právě jako kniha takzvaně svítí, když Miloš mezi řádky - byť jen úplně lehkou změnou vyjadřování - ukáže své fanouškovské nadšení, svou lásku ke zdroji, a jak pro to při psaní ty necelé čtyři roky podomácku u kompu dýchal. Zajímavý je i ten přiznaný fakt, že shoegazem nebyl jako dospívající formován, nebyl jím fascinován... Dokud se pro knihu nerozhodl a to noření v archivech a výpovědích pamětníků a zpětný poslech tu vášeň teprve nerozjelo. Později maličko vadil pocit častého opakování těch good-old fashion historek z nahrávání, jako u dokumentu a la film o filmu ve smyslu historek z natáčení. V druhé půlce už to trošku ubíjelo, ale vždycky to zpestřil dobový kontext nebo sociologická úvaha, co klasickou vzpomínkovou rock band knihu nabourala, jak kdyby vstoupil Adam Curtis do Bohemian Rhapsody. Hlavně -- teď při zpětném listování je kniha kompaktní a kapitoly nejsou přehnaně dlouhé, takže možná byl problém spíš později u mě, že jsem po pauze na dovolené druhou půlku hltal moc rychle pro článek. Tápavě teď v sobě hledám klíč, jak s Šeptej nahlas vést ve svém textu snad trochu podnětný dialog místo klasické recenze a la „Je to super a běžte si pro to do knihkupectví“, ale když to půjde dobře, brzy bude víc v RP. )))

[Jakub Ondrej · Rating 5 out of 5]

je přinejmenším zvláštní, jak jsme jako ldii zvyklí na neustálou rotaci z extrému do extrému. Velikost, malost, ticho, hluk, nenápadnost a okázalost.

Kniha je výborná. Je vtipné, jak člověk často netuší, co se mu za oknama baráku dělo a jak zásadní to pro dopad na tehdejší kulturu bylo.

[Katarína Vyskočová · Rating 5 out of 5]

toto bolo moc fajn! nastudovane, citatelne, zabavne, rozhovory, filozoficke presahy, snapshots, ludia, pribehy, emocie…

ja som do detskej izby zdedila vsetky otcove 90tkove cedecka a sice som najradsej pocuvala dummy, ale susurrate som tocila tiez, pretoze mi tatko raz davno povedal ako ma rad ecstasy a ja som chcela spravit dojem. hudobne si to velmi nepamatam, ale nazov mi uz vtedy prisiel famozny.

je pre mna teda v niecom krasne ze sa space & time takto prekrizili a ja citam v prahe co vsetko sa dialo doslova pod oknom (! ulica kde byvam literally mentioned), a trosku ma rozcitila ta mestska psychogeografia a ako je vsetko presiaknute minulostou a vela som ju citala v mhdcke aj kaviarnach a hladala v nej mojho otca.

emocnu vsuvku odpustite, kazdopadne stojim si za tym ze v niecom je ta kniha extremne elektrizujuca.

[Karolína Kukačková · Rating 5 out of 5]

skvělá kniha na moje milované téma. velice čtivá, informativní a přesto zábavná. velice mě nadchla i celková vizuální identita knihy, která působí jako přebal shoegaze alba. byl to pro mě důležitý detail, díky kterému knih tvořila kouzelně promyšlený celek.

[Julie Scholzová · Rating 5 out of 5]

epic

[Adam Fokt · Rating 5 out of 5]

trvalo to dlouho (dyl nez je tady napsany), ale spis kvuli mne nez knizce. prosim vic knizek o cesky/ceskoslovensky nezavisly/alt scene

[Petr Uram · Rating 5 out of 5]

https://www.h7o.cz/clanky/14286-vrest...

[sttep.a · Rating 5 out of 5]

„Tolik tryzně spojené takovou radosti me
nezmerne udivovalo a nedokázala jsem pochopit,
odkud pocházi."

Terezie z Ávily
Kniha ivota, kapitola XXIX.: 11

i only know shoegaze.