Četla jsem i autorčinu předchozí knihu, ta mě bohužel zase tolik nenadchla. Ale u této jsem velice mile překvapená! Největším přínosem pro mě jsou části, kde Češi žijící v zahraničí hodnotí jinak fungující systémy - a tyhle části ve mně taky vzbudily nejvíc frustrace. Takových příběhu by klidně mohlo být zařazeno ještě víc, ale chápu, že vzhledem k délce knihy už to asi nebylo možné.
Bych byla ještě o kousek spokojenější, kdyby se na knize podílel nějaký vědec (ideálně sociolog nebo někdo s podobným backgroundem), který by přinesl i svůj odborný pohled na věc. Ale opět, kniha si tohle zjevně za cíl nekladla a je znát, že autorka odvedla kus dobré práce s daty i sama za sebe.
Celkově musím říct, že jsem spokojená a doufám, že se brzy i u nás dočkáme (alespoň částečné) proměny našeho archaického přístupu k mateřské a rodičovské.
PS. Jen taková téměř bezvýznamná poznámka na závěr. Označení "skandinávské země" se tradičně používá jen pro Norsko, Švédsko a Dánsko, tj. pokud chceme mluvit i o Finsku a Islandu, hodilo by se víc označení severské země.