What do you think?
Rate this book
Zubatá
Hluboko v lese, kde si jezevci staví nory a lišky se tiše plíží vysokou trávou, bydlí jezevec jménem Jezi. Žije obyčejný jezevčí život – honí králíky, staví podzemní chodby a sní o ztracené lásce. Jenže jednoho dne se vše změní a Jezi se ztratí mezi světem živých a zemřelých. Adié, blechy, teď právě začíná dobrodružná cesta, na které potkáme bodlinaté ježky, drzé králíky i tajemného sýčka. Jezi se musí postavit mnoha nástrahám a společně s novými přáteli zjistit, co je v?životě (a po něm!) skutečně důležité. Zubatá je hravý, napínavý příběh plný humoru i poučení o životě, smrti a přátelství, který potěší malé i velké čtenáře. Připravte se na cestu, kde se smích střídá s napětím a kde každý krok může odhalit další tajemství.
176 pages, Hardcover
First published October 29, 2024
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
October 21, 2025
Tato poměrně útlá knížečka je jedna z prozatímního mála dětských knih, po kterých jsem se rozhodl sáhnout, a první (a ne poslední- koukám na tebe, Tota lítá!), u které jsem se tak rozhodl z důvodu hlubšího než čistá na děj zaměřená zvědavost. Zubatá se totiž odlišuje tím, že dětem nabízí vhled samozřejmě nejen do problematiky života a přátelství, ale z hlediska vizuálu a popisu primárně konceptu smrti, což je za mě téma, kterému se hodně lidí u dětí vyhýbá, snaží se je před ním chránit, jednak kvůli nějakému zajetému sociálnímu statu quo, jednak kvůli tomu, že neví, jak ho srozumitelně dané věkové skupině uchopit. Ani jedno dle mého není validní důvod, proč dětem odpírat realitu této části života – skutečnost, se kterou se v televizi či videohře stejně spíše dříve než později a v horším spíše než lepším podání stejně setkají –, a tak mě právě to druhé při volbě této knihy zajímalo nejvíce.
Příběhem jsme provázeni očima typicky mrzutého jezevce Jeziho (resp. toho, co z něj po předčasném zbavení života na prvních stranách knížky zbylo), který v průběhu příběhu nachází řadu tvorů, jež stihl obdobný osud, a postupně si s nimi utváří kamarádský vztah. Více z příběhu prozrazovat nebudu.
Co se týče knihy jako takové, musím říct, že začátek se poměrně táhne a docela dlouho trvá, než se vůbec ustálí, co se děje. V dětských knihách se, stejně jako v dětech, moc nevyznám, tak možná je to způsobeno tím, že jde o dětskou knihu, o to víc si ale spíš říkám, že by měla naopak v začátku upoutat. Ale nevím. Co se týče myšlenek, které se kniha snaží předat, v průběhu knížky je jich hned několik a někdy jsou podány čitelněji a jindy méně tak. Snad nejvýraznější myšlenkou táhnoucí se napříč dějem je důležitost bytí laskavým vůči ostatním, a to i v situaci, kdy už člověk už v podstatě nemá co ztratit a i když si s ostatními v některých věcech třeba nerozumíme nebo vůči nim máme předsudky, kterým bychom neměli podléhat. Samotný koncept smrti je pak sice ústředním tématem a protkává celý příběh, knížka ten koncept za mě ale na úkor laskavosti a přátelství až tolik neprozkoumává a výrazněji se k němu vyjadřuje pouze v začátku a konci, přičemž oceňuji závěrečnou pointu, která je nenásilná, nikomu nic nevnucuje, ale je i tak poměrně důrazná. Je důležité v něco věřit – ne v náboženském smyslu, ale obecně. Žije se o dost lépe, když člověk věří, že smrtí to nekončí, že něco následuje, ať už si ten svůj ráj představujeme jako obývák zaplněný šťastnou rodinou, vyhřátou pláž u moře, nekonečnou túru horami nebo bytí bodlinou na hřbetu naších ježčích potomků. Tato pointa se pak samozřejmě vztahuje i k životu obecně, nikoliv pouze smrti. Jinak se ale přiznám, že si úplně nejsem jistý, co dalšího se mi knížka některými věcmi snažila říct. Možná by se daly najít méně výrazné myšlenky jako největším strašákem je strach samotný a hledání pravdy stojí za to, i když je nakonec jiná, než bychom čekali nebo si přáli, ale u řady věcí opravdu netuším. Poměrně přehnaná je za mě kritičnost vůči lidem, kterou z pohledu lesního zvířete samozřejmě chápu, ale není v druhé části dostatečně vyvážená na to, aby v čtenářově puse určitá pachuť vůči lidem nezůstala, což, si myslím, se tahle knížka vyvolat nesnaží. Stejně tak je přehnaně prostoru věnováno principům partnerských vztahů mezi jezevci – v určitých částech jsem při zmínce o Jezince už neudržel otrávený nádech a výdech. Jezi jí má rád, ano. I já, i děti jsme to jistě pochopili při první desítce zmínek a v závěru nám ta návaznost dojde. Některé záměry mi tak zůstávají záhadou.
Věc, kterou je u této knihy absolutně nutné zmínit, jsou ilustrace, které jsou své, neuhlazené, ale dle mého úchvatné. Jednak na některých stranách doplňují text, jednak jim jsou samostatně věnovány dvoustrany. Obojí rozhodně stojí za to a knížka za ně u mě má velké plus, protože jde skutečně o styl, který podle mě nadchne jak mladší, tak starší čtenáře. À propos ti mladší – jak jsem zmiňoval, nevyznám se v dětských knihách a, byť jsem jedním sám kdysi býval, v dětech už vůbec, ale kniha, ač označená 6+, se dle mého minimálně jazykově pro prvňáčky nehodí a doporučil bych ji spíše osmiletým, kteří si ji už přečtou sami.
Obecně tedy můžu říct, že náhled do toho, jak dětem přiblížit koncept smrti jsem v této knize bohužel spíše nenašel, i tak si ji ale dovolím doporučit, protože to nemění nic na tom, že to je pěkná dětská knížka, jen je třeba do toho nejít s tím předpokladem, který jsem na základě popisu a recenzí měl já. Doporučil bych ji dospělým s dětmi s tím, že by mohlo být lepší si ji nejprve přečíst sám, pak ji předat dítěti a následně si o ní s ním zkusit popovídat. Ty rozdíly ve vnímání a pochopení těch konceptů by mohly vést k zajímavé konverzaci, v rámci které se možná člověk k těm složitějším tématům dostane dokonce organicky.
Příběhem jsme provázeni očima typicky mrzutého jezevce Jeziho (resp. toho, co z něj po předčasném zbavení života na prvních stranách knížky zbylo), který v průběhu příběhu nachází řadu tvorů, jež stihl obdobný osud, a postupně si s nimi utváří kamarádský vztah. Více z příběhu prozrazovat nebudu.
Co se týče knihy jako takové, musím říct, že začátek se poměrně táhne a docela dlouho trvá, než se vůbec ustálí, co se děje. V dětských knihách se, stejně jako v dětech, moc nevyznám, tak možná je to způsobeno tím, že jde o dětskou knihu, o to víc si ale spíš říkám, že by měla naopak v začátku upoutat. Ale nevím. Co se týče myšlenek, které se kniha snaží předat, v průběhu knížky je jich hned několik a někdy jsou podány čitelněji a jindy méně tak. Snad nejvýraznější myšlenkou táhnoucí se napříč dějem je důležitost bytí laskavým vůči ostatním, a to i v situaci, kdy už člověk už v podstatě nemá co ztratit a i když si s ostatními v některých věcech třeba nerozumíme nebo vůči nim máme předsudky, kterým bychom neměli podléhat. Samotný koncept smrti je pak sice ústředním tématem a protkává celý příběh, knížka ten koncept za mě ale na úkor laskavosti a přátelství až tolik neprozkoumává a výrazněji se k němu vyjadřuje pouze v začátku a konci, přičemž oceňuji závěrečnou pointu, která je nenásilná, nikomu nic nevnucuje, ale je i tak poměrně důrazná. Je důležité v něco věřit – ne v náboženském smyslu, ale obecně. Žije se o dost lépe, když člověk věří, že smrtí to nekončí, že něco následuje, ať už si ten svůj ráj představujeme jako obývák zaplněný šťastnou rodinou, vyhřátou pláž u moře, nekonečnou túru horami nebo bytí bodlinou na hřbetu naších ježčích potomků. Tato pointa se pak samozřejmě vztahuje i k životu obecně, nikoliv pouze smrti. Jinak se ale přiznám, že si úplně nejsem jistý, co dalšího se mi knížka některými věcmi snažila říct. Možná by se daly najít méně výrazné myšlenky jako největším strašákem je strach samotný a hledání pravdy stojí za to, i když je nakonec jiná, než bychom čekali nebo si přáli, ale u řady věcí opravdu netuším. Poměrně přehnaná je za mě kritičnost vůči lidem, kterou z pohledu lesního zvířete samozřejmě chápu, ale není v druhé části dostatečně vyvážená na to, aby v čtenářově puse určitá pachuť vůči lidem nezůstala, což, si myslím, se tahle knížka vyvolat nesnaží. Stejně tak je přehnaně prostoru věnováno principům partnerských vztahů mezi jezevci – v určitých částech jsem při zmínce o Jezince už neudržel otrávený nádech a výdech. Jezi jí má rád, ano. I já, i děti jsme to jistě pochopili při první desítce zmínek a v závěru nám ta návaznost dojde. Některé záměry mi tak zůstávají záhadou.
Věc, kterou je u této knihy absolutně nutné zmínit, jsou ilustrace, které jsou své, neuhlazené, ale dle mého úchvatné. Jednak na některých stranách doplňují text, jednak jim jsou samostatně věnovány dvoustrany. Obojí rozhodně stojí za to a knížka za ně u mě má velké plus, protože jde skutečně o styl, který podle mě nadchne jak mladší, tak starší čtenáře. À propos ti mladší – jak jsem zmiňoval, nevyznám se v dětských knihách a, byť jsem jedním sám kdysi býval, v dětech už vůbec, ale kniha, ač označená 6+, se dle mého minimálně jazykově pro prvňáčky nehodí a doporučil bych ji spíše osmiletým, kteří si ji už přečtou sami.
Obecně tedy můžu říct, že náhled do toho, jak dětem přiblížit koncept smrti jsem v této knize bohužel spíše nenašel, i tak si ji ale dovolím doporučit, protože to nemění nic na tom, že to je pěkná dětská knížka, jen je třeba do toho nejít s tím předpokladem, který jsem na základě popisu a recenzí měl já. Doporučil bych ji dospělým s dětmi s tím, že by mohlo být lepší si ji nejprve přečíst sám, pak ji předat dítěti a následně si o ní s ním zkusit popovídat. Ty rozdíly ve vnímání a pochopení těch konceptů by mohly vést k zajímavé konverzaci, v rámci které se možná člověk k těm složitějším tématům dostane dokonce organicky.
Displaying 1 of 1 review