Vzpomínky na věčné časy aneb Mé dětství v socialismu

by Ján Simkanič, Lidmila Kábrtová, Pavla Horáková

"U příležitosti 25. výročí Listopadu’89 jsem si vzal do hlavy dát dohromady netradiční soubor vzpomínek lidí, kteří jsou mými dobrými kamarády nebo kterých si velice vážím, a zároveň měli to štěstí a smůlu, že své dětství strávili v době, která se hodně lišila od té dnešní. Přes rozvaliny času se špatně zpřítomňuje něco, co je dnešní realitě už hodně vzdálené a co si hlavně mladší generace jen těžko dovedou představit. Jiné emoce, specifické vůně, estetika, celospolečenská atmosféra, očekávání. A přitom to dodnes ovlivňuje mentalitu stále ještě většiny tohoto národa a zprostředkovaně a nevědomě se to propíjí i do dalších generací. Pro vzpomínání jsem zvolil pohled dětských očí, ve kterých se doba odráží trochu jinak a s jinými akcenty. Věřím, že právě osobní pohled dokáže překonat těch 25 a více let mezi historií a dnešním čtenářem a lépe pochopit, co se to s námi všemi tenkrát dělo." Ján Simkanič

Genres: History, Biography

250 pages, ebook

First published January 1, 2014

Reviews

[Marta · Rating 2 out of 5]

Na tohle jsem se dost těšila, ale bohužel... Moje chyba asi, čekala jsem něco ve stylu Hrdého Budžese, ale v povídkové formě. To se nestalo. Většina povídek mi tak nějak splynula, nebavila. Byly vyprávěny z pohledu dospělých, nikoli dětí, jimiž autoři v té době byli, a hodně z nich bylo na můj vkus přehnaně moralizujících.

[RoseB612 · Rating 4 out of 5]

Velmi zajímavá směska vzpomínek a drobných fiktivních příběhů z doby socialismu - vzpomínky na dětství. Kniha je primárně prý určená pro mladou generaci, která socialismus nezažila, ale jako pozdní Husákovo dítě (či Havlův teenager - jak jsem teď četla v textu o Ztohoven v Respektu a moc se mi to pojmenování líbilo) jsem si to užila taky a to docela dost. Člověku se vynoří vlastní vzpomínky, řada z nich je univerzálních (branná cvičení, hodní a zlí Němci, jistá fáze zápalu pro režim v raném školním věku, rok 68, "tohle ve škole neříkej"), některé jsou specifické a spjaté s místem. Když se pak taková místní vzpomínka spojí s tou mojí (třeba takový Šídlo a Turnov, kde teď kousek bydlíme, či Honzejk, který vyrostl taky v Jablonci), tak to najednou rozehraje spoustu vzpomínek, na které už člověk pomalu zapomněl. Některé vzpomínky jsou úsměvné, z jiných trošku mrazí, ale ze všech je cítit jistá bezmoc proti mnohdy absurdnímu soukolí režimu a jak psal jeden autor, jen můžeme děkovat, že to prasklo dřív než bychom byli nucení dělat kompromisy s režimem v zájmu našich dětí. Moc zajímavá je myšlenka opuštění rodičů jejich emigrovavšími přáteli - takhle mě nikdy nenapadlo se na to koukat, ale tátův nejlepší kamarád utekl v 68 do Německa a táta si už tak dobrýho kámoše asi nikdy nenašel a když se po revoluci objevil, tak už si neměli co říct, což bylo možná to nejhorší.
Prostě je tohle velmi zajímavý projekt, který mě přinutil zauvažovat, jaké bylo "mé dětství v socialismu" a za to mu patří velký dík. Určitě se ke knize někdy vrátím a až děti trošku dorostou, tak ji dostanou k přečtení a možná že jim k mu připíšu i svoji kapitolu.
Nebýt některých textů, které mě úplně minuly, tak by to bylo na 5*.

Kontext: Na projekt jsem narazila na DVTV a vyhlížela jsem ho dopředu. Uvažovala jsem, jestli tištěnou knihu nekoupit rodičům, ale dodnes vlastně nevím, jestli bych tím spíš nejitřila rány.

První věta: "Příběh o efektu motýlích křídel člověk slyšel mnohokrát."

Poslední věta: "Uvidíme se na Mladým soudruhovi."

[Bosorka · Rating 2 out of 5]

Jako samostatné příspěvky formou seriálu někde v časopise nebo na blogu by možná fungovalo lépe. Takhle je to hodně roztříštěné, některé povídky jsou lepší, hlavně ty hravé, kde přeci jen autoři vyvinuli nějaké literární úsilí a nedrželi se toho, co většina - tedy jen takového výčtu. Jasně vzpomínky, ale splývají pak jedny v druhé, v paměti jich zůstane jen pár těch pojatých jinak. Nápad asi dobrý, ale nakonec nezaujalo tak, jak jsem si myslela. Některé příspěvky mě vysloveně nudily, rychle jsem pročítala, protože ani formou nebavily. Některé mi přišly nepříjemně moralistické, vadilo i to, že už někteří autoři koukají z pohledu dospělého, politicky znalého, že se od dospělého nazírání nedokázali oprostit a opravdu psát jen z pohledu dětského. Taky mi nebyla zcela jasná dramaturgie, příspěvky mi přišly poskládané za sebe tak nějak halabala bez silnějšího motivu.

[Quanti · Rating 3 out of 5]

Uff, konečně, vánoční dárek... :) papírový knížky jsou poslední dobou chudáci, ale stejně muži děkuju :) moc pěkná knížka, hlavně námětem, některé příspěvky určitě na 4, možná i 5*, ale jiné zas nudné nebo podprůměrné. Obecně ale určitě stálo za přečtení.

[ElPedro]

Návrat do vlastního dětství, zaujaly především traumata způsobená školou...
Doporučuji příspěvek "Jirka od nás z baráku" s naprosto nečekanou pointou.

[Jenich · Rating 3 out of 5]

Má to takovou proměnlivou úroveň. Některé příběhy jsou pěkně napsané, ale většina jen tak vyšumí.
Obdivuji, co si někteří pamatují. Kreslení Aurory na výročí VŘSR a všeobjímající komanči přikrmovaný strach z jaderné války jsem už úplně z hlavy vytěsnil.

Najlepší pasáž napsal asi Martin Malý: „Kurvy jedny, zase vezou tanky do Milovic,“ takže jsem se pak ptal, co to jsou ty kurvy, a babička koulela očima směrem k dědovi a vysvětlila mi, že kurva, to je zlá paní, a děda že tak říká ruským vojákům, protože je nemá rád, ale to nesmíš nikde říkat, protože by jinak pro dědu přišlo vé bé a zavřeli by ho do vězení. A proč by ho, babi, zavřeli? No protože to jsou kurvy!

A tenhle příběh má dost nečekanou pointu:
https://www.detstvivsocialismu.cz/jir...

[Madla · Rating 5 out of 5]

Jsem sice až ročník 84, ale při četbě téhle knížky jsem se přistihla, jak se usmívám a přikyvuji jejím autorům. Nádherně popsaná atmosféra a reálie doby mého dětství. Hned poputuje mé mamince, která si ji vychutná určitě ještě víc, než já.

[Lkubicek · Rating 4 out of 5]

Nečekal jsem těch povídek tolik :-) ... Bylo moc zajímavé číst jak si různí lidé vzpomínají na své dětství v socialismu ... Na něco jsem si i sám vzpomínal... Určitě bych knihu doporučil k přečtení všem kteří chtěji zavzpomínat i těm kteří se chtějí nědo dozvědět ... hmm takže vlastně všem :-)

[Marie · Rating 4 out of 5]

Tuhle pozoruhodnou knížku čtu už druhý měsíc. Ona se totiž moc rychleji číst nedá...

"Děti dokážou být mimořádně citlivé na věci, s nimiž se dospělí už dávno smířili. Ze své perspektivy mnohem intenzivněji vnímají absurditu, nesmyslnost i krásu. Podívejte se proto spolu s námi dětskýma očima na dobu, která měla trvat na věčné časy a kterou zažila naprostá většina z nás. Nechte se pobavit, dojmout a překvapit."

Soubor vzpomínek na dětská léta strávená v období socialismu od 50. do 80. let sestavená u příležitosti 25. výročí Listopadu 1989 sestavil Ján Simkanič. V tištěné podobě této knihy se objevily příspěvky od asi šedesáti autorů, v elektronické podobě jich je všech sedmdesát. Jednotlivá vyprávění, byť je každé z nich osobité a jedinečné, stejně jako jeho autor, mají přece jen společné rysy. Objevují se tam pionýři, branná cvičení, strašení jadernou válkou, dvoutakty, zakázaná hudba, donášení, nesvoboda...

"Jestli také patříte mezi děti socialismu, pak se ve vás při čtení zaručeně probudí proud vašich vlastních vzpomínek, emocí a zážitků. A jestli jste se narodili až po sametové revoluci, zůstanete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče každodenně žili a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního. A možná také budete lépe chápat, čím jsme poznamenáni dodnes."

Patřím mezi děti socialismu a s tím proudem vlastních vzpomínek měli naprostou pravdu. U některých vyprávění se mi najednou úplně jasně vybavily mé dětské zážitky. Stejně jako se to objevuje v mnoha sepsaných vzpomínkách - jako dítě jsem si nebyla vědomá toho, že žiju v socialismu, prostě jsem prožívala dětství v daném místě a čase. To, co za tím stálo a co vlastně znamenalo vyrůstat za socialismu, to je vidět až zpětně. S odstupem doby i věku.

A proto je zcela jistě dobře, že vznikla tato kniha, která nás kdykoliv přenese o třicet či čtyřicet let zpátky - stačí ji otevřít a přečíst si pár stránek... nebo třeba jen prolistovat dobové fotky v textu - abychom náhodou úplně nezapomněli... Čtyři z pěti za poctivé dílo.

[Shotgun · Rating 4 out of 5]

Strach při každé bouřce, že to jsou americké atomovky, ABC a modrovlasá Meg Jensen ze Vzpoury mozků, fronty na melouny, fronty na mandarinky, průhledné světlounce modré vinyly které nikdo neposlouchal, papírový foťák z ABC, bezčasí, východoněmecký seriál o špionech, zaručené zprávy o lechtivých scénách ve filmech nebo knihách, depešáci vs metalisty vs diskanti vs paunkáči, polská TV a polské kulturní středisko, kde šlo koupit LP Venom nebo zelenou desku, atd...

Sbírka krátkých vzpomínek několika osobností z různých koutů naší republiky a oborů na jejich dětství, případně i pubertu na socíku. Od vzpomínky na setkání s ruským mafiánským dorostem, přes paměti disidentského dítěte, po téměř bezstarostné dětství papalášské dcerky.

Ať už byl někdo dítě z úplně obyčejné rodiny nebo se jeho rodiče dostaly na celkem slušnou pozici, stejně dříve nebo později přišlo nějaké ale, co kdyby nebo neviditelné všudypřítomné chapadlo na jehož konci byli tajemní ONI nějak ovlivnilo život dítěte nebo někoho jiného z rodiny.

Kniha je psána poutavě, zdoláte ji za jedno odpoledne a snad si také řeknete "už se nechcem nikdy vracet".

[Jan · Rating 4 out of 5]

Kniha krátkých vzpomínkových textů od lidí, kteří prožili alespoň část dětství před rokem 1989. Zajímavé nejen díky obsahu samotných vzpomínek, ale i tím, jak se při čtení postupně skládá generační obraz doby. Není to vysloveně oral history, některé příspěvky mají výrazný autorsko-umělecký vklad, ale funguje to obdobně. Vhodně vybrané jsou taky fotky Karla Cudlína.