Flashky

by Eva Zábranová

Když v září orwellovského roku 1984 zemřel básník, prozaik, esejista a překladatel Jan Zábrana, bylo jeho dceři Evě devatenáct let. Dnes, k třicátému výročí úmrtí svého táty, se rozhodla napsat pro něj knihu, která je nejen svědectvím o něm a poctou jeho celoživotní práci, ale i jedinečným záznamem setkání s mnoha vynikajícími osobnostmi poválečné české kultury, mj. Mikulášem Medkem, Ivanem Medkem, Emanuelem Fryntou, Evaldem Schormem, Františkem Jungwirthem, Danielou Hodrovou, redaktory nakladatelství Odeon a s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, jehož živý portrét patří k nejpůsobivějším kapitolám knihy.
Flashky - doprovozené mnoha unikátními fotografiemi - jsou ovšem též něčím mnohem víc než jen prací vzpomínkovou. Jde o plnohodnotnou uměleckou prózu, která přesným a břitkým jazykem podává pravdivý obraz české společnosti v poválečném půlstoletí na pozadí tzv. rodinné historie, tedy v žánru, který v současnosti nabývá na důležitosti ve všech východoevropských literaturách. Nesentimentální, věcné a detailně přesné vidění Evy Zábranové má zobecňující sílu, která z příběhu dospívání v rodině vězňů komunistického režimu činí jednu z nejpůsobivějších českých próz posledních let.

140 pages

First published January 1, 2014

Reviews

[Shotgun · Rating 5 out of 5]

Eva Zábranová je dcera známého překladatele, básníka a spisovatele Jana Zábrany a tato kniha ho má připomenout, těm kteří ho znali a i těm, kteří se s ním minuli. Jan Zábrana zemřel už v roce 1984 a velký podíl na jeho smrti mělo i to, že byl pronásledován bolševickým režimem. Proto i čtení této knihy není moc optimistické a pěkně ukazuje, že za bolševika opravdu nebylo lépe. Minimálně těm, kteří s režimem nekolaborovali.
— Už dědeček a babička Evy Zábranové byli obětmi komunismu a oba byli političtí vězni v padesátých letech, kdy bylo vězení spíše soft verzí koncentračního tábora. Líčení života na přelomu padesátých a šedesátých let je pro dnešní čtenáře docela hororové vyprávění. Později se to trochu lepší ale stále je to utrpení.
— Eva Zábranová píše velmi úsporně a kapitoly jsou kraťoučké a i samotná kniha je útlá. Přečtete ji za den nebo dva. Najdete i zde dost fotografií a nějaké reprodukce dopisů. Je super, že je zde i zmínka o spoustě osobností naší i světové kultury. Většina prostoru knihy je věnován dětství autorky ale pár kapitol je zde věnováno událostem už po smrti Jana Zábrany. Například setkání s Alanem Ginsbergem (který byl přítel Jana Zábrany) a nebo Škvoreckým, kteří zde nevychází moc sympaticky.
— Čte se to fakt dobře a pokud nečtete jen young adult ale i umělečtější literaturu, tak vám tuto knihu doporučím. Přečtete ji za chviličku.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Flashky je dobře napsaný doplněk ke krásné knížce Jana Zábrany Celý Život. Málokdy má čtenář příležitost vidět ten samý svět očima hlavního hrdiny a pak doplněný pohledem jeho dcery. Číst Flashky bez Celý život je tříhvězdičkové. V kombinaci s deníkovými záznamy Jana Zábrany vyskočí na hvězdičky 4.
Další doplňková literatura by mohla být třeba Teorie spolehlivosti od Ivana Diviše. I v ní je často Jan Zábrana citován a zmiňován.

[ElPedro · Rating 4 out of 5]

Autobiografie, a přitom o nejdůležitější osobě jejího života - jejím otci, spisovateli a překladateli Janu Zábranovi.
Přečteno na jeden zátah. To byly časy... všichni melou, hádají se, užírají, kouří, chlastají; drží to vše v sobě, neskutečně se vším užírají...
Tolik bolesti a tolik lásky!

[Jakub Kratochvil · Rating 4 out of 5]

Ak sa z knihy “Celý život” Jana Zábrany dozvedáme o na čo myslí, čo cíti a čo prežíva, z knihy Evy Zabranovej vieme čo sa dialo v ich domácnosti, inú rovinu každodennosti, radosti a strachu.

[Jan · Rating 5 out of 5]

Jakoby starozákonní prokletí vpalovala tvářnost času všech, kdo se dostali do křížku s ďáblem komunismu a do třetího pokolení pokrucovala život odvážných a výjimečných. Jestliže ze Zábranových deníků prosakuje ke čtenáři rezignace, nekonečný smutek a hnus, potom jsou Flashky o to deprimující, že ani smrtí jednoho z největších básníků a patrně nejlepšího překladatele našich zemí se jeho stigmata nezavřela, dál černě kvetou v duši jeho dcery. Křivdu a nespravedlnost nelze zahrabat spolu s tělem. Přitom Flashky nejsou zdí nářků, nýbrž autenticky poetickou výpovědí rodinné historie, která tak dobře odrážela zrůdnosti dvacátého století. Smutno je z toho jak se na talent sápou krkavci i po tom, co vyhasne, jak se zachovali jeho někdejší přátelé. Jaký charakter byl např. Zábranův milovaný Errol (Škvorecký) - bezohledný pazgřivec (což jsem si já tedy myslel vždy i přes úctu k jeho první a jediné dobré knize). Nit osudu se sice přetrhne, ale i ten druhý konec ještě někde poletuje, zašmodrchává se, trhá, kroutí a už je zcela bezbranný vůči nůžkám a nožům všech hrdlořezů paměti. Flashky se snaží zbytky z druhé nitě navázat, konečně to mohl udělat pouze někdo kdo je spojen s druhým svým životem, krví i slovem.

[Zuzana · Rating 4 out of 5]

Stále se učím. A tohle je docela příjemná forma. Jsem nahlodána přečíst si i Zábranovy Deníky.
Především druhá polovina se mi zdála zbytečně ubrečená, na druhou stranu chápu důvody. Pokud jsou ty důvody pravdivé, což nejsem schopna posoudit. Učila jsem se evidentně málo, když o těch věcech skoro nic nevím.

[Mek · Rating 4 out of 5]

Další část mozaiky života Jana Zábrany, tato knížka ho představuje jako milujícího otce. Místy mrazivé, jinde vtipné ("ten náš debil má červy!"), bohužel i trochu ufňukané.

[Petr Olmer · Rating 2 out of 5]

Ani tak silné a působivé, jako spíš ublížené.