Fascinující sbírka příběhů, které mistrovsky kombinují temnou fantastiku, hlubokou symboliku a poetický jazyk. Autor s precizností a citem pro detail vykresluje postavy zmítané osudem, hledáním a vnitřními konflikty. Jeho vypravěčský styl se vyznačuje bohatými obrazy, silnou atmosférou a schopností přenést čtenáře do tajemných světů, kde hranice mezi skutečností a magií zcela mizí.
Každý z příběhů vyniká svou mnohovrstevnatostí – postavy jsou nezapomenutelné, dialogy mají spád a filozofické přesahy obohacují zážitek z četby. Oldřich Suchý brilantně zachycuje napětí mezi temnotou a světlem, zoufalstvím a nadějí, což činí z Legend dílo, které zůstává v mysli dlouho po dočtení poslední stránky. Tento literární klenot osloví čtenáře hledající krásu ve slovech, hloubku v příbězích a kouzlo v nepoznaném.
V Legendách najdete příběhy. Příběhy temné, tajemné, ale i ty, které vás dovedou za světlem. Poznáte tu postavy zmítané osudem, postavy, které hledají sebe nebo někoho jiného a budete s nimi putovat po světě, kde mizí hranice mezi skutečností a magií. Vydejte se na cestu a odhalte osudy, které vás pohltí.
Ano, doslova vás pohltí, neboť atmosféra je v knize vykreslena tak, že vás okamžitě vtáhne do příběhu, budete mít pocit, že některé postavy znáte, budete cítit jejich únavu, pot i krev…. Přenesete se do míst, kde jste nikdy nebyli, navštívíte královská města i odlehlé vesnice. Poznáte život, jak mohl vypadat kdysi, ale zároveň si uvědomíte, jak mnoho se toho děje i ve světě dnešním.
Místy jsem v příbězích cítila pohádky, i když mnohdy opravdu drsné pohádky. Slabší povahy se určitě obrňte, vyprávění vám místy může být nepříjemné, ale stojí za to vytrvat.
Čeká vás tu také krásný, poetický, až archaický jazyk, díky němuž je kniha jiná a já si tak čtení neskutečně užívala. V knize odhalíte i krásné myšlenky a určitě tu lze najít i určité ponaučení.
Bavilo mě, jak jsou jednotlivé legendy propojené a čtenář může postupně odhalovat různé spojitosti, které si nakonec ověří, zda si při čtení myslel některé věci správně. Poslední část legend už byla třešnička na dortu, kdy jsme v krátkých příbězích mnohdy odhalili počátek postav, které se v knize ukázaly.
Na celé knize je vidět, jak je to promyšlené. Je znát, že má Olda v hlavně celý svět do detailu propracovaný a zná osud každé jednotlivé postavy. A to je z příběhů cítit a čtenář se tak ocitne na místech, která mu budou připadat skutečná.
Recenziu pre Fandom.sk napísala Ena. Úryvok z recenzie:
Legendy sa odohrávajú vo svete, kde neexistuje hranica medzi skutočným a magickým, občas až takmer rozprávkovým. Poputujeme kráľovskými mestami, mestečkami aj zapadnutými dedinkami. Z opisov a náznakov spoznáte mnohé skutočné mestá a miesta. Je to fantastický príbeh koketujúci s magickým realizmom a realita flirtujúca s mágiou. Každá jedna z legiend je nabitá energiou, nenávisťou, vzburou, túžbou, hnusom, trápením, smrťou, výkalmi, krvou či smradom. Pretože taký je život. Najmä je však každé rozprávanie plné nehy a lásky. Lásky mileneckej, rodičovskej, priateľskej či súrodeneckej. Je to láska, čo hýbe dejom, aktérmi a ovplyvňuje ich činy.
Jazyk knihy je očarujúci, archaický a neuveriteľne melodický. Autor akoby skladal hold Shakespearovi a jeho nesmrteľným a kruto pravdivým veršom, v ktorých z ľudí strhával masky a šaty a ukazoval ich takých, akí skutočne sú. Je to poklona Lovecraftovi aj Kingovi. Opisy reálií aj udalostí sú poetické a zároveň z nich behá mráz po tele. Atmosféra plná temna je až hmatateľná, no pozorný čitateľ zachytí aj záblesky svetla a nádeje, ktorá zomiera až na úplnom konci...
Očekávání byla vysoká, ale u mě nebyla naplněná. Očekával jsem spíš kratší a údernější povídky. Takových, kterých by splnili oba požadavky moc nebylo.
Postavy první z nich mi vůbec nepřirostly k srdci - ocenil bych možná i trochu větší hloubku hlavních postav, než představování nových vedlejších hrdinů, kteří nemají moc velký vliv na děj.
U druhé povídky jsem vážně zvažoval, zda si nedát pauzu, protože tam jsem se hodně překonával. A přitom začátek působil úplně odlišně od první povídky, skoro až neotřele. Vracení se k vedlejším postavám z předchozího děje mě tedy vůbec nenadchlo (v celé knize).
Když přišly ony krátké legendy až mě do jisté míry znechutilo, když jsem zjistil, kdo některé z nich vypráví - postavy rozšiřují v mé hlavě jejich život - ten, který mě už předtím nenadchl. Obecně mi i kratší legendy přišli zajímavější, ač s očekávatelným koncem. Možná to ale bylo tím, že jsem pak mohl knížku na chvíli odložit.
Možná jako sběratel dekorativních obálek mě trochu i zklamalo, že na obálce není reliéf, jak se zdá, ale jen potisk. A dokonce jen na papírovém přebalu. Ovšem symbol na ořízce byl zajímavým zpestřením.
Vzpomínáte si scénu Gandalfa, jak si zaujatě pročítá a prochází svitky v Minas Tirith? Přesně takhle se budete cítit při čtení Legend. Propadnete se okem času do dob dávno minulých, kdy každé slůvko dovedlo vykvést v nečekanou slast pro (nejen) oči. Olda musel obdobně jako Faust uzavřít dohodu s “něčím”, aby mohl příběhy z dob dávno ztracených přenést do současnosti. Jedná se o příběhy temné, nelítostné a kruté, ale s malým plamínkem naděje, který září stejně silně jako lahvička se světlem Eärendilovy hvězdy. Legendy vyžadují maximální soustředění a notnou dávku hroší kůže, aby se přes ni prvotní temnota nemohla dostat. Protože pod závojem tmy se nachází obrovské bijící srdce zvané Literatura s velkým L. Přesně tím totiž Legendy jsou.
Na jednu stranu masterpiece stare dobre cestiny, ale na stranu druhou to je tak strasne depresivni, ze si u toho fakt neodpovinu, protoze pozitivni tam neni vubec nic.🤣