Potřebovala jsem něco, co by mě po delší pauze zase nakoplo běhat. Dala jsem si audioknihu, a vždycky jednu kapitolu do začátku, a dál už jsem běžela sama. Fungovalo to skvěle, na běhy jsem se těšila a je mi až líto, že už si "s Danem" nezaběhám. Žádná část nebyla zdlouhavá, každá byla jiná. Historické okénko a vhled do závodění v době komunismu pro mě byla úplná novinka, dozvěděla jsem se o závodech, které jsem ani neznala, a samozřejmě nechyběly ani ty nejslavnější jako Badwater, Spartathlon. Skvělé, poutavé, i když jsem o nich četla už z per jiných běžců, bavilo mě to moc. A v neposlední řadě mě potěšilo i srovnání Born to Run s realitou, Danielův pohled na Caballa i celý závod mi přijde daleko uvěřitelnější i zajímavější. No, podtrženo sečteno, vypadá to, že Dan je skvělej běžec a fajn chlap.
První část knihy je pěkným popisem toho, jak se u nás organizovaně sportovalo v dobách komunistických. Mnoho lidí si to neumí ani moc představit. Možná tím, že je to už řadu let a možná i tím, že ty závody byly kratší, tato část knihy mi přijde taková suchá, bez vtipu. Informace v ní obsažené jsou zajímavé, nicméně tomu chybí náboj.
Zajímavé to začalo být ve fázi, kdy Dan zkouší delší běhy. Kdy mu to nejde a končí hlavou v příkopě. Opakovaně. Kdy se to snaží lousknout a poznat dlouhé tratě, poznat ultra. A chce tomu přijít na kloub. Je vůbec zajímavé, jak má každý úplně jinde tu hranici, kdy už má za to, že dochází k poškozování sebe sama, a kdy je to ještě v pořádku.
Následují popisy několika vybraných závodů - převážně těch, které jsou divácky (čtenářsky) v takové knize nejočekávanější: Badwater, Spartathlon... Tyhle zážitky jsou již podstatně barevnější, celý příběh prokreslenější. Pokud jsem neznal dopředu, jak Dan na daném závodě dopadl, začetl jsem se opravdu hodně. Moc se mi líbila pasáž, kde Dan srovnává knihu Born to Run s realitou. Vypichuje drobné i větší rozdíly, upozorňuje na bujnou fantazii autora.
Co s Danem nesdílím je ta soutěživost (sběr medailí), možná i proto se mi méně líbila ta první část knihy, kdy to bylo hodně o organizovaném tréninku a o tom sběru. Ultra je naproti tomu spíš něco jako příběh. Každý jednotlivý běh je jiný a dovedu si představit, že by kniha přibližovala těch ultra závodů ještě více - z těch, které Dan odběhal.
Dámy a pánové, Daniel Orálek je magor... Ne tedy ten klasický, ale takový, kterého je třeba za jeho jinakost jednoduše obdivovat. I slovo "magor" tak může mít pozitivní konotaci :). Krom toho je rovněž ultramaratoncem, což znamená, že běhá trasy nad 50, ale ještě lépe nad 100 km. To je pro mě věc dost nepochopitelná, neboť sám se svými běžeckými výkony končím u 1/2 maratonu (= 21 km a nějaké drobné). Kniha je však velmi dobře napsaná a má tak co říct i lidem, kteří se na ultra závody dívají raději pěkně z povzdálí.
Možná znáte publikace "Born to run", apod. Tedy knihy o běhání, v nichž autoři nějakým způsobem líčí své začátky a pokračují přes první výzvy až k výzvám největším. Obvykle to je celkem čtivé (zejména pokud se o tento sport zajímáte). Můj dlouhý běh je takovou českou odpovědí na vlnu podobných knih ze zahraničí. Dokonce si troufnu říci, že odpovědí velmi zdařilou, která mnoho zahraničních běžeckých knížek převyšuje minimálně stejně, jako Orálek většinu svých soupeřů.
Nejzajímavější mi přišel začátek knihy, kde Orálek vypráví o svých začátcích (zkoušel to s fotbalem, ale tam prý "neměl talent", ani ve škole v běhu moc neexceloval, neboť tam zase kraloval spolužák, který si tehdy dopřával inhalování nikotinu - docela by mě zajímalo, jak poté skončil :)). Popis běhu na 17. listopad roku 1990 prostě také nemá chybu (skutečně doporučuji k přečtení!). Velmi zajímavou kapitolou je i ta mapující legendární Spartathlon, to je ve zkratce běh mezi Spartou a Aténami čítající...ehm.. 246 km, což Orálek pokořil cca za 26 hodin souvislého běhu.
Hledat své limity, těšit se z pohybu, poznávat nová místa a nové - podobně naladěné - lidi jsou těmi základními palivy mnoha ultramaratonců. Jsou to představitelé sportu, kam všemocná sportovní komerce ještě moc nepronikla. Daniel Orálek patří mezi ty nejlepší z nich a není lepší způsob jak se o tomto pozoruhodném českém sportovci dozvědět více než si přečíst tuto báječnou knihu.
Vzpomínková kniha jednoho (jiho)moravského běžce. Velmi rychlého běžce. Charakter knihy je spíše životopisný, než že by měl nějakou specifickou linii vyprávění nebo že by kniha byla zaměřená na pomoc s tréninkem běhu atd. Je určitě zajímavé přečíst si o životě a běžecké historii jedné z osobností jihomoravského běhání, ale v knize mi chybělo něco hlubšího. Občas autor v knize vyjádřil nesouhlas s názory jiných osobností na něco, co se ho týkalo apod., ale takových pasáží bylo málo a nešly příliš do hloubky. Předpokládám, že takové ani ambice knihy nebyly.
Výborná kniha, která vám dá nahlédnout do trochu zvláštního světa ultramaratonců. Velmi zajímavé jsou i kapitoly o sportu za dob minulého režimu. Docela vtipné je taky dozvědět se kolik věci z (některými běžci tolik milované) knihy Born to Run jsou nesmysly, polopravdy nebo trochu přibarvená alternativní fakta. Audioverze je až na trochu zvláštní výslovnost některých anglických slov ("badvótr") moc pěkně namluvená.
Nejedná se o formát celosvětového běžeckého bestselleru alá Zrozeni k běhu nebo Jez a běhej, ale o vyprávění jednoho obyčejnýho českýho kluka, kterýmu to skvěle běhá, i když tomu možná sám tolik nepřisuzuje.
Kniha motivuje, baví, věřila jsem všemu, co tam Dan napsal. To povídání je skvělé v tom, že si Dan v knize na nic nehraje, píše stejně zábavně o svých úspěších i neúspěších, a je to tak hezké a milé vyprávění, že jsem byla zklamaná, že už je konec.
Knížku jsem hned doporučila dál, koho jen trochu zajímá hlavně delší běhání, určitě si v ní svoje najde.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Daniel má toho za sebou veľa. Začal ako profesionálny atlét, dostal sa na ME juniorov, no postupom čas ho to celé prešlo a na beh zabudol. Po rokoch objavil ultra. Behy, ktoré idú často za hranicu možností. Dnes je jedným z najlepších svetových ultra cestných bežcov. Vyhráva polmaratóny, maratóny, 100ky či 100 míľovky, no asi najväčšie zimomriavky som mal pri čítaní spomienok na Badwater135 a Spartathlon.
Veľmi odporúčam každému, kto si myslí, že "sa to nedá".
Snad zatím nejčtivější kniha o životě běžce, nebo chceteli o běhání a všem tom okolo. Dan Orálek je ve svých zpovědích upřímný. Říká věci jak jsou. To je velmi sympatické. Uvědomíte si pár "drobností". Třeba, že když nemáte naběháno, nemůžete pomýšlet na nějaké rychlé zlepšení. Ono vůbec zlepšení je vlastně takový bonus. Nebo že k tomu jak běhat daleko a dobře vedou různé cesty. A taky to, kam až člověka dovede jeho oddanost tomu co ho baví. Super. Těším se až se s Danem setkám naživo.
Dan jistojistě dokázal úžasné věci a s ohledem k tomu je taky úžasně skromný a nesnaží se ze svého běhání vyždímat něco komerčně-filozofického. A tak je ta knížka trošku nuda. Ale čtení nelituji, jako nahlédnutí do světa ultra to je zajímavé. První knížka pana Brabce se mi ale líbila mnohem více.
Danova biografie se mi líbila, pro mě jako běžce příjemné zpestření a náhled do světa českého elitního běžce. Danův přístup k životu je inspirativní a jeho běžecké radosti a strasti si dokáže (v různé intenzitě) představit snad každý běžec.