Meda Mládková nedávno oslavila neuvěřitelné 99. narozeniny. Už několik let ji se zájmem sleduju — moje první brigáda byla právě v Museu Kampa. Ale teprve po přečtení knihy Můj úžasný život autora Ondřeje Kundry se ze mě stal její velký obdivovatel. To, jak žila a co dokázala, je skutečně hodné knihy. Můj úžasný život je napsaný formou rozhovorů a prokládaný biografickými texty a čte se velmi dobře. Jelikož paní Meda toho zažila opravdu požehnaně, jako čtenář si projdete několik období Československa, dozvíte se věci, o kterých jste neměli tušení a poznáte desítky zajímavých postav. Často jsem si po přečtení stránky vyhledával vybrané údaje, osoby a zejména knihy. (Můj TBR seznam je tedy zase o něco delší). Tuto četbu jsem si užil, věřím, že to budete mít podobně.
Život Medy, sběratelky umění a mecenášky. Jakožto obdivovatelka obrazů Františka Kupky jsem tuhle knížku musela otevřít. Medina autobiografie v podobě rozhovorů a výtahů z dopisů, to je skvělý krok k poznání ženy, která bude příští rok slavit 100 let svého úsměvu. Medu jsem skrz tuto knihu měla možnost poznat jako tvrdou a nesmlouvavou ženu, která i přes komunistickou kazajku a politickou nedůvěru dokázala prorazit Švýcarskem, Francií a Amerikou ve snaze poukázat na krásu českého umění. Tato kniha je o ženě, která si jde za tím, co chce, vždy své sliby dodrží, a poučí se z chyb. Zní to neskutečně, ale tak jsem celou knihu vnímala.
Museum Kampa je krásné místo, doporučuji Všem jej navštívit.
Přestože Ondřej Kundra sám nad sebou pochyboval, zda li je tím správným člověkem pro vedení rozhovoru s Medou, podle mě uspěl na 100%. Kniha se čte bez zívání, nenašla jsem slabší pasáže. A teď samotné přemýšlení: jsem já konzervativní, česky upjatá a přecitlivělá? Nebo je Meda se svými "drobnými lstmi a neúnavnou energičností" přece jen spíše podrazák a lehký agresor? Jak se píše v závěru - nemít tuto povahu, jistojistě by nedosáhla toho, čeho chtěla. Ucelené kolekce artefaktů českých umělců, kterým režim nedovolil okusit piedestaly. Bojovala za jejich věhlas, některým pomohla ke skutečné slávě ve světě. Jejich vděku lze rozumět. A já přemýšlím, jestli bych neměla "přidat", zatlačit na sebe i okolí, k dosažení svých cílů, nebo zda li tato nenápadná cesta přes zraněné (na mrtvoly nedošlo) je přece jen zónou šedou a pro mě nepřijatelnou.
Takhle knížka je skvělá v tom, že dává čtenáři nahlédnout, jaká Meda doopravdy je. Pochybuju, že Meda či Jiří Pospíšil tu knihu někdy četli, protože tolik "hates" mezi řádky člověk ještě v autobiografické knize snad nevyčetl. Ale formou (je to sice rozhovor, ale nevzniklo to jako rozhovor, autor to sesbíral z dostupných informací) i obsahem skvělé
Co víte o Medě Mládkové? Že to byla mecenáška umění? Že založila Museum Kampa? A dál? Nebo snad ani nevíte ani to? Abych byla upřímná, o moc víc jsem před pár týdny nevěděla ani já. Proto jsem sáhla po knize, kterou bych vám nyní chtěla představit.
Kniha rozhovorů Meda Mládková – Můj úžasný život vám o této výjimečné ženě řekne vše, co o ní potřebujete a chcete vědět. Dozvíte se o jejím dětství a dospívání, o jejích tanečních začátcích ve Švýcarsku, seznámení s prvním manželem a následně i s osudovým mužem Janem Viktorem Mládkem, americkým ekonomem.
Málokdo ví, jak se Meda jmenovala ve skutečnosti. Narodila se jako Marie Sokolová. Meda jí začali rodiče říkat proto, že spolu mluvili německy a maminka ji oslovovala zdrobnělinou od slova děvče, mädchen. Narodila se 8. září 1919 a tak letos oslavila neuvěřitelných 100 let. Nejprve se živila, nebo ještě lépe – přivydělávala si tancem během studií ve Švýcarsku. Chtěla se učit jazyky, které ji bavily, ale pak se rozhodla jít ekonomickým zaměřením a dala se na studium ekonomie a politické vědy. Do politiky se však nikdy nehrnula. Tušila totiž, že její místo je někde jinde.
Osudový rok 1948 Toužila pomáhat umělcům, o kterých se nesmělo mluvit ani psát. Rok 1948, přesněji únor roku 1948, pro ni byl zlomovým. Nesouhlasila s komunistickým režimem a proto se odmítla ze Švýcarska, kde studovala a pracovala, vrátit do Československa. Toto rozhodnutí pak mělo dopad na celý zbytek jejího života.
Pokud by si snad někdo myslel, že se v této knize sama o sobě Meda Mládková vyjadřuje jen v superlativech, a nerada vypráví o svých chybách a slabých stránkách, ten by nebyl dál od pravdy. Sběratelka umění na sebe například prozradila to, proč si brala svého prvního manžela, belgického šlechtice. Provdala se za něj jenom proto, aby získala občanství demokratické země. Láska v tom nebyla žádná. To až se svým druhým manželem Janem Mládkem prožívala lásku, tu pravou, která trvá až do smrti.
Kniha rozhovorů doplněná o texty Medy Mládkové, dopisy, historické souvislosti a fotografie z archivu Medy Mládkové je uceleným přehledem toho, co byste o této mecenášce měli vědět. Knih o ní bylo sepsáno už několik a pokud chcete, můžete je přečíst všechny. Jedno ale tyto knihy spojuje, oslavují Medu Mládkovou jako ženu, která celý život vkládala energii a všechnu životní sílu do československých umělců, aby jim alespoň trochu zjednodušila cestu k potenciálním obdivovatelům. Nebýt Medy Mládkové, dnes by zřejmě doma ani v zahraničí nesklízel takový ohlas František Kupka. Ani mnoho dalších umělců, kteří v Československu byli zakázaní.
Když pak bojovala o Sovovy mlýny, dnešní Museum Kampa, z něhož plánovala udělat výstavní prostor a navrátit všechna nasbíraná díla zpátky do země, kam patří, nevzdala to ani tehdy, když vedení Prahy její plán zavrhlo. Nakonec ale zvítězila, magistrát Nadaci Jana a Medy Mládkových, kterou založili, pronajal Sovovy mlýny na dobu 99 let.
Ondřeji Kundrovi, autorovi knihy, se podařilo vyzpovídat Medu Mládkovou doslova a do písmene až na dřeň. Díky tomu se z knihy Meda Mládková: Můj úžasný život nestala jen obyčejná biografie, kterou po přečtení vrátíte do knihovny nebo pošlete dál, ale publikace, z níž můžete citovat, ke které se po letech rádi vrátíte a připomenete si, že existují tací, kteří celý svůj život zasvětili něčemu, čemu věřili a neváhali do toho dát téměř všechny své úspory. A Meda Mládková věřila, že může pomoci naší kultuře a našim umělcům. Podařilo se jí to. Víc udělat nemohla.
Pribeh je to neskutecny, pro me navic z prostredi umeleckeho znacne vzdaleny (a o to vic jsem byl zvedavejsi).
Dava notnou davku inspirace pro premysleni, jak ma byt clovek tvrdy, nesmlouvavy, jit si za svym (viz Sovovy mlyny, ci vztah s manzelkou Kupky) pro ‘vyssi dobro’; jak je dulezite si najit cit ve sve profesi a verit mu; jake neskutecne stesti je mit zivotniho partnera, ktery Vas obohacuje a usnadnuje Vam proniknuti do sfer, v nichz se teprve ucite plavat. Meda Mladkova je pro ostatni znama svymi vlastnostmi jako odhodlani, vytrvalost a energie (v 83 letech prerovnavani vystavy do dvou do rana), sarm, sebevedomi, intuice, pracovitost, ochota riskovat a videt prilezitost tam, kde ostatni vidi jen problem.
Zajimave byly pro me i dopisy od Havla, ktere zachycuji casti jeho myslenek a prozitku: ‘... delnici nabizeli spisovatelum ukryt ve fabrikach, intelekt, fantazie, duvtip a humor opravdu vitezily nad tanky... cynikove plakali dojetim, nedavni oportuniste byli v cele radikalu, egoiste nabizeli nezistne pomoc..’ (komentar srpna ‘68) ‘Camusovska koncepce osudu (a la Sisyfov), jenz stale znova vali na kopec balvan, aby se vzdy znovu zase skutalel zpet, pricemz vlastni smysl zivota neni v tom dovalit balvan nahoru (to prece nejde), ale v samotnem aktu ‘valeni’, v te neuhasitelne potrebe cinu a radosti z neceho.
Zaroven pak ale i myslenka z dopisu od Adrieny Simotove: ‘... zatimco my (starsi) jsme pusobili velice ucelene a progresivne, mladi byli naprosto ucesani, uhlazeni, tradicni - bez zivotni invence - proste stari.’
Kniha samotna mne vsak nenadchla. Nemuzu se zbavit pocitu, ze z tech rozhovoru slo vytezit daleko vic, ze meli byt konfrontacnejsi, ze meli jit vice do hloubky. Mozna jsem v tom hledal pouze vic ‘udicek’ pro self-development.
Osudovy se zdal prvni snatek z rozumu s belgickym slechticem, ktery ji teprve postavil na nohy, umoznil neresit denni problem a najem, a otevrel dvere do dalsi spolecnosti, kde uz nemusela byt tanecnici jako za valky, ale studentkou v Zeneve (nejdriv ekonomie, pak umeni na John Hopkins).
Pro cloveka neznaleho umeni mi take unikaji dulezitosti jmen, vystav, smeru. Kezby jim autor venoval vetu. Kontextu by to velmi prospelo.
Pribeh, ktery je moc dulezite znat (zvlast k tomu, ze pani Meda stale zije - 101 let v roce 2021), ale knihu uz nejpis nikdy neotevru. Na trhu vsak jina o jeji ceste zivotem neni, tak treba poslu dal.
Není pochyb o tom, že jak Meda Mládková, tak František Kupka a Jan Mládek jsou významnými osobnostmi české historie, každý svým unikátním dílem a měrou. Nicméně tato kniha to podle mne zcela nedokázala ukázat. Naopak však dobře ukázala jak moc se Meda Mládková zasloužila o důležitý odkaz Františka Kupky.
Rozhovory, které mám zpravidla jako formát životopisů moc ráda v tomto případě nepůsobí do svého maximálního potenciálu. Na druhé straně co mi na knize vadilo asi nejvíce byla neuspořádanost. Některá načatá témata nebyla dost rozvedena na to, aby ukázala jejich maximum, ať už to bylo setkání s panem Kupkou nebo komplikovaný vztah mezi paní Mládkovou a Kupkovou. Stejně zvláštní bylo uspořádání fotografické vsuvky, kdy vidíme témata, kterých se kniha ještě nedotkla.
Zejména proto, že je paní Mládková velkou osobností muzea Kampa jsem při zakoupení knihy při návštěvě čekala více. Nicméně musím uznat, že život to byl skutečně úžasný a fascinující, plný zvratů, odhodlání a vervy, která vyžadovala jak odvahu, tak důvtip a spoustu práce. Jen je škoda, že to z knihy není více cítit.
První dočtená v roce 2022 a rovnou skvělá. Ondřej Kundra hned v úvodu knihy zmiňuje, že si nebyl jist, zda je pravou volbou pro sepsání životního příběhu Medy Mládkové, protože se ve své žurnalistické kariéře do té chvíle zaměřoval především na korupci v politice a justici. Musím nadšeně zvolat, že Ondřej Kundra byl dokonalou volbou a jeho obavy byly naprosto zbytečné. Tahle kniha je skvělá. Je nabitá informacemi, přesto je předává civilně a s lehkostí, je čtivá, je zajímavě vystavěná, má všeho úplně akorát a ukazuje Medu Mládkovou v takovém... správném světle. Ne v tom nejlepším, ne v glorifikujícím, ale ani ne v přehnaně zkoumajícím nebo kritickém. K mému pohledu na osobnost Medy Mládkové a na její rozhodnutí se takhle veřejně v příspěvku vyjadřovat nebudu, myslím, že mi to naprosto nepřísluší - jedna věc je jistá, je to bezesporu obdivuhodná a kouzelně zarputilá dáma s odhodláním, elánem a vizí, kterou jí většina z nás může závidět. Klaním se jejímu životnímu příběhu, a klaním se i tomu, že jej autor knihy dokázal tak hezky zrcadlit v poměrně útlé knize. Přečtěte si ji, prosím.
“Celý svůj život se řídím heslem, že z ničeho, co dělám a co chci, nesmím slevovat. Jakmile totiž začnete ustupovat, ničeho nedosáhnete.”
Je naprosto fascinující sledovat životní příběh pravděpodobně největší české mecenášky, sběratelky umění, ale především obrovské vlastenky, která ač žila tisíce kilometrů od své milované vlasti, dokázala pro ni a její obyvatele udělat mnohem více než většina lidí žijících zde.
V knize, která velmi pozvolna a nenásilně popisuje příběh Medy Mládkové, její radosti i strasti, které zažila v rámci svého neobyčejného života plného tance, ekonomie, cizích jazyků, ale především umění, kterému bezmezně propadla a kterému spolu s manželem, Janem Mládkem, obětovali své životy.
Knihu hodnotím 5 ⭐️, neboť ač jsouc autobiografií, ukazuje zásadní body ze života obou manželů postupně, přehledně, že není možné se ve spletitém životě Medy Mládkové ztratit.
Český národ může být právem hrdý na manžele Mládkovi, kteří celý život ctili své heslo: “Přežije-li kultura, přežije i národ.” a díky nimž máme dnes v Praze tolik krásných děl nejen Františka Kupky.
Po obsahové stránce se jedná o mimořádně zajímavou publikaci, která čtenáři přináší poměrně plastický obraz života Medy Mládkové. Ačkoliv jsem již řadu informací o jejím životě znal dříve, kniha Ondřeje Kundry mi v tomto ohledu značně rozšířila obzory. Nezbývá než poznamenat, že rozsah aktivit Medy Mládkové a její vytrvalost jsou skutečně ohromující.
Naproti tomu forma, jakou je tato kniha napsána, mi přijde zvláštní. Jedná se o knižní rozhovor prokládaný životopisnými poznámkami autora, výběrem z korespondence a občasnými historickými odbočkami, které mají doplnit dobový kontext. Ve výsledku se jedná o mix, který přeskakuje z jedné formy do druhé, což někdy není úplně ku prospěchu věci.
Knihu jsem si přečetla ke 100. výročí paní Medy- ku příležitosti uvedení představení Meda na Kampě. Chtěla jsem vědět o čem to tak pojednává a více o osudu této zajímavé dámy. Všem,kteří se chystají na obnovená představení nebo naopak nemohou dorazit- knihu VŘELE doporučuji. Je to velmi obohacující a moc mě bavila.
Kniha formou rozhovoru doplněná o ukázky z korespondence nebo fotografie se četla velmi dobře. Meda Mládková je opravdu úctyhodná žena. Obdivuji její kuráž, sebevědomí a odvahu jít si za svým i přes to, jaká byla doba.
Dobre napisana kniha o zaujimavej, tvrdohlavej a odhodlanej zene. Odporucam precitat najma tym, ktori zazili komunisticke Ceskoslovensko, budete mat nad cim premyslat.