Toter Mann

by Bianca Bellová, Mirko Kraetsch (Translator)

Eine Frau blättert in ihrer ganz persönlichen Geschichte: Momentaufnahmen aus dem an vielen Punkten von politischer Indoktrination geprägten Leben in der Tschechoslowakei der 1970er- und 1980er-Jahre verweben sich mit den Dramen ihrer Familie. Scheinbar unbewegt, teils mit zynischer Distanz berichtet die Protagonistin von ihrem Großvater, der von den Kommunisten ermordet wurde und nun zusammen mit der Großmutter, die den herrschenden Verhältnissen mit offenem Hass gegenübersteht, eine Art Heiligenstatus innehat. Wir erfahren vom dramatischen Schicksal des Bruders, der beginnenden Geisteskrankheit der Mutter und dem späten Coming-out des Vaters. Eine lakonische, fast schnoddrige Erzählung, immer wieder durchbrochen von plötzlichen, leidenschaftlichen Gefühlen. Doch der Monolog ist eigentlich ein Dialog: Immer wieder richtet sich die Protagonistin an ein Gegenüber, das jedoch nie antwortet. Auch zwischen den beiden gibt es einige Untiefen auszuloten. Wer dieser Mann ist, wissen wir nicht. Nur langsam und bruchstückhaft erfahren wir etwas über ihn. Doch alle Fäden führen am Schluss zusammen - zum hinterhältigen und ganz und gar unerwarteten Ende dieser scharfzüngigen, raffiniert konstruierten Vignette. Bianca Bellová hat sich mit Toter Mann als neue, faszinierende Stimme in der tschechischen Erzähltradition von Bohumil Hrabal bis hin zu Emil Hakl etabliert.

Genres: Czech Literature

180 pages, Hardcover

First published January 1, 2011

About the author

Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech.

Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.

Reviews

[Viera Némethová · Rating 4 out of 5]

Autorka brilantne približuje patologickú závislosť ženy na známom a dobre vyzerajúcom, vplyvnom mužovi, ktorá súvisí s rodinnou anamnézou psychických chorôb matky a brata- dvojčaťa.
Rozprávačka cynicky, reálne a miestami aj sarkasticky komentuje a glosuje skoro neexistujúci vzťah s otcom a matkou. Brat je blížencom, parťákom a bodom, ku ktorému sa mladá Hana utieka, ale jeho psychický stav mu znemožňuje uvažovať reálne a je sám sebe nepriateľom.

Autorkin štýl písania je výborný, ale do 100 strán vtesnala príliš veľa tém, veľa ťažkých situácií a pointa príbehu zostáva pre mňa nereálna.

[Pečivo · Rating 2 out of 5]

Druhá kniha za sebou, kde se svačí dvacet
deka vlašáku a tři rohlíky! Tím ale bohužel veškerá pozitiva končí. Moje třetí a poslední Bellová.

Monolog zhrzelý ženský, na kterou se vykandí veřejně známý nadsamec - neradovat se, bohužel ne doslova - a ona stejně nakonec dosáhne svého. Sice se na ní nevykandí, ale jsou tam náznaky odstínů šedi. Pouta, pytlíky a tak. Ale jen náznaky. Jak šokující.

Bratr schizofrenik, táta homosexuál, máma šíblá, děda oběšenej - druhý dílo Bellový je tak přitažený za vlasy, že jsem rád, že jsem plešatej. 4/10.

[Lukáš Cabala · Rating 5 out of 5]

pokojne by na obálke mohol byť nápis: Učebnice profesionálního psaní.
a pritom ledva sto strán, ale veď aj Karel kryl bol útly...

napríklad taká dvoj-stránka, kde sa zhrozíte, dostanete záchvat smiechu a napokon si utierate slzy.

ja neviem... je toto vôbec možné?

[káťa · Rating 3 out of 5]

V průběhu čtení jsem si říkala "Co to sakra je?". A s odstupem času si vlastně říkám úplně to samé.

Nikdy jsem se nesetkala s takhle napsanou knihou, styl mi nic a nikoho nepřipomínal.

Bylo to zvláštní a svým způsobem mě to bavilo, přesto moje první a poslední Bellová.

[Haha1 · Rating 4 out of 5]

Fetiš a bohatá rodinná anamnéza. Veľmi ma nebaví, ako ženy s dosť nanič súčasnou situáciou prezentujú celú svoju životnú históriu. Ale. Bohatá rodinná anamnéza hrdinky dáva priestor dohadom o jej postoji k-tomu-koho-meno-netreba-vyslovovať, nepriamo a náznakom to celé dáva zmysel a má to hĺbku. Ba čo viac, JE TO NAPÍSANÉ ÚPLNE DOKONALE. Za sebou mám zatiaľ len jej knihy po Ostrov – každá je štylistickým skvostom. Favorit to, napriek peknému prevedeniu, pre svoj námet (a mierne tézovitý koniec) nebude, ale stále slay.

P. S. Du-forma

[Marcela · Rating 3 out of 5]

Tak mne sa teda rozhodne veľmi páči aj ako uveriteľne Bellová píše, aj o čom píše, i keď toto bolo "také súčasné a také ženské". Obsah podporuje formu a naopak to tiež veľmi dobre funguje.
Žiadne lacné čítanie.

[Kateřina Gardoňová · Rating 3 out of 5]

Text připomíná zhustene terapeutické vyprávění. Trochu mě rozcilovala urputna snaha být nad věcí a sarkasmus, který pro mě nebyl upřímný. Byla z toho cítit pretvarka hrdinky-vypravěčky. Nemluvě o tom, že každý z hrdinů byl nějakým způsobem "posahany", což je sice docela že života, ale tohle je too much naroubovany do pár stránek.
I když je kniha krátká, nejde o oddechovou jednohubku. Překvapil mě závěrečný plot twist.

[Ola Hol · Rating 5 out of 5]

Beuatifully written and feels like someone hammered you in the head, as we say it in Polish. Thought-provoking. It gets one to think about past individual (and historical) sins, without moralizing, and kind of by the way, between the lines.

Fucking awesome.

[Vojtěch · Rating 4 out of 5]

Trochu vyhrocený na těch sto stran, ale jednohubka dobrá.

[Marlla · Rating 4 out of 5]

3.5*

[Steklina · Rating 3 out of 5]

Nebylo to vyloženě špatné. Problém těchto delších povídek spočívá v tom, že pokud nejsou opravdu mistrně napsané a na tak malém prostoru čtenáře nevtáhnou buď nezaměnitelnou atmosférou nebo naprosto nečekanou pointou, tak mají jen velmi malou šanci uvíznout v dlouhodobé paměti. A to se obávám je případ i mrtvého muže.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

zajímavé čtení, takové zahuštěné. Něco, co by se dalo rozepsat na 300 stran, se díky úspornému stylu psaní vešlo na 100. Přestože se všechno točí kolem emocí, vypravěčka jejich existenci zaznamenává a jakoby s odstupem komentuje, a to i když jde o emoce její vlastní. Jakoby ji všechno, čím prošla, zbavilo citlivosti a naučilo dívat se na svůj život jako na něco cizího a vzdáleného. O konci jsem spekulovala od začátku, ale byla jsem vedle (naštěstí)...

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Zajímavý styl vyprávění. Líbilo se mi, jak plynule se střídají "světlé" a "tmavé" chvilky. Ani ten konec nebyl úplně k zahození. Dalo by se říct, že to je spíš taková oddechová rychlovka, i když téma je silné. :)

[Adam · Rating 4 out of 5]

ano, bavila mě tahle hra, kterou se mnou autorka hrála, tahle cesta, po které si mě příběhem vodila

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Skoro zázrak v době vyžraných mnohasetstránkových knih. Na malém prostoru tolik dění. Sympaticky cynický pohled.