В книге предлагаются сказки чешской писательницы Божены Немцовой, адаптированные (без упрощения текста оригинала) по методу Ильи Франка. Уникальность метода заключается в том, что запоминание слов и выражений происходит за счет их повторяемости, без заучивания и необходимости использовать словарь. Пособие способствует эффективному освоению языка, может служить дополнением к учебной программе. Предназначено для всех, кто изучает чешский язык или же интересуется культурой Чехии.
Original Czech text with Russian translation, according to Ilya Frank's method
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.
V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala. V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).
Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).
My first impression was that these stories are horribly sexist. Well, probably not worse than most other "traditional" stuff (from other countries), but upsetting to see so much internalized sexism in a female author. Fortunately, the stories involve not only stupid women, but also stupid men. Whole kingdoms where everyone is stupid. I have to admit that I don't tend to take "smart vs stupid" stories as ableism, but here it was just too blatant, and there's never any pity for the "stupid" ones, nor any attempts to enlighten them. I only read this for language learning purposes and I'm relieved to be done with this book. One of the stories even made me ponder giving this book 3 stars though, it was supernatural (about the devil). I guess if I could give 2.5 stars I would.
Němcovej Pohádky sú veľmi pestré a skutočne zaujímavé čítanie, ak hľadáte akýsi odraz doby a témy, ktoré zaujímali bežný ľud 150 rokov dozadu. Medzi dvojkou Božena alebo Dobšinský určite odporúčam českú autorku - rozprávky majú väčší šmrnc a sú to ucelené a skutočne fungujúce príbehy, za ktorými cítiť aj väčší autorský skill.