Vladimíra Čerepková - Beatnická femme fatale

by Alice Horáčková

Netradiční biografie propojuje vzpomínky pamětníků (režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básníka Inka Machulková, herec Pavel Landovský a přítel Pierre Helzel...) s dokumenty z pasťáků, soudů, léčeben. Součástí je poslední rozhovor s básnířkou, který se uskutečnil na jaře 2012 v jejím pařížském bytě.

Genres: Czech Literature

416 pages, Hardcover

First published January 1, 2014

Reviews

[Martina85 · Rating 5 out of 5]

Přiznám se hned na začátku, nevěděla jsem kdo je (byla)Vladimíra Čerepková, knížka o „neznámé básnířce“ mě pohltila natolik, že jsem ji nechtěla a nemohla odložit. Nešťastné dětství, pasťáky, objevení velkého talentu, Praha a 60. léta, kavárna Viola a pražská bohéma, emigrace do Francie...a především velké pábení. Vladimíra Čerepková - „beatnická femme fatale“ - knížka o ní je vlastně taková detektivka, která pátrá po tom, kdo vlastně byla a co prožila. Takhle by měl vypadat životopis,velká poklona Alici Horáčkové. Určitě si knížku přečtěte v tištěné podobě - víc si ji užijete, protože její zpracování je naprosto fantastické a vyprávění dodává tu pravou atmosféru.

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

Kniha se šťastně zvolenou metodou: zkrátka se urputně pídit po dokumentech, ptát se případně (a vzhledem k "bombastickému" materiálu vesměs vkusně) a nakonec to zručně zkomponovat. Úskalím se stávají pasáže, když Horáčková promešká příležitost zůstat v zákrytu textu, např.:

Chvílemi až srandovní exponování "pátrací" linky – Horáčková si v Národní knihovně půjčuje Čerepkové debut, ale "musí si ho nejprve zarezervovat", aby jakoby zdůraznila jeho "nedostupnost", proboha.

Nadbytečná hodnocení – chápu, že Horáčková nevystupuje z literárněvědných pozic, nemá bůhvíjaké interpretační ambice, ale rozhodně (nebo spíš: právě proto) nerozumím tomu, proč se pod (nijak dechvyrážejícími, ale zase rozhodně ne úděsnými) krátkými rozbůrky jednotlivých sbírek dopouští tak velkohubých tvrzení jako "Ztráta řeči je Vladimířinou nejlepší sbírkou"; naopak u debutu zoufá nad juvenilními nezveřejněnými básněmi a spřádá spekulace o zásazích Floriana – a v tomto uzoufaném zápalu úplně vynechává vystupující stěžejní téma řeči, byť jindy vypichuje různé možné biografické předobrazy (oněmění po konfliktech v dětství, neschopnost navázat trvalejší vztah, zkušenost exilu).

Neobtěžování se s některými fakty – myslím, že knihu mohl přehlídnout někdo s literárním vzděláním: Florian nezemře groteskně "v době nejtužší normalizace", ale v 90. letech (ostatně nevidím důvod pro zmínku této příhody); jasně, "Husák a normalizátoři zavírali jeden časopis za druhým", ale to neznamená, že se Čerepkové debut nedočkal hned několika kritických ohlasů (Slovník české literatury po roce 1948 jich eviduje pět).

Za vhodné nepovažuju ani natlačení úředních dokumentů do fiktivních otázek – jako by těch dialogů nebylo v knize málo; přilepené otázky nic nenasvěcují a ani nezpřístupňují, naopak vzhledem ke kontrastnímu stylu odpovědí působí matoucím dojmem.

(V kontextu celku jsou to spíš titěrnosti, které drajv knihy příliš nezbržďují, přesto jsem se kvůli nim nemohl ubránit dojmu, že Horáčková v některých oblastech pajdá a že půvab knihy utváří zejména předkládané dokumenty a charismatičtí zpovídání, nikoliv momenty, kdy se autorka snaží o něco víc než naslouchat či sestavovat.)

[Anna Urbanová · Rating 5 out of 5]

Přiznávám, že biografie moc nečtu. Jméno Vladimíry Čerepkové mi ale utkvělo z přednášek české literatury na bohemistice (i když jí bylo věnováno jen pár vět) a stejně tak i pár básní, které se mi kdysi kdesi dostaly do rukou, takže knihu Alice Horáčkové jsem uchopila s radostí. A že to radost byla. Pro celý hřbitov, jak praví klasik. Horáčková chytře předřazuje úryvek rozhovoru s Čerepkovou, když za ní poprvé přijela do Paříže, a teprve po této návnadě konstruuje její život krok za krokem. Nejčastějšími úseky jsou rozhovory s ještě žijícími přáteli a známými Čerepkové, i s těmi, kdo ji znali jen zdálky z bouřlivého prostředí kavárny Viola a pražských hospod. K tomu přikládá dialogicky strukturované záznamy z pasťáků, nemocnic a úřadů, originální dokumenty a fotografie a některé Vladimířiny básně. Nakonec, jako velké finále, dlouhý a neuvěřitelné silný pařížský rozhovor se samotnou Čerepkovou. Knížka funguje jako vynikající a čtivá biografie, ale také jako až románově podaná zpráva o (ne)ztrátě paměti, o legendách a polopravdách a skazkách, které se kolem života výjimečné osobnosti tak snadno nashromáždí. Čtenáři zůstává před očima velice živoucí Vladimíra: víme o ní takřka první poslední, ale ničím si vlastně nemůžeme být tak docela jisti.

[Tereza A. · Rating 4 out of 5]

Výborně zpracovaná kniha, a to jak obsahem, tak vizuálně. Autorka odhaluje život české básnířky, pracuje s různými zdroji dat - archivní materiály, rozhovory s přáteli, básně, ale především i rozhovor se samotnou Čerepkovou. Horáčkové se podařilo vytvořit čtivou a zajímavou biografii představující Čerepkovou jako bytost, která celý život bojovala sama se sebou a potýkala se s řadou problémů, ale zároveň dokázala do svých básní vkládat autentickou krásu.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Výtečná biografie. Sice trochu na facku je růžové písmo na bílém papíře nebo dost tlustý papír na brožovanou knihu. Čtení se pak podobá spíš návštěvě v posilovně. Ta kniha je informační smršť.

[Marsi · Rating 3 out of 5]

Vladimíra byla opravdu zvláštní osobnost. Tečka.