Zápisky z tranzice

by Daniela Špinar

Jaké to je, když člověk po dvaačtyřiceti letech v mužském těle náhle dojde k prozření, že je ženou? V říjnu roku 2021 si Daniela Špinar, úspěšná divadelní režisérka a svého času umělecká ředitelka činohry Národního divadla, položila zásadní otázku ohledně své identity a ta v ní spustila lavinu netušených emocí. Po následném coming-outu k ní z jedné strany přicházela vlna podpory a lásky, z druhé nepochopení a odpor. S otevřeností sobě vlastní Daniela zveřejněním svého deníku odhaluje niterné pocity i bolestné zkušenosti se společností, hledáním partnera i sebe sama. Soukromé zápisky Daniely Špinar ze tříletého období tranzice reflektují proměny těla i duše a zároveň nabízí vhledy do světa queer komunity.

448 pages, Hardcover

Published May 12, 2025

Reviews

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Velmi syrová nepřikrášlovaná zpověď. Hodně obdivuju Danielu Špinar, že dokázala jít takto s kůží na trh. Jasně je to extrovertní "divadelnice", ale i tak - prozradit na sebe leccos, to chce fest odvahu. Je to silné, je to místy i vtipné, místy se divím, kam až zachází. Ke konci se některé věci tak trochu opakovaly, ale holt je to deník a u toho se to stává. Autorka na mě působí jako velmi chytrá ženská, od které si ráda přečtu i něco dalšího.

[Edmund · Rating 4 out of 5]

Daniela Špinar nabízí opravdu intimní pohled do svého života ve velmi emocionálně náročném období. Uvědomění si své vlastní identity, coming-out, počátek tranzice, navigování sociálních změn, přijetí okolí… Tohle vše a víc popisuje Daniela ve svém deníku, ve kterém se opravdu nebojí jít s kůží na trh, za což ji moc obdivuji. Člověk se u této knihy nudit nebude. Daniela působí opravdu inteligentně, je vtipná, introspektivní a velmi odvážná.

Být trans je v naší společnosti náročné. Člověka to vystaví spoustě bizarním či ignorantním otázkám, odsuzování, pomluvám, v některých případech i odstřihnutí od rodiny či jiných sociálních kruhů. Jakožto známá osobnost a režisérka v Národním divadlo toto navíc Daniela musela prožít pod hledáčkem bulvárních časopisů, debat na sociálních sítích a celkově v očích veřejnosti.

Daniela se k tomu všemu postavila velmi čelem. Deník obsahuje zápisky z tříletého období, ve kterém prožívá spoustu emocí, zklamání, radosti a otázek. Je to emocionální, syrové, vtipné, smutné, šokující… Člověk toho v průběhu čtení této knihy prožije opravdu hodně. Místy mě kniha málem dovedla k slzám, místy jsem kroutil hlavou nad tím, jaké věci se transfobové nebojí říct někomu do očí.

Tohle je důležitá kniha. Pro ty, kteří sami trans nejsou, to může sloužit k vcítění se do kůže menšinové skupiny, která je dost nepochopena a o které se šíří spousta mylných předsudků. Empatie není nikdy dost a je to velmi poutavé čtení.

Pro ty, kteří jsou sami trans, je i tato kniha důležitá, přestože si mnoha věcmi v této knize sami prošli. Ano, je tu spousta zklamání a nepříjemných situací, ale hlavní, co jsem si z čtení této knihy odnesl, je ten pocit euforie, který Daniela zažívá. Být konečně sám sebou je totiž neuvěřitelný pocit a radost z této svobody je tu nádherně zachycena. Všichni trans lidé, kteří jsou stejně jako já, poněkud deprimovaní z toho, co se poslední dobou ve světě děje, kolik progresivních zemí se najednou rozhodlo trans lidem ztěžovat životy, by rozhodně benefitovali z toho si připomenout ty radost. Daniela v zápiscích popisuje, jak na ní všichni vidí tu pozitivní změnu a v knize to jde velmi cítit.

Knihu tedy všem vřele doporučuji. Fakt to stojí za to. 4.3⭐

[Edna Nová · Rating 4 out of 5]

Zřejmě poslední kniha tohoto roku? Možná.
Nemam námitky vůči deníkové formě, ale hvězdičku musím ubrat paradoxně kvůli “příběhu”, který je autentický a skvělý..
Ale.. za mě zklamání, že součástí knihy nebyla i operativní změna, která mě velice zajímala (chápu život, chápu rozhodnutí autorky a velice rozumím tomu, že do operace nešla, ale čtenářsky a bulvárně jsem se to na “to” těšila). A také mě vysírali totálně chlapi, se kterými hrdinka-autorka randila, protože plejáda takových hovad se vidí málokdy pohromadě. U její první lásky jsem vnímala tolik red flags, že jsem byla vzteklá na sebe i na hrdinku…
Takže ano, intimní zpověď chválím, z děje jsem místy měla kopřivku, což není prostě vina autorčina, jen ten život nepíše dost často líbivý scénář. Tudíž na jednu stranu nefér, že knize beru jednu hvězdičku, ale já to fakt občas nedávala…

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Ve svých čtyřiceti dvou letech si Daniela uvědomila, že je v nesprávném těle, že je ženou a tím začala její cesta za změnou identity a za svým opravdovým životem. V knize nám přináší své osobní zápisky z tříletého období proměny těla i duše a ukazuje nám vlnu podpory, ale i nepochopení a odpor.

Wau, tak tohle byla neskutečně silná kniha. Neskutečně osobní a otevřená a obdivuji Danielu, že šla takto s kůží na trh. Ukazuje nám své nejniternější pocity, bolesti, ale i radosti a vášně. Nečekala jsem, že to bude až takto otevřené a opravdu smekám za upřímnost.

Kniha je tak plná emocí a společně s Danielou jsem brečela už na straně 54. Knížka mě dokázala i šokovat a možná jsem se i něčemu přiučila 😉 Díky knize jsem si vypsala i nějaké seriály, které potřebuji vidět a knihy, které si chci přečíst.

Tato kniha je určitě inspirativní, a to nejen pro ty, kteří se necítí ve svém těle správně. Je tu spoustu problémů, které řeší kdokoliv z nás a věřím, že kniha může někoho i nakopnout, aby ve svém životě něco změnil.

[Petra · Rating 5 out of 5]

Autobiografická kniha divadelní režisérky Daniely Špinar je psaná formou deníku. Vlastně odpovídá názvu knihy, opravdu se jedná o její deníkové zápisky z doby kdy došla ve svých 42 letech k poznání, že je žena až do srpna 2024, kdy se v podstatě dostala do bodu, kde chtěla být.

Daniela v knize odkrývá své nejnitěrnější pocity, vypráví úsměvné i nelehké zážitky, dozvíme se upřímně, co se jí odehrávalo v životě i v hlavě v průběhu těchto let, jak došla k poznání, že je žena, jak probíhal její život do té doby, dozvíme se hodně o jejích vztazích, i těch velmi jepičích, ale i o práci, o přístupu jejích blízkých ale i společnosti k tomuto tématu i k ní samé. Zápisky jsou psány chronologicky, jsou označené datumy.

Autorka opravdu umí psát a je velmi inteligentní a je to poznat na jejím náhledu na život i na způsobu, jakým píše. Opravdu obdivuji upřímnost a hlavně i hloubku, se kterou se zde otevírá a dává nám tak možnost nahlédnout do pocitů transžen s nejmenšími detaily. K četbě je důležité přistupovat s otevřenou hlavou a srdcem, bez odsuzování. Jen tak dostanete to, co Daniela zamýšlela. Upřímnou zpověď. Párkrát si při četbě řeknete, to ne, to už je moc, ale vždycky jí nakonec pochopíte, nebo se s tím prostě nějak sžijete a dál jí držíte palce, aby na konci našla sama sebe, a byla šťastná, tak jak ona chce.

Skvělý byl také náhled do světa divadla, ve kterém se Daniela pohybuje a který zde hodně upřímně líčí. Pro mě je Daniela velmi zajímavou osobností, kterou budu v budoucnosti sledovat a držet jí palce v jejím dalším životě. Díky Danielo za upřímnost, myslím, že je tvoje kniha velmi jedinečná.

[Domi · Rating 3 out of 5]

Velmi těžko se mi kniha hodnotí. Hned na první dobrou chci říct, že jsem moc ráda, že tahle kniha vznikla. Je to hodně potřeba, přináší poměrně velkou osvětu o celém procesu tranzice, navíc stravitelnou formou, navíc je to někdo známý, takže věřím, že i přitáhne pozornost.

Čtení mě bavilo, styl je (až na výtky níže) relativně čtivý, na zápisky z divadla jsem přesně cílovka.

Ale tak neskutečně mě vytáčel Danielin projev, že jsem chvílemi měla chuť knihu zaklapnout a už se k ní nevrátit. Anglické věty náhodně vložené mezi české (já teda taky mixuju češtinu a angličtinu, takže tady mě spíš drásala ta náhodnost vložené anglické věty v českém odstavci, sem tam slovíčko bych asi snášela lépe, a to, že angličtina byla často špatně, resp. třeba chyběl / přebýval člen nebo předložka), SPOUSTA VĚCÍ KAPITÁLKAMI A S VYKŘIČNÍKY!!!, které bych očekávala od vydaného deníku 15leté puberťačky, ne dospělé ženy (byť si procházela „pubertou“, to respektuju, ale na pubertální styl psaní jsem už asi upřímně stará).

Obsah – autentický, poučný, zajímavý, autorka – jednoznačně statečná a osobnost, styl psaní – čtivý, ale zároveň s nervy drásajícím pubertálním vyjadřováním.