Kniha nesplnila moje očekávání. Od Scotta Berkuna jsem zvyklý, že si téma nastuduje dost do hloubky a pak ho fundovaně přednese. Proto jsem očekával něco podobného i v této knize, a protože byla jiná, byl jsem zklamaný.
Scott pocházející z dysfunkční rodiny zde píše svůj osobní příběh a soustředí se na vztah se svým otcem, který je dle této Scottovy knihy příčinou většiny problémů. To je silné téma a Scott do něj jde velmi otevřeně a systematicky. Pokud nejste zvyklí na zpovědi traumatizovaného dětství, tak vás hloubka a otevřenost knihy možná zaskočí. Bohužel, tím končí to dobré, co mohu o knize říct. Celou knihou se táhne psychologický zápas otec-syn, ve kterém syn znovu a znovu prohrává. Veškeré jeho snahy otce změnit nebo aspoň pochopit a vynutit si od něj přiznání viny jsou neúspěšné. Jakkoliv srdceryvné je to téma, na dobrou knihu toto zpracování nestačí. Pokud jste trochu zasvěceni do rodinných terapií, možná budete mít chuť si trhat vlasy a volat na Scotta, co to proboha dělá, vždyť takhle to nemůže fungovat. Kniha se tak soustředí jen na podrobné popisování slepých uliček. A Scottovým neúspěchem a (možná definitivním) zavržením otce také končí.
Jakkoliv Scotta rád čtu a vážím si ho, tak se domnívám, že tohle dílo nezvládl. Ale není se čemu divit, bylo by nad síly mnoha z nás. Kdyby se z celé stávající knihy stala úvodní kapitola popisující nefunční stav a pak následovala kniha popisujících dalších 5-10 let práce Scotta na sobě a svých vztazích, mohlo by se jednat o další Scottovu skvělou knihu. Ale v současné podobě, ve které kniha popisuje jen ony slepé uličky a smutek, který po jejich průchodu zůstane, nevím, zda ji vůbec někomu doporučit. (Rozhodně ne někomu, kdo se snaží na svých rodinných vztazích pracovat!) Vypadá to, jakoby ji Scott psal hlavně kvůli sobě a ne kvůli čtenářům.
Navzdory mé tvrdé kritičnosti přeji Scottovi hodně zdaru do dalšího života a dalších knih.