Eine herzzerreissende, fast nicht auszuhaltend traurige Geschichte eines Roma Jungens, der nicht nur in der eigenen Familie und Gemeinschaft viel Leid erleben muss, sondern auch an all den Orten, an denen er versucht Fuss zu fassen. Zu viele Vorurteile stehen ihm im Weg und sein Leben als gesellschaftlicher Außenseiter wird hier bildstark wiedergegeben.
Wydawało mi się, że już książkę roku przeczytałem (Flanagan) ... ale chyba nie... To jest coś poruszającego do trzewi, drapiącego pazurami po twarzy. A przy tym tak pięknie napisana książka; opisy słowackich Karpat (w sumie to Bieszczady) są tak plastyczne, tak pełne zapachów, że decyzja, by w końcu wybrać się w tę "podróż po Galicji" niemal zapadła. I do tego - jeszcze raz, bo trudno uwierzyć - to jest debiut. DEBIUT! Niezwykła książka. Angelus 2014 naprawdę się należał...
Nemám k tomu slov. Největší krása, na kterou jsem letos vztáhla ruce, a myslím, že by se dostala do první pětky všeho, co jsem četla tak za posledních deset let. Velká úcta. Obrovská.
Kolejna cudowna książka, którą przeczytałam ostatnimi czasy. Bardzo smutna, melancholijna i skłaniająca do refleksji, jak bardzo stereotypy kształtują nam życie. I jak bardzo nasze myślenie na temat danej nacji krzywdzi jednostkę.
Warto przeczytać. Proza doskonała, subtelna, giętka w słowach i liryczna w obrazie.
Prostě asi nejsem cílovka, nadšení nad doporučeními nesdílím. Ano, je to víceméně čtivé (i když romštinu jsem přeskakovala, a přestože nejsem z generace, která není schopná dočíst Babičku, protože je tam moc popisných pasáží, tak ty nekonečné lyrické balady o hořících podzimních lesích, zurčivých potůčcích a žhnoucích uhlících červánků mě utahaly a ve třech čtvrtinách jsem pochopila, že nic podstatného se tam nedozvím a atmosféru mi to nenavodí, takže můžu v klidu přeskakovat celé odstavce), ano, je to jiný (i když jiný: opravdu tam něco někoho překvapilo?Možná kromě explicitnosti?) a jistě cenný náhled do neznámé kultury, která někdy nezaslouženě naráží na většinové nepochopení, ano, adekvátně to vykresluje bezvýchodnost situace, ale… Celý příběh se odehrává v tak naprosto jasné smyčce, že nevyvolává kýžený efekt beznaděje a vzteku nad tou pitomou determinací, ale prostě nudu, nudu, nudu z opakování, protože už pár stránek předem víte, co Andrejko udělá. Do toho sebereflexe a vnitřní monology gadžů, z nichž hodnotu má snad jenom příběh (a skutek) ředitele školy. Pamatovat si to budu, ale bez nadšení.
A líbí se mi, že autor má vystudovanou elektrotechniku, mně vždycky potěšení, když píše někdo jiný než absolvent fildy a kurzu tvůrčího psaní.
Bolavý, neskutečně bolavý příběh psaný hladivým jazykem. Výsledným efektem je nádherné hořkosladké počtení, které přinese spoustu otázek, soucitu a snad i pomůže překonat dalších pár příček pomyslného žebříku na cestě k porozumění.
Не успя да ме завладее, може би стила на автора не е достатъчно убедителен. Но ме накара ме да се замисля за техния живот. Много от тях са поставени в унизителни условия . Да, те си имат своите особености, но са като всички останали хора. На всеки човек трябва да му бъде даден шанс. Ако има желание той ще успее. Припомни ми , обаче, един много любопитен случай от моя живот. Конгрес на роми от цял свят, на който имах честта да присъствам , в едно много красиво кътче от Италия. И точно там видях с очите си , хора от ромски произход , които са имали шанс и са стигнали далече.
Silná kniha, silné téma, poněkud depresivní. Oceňuji, že autor (většinou) neměl potřebu halit cikánský úděl do romantického hávu, ale snažil se spíš o pravdivý přístup, který ukazoval negativní a diskutabilní stránky cikánské povahy a života. Těsně po dočtení na mě příběh působí dost syrově a hlavně úplně bezvýchodně. Utvrdil mě ale v jednom- určitě se někdy nutně potřebuju podívat do Polonin na pomezí Slovenska, Polska a Ukrajiny.