Když jsem před lety navštívil psychiatra, abych zjistil, jestli je moje chování normální, paní doktorka mi pověděla, že trpím směsicí grafomanie, spasitelského komplexu, aktivizmu, naivizmu, idealizmu, exhibicionizmu, občasných depresí i dalších duše vních nemocí a osobnostních poruch. Prášky mi tehdy žádné nedala. Prý moje články ráda čte a bylo by škoda mne tlumit. Od té doby uběhla řada let. Kdo ví, jak na tom dneska vlastně jsem. Až si přečtete Zaříkávače nemocí, uděláte si obrázek o mojí dia gnóze sami. Zaříkávač nemocí je sestavený z textů, komentářů a rozhovorů, věnovaných nemocem lidí, vrcholového sportu, politiků i celé společnosti. Datují se od roku 2010, kdy vyšla knížka Mým marodům, do současnosti. Do knížky jsem přispěl i pestrým i fotografie z mého pestrého života.
Hnízdilova druhá kniha je lepší než ta první slavná Mým marodům. Sympatické je, že jde o krátké fejetony a články. S některými jsem se ztotožnil stoprocentně, některé mi připadaly přesně opačné. Matematicky, nula od nuly, ale tak jednoduché to není. Jedním dechem je proti farmacii i běžným doktorům, a tím zbytkem dechu je všecky uznává. Myslím, že hlavním přínosem je pasáž o povinném očkování: "Přestože se očkováním soustavně nezabývám, pacienti se mě na něj často ptají. Řešil jsem ho také u svých třech dětí. Očkování považuji za jeden z největších objevů moderní medicíny. Bez něj bychom možná mnozí nežili. Podlehli bychom obrně, záškrtu, černému kašli, tuberkulóze a dalším infekčním chorobám. Jako otec bych na sebe nikdy nevzal zodpovědnost a nedal vlastní děti očkovat minimálním, ze zákona povinným očkováním. Nechat o něm svobodně rozhodovat rodiče, nepovažuji za správné. Takové očkování je totiž účinné jedině tehdy, pokud je plošné. Když by jej někteří rodiče odmítli, mohla by se proočkovanost snížit do té míry, že by došlo k narušení ochrany celé populace. Vrátit by se mohly nemoci, které už dnes prakticky neznáme. A ty by pak ohrozily i děti očkované. Mediálním kampaním, vyzývajícím k očkování proti sezónním chřipkám nebo virózám, jako byla nemoc šílených krav, prasečí nebo ptačí chřipka, nevěřím. Tlak farmaceutických firem z nich čouhá jako sláma z bot."
Pravděpodobně nejlepší částí knihy je poznámka jeho ženy Lucky, jaký vlastně ten Hnízdil je člověk. Také s Hnízdilem jednoznačně souhlasím v tom, že to, jak člověk žije, jak pracuje a jak se k tomu všemu staví, vytváří zásadní rámec jeho zdravotních problémů. Ale nemusí to platit absolutně, protože to by byl fanatismus. A proti fanatismu se doktor Hnízdil často, skoro pořád, ozývá. Komplexní medicina není šarlatánství ani léčitelství, je to obor seriozní. Obálka té knížky je však neuvěřitelně blbá.
Ak by som bol úprimný, tak poviem, že túto knihu doniesol niekto pred pár rokmi do práce a ja som sa na nej smial. Nebral som to vážne, ani som ju nečítal. Dostal som sa k nej až teraz, cez nejaké video na internete. Človek by mal mať otvorenú hlavu a vedieť svoje názory prehodnotiť keď príde čas. Tak som sa dostal k tejto knihe a neodradili ma ani absolútne zbytočné kapitoly o politike. Tie by som vyčlenil na samostatnú knihu. Autor má také vyhranené názory, že je ťažké s ním súhlasiť vo všetkom. Na druhej strane otvára témy - medicínske, nad ktorými je dobré sa zamyslieť. Súhlasím s ním v tom, že sme sa vzdialili od svojej prirodzenosti. Väčšina, ak nie všetky, civilizačné choroby sú priamym dôsledok zlého životného štýlu. Namiesto pohybu, vyváženej stravy a oddychu hľadáme "skratky" v podobe liekov. Psychika je veľmi mocná, dokáže vyliečiť, ale aj pritiahnuť choroby. Rady v tejto knihe sú z kategórie "sedliacky rozum", ale to im neuberá na užitočnosti. Práve naopak. Niekedy sú tie najjednoduchšie veci najťažšie na pochopenie.
Příjemné překvapení. Mnohem lepší než autorova předchozí kniha. Čte se skvěle, ubylo kontroverzí (nebo je to aspoň můj dojem), při čtení téhle knihy je těžké s autorem nesouhlasit. Navíc je kniha výrazně pozitivnější než ta předchozí. Témata jsou lépe vybírána a rozhovory mezi nimi je krásně propojují.