What do you think?
Rate this book
Tři hodiny lásky
Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik na sex a kolik času na lásku?
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká, ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
Dokážou se ženy navzájem vytušit, aniž by o sobě věděly?
A jak moc může být křehký jeden muž?
To vše se dozvíte v příběhu Viktora a Karolíny, kteří nechtějí nikomu lhát, ale přesto to dělají na každém kroku.
Láska je plná rozporů, umí být opojně sladká a zároveň temně černá jako Coca-Cola.
Buď jsi něčí milenka, nebo podváděná manželka. To se často říká, ale co když jsi něco mezi tím?
Co se stane, když se bude Viktor snažit upřímně milovat a zároveň zůstane zodpovědným mužem domácím?
Cvakne mu z jeho žen, nebo najde svou mužskou sílu?
Na tyto a další otázky odpoví příběh o vášni, kde se rozum utopí v klíně a duši ženy, a o manželství, které nikdy neexistovalo.
253 pages, Paperback
Published May 13, 2025
3 people are currently reading
12 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
July 21, 2025
Román jiný než první tři, ale možná nejoblíbenější. Zábavné jako vždy. A prosím paní autorku, aby nebyl poslední. Mám je moc ráda🫶🏼
October 7, 2025
Román Jany Bernáškové je klasickým případem toho, že štěstí je otázkou perspektivy – a hlavně toho, koho se rozhodne spisovatelka vykreslit jako klaďase a koho jako záporáka. Podle toho pak fandíme krásné a sympatické hrdince (třeba ztvárněné Sandrou Bullock), která utíká od oltáře od „zlého“ k „hodnému“, a s ní prožíváme okamžiky štěstí a naplnění té pravé lásky. Že u oltáře zůstal někdo, kdo ji miloval, kdo si ji chtěl vzít, a kdo právě prožívá nejhorší den svého života – to už reflektory neosvětlují. Na omluvu ho označíme za alkoholika, sadistu nebo blbce, a pak je to samozřejmě správná volba. Ale možná nebyl. A pak bych nechtěla být v jeho kůži.
Tento román je právě z tohoto soudku, kdy štěstí dvou je vykoupeno srdcebolem dalších – a bohužel i dětí.
Příběh o milenecké lásce představuje divadelní herečku Karolínu – vášnivou, emoční – a fyzioterapeuta Viktora, fešáka, který to v životě vždy dotáhl o něco níž, než chtěl. Oba mají děti, oba žijí v neútulných bytech „na psí knížku“, a ani jeden z nich nemá zvlášť vřelý vztah ke svým dětem. Jejich hlavním pocitem se pro ně stává nenaplnění ve vztazích upadajících do rutiny, ke které sami aktivně přispívají. Viktor a Karolína se tajně scházejí – vždy maximálně na tři hodiny, což je čas, po který ještě nebudou chybět své rodině a nevzbudí tak podezření. Jejich vztah působí založený hlavně na sexu - bez hloubky a skutečnému porozumění, kým vlastně jsou.
Oba hlavní hrdinové žijí ve lži a vědomě rozkládají své původní vztahy. Viktor se občas snaží vrátit k rodině – v roli živitele a ochránce. Chybí mu však snaha dávat svým blízkým lásku, péči a skutečnou přítomnost. A i jako ochránce selhává.
Jeho syn málem vypadne z balkonu v osmém patře, protože Viktor, omámený mileneckým vzplanutím, ztratí pozornost. Později si chlapec zlomí ruku – spadne ze schodů, kde měl být bezpečnostní prvek, který Viktor neinstaloval. V té době se Viktor toulá s Karolínou po Paříži. Když rodina prožívá těžké chvíle, ji nechává ve štychu. Jeho ochranitelské gesto je jen iluze, jen jeho přání, na jehož realizaci bohužel nemá morálku a vnitřní pevnost. Opět nedošel tam, kam chtěl.
Vrchol příběhu přichází o Vánocích. Karolína už dříve odešla od otce své dcery, Viktor den před Štědrým dnem opustil partnerku a dva syny. Zatímco jim na hlavy padají sněhové vločky a dětský sbor zpívá koledy, Viktor žádá Karolínu o ruku. Kostel – místo, které tradičně symbolizuje věčnost, duchovní hloubku a závazek – se v jejich příběhu mění v kýčovitou kulisu pro slib, jehož trvání je přinejmenším nejisté. Ve stejné chvíli jejich děti pravděpodobně rozbalují dárky a ptají se: „Kde je máma? Kde je táta? Proč s námi slaví Vánoce někdo cizí?“ V kontextu dnešních sociálních sítí a světa plného uhlazených prohlášení bych už jen očekávala, že se brzy objeví jejich pečlivě formulovaný status o rozchodu, plný ujištění, že zůstávají těmi nejlepšími rodiči svých milovaných dětí.
Autorka nám jako polehčující okolnost předkládá, že Karolínin bývalý partner si brzy našel novou a snad i pravou lásku, a Viktorova partnerka se rovněž začala rozhlížet jinde – dokonce ještě před oficiálním koncem vztahu. Tímto krokem původní partnery demoralizuje, aby čtenář mohl snáze fandit ústřední dvojici. Ale jak jsem už naznačila na začátku – všechno je to jen otázka perspektivy.
Román je napsán svižně a čtivě, i když místy sklouzává k přízemnosti a vulgaritě. Styl působí svěže, ale časté opakování stejných slov a frází narušuje rytmus a místy vyvolává dojem stylistické nevyzrálosti. Téma je kontroverzní, což oceňuji – dobrá kniha má vzbuzovat emoce a nutit k zamyšlení. A právě nad perspektivou, kterou autorka zvolila, jsem se zamýšlela.
Souhlasím, že láska je silný pohon lidského konání. Ale nesmíme zapomínat, že má mnoho podob – a že je třeba o ni pečovat stejně jako o nesnesitelnou lehkost vlastního bytí. Když si člověk oboje udrží, získává tím i další hodnoty: bezpečí, jistotu, kontinuitu. A ty jsou neméně důležité.
Rovněž nesouhlasím s autorčiným názorem, že dětem stačí předat jediné poselství: jakmile srdce zavelí, pálím mosty, na všechny kašlu, hlavně když jsem chvíli šťastný – jinak hrozí, že se proměním v odevzdanou hromádku deprese. Dětem bychom měli předat, že štěstí nevzniká útěkem, ale péčí. Že když o lásku skutečně pečujeme, máme šanci získat to nejcennější – vztah, který obstojí v čase, dává pocit bezpečí, a roste spolu s námi. A takový vztah si člověk zaslouží právě tehdy, když ho nevnímá jako samozřejmost nebo jako něco, co bylo dáno a nelze změnit. To, jaký život člověk vede, je z velké části v našich vlastních rukách.
Knihu si znovu nepřečtu – postavy pro mě nejsou inspirativní. Přesto nelituji, že jsem ji četla. Přiměla mě přemýšlet – a to je u knihy hodnota, kterou nelze přehlédnout.
Citace z knihy
„Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik na sex a kolik času na lásku?“
„Zamilování si nevybíráte – stane se, a pak se k němu člověk musí nějak postavit.“
„Když jste v manželství nebo pevném vztahu, vždy potkáte báječné ženy a muže, ale nemůžete se všemi spát.“
Hodnocení zaokrouhluji na tři hvězdičky – i když pocitově je to spíš na dvě a půl.
Tento román je právě z tohoto soudku, kdy štěstí dvou je vykoupeno srdcebolem dalších – a bohužel i dětí.
Příběh o milenecké lásce představuje divadelní herečku Karolínu – vášnivou, emoční – a fyzioterapeuta Viktora, fešáka, který to v životě vždy dotáhl o něco níž, než chtěl. Oba mají děti, oba žijí v neútulných bytech „na psí knížku“, a ani jeden z nich nemá zvlášť vřelý vztah ke svým dětem. Jejich hlavním pocitem se pro ně stává nenaplnění ve vztazích upadajících do rutiny, ke které sami aktivně přispívají. Viktor a Karolína se tajně scházejí – vždy maximálně na tři hodiny, což je čas, po který ještě nebudou chybět své rodině a nevzbudí tak podezření. Jejich vztah působí založený hlavně na sexu - bez hloubky a skutečnému porozumění, kým vlastně jsou.
Oba hlavní hrdinové žijí ve lži a vědomě rozkládají své původní vztahy. Viktor se občas snaží vrátit k rodině – v roli živitele a ochránce. Chybí mu však snaha dávat svým blízkým lásku, péči a skutečnou přítomnost. A i jako ochránce selhává.
Jeho syn málem vypadne z balkonu v osmém patře, protože Viktor, omámený mileneckým vzplanutím, ztratí pozornost. Později si chlapec zlomí ruku – spadne ze schodů, kde měl být bezpečnostní prvek, který Viktor neinstaloval. V té době se Viktor toulá s Karolínou po Paříži. Když rodina prožívá těžké chvíle, ji nechává ve štychu. Jeho ochranitelské gesto je jen iluze, jen jeho přání, na jehož realizaci bohužel nemá morálku a vnitřní pevnost. Opět nedošel tam, kam chtěl.
Vrchol příběhu přichází o Vánocích. Karolína už dříve odešla od otce své dcery, Viktor den před Štědrým dnem opustil partnerku a dva syny. Zatímco jim na hlavy padají sněhové vločky a dětský sbor zpívá koledy, Viktor žádá Karolínu o ruku. Kostel – místo, které tradičně symbolizuje věčnost, duchovní hloubku a závazek – se v jejich příběhu mění v kýčovitou kulisu pro slib, jehož trvání je přinejmenším nejisté. Ve stejné chvíli jejich děti pravděpodobně rozbalují dárky a ptají se: „Kde je máma? Kde je táta? Proč s námi slaví Vánoce někdo cizí?“ V kontextu dnešních sociálních sítí a světa plného uhlazených prohlášení bych už jen očekávala, že se brzy objeví jejich pečlivě formulovaný status o rozchodu, plný ujištění, že zůstávají těmi nejlepšími rodiči svých milovaných dětí.
Autorka nám jako polehčující okolnost předkládá, že Karolínin bývalý partner si brzy našel novou a snad i pravou lásku, a Viktorova partnerka se rovněž začala rozhlížet jinde – dokonce ještě před oficiálním koncem vztahu. Tímto krokem původní partnery demoralizuje, aby čtenář mohl snáze fandit ústřední dvojici. Ale jak jsem už naznačila na začátku – všechno je to jen otázka perspektivy.
Román je napsán svižně a čtivě, i když místy sklouzává k přízemnosti a vulgaritě. Styl působí svěže, ale časté opakování stejných slov a frází narušuje rytmus a místy vyvolává dojem stylistické nevyzrálosti. Téma je kontroverzní, což oceňuji – dobrá kniha má vzbuzovat emoce a nutit k zamyšlení. A právě nad perspektivou, kterou autorka zvolila, jsem se zamýšlela.
Souhlasím, že láska je silný pohon lidského konání. Ale nesmíme zapomínat, že má mnoho podob – a že je třeba o ni pečovat stejně jako o nesnesitelnou lehkost vlastního bytí. Když si člověk oboje udrží, získává tím i další hodnoty: bezpečí, jistotu, kontinuitu. A ty jsou neméně důležité.
Rovněž nesouhlasím s autorčiným názorem, že dětem stačí předat jediné poselství: jakmile srdce zavelí, pálím mosty, na všechny kašlu, hlavně když jsem chvíli šťastný – jinak hrozí, že se proměním v odevzdanou hromádku deprese. Dětem bychom měli předat, že štěstí nevzniká útěkem, ale péčí. Že když o lásku skutečně pečujeme, máme šanci získat to nejcennější – vztah, který obstojí v čase, dává pocit bezpečí, a roste spolu s námi. A takový vztah si člověk zaslouží právě tehdy, když ho nevnímá jako samozřejmost nebo jako něco, co bylo dáno a nelze změnit. To, jaký život člověk vede, je z velké části v našich vlastních rukách.
Knihu si znovu nepřečtu – postavy pro mě nejsou inspirativní. Přesto nelituji, že jsem ji četla. Přiměla mě přemýšlet – a to je u knihy hodnota, kterou nelze přehlédnout.
Citace z knihy
„Kolik času potřebujeme na povrchní setkání nad kafíčkem, kolik na sex a kolik času na lásku?“
„Zamilování si nevybíráte – stane se, a pak se k němu člověk musí nějak postavit.“
„Když jste v manželství nebo pevném vztahu, vždy potkáte báječné ženy a muže, ale nemůžete se všemi spát.“
Hodnocení zaokrouhluji na tři hvězdičky – i když pocitově je to spíš na dvě a půl.
This entire review has been hidden because of spoilers.
October 21, 2025
Splnilo to ocekavani, nenarocna kniha, co sice nema presah,ale pobavi a rychle se "schrousta" o dovolene.
Displaying 1 - 3 of 3 reviews