What do you think?
Rate this book
Шифърът на крал Карл
Средновековна Прага, XIV век. Чешките земи процъфтяват под вещото управление на могъщия крал Карл IV. Няколко сърцати юноши – кралският син Вацлав, младият пекар Матей и техните другари – прекарват времето си в труд и забавления, изучават тънкостите на архитектурното изкуство при прочутия майстор Парлер, изживяват първите си любовни трепети. Но ето че зловеща угроза надвисва над кралството. В двореца и околностите му започват да се случват странни и опасни неща. Необяснимо сияние излиза от катедралата „Свети Вит“, река Вълтава тече противно на природните закони, безглав рицар препуска по пражките мостове, манастирски библиотекар е зловещо убит… Принцът, храбрите му приятели и техните любими девойки се впускат в куп главоломни приключения, за да разкрият пазена от векове тайна и да спасят Чешкото кралство от гибел. В благородната мисия им помагат старинни книги, магьосници, духове, митични дракони. Накрая правдата, доброто, приятелството и любовта възтържествуват.
384 pages
First published January 1, 2009
1 person is currently reading
19 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
January 20, 2013
Tohle je naprosto úžasná kniha! Postavy, které známe všichni z naší historie, tu ožívají tak dokonale, tak uvěřitelně. Obraz velkých osobností historie, jak jsem je doposud hlavně vnímala, je upozaděn, a přednost dostává jejich lidský rozměr takovým způsobem, že všichni působí naprosto současně. Scéna s andělem, čertem a Mikulášem mě opravdu dostala, hlavně zmínka o Mikulášových botách ze strany Zikmunda Lucemb.- Sigiho; jako malá jsem se sourozenci zažila něco podobného...Byla jsem okamžitě vtažena do děje a těšila jsem se na každou další stránku. Skvěle vystavěný příběh,dobrodružství, věrnost, tajemno, perfektní zápletka, tolik víry v národ český:-) A to nesmím zapomenout na moc hezké ilustrace. Dala bych 5hvězd, ale přece jenom si nechám něco v rezervě:-)
December 25, 2020
Záhady vzkvétající Prahy
Uvolněte křídla své fantazii a zavítejte do Prahy z dob Otce vlasti! Jeho synu Václavovi je patnáct, Petr Parléř staví Kamenný most (s mosteckou věží) a Svatovítský chrám a své mistrovství předává nadaným učebníkům, včetně mladého králevice.
Především se ale stanete svědky napínavého pátrání po zdroji záhadné záře na Hradem, romantické lásky pekaře Matěje a mincmistrovy dcery panny Dorotky, několikrát narazíte na bezhlavého templáře, zúčastníte se rytířského klání a odhalíte tajemství posvátného meče knížete Václava.
V čase mezi půlnocí a svítáním se sněhem v sadu brodí dva muži. Jejich černé kápě tak splývají s tmou, že i kdyby z komendy johanitů vyhlédla stráž, nespatřila by je.
Scházejí se opět mezi stromy a mladý muž šeptá: "Na hradě se mluví o požáru v chrámu, ale takový požár by zanechal stopy. A chrám je naprosto čistý... Dál jsem zjistil, že když se záře objevila minule, mluvilo se o nevydařeném alchymistickém bádání pana Karla... Ale po celé Praze se už zase vyprávějí ty báje a legendy. Například -"
"Ano, já vím," přerušil ho netrpělivě starý muž. "Znám ty báje všechny. Již moji předchůdci nechali báje o té věci zapsat a do latiny přeložit a já se léta věnuji jejich studiu... Ta věc znamená naprostou moc."
Renata Štulcová, oblíbená blogerka, o které jste určitě už slyšeli, a zároveň (nebo spíš především) spisovatelka, mající na svědomí například oktalogii Rafaelova škola (z níž jsem si zatím přečetla první díl, Vílí křídla), sérii Nemetonburk, a dále knihy Slovo paměti, Strážci sedmi divů světa a Mojmír. Po této knize jsem sahala s očekáváním, neboť Vílí křídla se mi před těma dvěma roky zalíbila a doufala jsem, že ani v dalších knížkách mě tato spisovatelka nezklame. Na jednu stranu se mé očekávání vyplnilo - knížka byla pěkná a určitě bych ji doporučila dál, ale zároveň jsem při čtení měla pocit, že je to na mě moc pohádkové, moc dětské...
"Toto jsou ti, kteří se pokusí tajemství chránit s tebou. Můj králi, ty litery znamenají:
KL - to jsi ty sám, Karel Lucemburský. MK - Mluvící kámen, architekt architektů, jehož jsi sem přivedl. BD - Boží dar, malíř malířů, který namaluje cestu tajemství - však zrakem ji člověk nezří. KŽ - kouzelník Žitomir, jeden z nejmoudřejších mužů království. BRK - Bratrstvo růže a krokvice, jedenáct udatných mladých mužů. DR - Dorota Rotlevova. VP - Veronika Podlahova. VZ - rytíř Vilém Zajíc z Házmburku. AZ - Anna Zajícová, jeho žena. ČL - rytíř Čeněk z Lipé. VL - Václav Lubemburk, tvůj syn, musí splnit úkol, který mu sudice do kolébky daly.."
"Ledňáček," zašeptal král nešťastně.
Už v úvodu, který jsem opsala z anotace knihy (jednoduše proto, že mi přišel jako úvodní řeč dobrý a sama bych napsala něco podobného), je jasně napsáno, že se děj odehrává v době krále Karla IV., Otce vlasti. Mám ráda tyhle historické romány, které mi dají něco do dějepisu a zároveň mi přiblíží život lidí v dané době. Bohužel, u Růže a krokvice jsem často pochybovala o představách tehdejšího žití uprostřed Prahy, ale netroufám si tvrdit, že to tak nemohlo být - tak dobré znalosti nemám. Příběh se četl úplně sám a po čase jsem si zvykla, že králevic Václav se přátelí s obyčejným pekařem Matějem, že pekaři platí král studia na univerzitě... Ale když jsem to přijmula jako fakt knihy, že Renata Štulcová stvořila přátelství mezi králem a pekařem, nic už mi moc nevadilo. Naopak se mi líbily výjevy, kdy čaroval a iluzemi obluzoval kouzelník Žito, dokázala jsem si ho vždycky vybavit a šibalsky jsem se musela usmát pokaždé, když se se svými vtipnými kouzly objevil na scéně.
Dorotka schoulená v teple Matějovy náruče se nadechla, aby mu odvyprávěla rodinnou pověst o matčině šlojíři, když tu se ze vzdáleného konce mostu ozval praskot. Silný, nečekaný praskot ledu. Hluboce zmrzlé vltavské ledy pukaly. Měsícem postříbřené bílé ledy náhle prostoupily pruhy tmavé vody.
"V tomhle mrazu?" divil se Matěj. "A praskají v paprscích?"
Co dál bylo na knize zajímavé a čemu se u paní autorky obdivuji (jakožto u všech autorů, kteří něco takového dokáží vymyslet) jsou na sebe navazující a ze sebe vyplývající fakta, například překlady slov a jmen tak, že vše dává smysl, bájné pověsti přeneseny do skutečnosti, vyzdvihnuty nové zajímavé informace, například o Karlštejně, poslední vůli knížete Václava, o pražských ulicích a lidech v nich žijících. Nebudu zkoumat, jak moc jsou informace pravdivé, protože mi stejně přijde, že samotný příběh je vymyšlený a pouze postavený na skutečných jménech, ale je fajn znát největší tajemství Čech, význam mohutného hradu Karlštejn či se alespoň částečně orientovat v pražských ulicích, v jejich názvech a významech těchto pojmenování. Možná netušíte, co to znamená ta krokvice, jež je uvedena v názvu. Já jsem to také nevěděla a až stránky knihy mi prozradily, že je to "stavitelská pomůcka v podobě pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníku s olovnicí", kterou používali učedníci mistra Parléře. Na krokvici si přísahalo jedenáct učedníků Parléřovy huti, když zakládali své bratrstvo na ochranu památky knížete Václava. Růže, kterou ve svém názvu mají až od svého povýšení na tovaryše, se k jejich poslání přiřadí až v posledních odstavcích příběhu.
A pak Matějovi došlo, co se asi děje. Povytáhl krk a rozhlédl se. Samozřejmě! Kdo jiný než kouzelník Žito by mohl způsobit, že lidé vidí takové iluze. Tamhle stojí a směje se! Dlouhé kudrnaté vlasy má v culíku a oděný je do nenápadného hnědého pláště. A vedle něj se chechtá pobavený králevic Vaněk.
Takhle to vypadá, že jsem s knihou naprosto spokojena. Však já jsem nikde nezmínila, že je špatná. Jen jsem prostě místy měla pocit, že to není nic pro mě. Pro čtenáře od 10 let, hlásá se na poslední stránce knihy. Možná jsem měla poslechnout a knihu jim přenechat, neboť i přes svůj věk už raději čtu literaturu pro starší (byť to možná podle mého výběru knih nevypadá). Není to však chyba knihy, tuto vadu mám já a nic s tím nenadělám. Ale co mi často vadilo a to už není můj subjektivní pocit z knížky, bylo časté opakování sloves. Já vím, někdy se stejnému slovesu v jedné větě vyhnout nedá, i já často píšu stejná slova, ale myslet by se na to mohlo a občas zaměnit sloveso být by neuškodilo. :) Jinak však knize nemám co vytknout. Nejsem si jistá, jestli si ji ti, o kom si myslím, že si tuhle recenzi přečtou, budou chtít přečíst, ale třeba ji můžete doporučit nějakým mladším čtenářům. Není to špatná kniha, jen se, jak bych to tak řekla, dostala do špatných rukou. :D
Mé hodnocení:
★ ★ ☆ ☆ ☆
KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Je součástí knihovnické soutěže, takže jsem po ní sáhla s předností.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Smaragd světla.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vím, že to bude znít bláznivě, ale docela by se mi líbilo být dogou Eliškou, věrnou psí společnicí krále Václava. Prožila totiž s nimi všechna dobrodružství a zároveň ho mohla vklidu pozorovat, aniž by se jím nějak trápila nebo vzrušovala. A rozhodně bych nechtěla být Annou Zajícovou, která si během výpravy na Karlštejn prožila noční můru a králevicem Václavem, jelikož pořád trpěl revmatismem a bylo mu předurčeno stát se králem ledňáčkem...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pozitivem je, jak už jsem zmínila, příjemné zamotávání a následné rozmotávání příběhu a dobře promyšlené návaznosti.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Tady bych zmínila právě ona opakovaná slovesa. Pak, v chování postav, jsem často nemohla pochopit vztahy mezi lidmy. Jestli je to negativum, to si netroufám tvrdit, ale mě to často jako mínus knihy připadalo.
* v článku jsou použity úryvky z knihy
Uvolněte křídla své fantazii a zavítejte do Prahy z dob Otce vlasti! Jeho synu Václavovi je patnáct, Petr Parléř staví Kamenný most (s mosteckou věží) a Svatovítský chrám a své mistrovství předává nadaným učebníkům, včetně mladého králevice.
Především se ale stanete svědky napínavého pátrání po zdroji záhadné záře na Hradem, romantické lásky pekaře Matěje a mincmistrovy dcery panny Dorotky, několikrát narazíte na bezhlavého templáře, zúčastníte se rytířského klání a odhalíte tajemství posvátného meče knížete Václava.
V čase mezi půlnocí a svítáním se sněhem v sadu brodí dva muži. Jejich černé kápě tak splývají s tmou, že i kdyby z komendy johanitů vyhlédla stráž, nespatřila by je.
Scházejí se opět mezi stromy a mladý muž šeptá: "Na hradě se mluví o požáru v chrámu, ale takový požár by zanechal stopy. A chrám je naprosto čistý... Dál jsem zjistil, že když se záře objevila minule, mluvilo se o nevydařeném alchymistickém bádání pana Karla... Ale po celé Praze se už zase vyprávějí ty báje a legendy. Například -"
"Ano, já vím," přerušil ho netrpělivě starý muž. "Znám ty báje všechny. Již moji předchůdci nechali báje o té věci zapsat a do latiny přeložit a já se léta věnuji jejich studiu... Ta věc znamená naprostou moc."
Renata Štulcová, oblíbená blogerka, o které jste určitě už slyšeli, a zároveň (nebo spíš především) spisovatelka, mající na svědomí například oktalogii Rafaelova škola (z níž jsem si zatím přečetla první díl, Vílí křídla), sérii Nemetonburk, a dále knihy Slovo paměti, Strážci sedmi divů světa a Mojmír. Po této knize jsem sahala s očekáváním, neboť Vílí křídla se mi před těma dvěma roky zalíbila a doufala jsem, že ani v dalších knížkách mě tato spisovatelka nezklame. Na jednu stranu se mé očekávání vyplnilo - knížka byla pěkná a určitě bych ji doporučila dál, ale zároveň jsem při čtení měla pocit, že je to na mě moc pohádkové, moc dětské...
"Toto jsou ti, kteří se pokusí tajemství chránit s tebou. Můj králi, ty litery znamenají:
KL - to jsi ty sám, Karel Lucemburský. MK - Mluvící kámen, architekt architektů, jehož jsi sem přivedl. BD - Boží dar, malíř malířů, který namaluje cestu tajemství - však zrakem ji člověk nezří. KŽ - kouzelník Žitomir, jeden z nejmoudřejších mužů království. BRK - Bratrstvo růže a krokvice, jedenáct udatných mladých mužů. DR - Dorota Rotlevova. VP - Veronika Podlahova. VZ - rytíř Vilém Zajíc z Házmburku. AZ - Anna Zajícová, jeho žena. ČL - rytíř Čeněk z Lipé. VL - Václav Lubemburk, tvůj syn, musí splnit úkol, který mu sudice do kolébky daly.."
"Ledňáček," zašeptal král nešťastně.
Už v úvodu, který jsem opsala z anotace knihy (jednoduše proto, že mi přišel jako úvodní řeč dobrý a sama bych napsala něco podobného), je jasně napsáno, že se děj odehrává v době krále Karla IV., Otce vlasti. Mám ráda tyhle historické romány, které mi dají něco do dějepisu a zároveň mi přiblíží život lidí v dané době. Bohužel, u Růže a krokvice jsem často pochybovala o představách tehdejšího žití uprostřed Prahy, ale netroufám si tvrdit, že to tak nemohlo být - tak dobré znalosti nemám. Příběh se četl úplně sám a po čase jsem si zvykla, že králevic Václav se přátelí s obyčejným pekařem Matějem, že pekaři platí král studia na univerzitě... Ale když jsem to přijmula jako fakt knihy, že Renata Štulcová stvořila přátelství mezi králem a pekařem, nic už mi moc nevadilo. Naopak se mi líbily výjevy, kdy čaroval a iluzemi obluzoval kouzelník Žito, dokázala jsem si ho vždycky vybavit a šibalsky jsem se musela usmát pokaždé, když se se svými vtipnými kouzly objevil na scéně.
Dorotka schoulená v teple Matějovy náruče se nadechla, aby mu odvyprávěla rodinnou pověst o matčině šlojíři, když tu se ze vzdáleného konce mostu ozval praskot. Silný, nečekaný praskot ledu. Hluboce zmrzlé vltavské ledy pukaly. Měsícem postříbřené bílé ledy náhle prostoupily pruhy tmavé vody.
"V tomhle mrazu?" divil se Matěj. "A praskají v paprscích?"
Co dál bylo na knize zajímavé a čemu se u paní autorky obdivuji (jakožto u všech autorů, kteří něco takového dokáží vymyslet) jsou na sebe navazující a ze sebe vyplývající fakta, například překlady slov a jmen tak, že vše dává smysl, bájné pověsti přeneseny do skutečnosti, vyzdvihnuty nové zajímavé informace, například o Karlštejně, poslední vůli knížete Václava, o pražských ulicích a lidech v nich žijících. Nebudu zkoumat, jak moc jsou informace pravdivé, protože mi stejně přijde, že samotný příběh je vymyšlený a pouze postavený na skutečných jménech, ale je fajn znát největší tajemství Čech, význam mohutného hradu Karlštejn či se alespoň částečně orientovat v pražských ulicích, v jejich názvech a významech těchto pojmenování. Možná netušíte, co to znamená ta krokvice, jež je uvedena v názvu. Já jsem to také nevěděla a až stránky knihy mi prozradily, že je to "stavitelská pomůcka v podobě pravoúhlého rovnoramenného trojúhelníku s olovnicí", kterou používali učedníci mistra Parléře. Na krokvici si přísahalo jedenáct učedníků Parléřovy huti, když zakládali své bratrstvo na ochranu památky knížete Václava. Růže, kterou ve svém názvu mají až od svého povýšení na tovaryše, se k jejich poslání přiřadí až v posledních odstavcích příběhu.
A pak Matějovi došlo, co se asi děje. Povytáhl krk a rozhlédl se. Samozřejmě! Kdo jiný než kouzelník Žito by mohl způsobit, že lidé vidí takové iluze. Tamhle stojí a směje se! Dlouhé kudrnaté vlasy má v culíku a oděný je do nenápadného hnědého pláště. A vedle něj se chechtá pobavený králevic Vaněk.
Takhle to vypadá, že jsem s knihou naprosto spokojena. Však já jsem nikde nezmínila, že je špatná. Jen jsem prostě místy měla pocit, že to není nic pro mě. Pro čtenáře od 10 let, hlásá se na poslední stránce knihy. Možná jsem měla poslechnout a knihu jim přenechat, neboť i přes svůj věk už raději čtu literaturu pro starší (byť to možná podle mého výběru knih nevypadá). Není to však chyba knihy, tuto vadu mám já a nic s tím nenadělám. Ale co mi často vadilo a to už není můj subjektivní pocit z knížky, bylo časté opakování sloves. Já vím, někdy se stejnému slovesu v jedné větě vyhnout nedá, i já často píšu stejná slova, ale myslet by se na to mohlo a občas zaměnit sloveso být by neuškodilo. :) Jinak však knize nemám co vytknout. Nejsem si jistá, jestli si ji ti, o kom si myslím, že si tuhle recenzi přečtou, budou chtít přečíst, ale třeba ji můžete doporučit nějakým mladším čtenářům. Není to špatná kniha, jen se, jak bych to tak řekla, dostala do špatných rukou. :D
Mé hodnocení:
★ ★ ☆ ☆ ☆
KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH:
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Je součástí knihovnické soutěže, takže jsem po ní sáhla s předností.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Smaragd světla.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledat.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vím, že to bude znít bláznivě, ale docela by se mi líbilo být dogou Eliškou, věrnou psí společnicí krále Václava. Prožila totiž s nimi všechna dobrodružství a zároveň ho mohla vklidu pozorovat, aniž by se jím nějak trápila nebo vzrušovala. A rozhodně bych nechtěla být Annou Zajícovou, která si během výpravy na Karlštejn prožila noční můru a králevicem Václavem, jelikož pořád trpěl revmatismem a bylo mu předurčeno stát se králem ledňáčkem...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pozitivem je, jak už jsem zmínila, příjemné zamotávání a následné rozmotávání příběhu a dobře promyšlené návaznosti.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli) ale třeba i v chování postav.
Tady bych zmínila právě ona opakovaná slovesa. Pak, v chování postav, jsem často nemohla pochopit vztahy mezi lidmy. Jestli je to negativum, to si netroufám tvrdit, ale mě to často jako mínus knihy připadalo.
* v článku jsou použity úryvky z knihy
July 6, 2024
Co se jazyka a stylistiky týče - některé obraty a výjevy mi na dětskou knížku přišly moc, to stejné platí i při idealistickém vnímání světa některých postav, pokud by kniha byla určena pro dospělé publikum.
Oceňuju však minilekce a to s poměrně důkladným popisem rýsování jednotlivých gotických/architektonických prvků, to mi přijde, že využije jakákoliv generace.
Jisté výhrady bych měla i k zakončení příběhu - příběh celou dobu luxusně graduje, vy už čekáte, co z toho bude a pak... mluvící freska, hrozně moc informací, mávnutí kouzelné hůlky a všechno to napětí je díky tomu, že to musíme vyřešit rychle-rychle tak trošku pryč.
Ačkoliv tento komentář může vyznít kriticky, příběh i celé čtení, vyjma tedy posledních stránek, jsem si užila. A jsem ráda, že jsem na tuto ne příliš známou knížku (což je trošku škoda) narazila. Jedná se o krásný příběh probíhající během adventu (ideální pro "osvěžení" na léto, anebo jako napínavé čtení před Vánocema). Moc se mi líbí to, jak autorka popsala budoucího Václava IV., ale i celé to prostředí našich dějin, bájí a hlavně stavby Katedrály sv. Víta. A mimochodem - pro ty, kdo četli Rafaelku, tyto knžíky jsou krásně propojeny ;) V tom je autorka opravdu dobrá ve vytváření a dokreslování vlastního světa inspirovaného tím naším :)
Oceňuju však minilekce a to s poměrně důkladným popisem rýsování jednotlivých gotických/architektonických prvků, to mi přijde, že využije jakákoliv generace.
Jisté výhrady bych měla i k zakončení příběhu - příběh celou dobu luxusně graduje, vy už čekáte, co z toho bude a pak... mluvící freska, hrozně moc informací, mávnutí kouzelné hůlky a všechno to napětí je díky tomu, že to musíme vyřešit rychle-rychle tak trošku pryč.
Ačkoliv tento komentář může vyznít kriticky, příběh i celé čtení, vyjma tedy posledních stránek, jsem si užila. A jsem ráda, že jsem na tuto ne příliš známou knížku (což je trošku škoda) narazila. Jedná se o krásný příběh probíhající během adventu (ideální pro "osvěžení" na léto, anebo jako napínavé čtení před Vánocema). Moc se mi líbí to, jak autorka popsala budoucího Václava IV., ale i celé to prostředí našich dějin, bájí a hlavně stavby Katedrály sv. Víta. A mimochodem - pro ty, kdo četli Rafaelku, tyto knžíky jsou krásně propojeny ;) V tom je autorka opravdu dobrá ve vytváření a dokreslování vlastního světa inspirovaného tím naším :)
June 2, 2012
Moc hezká historická kniha pro děti s nádhernými ilustracemi. Zase jeden poklad zakoupený v Levných knihách. Vymýšlím, jak ji využít ve škole.
July 22, 2018
V této knize se vracíme zpátky do dob Karla IV.
Je to fiktivní příběh, který byl šikovně napsaný, ale nepřišel mi úplně čtivý
Je to fiktivní příběh, který byl šikovně napsaný, ale nepřišel mi úplně čtivý
Displaying 1 - 5 of 5 reviews