Celá kniha navazuje na první díl a pěkně ho doplňuje. Dostáváme jen drobné střípky a náznaky toho, jak život v ústavu funguje – skrze krátké interakce, jednotlivé situace a setkání s pacienty i personálem. Není to žádný detailní rozbor systému ani postav, spíš jemné poodhalení zákulisí, které slouží hlavně jako kulisa pro jednotlivé příběhy. Právě díky tomu je prostředí mrazivé a čím víc z něj poznáváte, tím víc vám leze pod kůži.
U některých povídek vás to nutí přemýšlet nad tím, co je ještě přípustné a co už ne. Kde je hranice správného a špatného – a hlavně… kdo ji vlastně určuje?
Táta
U tohoto příběhu mi bylo celou dobu nepříjemně. V jednu chvíli vám je jeho dcery líto… a vzápětí už nevíte, jak se k celé situaci vlastně postavit. Přesně tohle mám na těchto knihách ráda – morální šedé zóny, kde si nejste jistí, komu fandit a jestli to vůbec jde.
Farmář Joe
Tenhle příběh byl hodně zajímavý. Přiznávám, že se asi přikláním k tomu, co Jack řekl na konci. Co přesně? To už si musíte přečíst sami. Pokud máte silnější povahu, stojí to za to.
Henry
Tady musím říct, že mě příběh zasáhl nejméně. Nebyl tak temný ani strašidelný jako ostatní a oproti nim trochu zapadl.
Mary
No… tady asi není o čem. Paní neměla úplně v pořádku hlavu, ale vlastně přesně o tom tyto příběhy jsou. Všechno je morálně pokroucené, nutí vás přemýšlet, kde byste sami nastavili hranici. Něco vám přijde ještě „pochopitelné“, něco už ne. Ale kdo jsme, abychom soudili?
Celkově je to kniha, která ve vás zůstane. Není příjemná, není jednoduchá, ale přesně proto funguje.