Jeden byt, jedna postel… a city, co měly zůstat u ledu
Liz se nemůže dočkat, až vypadne na vysokou a nechá za sebou dramata ze střední. Kdyby jen tak místo nudných hodin filozofie mohla péct skořicové šneky a její spolubydlící na kolejích se ji nesnažila proklít… Osud jí do cesty pošle volný byt, a jakmile spatří svou novou kuchyň, je jasné, že odsud ji už nikdo nedostane. Ani namyšlený hokejista, který se stane jejím spolubydlícím. Když žádný z nich nedokáže toho druhého přimět, aby se vystěhoval, uzavřou křehké příměří. A zakázané city už klepou na dveře.
Jsem Ola alias Nofreeusernames a žiju u své kočky na Vsetíně, v domě, který hlídá velký medvěd a většinu místa zabírají knihy, LEGO a funko pop. Jsem absolventkou Informačních studií a knihovnictví na MUNI a už během školy jsem zahájila svou kariéru kolem knih. Nejdřív jako členka skupiny Guerilla Readers, což byla moje první zkušenost s marketingem a zejména sociálními sítěmi, později jsem se dostala k práci v univerzitní knihovně ve Zlíně, chvíli podnikala, pracovala v knihkupectví a nakonec skončila v nakladatelství. Nikdy jsem nevěřila, že napíšu knihu, ale pak mi sedlo psaní chat fiction v aplikaci Storki, kterou četlo čím dál tím víc lidí. A právě z té nejpopulárnější Jsem tu a mám čokoládu vznikla má debutová kniha Navždycky, kterou začala moje spisovatelská dráha.
Můj systém hodnocení na Goodreads: 1 hvězdička: Vůbec mi to nesedlo 2 hvězdičky: Meh 3 hvězdičky: Bylo to celkem v poho 4 hvězdičky: To se mi líbilo moc 5 hvězdiček: Miluju to!
Kdysi mě napadlo, že chci číst hokejovou romanci, ve které se ti dva nesnáší, ale ona ho musí líbat, aby vyhrával zápasy. Pak se k tomu nabalila jedna moje storka o spolubydlících, naskytla se příležitost v podobě časové mezery mezi 23. a 24. kapitolou Den po dni a nakonec za ty roky od napsání Navždycky dorostla Liamova mladší sestra Liz a měla jít na vysokou…
Tohle celé jsem zasypala hromadou perníkového koření, zajedla jablečným koláčem, zapila pumpkin spice latté a tu pravou podzimně-halloweenskou náladu dovršila nákupem kočičího kostlivce (Evžena) a miniaturního hřbitova do květináče.
Dnes jsem dokončila autorskou korekturu, a to znamená, že Jsi moje <3 už není jen moje, ale i vaše. Užijte si moji novou feel good hokejovou hate-to-love romantiku.
Já to tak hrozně moc miluju! Ideální čtení na podzim. Už když jsem do knížky šla tak jsem měla vysoká očekávání ale tohle je ještě předčilo o několik desítek procent! Liz jsem si oblíbila hned od začátku. U Romea se střídala chuť ho políbit nebo praštit botou. 😂 Dopisování na ledničce byl další nádherný detail, které jen přidává knížce své kouzlo. Stejně jako zbytek těch ilustrací, kterých je knížka plná!
tohle je vážně podzim v knížce🥹🍂 Liz a Romeo spolu od začátku dokonce skvěle fungovali, ať už se provokovali, nebo líbali. vedlejší postavy byly další dokonalost. jakožto člověk, co miluje pečení a podzim, jsem si ten příběh fakt moc užila a už se nemůžu dočkat dalšího🤭✨
Vážně jsem chtěla vydržet na společné čtení a číst dle plánu paní spisovatelky Oly, ale nemohla jsem odolat a knížku v podstatě zhltla 🥺. Je to další super odreagovací knížka, která ve mě úplně probudila podzim a chuť na pumpkin spice latte 🍁🎃. Líbí se mi, že knížka volně navazuje na sérii Navždycky a postavy jsou mi opět moc sympatické 🧡. Těším se na další knížku od této spisovatelky 🍁.
Moje třetí kniha od autorky a po dvou velkých zklamáních jsem si řekla, že do třetice a dost. Tentokrát jsem ale konečně pochopila, jak to autorka celé myslela. Tenhle příběh by byl krásný – ale spíš na filmovém plátně. Před očima úplně vidím barvy, kulisy, dekorace, kostýmy… Jenže na papíře se to bohužel nepovedlo přenést. Nevím, jestli je to chyba autorky, nebo moje, že to při čtení nedokážu vidět. V postavách hokejistů jsem měla často zmatek, občas jsem se ztrácela i v časové lince a párkrát jsem byla celkově zmatená.
Na druhou stranu musím uznat, že hlavní hrdinka byla moc sympatická a její láska k pečení mě bavila. Stejně tak popkulturní narážky, kterých tentokrát bylo oproti předchozím knihám vkusně méně.
Mrzí mě, že jsem se do příběhu nedokázala ponořit tak, jak bylo zamýšleno. Je vidět, že si s knihou autorka dala práci, ale mám pocit, že by mnohem víc vynikla, kdyby napsala scénář. Na film podle této knihy bych se podívala klidně i víckrát, ale literárním stylem si mě ani tentokrát nezískala.
Na knížku jsem se velmi těšila a jsem moc moc spokojená. Děj knížky je naprosto skvělý. Bavilo mě popichování a sbližování postav. A taky atmosféra podzimu a pečení. Nesmím zapomenout na hokejové prostředí, které jako fanynka hokeje mám ráda. Postavy jsem si velmi oblíbila a to jak ty hlavní Liz a Romea, tak i ty vedlejší - přátele našich dvou hlavních hrdinů. A samozřejmě nesmím zapomenout na tu nejdůležitější postavu a tou je Meruňka tu jsem si velmi oblíbila. Styl autorčina psaní je stejně skvěly jako u jejích předchozích knížek a knížka se strašně dobře četla, stránky mi mizely pod rukama ani jsem nevěděla jak. Líbilo se mi, že knížka v sobě skrývá zajímavé myšlenky/citáty. Jinak jsem opět ráda za playlist/y ke knize, protože načerpám inspiraci na nové písničky a taky za inspiraci jaké filmy a seriály si pustit. Musím samozřejmě pochválit dokonalé grafické zpracování a tím myslím jak chaty, tak hlavně dveře od ledničky plné vzkazů na začátku každé kapitoly - to bylo opravdu něco úžasného. I když knížku hodnotím stejně jako předešlé autorčiny knížky 4,5* tak je za mě rozhodně nejlepší. A určitě ji můžu doporučit jako skvělé podzimní čtení.
Tato kniha se mi líbila, přivedla mi podzimní náladu. Jen mě asi vadilo něco, co snad nikomu a to bylo to, že hlavní hrdina často spal s někým jiným a hlavní hrdinka (Liz) to musela pořád poslouchat a ještě vlastně se ráno o ty holky postarat. Plus úplně poprvé si holku přivedl do postele, když ještě tu postel sdílel s Liz a vůbec ho to nezajímalo a nevadilo mu, že tam pak Liz bude muset spát 🙈 Proč si ty holky nebral jinam? 😅 Takže toto bylo jediné co mi na Romeovi a knize trochu vadilo.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kniha Jsi moje si ode mě právem vysloužila 5 hvězdiček ⭐⭐⭐⭐⭐. Příběh je čtivý, emotivní a dokáže vtáhnout od prvních stránek. Autorka umí skvěle pracovat s napětím i emocemi postav, takže jsem měla problém se od knihy odtrhnout. Styl psaní je přirozený a působivý, vztahy uvěřitelné a některé momenty opravdu zasáhnou. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají rádi silné příběhy plné emocí.
Knížka mě opravdu lákala. Nejsem sice úplně podzimní člověk, ale podzimní lidi mi vždycky přišli strašně cool, takže jsem se na ni moc těšila – na pečení, Halloween, podzimní outfity… A hlavně na ten celkový podzimní vibe. Nakonec jsem ale bohužel spíš zklamaná. Lizino tajemství mi osobně nepřišlo nijak zvlášť hrozné, šokující, vážné ani důležité. Nedovedu si představit, že by to lidé na vysoké škole tak moc řešili. A už vůbec ne, že by to samotnou Liz takhle dlouho trápilo a že by tak moc hrotila, co si o tom myslí ostatní. Jinak byl ale příběh roztomilý, četl se skvěle a podzimní atmosféru jsem z něj cítila doslova na každé stránce. Jenže to tajemství hrálo až příliš velkou roli – natolik, že celý příběh kvůli tomu působil dost nevěrohodně.
Edit: Ještě bych ráda dodala, že to tajemství mělo neuvěřitelný potenciál být ukázkou nastavení vlastních hranic, respektu sama k sobě, emočního uzdravování po traumatickém zážitku, rozhodování o vlastním těle... Mělo potenciál stát se něčím, do čeho by se spousta lidí dokázala vcítit – včetně mě. Ale to přehnané drama z něj pro mě bohužel udělalo spíš parodii.
Vím moc dobře, že nejsem cílovka. Oliny knížky mě ale vždycky bavily, proto jsem sáhl i po téhle. Bohužel Jsi moje <3 mi moc nesedlo. Byl to chvílemi bizár, ale vlastně i skrz to samo mě to bavilo. Byla to už asi velká kombinace - všeho. Co zůstává stejné jako u Oliných předchozích knih je, že tahle autorka prostě umí psát čtivě a zábavně. Dokáže popsat krásně barevné situace plné feel good momentů a přátelské atmosféry… to platí i pro Jsi moje <3 Čte se jednoduše a jako čtení pro oddech je to velmi faajn.
Podzimní kniha, vysoká škola, jeden byt, jedna postel, on je hokejista, ona ráda peče… víc do knihy uvádět asi nemusím, protože chci psát o konkrétních věcech. Nemám toho málo, ale přijde mi, že si to tak nějak chci vlastně vypsat už jen pro sebe. (Nedokážu se vyhnout spoilerům…)
Začnu na koleji. Začátek byl rychlý, takže jsem docela zapomněl, jak moc byla Agatha vykreslená jako nebezpečná “čarodějnice”. V tom kolik šílených podzimních dekorací si ale později Liz do bytu dotáhla, mi přišlo, že pro ni mohlo být jednodušší bydlet s čarodějnicí místo s červenou vlaječkou (ale tak chápu, na koleji by nemohla péct - a ta zápletka by byla lepší možná už i tím, kdyby důvodem k opuštění koleje byla jen ta kuchyň). Agatha se pak ale vrátí… a neříkejte mi, že někoho, kdo by vám ve spánku ustřihnul pramínek vlasů, si zavoláte do bytu na pomoc s pečením. Tím spíš, když se kvůli tomu člověku nejdřív i stěhujete. Někdy to bylo moc matoucí, někdy měly cute vibe Enid a Wednesday. Dostat se k polyamorii? Proč ne, ale někde, kde je pro to dostatečný prostor. Tady to nebylo a tyhle noticky to stáhly dolů.
Celou knihu jsme v podsatě romantizovali červenou vlaječku - ať už si to Liz přiznávala nebo ne Ať si každý žije sexuální život, jaký chce a k vztahům přistupuje stejně tak… Dokud svým chováním Romeo Liz rádoby vypuzoval z bytu, tak to šlo, ale vy víte, že se to přelomí a začne ji nabalovat (což tak trochu ale dělal od začátku). A budou tam citečky. Juchuu. Ale Romeo je tak žárlivý¿? toxický¿? že v době, kdy už jsou citečky v jejich bytě, si musí dovést další holku po tom, co se jde Liz při táboráku jen projít s kamarádem (v podstatě jejich společným kamarádem). Rozumím, že červené vlaječky jsou přitažlivé, ale nejde mi to dohromady s Liz, která s růžovými brýlkami čeká na toho pravého. Romeo sice na konci už působí, jako dobrý kluk, ale nějak tam nevidím, kdy se teda kvůli jedné holce tak změnil.
Olin humor mám moc rád. Noticka o googlení, jak přežít týden bez spánku je ale vtipná jen užitá v přímé řeči s tím, že jde o hyperbolu. Pokud je to vnitřní monolog, ze kterého vyplývá, že to Liz opravdu udělala, už se tolik nesměju.
Taky pozvat si hokejisty na pomoc s pečením, když máte tak málo času, mě zaráží (z nichž třeba Romeo by palačinky místo smažení pekl - nebo to byla image hokejisty, kdy mu bylo lhostejné jestli je to tak nebo tak?). Realita je taková, že vysvětlovat někomu, co má dělat a kontrolovat… to čas nikomu nepřidá. Tím spíš, když jim ještě musíte chystat něco k snědku. Ač napsaná ta situace byla skvěle.
Emoji jsou za mě příliš nadužívané- mají tam ale podle mě funkci vyjádření emocí skrytých za slovy postav, které nám normální text neumožnil poznat natolik, abychom je viděli i bez nich. Ta “funkce” je ale strašně nápadná, už jen tím, že většina jiných než fiktivních lidí v tomto věku by je buď nepoužila vůbec, a nebo použila jiný. Samotné chaty mi často přišly docela neosobní a neživé, chybí mi v nich zkratkové slova, nadávky nebo nějaké anglicismy, které jsou pro většinu lidí tohoto věku charakteristické.
Nejvíc mě na celé knize bavilo přátelství Liz a Joeho. Fakt hezu! A pak taky ty pochyby o studiu. Mnohem radši bych měl pocit, že tahle zpráva v té knížce byla výraznější. Ta knihou ale jen tak proplouvala a neměla žádný konec. Bohužel mnohem větší téma bylo, že být panna je něco, za co se v osmnácti musíte stydět (což píšu s nadsázkou, protože vím, že tak Ola nemyslela). Jasné, první sex je něco , na co společnost určitě vyvíjí nátlak, ale to jestli jste ho měli nebo neměli přece nefunguje jako drb nebo pomluva. Už vůbec si nemyslím, že to v naší generaci ovlivňuje popularitu. Proč je první sex pořád tak big deal? A hlavně mi “virgin trope” v kombinaci s “jedna postel” přijde zvláštní volbou. Chybí mi tady ten protipól k myšlení Liz. Ta je sice nějak přesvědčená, ale vnímá to jako něco, za co se má stydět. A v podsatě to ta kniha ani moc nevyvrací, protože tam nikdo nepromluví o tom, že je to v pořádku, že máš v sedmnácti/osmnácti fakt čas… nebo cokoliv, co by právě tenhle rádoby uspěchaný stereotyp spíš shodilo. To pro mě naštěstí zachraňuje už jen to, že knížka nezahrnuje žádnou ala spicy zápletku. Cením tohle rozhodnutí, protože jsem se asi bál opaku.
Zpátky ale i k tomu přátelství Joeho a Liz. Proč by kluk, o jehož sexualitě nikdo očividně nepochybuje (Romeo na něj navíc žárlí a důvody proč ostatní vnímají taky), má potřebu o Liz vysypat její “tajemství”, aby zastínil, že největší debil z týmu (jehož slova nemají váhu) ho označil za “buznu”. A ještě to vysype v takovém kontextu, že by mezi sebou za ten čas hokejisti skrze žárlivého Romea museli mít větší hroty, protože Brad by určitě nemlčel.
Pozastavil jsem se i nad tím, proč má Liz chat jen s Kylem a Tylerem - bez Joeho a Romea? To ho měli jen tak celou dobu? Jediný co dává smysl je, že vznikl teprve v tu danou dobu, takže by se tam pro efekt hodilo něco jako “Kyle vás a Tyler přidal do společného chatu”
A to tetování? Ano, ten význam se mi líbí, a moc! Ale význam jde dát různým věcem, obrázkům, tvarům… obzvlášť u tetování. Proč by si někdo vytetoval mezi prsa “moje”? Není ani zmíněné, že by to slovo bylo třeba v nějakém ornamentu. Ale beru, že každému se na sobě líbí něco jiné, nebo tak nějak.
Necítil jsem z toho tolik to, co jsem měl a taky chtěl, ale “jsi idiot” a “já tebe taky” se mi líbilo!
Kniha mi přišla dnes ráno a večer byla přečtená, což znamená jediné! Byla famózní🥰 Styl psaní mě dokázal vtáhnout do děje velice rychle, postavy v příběhu mají duši a ilustrace od Adélky Stopky tomu všemu dodávají třešničku 🎂🍰 Romeo a Liz jsou skvělý pár, chemie mezi nimi je skoro hmatatelná a nemůžu opomenout ani hokejové brnění 🤭 No a odkazy na slavné knižní příběhy?! “Můj dům. Moje křeslo. Moje žena”❤️🔥 Jediné co musím vytknout je neustále pečení (ano snědla jsem u toho celou čokoládu)🤭😂 Ale teď vážně. Příběh je skvělá romantická oddychovka, kdy si mate chuť upéct skořicové rolky, zapálit svíčku a vyložit si karty✨ Na knihu jsem se velmi těšila a splnila všechna má očekávání 🍁❤️
Já nevím jestli už jsem si prostě zvykla nebo co, ale tenhle díl mi přišel o dost míň cringe, než Den po dni. Taky tu nebylo tolik referencí, což mě potěšilo bo minule už mě to hodně vytáčelo. Zápletka na konci nebyla teda nic moc a chybělo mi tam nějaké reálné rozzuzlení a prostě plot celkově, ale jinak asi fajn? Četlo se to rychle a byla to taková oddechovka. Grafika a obálka - zabito. To je zatím všechno (might edit later).
K této knize nemám co dodat…Pokud jste ještě nečetli žádnou podzimní hokejovou romanci, chcete se zasmát a zároveň načerpat podzimní atmosféru, tato kniha od Nofreeusernames je pro Vás ta pravá. Já osobně jsem si autorku už oblíbila u knižního adventního kalendáře ,,Den po dni” a opět mě nezklamala. Dokonce mě nalákala na všechny její knížky, protože píše strašně čtivě a má to vždycky krásně zpracované. Navíc je to druhá knížka, která mě vytáhla ze čtecí krize, ve které jsem byla opravdu dlouho… 🥹🙏
Já jsem upřímně překvapená. Tohle je teda teprve druhá knížka od autorky, kterou jsem četla, ale jako musím říct, že opět velice solidní. Čekala jsem, že tyhle knížky, které mají chaty a fotky a plno fakt plno smajlíků budou cringe, opak je však pravdou. Fakt jsem si užívala celej příběh až na pár výjimek, kdy to opravdu lehce cringe bylo xd (+ teda čekala jsem, že se hlavní problém Liz bude řešit jinak). Musím však uznat, že autorka umí skvěle navnadit jak na podzim, Halloween tak i Vánoce :D takže se těším na další výtvory.
(...Ta obálka je fakt nádherná a je to asi jedna z nejhezčích).
V poslední době jsem měla opravdu velkou chuť přečíst si nějakou knihu s podzimní tématikou. Prohlížela jsem různé posty s tipy, ale nic konkrétního jsem si nevybrala. A pak se objevil konkurz na tento podzimní příběh od Nofreeusernames a bylo rozhodnuto. Tímto tedy moc děkuji @humbook a @humbook_blogeri za zaslání knihy i s celým boxem v rámci #spoluprace 🧡
Hned na úvod musím říct, že tohle je moje úplně první kniha od Oly. Byla jsem tedy zvědavá, jak mi to celé sedne, ale pane jo! Co jste mi to tajili? 😍 Kniha mě vtáhla hned od prvních stránek. Příběh se četl skoro sám, dialogy jsou totiž doplněny o zprávy z chatu a vzkazy na lednici, což mi přišlo skvělé a originální. Fakt jsem se těšila na každý nový vzkaz, který se na lednici objeví.👌🏻
Kniha má nádhernou podzimní atmosféru, je plná typicky podzimních věcí – jako návštěva dýňové farmy, halloweenská výzdoba i večírky. Hlavní hrdinka navíc peče, takže se připravte, že vás během čtení bude pěkně honit mlsná. 🤤 Na své si přijdou i milovníci sportovních romancí, protože Romeo je hokejista.🏒
Vztah Liz a Romea se vyvíjí od nenávisti k lásce. Chemie mezi nimi je hmatatelná, jiskří to mezi nimi snad u každého jejich rozhovoru, ale vývoj jejich vztahu byl úplně ňuňu. 👌🏻🫠 Upozorňuji ale, že vše je v mezích YA literatury, takže nic velkého nečekejte. Skvělé ale byly i vedlejší postavy, hlavně kluci hokejisti a dost mě zaujala i Agatha, kterou bych teda jako spolubydlící ale asi taky nechtěla.🤭
Pokud ale toužíte pro propracovaném příběhu plném hlubokých témat, tak tady se nedočkáte. Autorka se sice dotýká i vážnějších témat, ale věnuje se jim spíše povrchově. Zápletka na můj vkus byla hodně YA, ale celkově musím říct, že jsem z příběhu fakt nadšená. 😍 Takže pokud hledáte opravdu pohodovou, skvěle napsanou knihu s podzimním vibem a tématy jako je spolubydlení, jedna postel a hokej, tak z tohohle budete nadšení. A myslím, že tenhle příběh si zamilujete, ať je vám -náct nebo -cet. 🧡🎃🍂
Aaa! Ola nám tu opět navařila skvělou knížku! Na tuhle jsem se těšila od té doby, co se o ní poprvé zmínila. Jako vždy vás její knihy vtáhnou do děje velice brzy. Tady mi to vyšlo už při první stránce, která začala chatem. A nechci nic říkat, ale miluju kapitoly čistě jen s chatem 🤣😭. Svět těchto příběhů je vždy nějakým způsobem spojen. V této knize se znovu setkáváme třeba s Jaxonem z Den po dni a i Liamem z Navždycky. To mě tak potěšilo potkat známé tváře. Romeo je vskutku zajímavá volba jména. Ze začátku jsem si myslela, že mi nesedne, ale to jméno mi k němu časem sedlo. A hned jsem si Romea taky oblíbila! Vždyť přece používal věty z knížek 😻 Liz a její pečení. Mňam, prosím, nahned bych si dala taky. Hlavně ty její skořicové šneky. Nevim no, asi bych se měla naučit péct, ale to by nedopadlo dobře 🤣. Spolubydlící, kteří spolu komunikují přes vzkazy na lednici. Opravdu zajímavý námět, který jsem si hoodně užila. Krásná romantika mezi hlavními postavami topka. Každá autorčina kniha ve mně vyvolává pocit velkého komfortu. U každé její knihy jsem se vždy tak krásně uvolnila a zapomněla na veškeré své problémy a jen si užívala. Tato kniha dokonce prolomila mou měsíční čtecí krizi (nechci to zakřiknout), takže tyhle knížky pro mě něco znamenají<3 Jsem zvědavá, co nám autorka připraví příště 🤭
Možná jsem na tenhle typ knih už stará, ale tvorba této autorky mi zkrátka nesedí. Jak by řekla jedna z postav, bylo to jedno velké cringe. Chemie mezi hlavními hrdiny pro mě nefungovala a fakt, že spolu začnou bydlet a hned sdílí jednu postel, nikomu nepřijde divný? Možná kdyby mi bylo o deset let méně a byla bych nadšená náctiletá čtenářka, ocenila bych hokejového bad boye, který ještě těsně před koncem líbá někoho jiného.
Mrzí mě, že se příběh nevyvíjel trochu jiným směrem. Její trauma bylo navíc podané dost zjednodušeně, což je škoda. Autorku jsem osobně potkala a je moc sympatická, takže mě mrzí, že mi kniha nesedla víc.
Dala bych 2 ⭐️, ale protože je obálka od Adélky, přidávám jednu hvězdičku navíc. Celkem tedy 3 ⭐️.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Tohle bylo taaak úžasný. Upřímně normálně nemám hokejový romance ráda, ale tady. Tady se mi to faaaakt líbilo (jako cokoli co Ola napíše)a to především kvůli tomu, že se to netýkalo "jenom" kolem lásky a partu kluků jsem si fakt zamilovala. Všechny postavy byly strašně super a mega jsem si je zamilovala (hlavně Agathu) a taky bylo super, že tam bylo nějaké víc deep téma. Strašně se mi líbily všechny narážky na známé knížky, seriály... A ten podzimní vibe? 🍂🥹