Nina Špitálníková je česká koreanistka, odbornice na Korejskou lidově demokratickou republiku, aktivistka za ženská práva a také spisovatelka. Své knihy zatím směřuje právě k této ostře sledované části Asie – jedná se o tituly Propaganda v KLDR (2014) a Na studiích v KLDR s chytlavým podtitulem Mezi dvěma Kimy (2017).
Angažuje se v aktivitách zaměřených na problematiku genderové nerovnosti a matek samoživitelek. V roce 2017 spoluzaložila projekt Woman on a mission, který má upozornit na znevýhodněné postavení žen v hudebním průmyslu. Pracuje v pražském multikulturním centru Crossclub jako produkční a dramaturg.(zdroj životopisu: KnihyDobrovský.cz)
Mohla jsem si na víkend s volbama vybrat lepší knížku!
Nina Špitálníková mě dostala už prvním dílem Svědectví o životě v KLDR, a tentokrát to nebylo jiný. V osmi rozhovorech se setkáváme s životními příběhy lidí z různorodých společenských vrstev. Jejich prostřednictvím pak poznáváme život v KLDR za vlády různých Kimů.Stejně jako v první knize jsou všechna svědectví silná.
A stejně jako u první knihy si říkám, jak strašně těžký je se opravdu dotknout cizí reality. Můžeme o ní číst, můžeme o ní slyšet ve zprávách. Můžeme dokonce sledovat necenzurovaný videa, který na sociálních sítích vyskakujou ať je chcete vidět nebo ne. Ale opravdu přijmout, že se tohle děje, vnímat to jako realitu a ne jako vzdálený příběhy, to je hrozně těžký.
Nina odvedla v rozhovorech skvělou práci, oproti prvnímu dílu se laťka nepohla směrem dolů ani o milimetr. Obraz Severní Korey, který čtenářům předává, je plastický. Dává nahlédnout nejen do života obyčejných lidí, ale i těch z vyšších vrstev, u kterých by se na první pohled mohlo zdát, že to “neměli tak zlé”.
Skvělá je i tečka v podobě posledního rozhovoru, jehož zařazení do knihy bylo původně dost nejistý. Nina Špitálníková nechá čtenáře ať si ho vyloží po svém. A s ním i hodnocení jeho protagonisty. A myslím, že lepší tečku si kniha nemohla přát, protože vás z pasivního čtenářství dotlačí do aktivní role.
Jestli jste četli první díl a líbil se vám, nejspíš moje doporučení nepotřebujete. Ale jestli jste zatím knihy Niny Špitálníkové míjeli, zkuste to napravit. Protože bohužel ne všechny dystopie najdeme v oddělení fikce.
Posloucháno jako audio kniha na Rozhlase a je to stejně skvělé jako první díl. Oceňuji jak dobře autorka zvládá navigovat rozhovory o tak těžkých a emotivních tématech. Občas nebylo lehké to poslouchat, neumím si ani představit, jaké to muselo být to zažít.
Svědectví o životě v KLDR 2 od Niny Špitálníkové som počúvala ako audioknihu, ktorá bola dostupná skôr ako tlačená verzia a bola rovnako mind‑blowing ako prvá časť. Príbehy rôznych ľudí s rôznym postavením sú neuveriteľne dobre spracované a niektoré momenty sú extrémne mrazivé, ba priam šokujúce – Nina sama spomenula, že počas jedného rozhovoru si prvýkrát nebola istá, či daný človek bol skutočnou obeťou alebo ten, ktorý mučil druhých. Až keď som si konkrétne príbeh vypočula, došlo mi, čo tým Nina myslela. Autorka prezradila, že chystá aj tretiu časť, ktorá bude napísaná trochu z iného pohľadu, nechajme sa prekvapiť:)
odjebalo ma to menej ako prva cast (mozno uz viem co mozem ocakavat?), ale svedectva, denniky a ine knihy o skutocnom zivote si VZDY odo mna zasluzia 5*. a nina spitalnikova robi skvelu pracu.
Další neuvěřitelný ponor do distopického sci-fi hororu odehrávajícího se, bohužel, na stejné planetě a ve stejném čase. Lidé, kteří uprchli ze Severní do Jižní Koreje tu sice vyprávějí svoje zážitky z "obyčejného" každodenního života, ale jejich životy byly natolik jiné, že jakákoliv fantasy nebo sci-fi působí víc reálně a míň krutě.
Zatímco v první sérii byly příběhy lidí, kteří nebyli s režimem v KLDR úplně ok, v druhé sérii se potkáváme s lidmi, kteří byli se životem v Severní Koreji alespoň rámcově spokojeni, měli tu své sny, měli rádi své partner(k)y nebo prostě brali život, jaký je ... než došlo k bolestnému bodu zvratu a rozhodli se utéct. V tom pro mě byla druhá série ještě překvapivější, protože líčí, jak dokáže diktátorský režim pošlapat a totálně zruinovat i lidi, kteří v něj věří, a kteří by ho podporovali.
Na obou knihách si hodně cením věcnosti s jakou jsou příběhy přepsané. Ačkoliv paní Špitálníková začíná stejnou sadou otázek, každý příběh se nakonec rozvine jiným směrem, je z něj cítit jiná osobnost, jiná atmosféra, jiný světonázor lidí, kteří byli ochotní o své minulosti vyprávět. Jsem rád i za příběh, ve kterém je autorčin názor patrný a ovlivňuje směr rozhovoru, což sama v úvodu přiznává, čímž ale zvyšuje autenticitu ostatních příběhů.
Po prvej knihe som mala veľké očakávania a nebola som sklamaná. Samozrejme, nie je to ľahké čítanie na dobrú noc. Niektoré príbehy zanechávajú zimomriavky, ale určite to stojí za to. Obzvlášť sa mi páčil autorkin prístup k odsudzovaniu, ktorý je zdôrazňovaný v priebehu knihy. Myslím, že presne vystihuje zmýšľanie čitateľov počas čítania a tendenciu súdiť druhých, napriek tomu, že nikdy neboli ani z ďaleka v podobnej situácii. Rovnako oceňujem i autorkinu úprimnosť. Knihu odporúčam o to viac každému, kto chce porozumieť svetu okolo nás.
I had high expectations after the first book, and it didn't disappoint. It's certainly not an easy good night reading. Some stories do bring goosebumps, but it's definitely worth it. I especially liked the author's approach to judgement, which is highlighted throughout the book. I think it exactly touches the readers' thoughts while reading the book and the tendency to judge even tho never being in a nearly similar situation. Moreover, I appreciate the authors' honesty. I recommend the book even more to everyone who wants to understand the world around us.
Fascinující a děsivé hrůzy, ale Ninu Špitálnikovou si vždycky ráda přečtu.
Rozhovory s týranou manželkou, homosexuálním vojákem, prodavačkou, které zemřelo malé dítě, a další těžké osudy uprchlíků. Všechny příběhy byly silné a jelikož jsem poslouchala jako audio, skvělé přednesy herců tomu dodaly hloubku.
Co mě překvapilo, tak bylo menstruační volno, to bych skutečně v KLDR nečekala (ale ono to vlastně není tak progresivní, když se to rozebere do detailu).
kto čítal jednotku ten získal informácie o živote v tota pitnej diktatúre KĽDR, dvojka obsahuje informácie z jednotky a niekoľko málo doplnení výpovedi tých istých respondentov z prvého dielu ktorým sa z toho zverskeho režimu podarilo uniknúť. nič nové som sa nedozvedel. kto knihu od autorky ešte necital tomu stačí prečítať prvý diel aby získal plastický obraz o chudobe biede tyranii utrpení a despotizme v KĽDR
Na knížku jsem se těšila, ale po dočtení mám smíšené pocity. Přišlo mi, že rozhovory jsou spíše zbytky toho, co se nevešlo do prvního dílu. Ačkoliv byly informace zajímavé, tak pro toho, kdo Ninu sleduje delší dobu a odebírá její HeroHero, nejsou ničím novým, protože vše již bylo zpracováno ve formě podcastů. Jinak ale opět chválím grafické zpracování, které je na vysoké úrovni.
Ďakujem Nina za túto knihu, pretože prináša výpovede, ktoré by sa inak nedostali von. Od tých, ktorých hlas sa oficiálne nepočúva. Ich príbehy nás nútia zamyslieť sa nad tým, čo je pre nás bežné, aký je rozdiel medzi vonkajšou a vnútornou slobodou. Lebo aj životy opustené, či potlačované režimom majú hodnotu...
8 rozhovorov s ľuďmi rôzneho pôvodu, spoločenského postavenia a v rozličných životných situáciách. Každý z nich sa rozhodol utiecť z KĽDR zo silných dôvodov.
Severokórejský vojak, ktorý už odmalička veril, že vojenská služba je jeho poslaním... Keď po zemi liezol chrobák, všetci sa naň vrhli, aby ho chytili a mohli zjesť. Jedli sme všetko, čo sa hýbalo. Chrobáky, pavúky, hady, jašterice. Keď sa nám pošťastilo, ulovili sme krysu... Spomínam si, že som si dokonca do krvi obhrýzol nechty, aby som mal aspoň pocit, že niečo jem. Bola to dlhoročná beznádej...
Hak Jong, manželka prominentného Severokórejčana spomína, ako trpela depresiou...no vtedy ešte nevedela, že to je depresia. Takáto choroba v Severnej Kórei „neexistuje“, depresívne stavy sa považujú za nespokojnosť. Politickú nespokojnosť... a tú vedia dostať z ľudí von, nech sa na to použijú akékoľvek spôsoby. Takže nikto neprizná, že niečím ako depresia trpí, pretože by to znamenalo, že nie sú lojálni voči severokórejskej ideológii. A to sa neodpúšťa.
Zaujímavé je, že väčšina protagonistov má za sebou obdobia poslušnosti voči režimu, výchovu pod štátnou propagandou, či dokonca privilegované pozície, no nakoniec prišlo presvedčenie, že sloboda a dôstojnosť sú hodnoty, ktoré stoja viac než strach.
Vedeli ste napríklad, že v KĽDR síce fungujú obchody, ale úplne inak ako u nás...a vlastne si tam často nemôžete ani nič kúpiť? „Režim chce totiž ukázať, čo všetko má k dispozícií. Aby sa ľudia usilovali a dúfali, že si niečo podobné raz kúpia. Aby mali o čom snívať,“ tvrdí predavačka Jongsun. Aj preto sú v obchodoch gumové atrapy – nevyzeral by predsa dobre, keby bol prázdny. Ak práve nie je tovar, musia tam niečo naaranžovať. Takže propagandistické oddelenie podniku vytiahne zo skladu gumové napodobeniny tovarov a uložia ich do regálov.
Je neuveriteľné, aký silný faktor strachu musí pôsobiť na Sverokórejčanov. Každý deň od rána do večera žijú v obavách, pod neustálym dohľadom a v príšerných podmienkach, na ktoré si už mnohí zvykli...a ktoré už mnohí považujú za .... Pretože nič iné nepoznajú. Aký musí byť potom obrovský šok, keď sa im podarí utiecť a usadia sa v „normálnej“ krajine. To si ani neviem predstaviť... tak ako nedokážem pochopiť tú odvahu a silu vôbec utiecť. Veď v Severnej Kórei musíte mať povolenia ešte aj keď cestujete z mesta do mesta. Všade samé check pointy...a aj tak sa mnohým podarí utiecť. Áno, majú pri sebe pre istotu kyanidové kapsule, pretože návrat do diktatúry prežije málokto... a nielen oni sami, ale ovplyvní to ich rodinu, dokonca viaceré generácie.
Autorka neponúka exotický dokumentárny obraz, ale obraz ľudu. Venuje sa propagande a kultu osobnosti – ako sa v rodinách, školách, práci vkladá štátna ideológia. Malé každodenné rituály, výkazy vďačnosti, oslavovanie vodcov. Oveľa silnejšie vnímate nedostatok a sociálne rozdiely – ľudia, ktorí mali relatívne výhody, ale i tí najchudobnejší. Rozdiel medzi mestom a dedinou, medzi privilegovanými a obyčajnými robotníkmi. Je to nesmierne autentické, hlas postáv je silný, často drsný, ale zároveň plný ľudskosti. Nina Špitálníková sa nevyhýba ani ťažkým otázkam – ako je vplyv propagandy na to, ako sa človek sám vidí; ako sa mení psychika po úteku; čo znamená zotaviť sa z podmienok, ktoré človeka pomaly zlomia. Nie je to len vynikajúca reportáž cez krátke rozhovory, ale je to aj výzva na premýšľanie o slobode; o tom, čo berieme ako samozrejmosť.
Nečítal som prvú knihu, ale týchto 8 mrazivých a miestami až neuveriteľných príbehov funguje najmä ako pripomenutie. Akosi v posledných rokoch zabúdame na to, čo znamená skutočná sloboda, možnosť cestovať (nielen za hranice, ale dokonca po vlastnej krajine); čo znamená normálne sa najesť, žiť bez neustáleho strachu a tlaku... Je to pripomenutie pre politikov, ktorí hazardujú so slovami a používajú ich ľahkovážne, nepremyslene, pretože si už príliš zvykli na tento „normálny“ život. Je to však aj pripomenutie pre nás bežných ľudí, pretože najmä sociálne siete nás vťahujú do sveta poloprávd, dezinformácií a intríg.
Autorčiny knihy mám rád. V minulosti jsem četl SVĚDECTVÍ O ŽIVOTĚ V KLDR, MEZI DVĚMA KIMY: NA STUDIÍCH V KLDR a SEVERKA. Všechny knihy se mi líbily.
Kniha Svědectví o životě v KLDR 2 má stejný koncept jako první díl. Na rozdíl od prvního dílu má tato kniha méně stran a obsahuje méně ilustrací. Z druhé strany je počet dotazovaných lidí o jednoho více (v tomto díle 8 lidí, v prvním díle 7 lidí). Oproti prvnímu dílu jsou rozhovory kratší, ale to mi vůbec nevadilo.
Autorka pokládá dotazy jednotlivým lidem, kteří utekli ze Severní Koreje. Celkově se jedná o 8 lidí. Kapitoly jsou pojmenovány následovně: Manželka, Voják, Prodavačka, Pamětník, Dula, Železničář, Máma, Úředník.
Kniha je pro mě určitě zajímavá a přínosná. V Severní Koreji je velmi těžký život a lidem se žije těžce, ať už se nacházejí na jakémkoliv společenském žebříčku. Někteří lidé v této knize měli vysoké postavení, ale jak vypověděli, museli si dávat také pozor, protože byli také kontrolováni.
V závěru jednotlivých kapitol nebylo prozrazeno z pochopitelných důvodů, jak lidé utekli ze Severní Koreje. Není to dopodrobna popsáno, což je rozumné pro další Severokorejce, pokud by se rozhodli uprchnout z této země.
Zaujalo mě, že na konci výpovědi někteří lidé uvedli, že opustili své rodiny. Oni uprchli a svoje rodiny nechali v KLDR.
Jsou to hodně silné příběhy, které čtenáře nenechají klidnými, alespoň tak to bylo v mém případě, kdy jsem se zatajeným dechem ponořoval do jednotlivých příběhů a byl jsem zvědavý, co nového se dozvím. Jaké nové hrůzy se ještě dozvím!
Člověk je rád, že žije ve svobodném státě a nemusí prožívat každodenní peklo v Severní Koreji.
Otřesný pro mě byl hladomor, který postihnul tuto zemi v 90. letech 20. století a také měnová reforma, která proběhla v roce 2009. Peníze ztratily svoji hodnotu a děti si dělaly táboráky!
Fascinují mě vůdci v KLDR, kterým bylo a je všechno podřízeno:
Kim Il-song Kim Čong-il Kim Čong-un
Před každou kapitolou se nacházejí citáty vůdců (barva písma je bílá, barva papíru je červená).
Na počátku se nachází ÚVOD. V Úvodu je uvedeno, že rozhovory byly natáčeny od roku 2014 do roku 2020, a to za přítomnosti tlumočníků. Z bezpečnostních důvodů byly osobní údaje zpovídaných anonymizovány a některé údaje pozměněny či vynechány. Každý narátor dal souhlas k publikaci.
V knize se nacházejí POZNÁMKY POD ČAROU, což oceňuji.
V úplném závěru knihy se nachází čárový kód. Po naskenování čárového kódu se dostanete na autorčino HeroHero, které po zaplacení měsíčního příspěvku můžeme odebírat.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Kniha má pěknou obálku.
Druhú časť som prečítala rovnako rýchlo ako prvú. 🙂 Po dočítaní som ešte dlho premýšľala nad životmi jednotlivých „protagonistov“. Rovnako ako prvá, aj druhá časť otvorila množstvo otázok… bez odpovedí.
Pri čítaní som prešla rôznymi emóciami – od smútku až po hnev. Nedokázala by som však povedať, ako by som sa sama zachovala za daných okolností, preto nikoho neodsudzujem, aj keď s niektorými rozhodnutiami nesúhlasím. Strach je totiž veľmi silný nepriateľ – a strach o vlastný život ešte väčší.
Zhrniem to: prvá aj druhá časť sa mi veľmi páčila. V druhej časti sa prelínali príbehy mužov aj žien, pričom tie ženské boli viac zamerané na materstvo (čo súvisí aj s tým, že samotná autorka v tom čase už mala dieťa). To však knihe na zaujímavosti vôbec neuberá.
Knihu odporúčam každému – nielen tým, ktorých zaujíma táto kultúra, ale aj tým, ktorí o nej veľa nevedia. Je veľmi poučná a pripomína, že netreba brať nič ako samozrejmosť. Teším sa na prípadné pokračovanie! 🙂
Stále je strašné slyšet, co se za 38. rovnoběžkou děje.
Ale s odstupem potom co se ve světě děje a tím, že jsem od autorky přečetla více knih, nemám pocit, že na mě tolik dopadá tíha rozhovorů. Navíc když největší dojem zanechá vždy poslední část knihy a tu znevažuje vypravěč hned v jejím úvodu. Takže kniha, i když zase velmi jazykově poutavá a plynulá, nezanechala ve mě takový dojem jako její předchůdkyně, kterou do teď doporučuji všem okolo mě.
Přesto budu vyhlížet další knihy od Niny Špitálníkové.
Dvojku jsem si poslechla jako radioknihu a kniha je skvěle namluvená. Stejně jako v prvním díle, tohle bylo jako z úplně jiného světa. Je šílené v jakých podmínkách lidé v KLDR žijí a nepředstavitelné co všechno vydrží, než se rozhodnou utéct.