To máte tak - druhák na jaderce a povinná sociální věda. Vybrala jsem etiku, protože je jako jediná ráno a ne večer. Máme na ni takového zajímavého vyučujícího, který je každou hodinu nadšen z nás, protože myslíme úplně jinak než on. A taky nám vždy nosí nějakou knihu na ukázku. Tuhle učebnici přitáhl někdy ze začátku semestru a nebudu lhát, zaujala mě. Takže jsem ji za chvíli nesla z knihovny, v poněkud roztrhaném stavu (a pak se další skoro dva týdny bála, aby mi ta část od páté kapitoly dál někde nevypadla).
Upřímně - jsem šíleně ráda, že nestuduji etiku, filozofii ani nic podobného. Je to šíleně zajímavé, ale poněkud nechápu, jak se to někdo dokáže naučit (což si asi lidí, co to studují, musí říkat o mně a fyzice a matice, že). Zpočátku to šlo, pak to už bylo jedno velké prokousávání se. Zajímavé, taková příjemná změna, ale teď se zase ráda vrátím k próze či populárně-naučné z "mých" oborů.