Na s.13 se mi zdálo, že to bude stará dobrá Ivanka Devátá. Jen díky laskavému Osudu jsem nepropadla vášnivému citu ke zločinci, jenž se skrývá ve hvozdě, oděn jen chatrnými trenýrkami. Ale první zdání klamalo.
s. 24 Když jsem se ale synovi při cestě autem svěřila, že by se snad pro bábu mého věku slušelo, aby dostala novou ošatku na zrní pro slepice a trochu tý koudele na předení, odtušil: „Zrovna jsem ti chtěl říct, jak se mi líbí tvoje upravené ruce s nalakovanými nehty.“ Vážně?
s. 33 Tatínek si maminku poplatlá čokoládou, šlehačkou, polije šampaňským a pak ji ochutnává jako zákusek. Maminka si tatínka přiváže ke šprušlím mosazné postele a vydování se na něm, co hrdlo ráčí. (Patrně děložní hrdlo.) Tohle má být jako vtipné?
Nemluvě o tom, jak je autorka pyšná na to, že rozproudí konverzaci ve vlaku, kde si lidé původně chtěli číst/spát/cokoliv jiného. A to je důvod, proč je nutné mít ve vlaku sluchátka.