Příběh o přátelství, odpuštění a hledání sebe sama. Příběh o lásce, která jde proti všemu.
Michael a Gabriel. Dva středoškoláci, které na první pohled nespojuje vůbec nic. Michael, oblíbený a bohatý, kapitán týmu amerického fotbalu. Většinu času tráví projížďkami na motorce a poflakováním se svou partou. Gabriel, tichý a nevýrazný kluk, který žije především uvnitř svého pokoje, kde streamuje svůj život jako Kluk_Za_Sklem. V jeho zájmu je vyhnout se Michaelovi za každou cenu.
To, co původně měla být jenom nevinná klukovina, přeroste v něco mnohem většího. A oba kluky neodvolatelně spojí.
Michael a Gabriel nemají nic společného. Michael je bohatý, kapitán fotbalového družstva a král školy. Gabriel je tichý a nenápadný kluk, který se Michaelovi a jeho partě snaží za každou cenu vyhnout. Spojí je až klukovina s tragickými následky. Nastává čas na hledání odpuštění a vykoupení, ale i pomalé poznávání, které přeroste v přátelství a možná i v něco víc…
(Recenze vznikla v rámci barterové spolupráce s nakladatelstvím HOST, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku :)
Eva a Klára Pospíšilovy píšou tak čtivě, že těch 529 stran zhltnete jako malinu. Klukovina vás pohltí a vy jen budete zběsile otáčet stránky. Je to příběh o šikaně, tragických následcích, nenávisti, ale i přátelství, odpuštění, vykoupení a lásce, která odporuje všemu a všem. Příběh stejně jako život neplyne předvídatelně, je to nahoru dolů (nebo v tomto případě spíš dolů a pak nahoru… a ve chvíli, kdy se to zlepší, zase dolů, prostě život). Eva a Klára Pospíšilovy skvěle vystihly Gabrielovy myšlenky a pocity. Autorky dokážou hezky vyvážit dramatická a emočně náročná témata a s hezkými okamžiky, navazováním přátelství nebo pomalu rodícími se city. Nechybí ani trocha humoru nebo gay erotické scény, i když těch je tu jako šafránu a jsou napsané velmi decentně.
Klukovina připomíná emocionální horskou dráhu. Eva a Klára Pospíšilovy dokážou ale heavy contemporary napsat s citem, tak abyste to s hrdiny prožívali, ale aby vás to zároveň úplně nevyšťavilo a nezničilo. Musím ocenit i kreativitu názvu: Klukovina. Michael si myslí, že to byla jen sranda, klukovina, ale zároveň v sobě název obsahuje slova kluk a vina, což tuhle knihu přesně vystihuje.
Eva a Klára Pospíšilovy slibovaly, že ze začátku budete Michaela opravdu nenávidět, a to potvrzuju. Napadlo mě, jestli Michael netrpí depresí nebo není sociopat, protože byl absolutně nezúčastněný a ignorantský, odpojený od emocí, smyslu pro morálku i světa. Jediné, co v něm dokázalo vyvolat aspoň nějaké pocity, byla jízda na milované motorce a šikanování Gabriela. Nechoval se ale hezky ani ke svým kamarádům, které bral spíš jako poskoky, neváhal je komandovat, využívat jako sluhy a popichovat je. Nakonec jsem usoudila, že je to jen rozmazlený zbohatlík, který může mít všechno, nic nemusí a za nic nenese odpovědnost, takže se tak příšerně nudí, až téměř přestal cítit, a hledá cokoliv, co ho aspoň trochu zaujme a pobaví. Jeho emoce a morálku probudí až pocit viny a touha získat odpuštění.
Klukovina ve mně vyvolala takovou emocionální bouři, až nevím, jestli pro mě fungovala ta romantická linka. Gabrielovi jsem přála štěstí, ale Michael z toho podle mě vyšel až moc lacino. Teprve ke konci, kdy všichni začnou komunikovat, emoce vyplouvají na povrch a pro žádná tajemství nebo nedorozumění konečně není místo, jsem dokázala Michaela víceméně omilostnit a ten vztah jim přát.
Pokud si potrpíte na silné příběhy, které ve vás vyvolají smršť emocí, ale zároveň vás úplně nezničí, tak Klukovinu vřele doporučuju. U mě vede Nocturno pro Erika, protože dávám přednost odlehčenějším příběhům a navíc jsem si Erika i Caspera oblíbila (a tady jsem s Michaelem měla většinu knihy opravdu problém), ale ani Klukovina mě nezklamala.
V roce 2026 vyjde u nakladatelství Host kniha s názvem Eli, kterou jsem zastihla ještě, když byla publikovaná na blogu, takže můžu prozradit, že se jedná o další heavy contemporary a emocionální nakládačku (a snad ještě větší než Klukovina).
Doporučuju se podívat na Eviny a Klářiny stránky szabi.cz, kde zdarma publikují řadu svých úžasných příběhů. Z těch nových doporučuju knihu Kluci jako my, což je rovněž heavy contemporary, ale v ní jsou náročná témata a emocionální části vyváženy humorem, kouzelnou atmosférou a určitou roztomilostí. Takže je to roztomilá heavy contemporary… ne, to by nešlo. Je to někdy heavy… a někdy kouzelné a roztomilé, a to já přesně ráda.
Já hodnotit můžu předem, protože mi kniha prošla rukama v redakci! Klukovina je boží. Začala jsem ji číst velmi opatrně, protože téma šikany je zde zejména na začátku příběhu dost intenzivní a místy mi z té realističnosti bylo do pláče! (ale všechno utrpení je citlivě a vkusně napsané). Byla jsem proto napjatá, jak se vztahy mezi aktéry začnou proměňovat a musím říct, že nevím jak, nevím kdy, nevím proč, ale zatímco na začátku Michaela nesnášíte, během čtení se z něj stane miláček. Gabriel? Toho chcete obejmout a stát se jeho přítelem okamžitě. A to na vyprávění autorek miluju - naservírují vám dopodrobna vypracované charaktery se slabinami, bolístkami a vy s každou další stranou sloupáváte vrstvy a poznáváte je blíž a najednou máte pocit, že jsou skuteční. Takže všem budoucím čtenářům - ať se vám Klukovina líbí!
Ještě nikdy jsem neměla z knížky tak rozporuplný pocity. To téma a co se tam řešilo mi absolutně nesedlo (bully romance jednoduše nebudou moje), ale bylo to napsaný tak dobře, že jsem chtěla prostě číst dál. Vůbec netuším jak to ohodnotit. 😃
Než jsem začal číst, viděl jsem několik lidí říct, že neví, co si myslet. A pak jsem pochopil proč. Kniha je čtivá a zpracovaná velmi dobře, tím to je. Nicméně to je stále bare minimum. Už dlouho jsem nečetl knihu tak dobrou v gaslightingu. Gabriel byl šikanován opravdu hnusně a i když vím, jaký je to pocit někoho si pamatovat a idealizovat, tak jsem přesto nepochopil, co ho k Michaelovi táhne dál. Cením, že Michael cítí vinu a snaží se své činy napravit, když se dozví, že si Gabriel chtěl vzít život (což se stát nemuselo, šikana je špatná přeci i bez toho). A když řekne, že udělá cokoliv a Gabriel požaduje sex, tak v ten moment jsem měl najednou i Michaela radši, než Gabriela. Gabriel má sice monolog, že ho do ničeho nenutí, ale je to guilt trip. Michael slíbil opravdu cokoliv. Upřímně kdyby se vymazala ta hotelová scéna, ke které nevede skoro žádné napětí a Gabriel by upřímně řekl “Ty myslíš, že můžeš něco udělat? Tohle nenapravíš.”, tak bych jim to možná opravdu i začal přát a postavy by měly skutečný vývoj. Michael se prostě ani na moment nezastavil a nepřemýšlel, že Gabriel není ve stavu, kdy se může racionálně rozhodovat a on sám to dělá z viny. A Gabriel toho využil. Nic pěkného na tom není, i když se to autorky snaží později oddělit jako chybu z minulosti. Gabriel byl šikanován a chtěl si vzít život. Michael cítí velkou vinu a úzkost. Oba kluci potřebují terapie. A pokud jde o sebevraždu, která se najednou řeší sexem… Michael se měl prostě omluvit a přiznat si vinu. Není přece nic, co pokus o sebevraždu může odčinit. To, co následuje, to akorát bagatelizuje. Nemluvě o tom, že když někdo řekne “udělám cokoliv”, tak si z mého pohledu neuvědomuje, jak vážná věc se vlastně stala. Gabriel od té události ztrácí vývoj jako postava. Michael je odměněn, protože sex byl vlastně fain a kvůli tomu teď Gabriela miluje. Opravdu jsem za, aby člověk rostl a uvědomil si svoje chyby. Ale takové trauma jen tak nezmizí a opravdu jsem jim ke konci ty kecy “Můj Gabriel/ miluju tě/ všechno děláme spolu” fakt nevěřil a i já sám jako čtenář jsem dostával flashbacky z té šikany, které se měly vracet Gabrielovi. Nejvíc se mi líbila scéna, kde si v autě otevřeně povídají a Michael to nepovažuje za vyřešený sexem. U toho jsem čekal nějaký velký zvrat. A co se stalo? Michael se vysekal na motorce, protože nám ho jako čtenářům má být líto a máme mít pocit, že byl náležitě potrestán. Fakt trapný. A i když jak už zmiňuji, oceňuji, že se Michael změnil, věta “Gabriel mě naučil, že nejsem špatný člověk” a fakt, že následky jsou jen, že ho několik lidí odsuzuje, jako Gabrielova máma, přitom ho za šikanu nevyhodí ze školy a vše se v podstatě rychle vrátí do normálu… kniha má úzce vedle sebe hodně citlivá témata, které nebylo možné zvládnout. Odpustit někomu, kdo vám ublíží - samozřejmě. Milovat ho - trauma bonding. Řešení, že je to teď můj partner - Ne, děkuji. Žádná láska, trauma. Kluci se navzájem využívají. Hodně jsem u toho myslel na Koe no Katachi, určitě znáte ať už jako mangu nebo film. Hlavní protagonista se snaží odčinit svoji šikanu a oceňuji, že i když je do něj jeho bývala oběť zamilovaná a on se opravdu stane lepším člověkem, nikdy to nedělá, aby s ní byl a další romance v příběhu už není, protože na to se autorka soustředit nechtěla. Trauma z šikany je seriózní věc i když se na konci dva lidé mohou udobřit, trvalo by alespoň roky a hodně sebereflexe, aby z toho mohl vzniknout zdravý vztah. Upřímně nevím, jaký odkaz si z knihy mám nakonec vzít. Pro postavy by bylo nejlepší, kdyby šli každý svoji cestou. Že jim to hodně lidí nepřeje a možná nebudu ani já? Ano, to je kritické myšlení a starost o někoho, na kom vám záleží. I když mě nějaké části chytly a byl jsem gaslighted spolu s postavami, tak závěr je takový, že zpracování je jako pěst do břicha pro ty, kteří si podobnou šikanou prošli, ke všemu s někým, koho sami milují a i když Michael sám sebe otevřeně konfrontuje (a vychází z komfortní zóny, aby vlastně našel ještě větší komfort), tak to může hodně podpořit nátlak na odpouštění a dávání druhých šancí tam, kde by se člověk měl naopak stáhnout a být opatrný. Mám stále chuť si přečíst další knihy od autorek, protože mají opravdu talent. Jen u tohohle mi zpracování přišlo fakt nešťastné.
This entire review has been hidden because of spoilers.
3,5 ⭐ Což o to, čte se to dobře, ale celou dobu jsem si říkala, že tenhle vztah je padlej na hlavu a nebyla sem schopná mu uvěřit, byť motivace postav a jejích myšlenky jsou pro popisované detailně. Zároveň mi přijde zvláštní i kontrast mezi drsnou první částí a řekněme sluníčkovou romantickou druhou. A konec mi neskutečně připomíná poslední díl LOTRa - kdyby kniha skončila o pár kapitol dřív, ničemu by to nevadilo. Poslední, takovej doslov, mi už přišla vyloženě zbytečná 🙈 No, ale popravdě - nebude to poslední knížka autorek, které dám šanci.
Nikdy bych nevěřila, že si tak moc užiju knihu na podobné téma. Klukovina je bolestivá, traumatická a plná vzteku ale také milující, něžná a plná naděje. Od prvních stran až do konce plná protichůdných emocí. Od začátku jsem Michaela nesnášela a zároveň velmi litovala. Jeho život mi přišel strašně smutný a osamělý. Nic to ale neměnilo na tom, jak moc jsem na něj byla naštvaná za každou jednu křivdu, kterou Gabrielovi způsobil. Jenže pak se přišlo jeho uvědomění, lítost a snaha vše napravit. A já si ho, stejně jako Gabriel, kousek po kousku zamilovala. Na druhou stranu, Gabriela jsem zbožňovala od začátku. Smutný, zraněný kluk, zamilovaný do toho kdo mu ubližuje. Měl to sakra těžký ale snažil se a já na něj byla hrdá za každý úspěšný krok. Vztah těchto dvou kluků je komplikovaný a morálně na hraně. Jenže i tak jim to nakonec budete přát. Protože jedna chyba z vás špatného člověka nedělá, to až to, jak se k ní postavíte.
Tahle kniha je čtivá a je v ní plno dost zajímavých témat. Čím víc jsem nad nimi ale přemýšlela, tím hůř mi přišla zvládnutá. A vlastně s vyobrazením určitých věcí i odborně nesouhlasím. Zároveň se mi psaní zdálo místy strašně líné. Autorky přeskakují události, které by pro člověka v dané situaci byly dost zásadní a náročné (Vánoce, terapie,...). Některé popisy jsou nicneříkající a zároveň tu vidím dost jasnou strukturální podobnost s Nocturnem pro Erika. Tohle poslední nemusí být nutně špatně, pro někoho to může být i výhoda, ale osobně bych chtěla vidět trochu více inovativnosti. Nebo aspoň postav rodičů, co nejsou půl měsíce mimo dům, aby jejich synové mohli rozvíjet svou gay romanci. Jako oddechovka je to výborné, ale neprodávala bych to jako hlubokomyslné dílo. 3/5
Další knížka od holek, která mě totálně uhranula. Holky píšou hrozně hezky, obsáhle ale člověk se nenudí.
Z principu mám problém s bully & bullied tropem, normálně tyhle knížky nečtu ale tuhle jsem si moc přečíst chtěla, a vyplatilo se. Michael byl zvláštní postava, která se mi postupně dostávala pod kůži. Je to král školy, který má pocit, že může všechno. Ze začátku si ani neuvědomuje, že pro ostatní to nemusí být taková legrace jako pro něj. Gabriel mi byl mnohem bližší, introvert, co si nechává věci pro sebe, nerad se svěřuje i s věcmi se kterými by se svěřit měl.
Michaelova vina je v knize velké téma. Dá se něco takového odpustit? A i když mu Gabriel odpustil, neznamená to, že to jejich okolí pochopí.
Jejich vztah se mi líbil. Přestože začal na hodně toxických základech, postupně nešlo jinak, než jim přát, aby to dobře dopadlo.
Knížku jsem přelouskala prakticky za den, udělala jsem si i playlist a čtení jsem si opravdu hodně užila.
Klukovina má všetky predpoklady na to, aby sa stala stabilnou súčasťou knižníc fanúšikov súčasnej kvír literatúry. Tá nám totiž často ponúka len dva extrémy – buď prehnane sladkú romantiku, alebo trpký a tragický osud hlavných hrdinov. Klukovina je v tomto smere vítanou alternatívou pre všetkých, ktorí hľadajú zlatú strednú cestu: lásku ukrytú medzi riadkami a emocionálny vír prepletený dôležitými otázkami o vlastnej identite.
Jsem z té knihy v rozpacích – čte se to samo a klukům jsem fandil, ale jako někdo, kdo šikanu zažil, to vnímám jako absolutně nemožný příběh.
Občas to působí jako fanfiction a některé detaily se opakují tak často, že socha Edwarda Leare je skoro vedlejší postava. Zároveň je děj místy až příliš účelový, např. v obou rodinách jsou rodiče neustále pryč.
Mám dočteno, a i když se těch 530 stran četlo samo, bohužel se za mě jedná o příběh od autorek, který mě nejvíc zklamal a strašně mě mrzí, že to musím napsat 🥺 Najdeme zde opravdu vážná témata, která se dařila zpracovat, jenže i tak mi děj přišel plochý. Neměla jsem pocit, že by postavy měly hloubku. Celé to na mě působilo moc strojeně a některé momenty mi bohužel přišly nezdravě romantizované, což mi vadilo asi ze všeho nejvíc 💔 Aby to fungovalo, postrádala jsem zde více emocí. Více myšlenek, které by přiblížily Gabriela, kterého mi sice bylo líto, ale nic víc… Závěr to zlepšil a celkově kniha nebyla špatná, ale osobně už od autorek očekávám mnohem víc a tady zkrátka něco chybělo…
Gabriel si pamatuje Michaela ze školky, kde byli velcí kamarádi. A tak když ho potká při nástupu do prváku na střední škole, je nadšený a zůstane na něj civět. Ale Michaelova parta si jeho zájem vyloží jinak a v podstatě z legrace začne pro Gabriela peklo, které vygraduje jedné noci do děsivé události. Ale právě tato událost otevře dveře novému vztahu těchto dvou kluků. Dokáží se srovnat s minulostí a postavit svoje vztahy na úplně jiných základech?
Tak tohle bylo pro mě překvapení. O Klukovině jsem slyšela, že je to skvělá knížka, ale záměrně jsem si o ní nic bližšího nezjišťovala. Když se mi dostala do ruky taková bichle, a začala jsem číst, tak jsem myslela, že to nedám. Kluci, parta, srandičky, pak je to trochu vážnější. Ale po asi čtyřiceti stránkách jsem zjistila, že jsem to začala hltat. Ten příběh mě absolutně zaujal, nadchnul, a i když bych to před přečtením nikdy neodhadla, že z toho budu tak nadšená, tak se stalo. Takže postupně.
Příběh je napínavý, dojemný, zamilovaný a romantický. Opravdu se zatajeným dechem jsem sledovala, co bude dál, jak se bude děj a hlavně vztah kluků vyvíjet. Kniha je psaná na střídačku z pohledu obou kluků, což je fakt moc dobré, protože vidíte, jak stejné věci prožívá Michael i Gabriel. Postavy kluků jsou propracované, nejsou nudné, nebo jednostranné, jsou zábavné i komplikované. Kniha řeší důležité téma šikany. Líbí se mi ten pohled, že nic není jen černé nebo bílé. Ten špatný není jen špatný, a dobrý jen dobrý. Občas zareagují tak, že jim tleskáte, pak zase tak, že jste na ně naštvaní a je jedno o koho z nich jde. Moc se mi líbilo, že oba kluci procházejí v knize velkým vývojem a změnou svých osobností a vy to můžete sledovat a ještě u toho vnímat pohled toho druhého. V knize mě napadla myšlenka, že je opravdu důležité umět se za sebe postavit a hlavně se mít rád.
V knize je kromě Michaela a Gabridela docela dost dalších rozmanitých postav, ať už Michaelovi kamarádi, rodiče obou kluků, Gabrielův bratr, učitelé, děda atd. Ta variabilnost a i celková rozpracovanost těchto postav mě bavila. Krásně doplňují příběh. Kamarádi přesto, že jsou vlastně v jedné partě, jsou každý jiný, každý je něčím zajímavý. Moc se mi líbila třeba postava Pinkyho. To byl frajer. Ale i Roger byl hodně zajímavý, nebo Gabrielův otec, či Michaelův děda. Vlastně mi bylo až líto, že jsem jejich příběhy nemohla poznat víc.
Kniha je opravdu rozsáhlá, ale čte se sama, příběh ubíhá a než se nadějete, jste na konci. Musím ocenit, že je kniha psaná tak, že jsem si kluky tzv. „adoptovala“. Prostě jsem je brala jako opravdové známé, vnímala jsem jejich radosti a starosti, prožívala s nimi jejich emoce opravdu intenzivně. Když jsem knihu dočetla, měla jsem najednou pocit, že mi někdo chybí. To se mi u knih zase tak často nestává. Většinou mě baví příběh, nebo i postavy, ale tady jsem si opravdu připadala, že je znám. Prostě jsem se do příběhu opravdu vžila.
Tahle kniha stála za to. Pro mě to bylo vystoupení z komfortní zóny, do takové knihy bych nebýt doporučení asi nešla, a nakonec jsem se zamilovala. Takových knih chci číst co nejvíc. Část knihy jsem poslouchala v audioverzi a je moc pěkně namluvená. Děkuju Host Brno za knihu k recenzi a holkám Pospíšilovým za to, jakou super knížku sepsaly. A já si jdu sehnat jejich další díla, protože to za to evidentně stojí. Knihu určitě doporučuji.
5*/5 u knih jako je tahle se chci psaní nějaké recenze nebo názoru skoro vyhnout, protože vím, že stejně všechny svoje pocity a myšlenky nezachytím a už vůbec nedokážou předat, jaká ta kniha je. zhruba před rokem jsem od autorek četla Nocturno, na který občas pořád myslím, protože to byla jedna z mých oblíbených knih roku. řekla jsem si ale, že s ní další knihy autorek nesmím srovnávat a myslím, že se mi docela povedlo odprosit se. navíc Pátá minuta mi zas tak nesedla, takže do Klukoviny jsem šla s poměrně čistým štítem (a hlavou), ale přiznám se, že i skepsí, protože jsem si říkala, jak může z šikany vzniknout vztah tak, aby to nebylo toxický a bylo to skutečně možný. protože upřímně, když si šikanu zažijete, koukáte se na to téma prostě jinak.
ze začátku mi z těch popisů šikany nebylo moc dobře. ani z toho, co následovalo. a ne, že by se různý nepříjemný pocity v průběhu čtení nevracely, ale ten celek mi to prostě vynahrazoval. i když, ono to asi má být trochu nepříjemný. nebo já ten pocit měla, protože jsem měla dojem, že kniha klade docela nepříjemný otázky a nutila mě se nad mnohýma věcma zamyslet trochu jinak. co na Klukovině oceňuju nejvíc jsou dvě věci - jednak ukazuje šikanu z obou stran, ale taky to, kam až to může dojít a jaký následky to pro obě strany může mít. a pak je to něco, co bych nazvala jako vyrovnávání se vinou a odpouštění - a to hned v několika rovinách. jednak se s tím vším vyrovnává Gabriel jakožto oběť, navíc pak s tím vším, co následovalo, ale pak je ti i Michael jakožto šikanátor a to, jaký vliv a dopad to na něj má, je neskutečný. Klukovina ukazuje, že lidi chybují a můžou se změnit a že nakonec je nejtěžší odpustit sám sobě. i když se přiznám, že to, jak Gabriel dokázal Michaelovi odpustit bylo za mě...asi hustý? odvážný? pak je tu samozřejmě celý téma toho, jak se na šikanu dívá celý okolí jak oběti, tak agresora a pak taky, jak vnímají tu proměnu a vznikající vztah. a právě ty přátelský a rodinný vztahy byly za mě něco, co Klukovinu posouvalo o levl výš. asi nemusím mluvit o tom, že Gabriel i Michael jsou postavy, který vás občas sice hrozně štvou, ale stejně si je zamilujete. protože i když je Klukovina o mnohem více věcech, je to prostě příběh o lásce - čistý lásce, byť víc než komplikovaný. a neodpustím si zmínit pro mě jednu velmi důležitou věc, která se taky povedla - ukázat, jak křehký je duševní zdraví a co víc, jak na vás občas okolí může koukat skrz prsty. mít pocit, že se každou chvíli musíte rozbít.
u autorek se mi hrozně líbí, jak dokážou spojit romantický příběh, otázku vlastní sexuality a nějaký to hlubší téma- a přesně taková byla i tahle kniha.
Klukovina je pro mě nezapomenutelná. zejména tím, jaký témata otevírá a jak ukazuje, že nic není černobílý. jak komplikovaný je odpouštět, jak má všechno více stran. tohle bude trochu knižní kocovina.
Tak tohle byla síla. Prakticky od první stránky bylo poznat, že tohle nebude jednoduché čtení. Že to bude bolet. A taky že bolelo.
Tak moc mi bylo Gabriela líto. Vlastně nejen něj. Jeho rodiče a bratr - ten šílený strach co museli mít. To zklamání a bolest Michaelových rodičů. A nakonec mi bylo líto i samotného Michaela, což bych si na začátku knihy opravdu nepomyslela.
Tenhle příběh je plný bolesti a utrpení. Ale také plný lásky, ať už té rodičovské, přátelské či milostné, naděje, odpuštění a druhých šancí. Toho, že člověk se může změnit. Také toho, že někdy je nejtěžší odpustit sám sobě. I toho, že nikdo není dokonalý a chyby děláme všichni.
Přiznám se, že jsem chvílemi měla trochu problém pochopit city Gabriela vůči Michaelovi. Přišlo mi to nemožné, po tom všem. Ale ke konci knihy mi to do sebe vlastně tak nějak všechno zapadlo. A někdy prostě nemůžeme pochopit to, co je mezi dvěma lidmi. Což krásně vystihuje věta na obálce: Celý příběh známe jen my dva.
Čtení jsem si moc užila i když to opravdu místy nebylo obsahově vůbec snadné. Ale víc než 500 stran a četlo se to naprosto samo. Styl autorek mi sednul na první dobrou a já se těším na nějakou další knihu od nich, po které rozhodně sáhnu.
Za knihu k recenzi děkuji samotným autorkám a nakladatelství Host.
Od holek Pospíšilových jsem četla většinu knih a není žádným překvapením, že mému žebříčku kraluje neexistence. Teď ale vyšlo další heavíčko a já se hrozně těšila, že holky konečně vydávají další depku! Klukovina si nebere servítky, je to bully romance, která dokáže říznout do těch míst, kde to čtenáři pěkně ucítí. - Kniha sleduje dva chlapce, Michaela a Gabriela. Michael je kapitán fotbalového týmu, je oblíbený a bohatý. Gabriel je jeho pravý opak, který raději žije ve svém pokoji. Jejich světy se ale střetnou a to ne úplné pěkným stylem. Ústřední téma v první polovině knihy je šikana, která místy působí jako nevinné žertíky, ale začne se stupňovat, až přijde jedna klukovina, která vše změní. - Co se týče postav, tak jsem si upřímně myslela, že Michaela budu milovat, ale to se nestalo. Je to sobecký zbohatlík, který se nezajímá o nic a nikoho. Jediný, ke komu byl aspoň trošku slušný, byla jeho rodina a to opravdu jen místy. Hrozně mi tady u něj chyběla nějaká motivace, proč se choval jako hajzlík, ale očividně to bylo všechno jen proto, že mohl. Gabriel byl hrozný čumáček, z kterého se mi často svíralo srdce. Celá kniha rozhodně vzbuzuje hromadu emocí, které vás nenechají chladnými a to je její obrovská síla. - Styl psaní je jako vždy čtivý a velmi přirozený. Holky sice píšou pořádné bichle, ale čtení vám uteče tak rychle, že v jednu chvíli začněte a najednou jste na konci. Dialogy zní opravdově, humor funguje a v textu navíc nechybí i porozumění a cit ve složitějších chvílích. Prostředí je obyčejné, ale právě i ta obyčejnost skrývá své kouzlo. Klára a Eva ve svých příbězích často ukazují, že není třeba velkolepý svět, aby příběh působil opravdově a vtáhl čtenáře do děje. - Až na pár drobností, které mi chyběly k dokonalosti, je Klukovina povedené a silné heavíčko. Jsou tady teda trošku těžší témata, jako například i sebevražda a tentokrát se holky pustily i do explicitnějších scén, takže zvažte, jestli kniha bude i pro vás. Pokud ale hledáte příběh o odpuštění, bolesti, hledání sebe sama, ale i o lásce, tohle je kniha přesně pro vás. - spolupráce s autorkami
Michael a Gabriel, dva rozdílní kluci. Jeden je kapitán fotbalového týmu a mezi všemi oblíbený. Druhý je nevýrazný samotář. Jedna klukovina, taková nevinná sranda, bude nakonec větší, než se na první pohled zdálo a díky tomu se kluci více poznají.
Co k této knize napsat? Ač jsem stále knihy plná a na kluky neustále myslím, nedostává se mi slov. Bylo to tak silné čtení! Každá z více jak 500 popsaných stran byla plná emocí a emoce jsou to, co od knih očekávám.
Ze začátku jsem byla na knížku „naštvaná“. Vadilo mi chování hlavních hrdinů. Ale po pár stránkách jsem si uvědomila, že to takhle vlastně může být. Že se podobný příběh někde odehrává. A pak už jsem jela na vlně emocí a vystřídala se jich u mě celá škála. Byla jsem naštvaná a rozčilená, dojatá a smutná. Prožívala jsem životy Michaela i Gabriela. Fandila jsem jim, bála jsem se o ně a nejednou jsem si poplakala.
Je to knížka o dospívání, přátelství, o prvních láskách, o mezilidských vztazích. Je toho tu hodně, je to ze života a je to skvělé. Garantuji, že si užijete každou stránku.
Ach jo.... I když mám tvorbu holek ráda, tohle se mi vyloženě nelíbilo. V téhle situaci souhlasím spíš s rodiči než s protagonisty, a obzvlášť Michael mi vadil. Uvědomoval si, že je špatný kamarád ale tak nějak s tím nic nedělal a pak se začátkem jeho nového vztahu všechno magicky zlepšilo, protože tak to funguje, že jo. Těžké téma, je z Gabrielovi strany pojaté nadstandardně dobře, ale Michael je debil, a kniha je až moc dlouhá a za mě i repetitivní
Mno, co na to říct, asi už jsem na young adultovky o středoškolácích vážně trochu stará a možná jsem proto i lehce zaujatá, jelikož velkou část knihy jsem měla chuť oba hrdiny něčím mrdnout po hlavě - Michela za to, jaký sebestředný a bezcitný kokot to na začátku je (fakt jsem upřímně zklamaná, že za celou knihu mu vážně nikdo nedal víc po hubě) a Gabriela za tu jeho prapodivnou parodii na stockholmský syndrom a za to, jak málo má sám k sobě respektu. 😀
Já ani nechci zmiňovat, kolikrát jsem měla slzy na krajíčku. Tahle kniha mě hitla na tolika levelech! Miluju to! 500 stran jsem po čtecí krizi zhltla jako nic.
Že mě kniha baví se dá poznat velmi jednoduše, čtu ji i v autobuse na cestách do školy. Knihu tím pádem hodnotím stylem “jen revizor mě donutil se od ni odtrhnout”.