Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu. Přistupuje přitom k tématu středověkého umění důsledně z pozice moderní a aktuální umělecké tvorby a používá jazyk současné teorie umění a obrazu. Cílem je zprostředkovat dnešnímu divákovi středověký obraz tak, aby jej mohl vnímat nejen jako historickou památku, ale také jako vlastní umělecký prožitek. Situace středověkého člověka a jeho obrazů v mnohém nečekaně připomíná otázky a problémy dneška – především vztah mezi úlohou tištěného textu na jedné straně a obrazu (vizuálního znaku) na druhé straně v kulturní a společenské komunikaci. Kniha se zabývá pamětí, vztahem mezi obrazem a realitou a médii komunikace. Vedlejším cílem knihy je také uvést do českého prostředí ty způsoby myšlení a argumentace (nejen o výtvarném umění), které v druhé polovině 20. století v západní Evropě zdomácněly, ale u nás se nedostaly za úzké oblasti jednotlivých speciálních vědních disciplin. Téma i zpracování knihy se bezprostředně řadí do kontextu aktuálního euroamerického diskursu tzv. vědy o obraze.
prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc. je česká historička umění. Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Dlouho působila na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je profesorkou na katedře dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
V roce 2005 se stala vůbec první profesorkou dějin umění v historii českých zemí.