Už od útlého věku jsem chtěl být otcem. Ve školce všichni chtěli být kosmonauty, policisty nebo princeznami (dokonce i můj kamarád Vašík chtěl být princeznou). Já však ne. Já chtěl být otec. Ptali se mě: "A opravdu nechceš být kosmonaut?" Má odpověď zněla vždy rezolutně NE a stále jsem jim opakoval, že budu otec. Jak roky plynuly, prošel jsem klasickým vzdělávacím procesem. Základní školu jsem bral jako nutné zlo, které musím přetrpět, abych si jako otec dokázal spočítat, kolik mám dětí. Na střední jsem se trochu oťukal a začal shánět matky ke svým dětem. Kupodivu jsem ale žádnou spolužačku neukecal. Jelikož žádná vysoká škola obor "otcovství" nenabízela, musel jsem jít na jeden z tradičních oborů a doufat, že ho nikdy nepoužiju. Svého snu být otcem jsem se nehodlal vzdát. A pár let po škole to přišlo. Stal jsem se otcem. Paráda. Jsem otcem již skoro dva roky, a když se ohlédnu, raději bych byl tím kosmonautem.
(Knížka vznikla na základě povídek z populárního blogu fotruv-denik.blog.cz.)
Divím se, že ho ještě nesponzoruje Durex a není zván do škol, aby přednášel na hodinách rodinné/sexuální výchovy. Lepší reklamu na antikoncepci najdete asi těžko.
Koncim. Vzdavam to na strane 100. Viac trapnosti uz moja hlava odmieta akceptovat. Mozno keby som uz necitala knihu podobneho razu Som mama tak by ma to viac bavilo. Vtipnych bolo prvych 20 stran, potom to uz islo do trapnosti. Snazila som sa jej dat sancu ale v polovici knihy to bolo stale o tom istom, tak to pustam z ruk. Su knihy, ktore si pozornost zasluzia viac.
Krátké povídky / blogposty do veřejné dopravy. Na poštu se to nehodí, protože smíchem budete vzbuzovat pohoršení. Dominik Landsman má skvělý smysl pro humor a jeho bezděky pronášené hlášky mě nejednou dostaly do kolen. Neváhám dát plné hodnocení, Landsman si to zaslouží.
První knížka, kterou jsem vážně přemýšlela, že nedočtu. Dočetla jsem ji, ale po první kapitole mi už nedala nic. Začátek mi přišel dost sexistický a trapný, pak mi všechny ty stereotypy a podobně přišly tak přehnané až mě to vlastně bavilo a přišlo mi ze to hezky ukazuje jejich absurditu. Zároveň věřím, že kdybych měla sama děti a tuhle zkušenost tak to možná ocením víc. Četla jsem knížku na doporučení a taky ve snaze soucítit s kamarády na mateřské 😄 Ale přišlo mi to někdy vtipné jen na začátku a pak už to bylo spíš trapné a pořád stejné.
Prvoplánově super, dost jsem se u toho zasmála, zejména ze začátku, pak se to docela opakuje, ale nevadí. Oddychovka fajn, ale - přece k tomu mám dost velké výhrady.
Moderního na tom není zhola nic (až na samotný fakt, že na rodičovskou nastupuje otec, kterého ale stejně "šéfuje" žena, takže....). Spousty zastaralých myšlenek, homofobní narážky s opakujícím se "nejsem homofob" a zvláštní obsese sexem, až na hranici s úchylností. Při tisku dětského obličeje na spodní prádlo dokonce těžce za ní.
Pevně věřím, že řada situací byla přikreslena, jinak by se z toho rázem stalo dost smutné čtení, ve kterém bychom dohledali i pokus o znásilnění či zanedbání péče. Nicméně mi spíš přijde, že jde o autorovu nadsázku a zahnání situací ad absurdum, z čehož vzniká místy vcelku trapný humor, nad kterým se ale ještě dá přimhouřit oko...
Sáhla jsem po této profláknuté knížce jen tak pro zajímavost, protože mi na webu Reflexu známý ukázal Divokého kačera (objevila jsem Ameriku) a říkám si, že to jméno autora článků je mi nějaké povědomé. Pak jsem zjistila, odkud, Deníček je fenomén. Tak jsem se pustila taky do jeho konzumace. Zezačátku mi to připadalo strašně nucené. Dostat do jedné věty co nejvíc vtipných hlášek nemusí ve výsledku vést k tomu, že se budete od začátku do konce řezat smíchy. Ale postupně se mi to i začalo líbit (nebo jsem si jen zvykla na ten styl). Místy jsem se opravdu zasmála. Ke konci už to ztratilo zase to kouzlo překvapení. Skončilo to tak akorát včas. Do dalších dílů nemám chuť se pouštět.
Opět se mi potvrdilo, že humor je těžká disciplína, musí ho být tak akorát a ještě se musíte trefit do smyslu pro humor toho, koho se snažíte rozesmát. To se u mě autorovi povedlo jen částečně. Takových 70% by si ale knížka zasloužila. Ale víc se mi svého času líbila Brettova série s Prevítem (Prevítem snadno a rychle, Kdo to tady chodí...).
**audiokniha** Já to miluju! Máme s autorem dost podobný smysl pro nekorektní a ironický humor, takže jsem se dokonce místy smála nahlas, což se mi běžně neděje! Je jasné, že některé situace jsou přibarvené, některé se nepovedly, ale kdo má dítě, určitě se v něčem najde. Dám si to znovu, kdyby na mě šla chuť na druhé.
Dlouho, jestli někdy vůbec, jsem se nahlas smál u knížky. Možná to byl podobný styl humoru s autorem a nebo naprosto totožná zkušenost s výchovou spratků, musím přiznat, že ta kniha mě dostala. Je velmi nefér dávat hodnocení na úrovni právě dočteného Fabera nebo jiných knih, kterým udělím 5 z 5, knize, která je vlastně přetišténý blog. Ale já se nejen královsky bavil, ale ještě zavzpomínal na batolecí období obou kluků, což jsem dávno zapomněl, nebo rovnou vytěsnil z paměti. A právě proto dávám velmi literárně nekritických, ale velmi subjektivní hodnocení této výše.
Není to kniha, kterou bych nezbytně nutně musela mít doma, ale za přečtení stála. Rozjezd byl trochu slabší, nicméně poslední dvě části mi to bohatě vynahradily.
Dal som tomu šancu, nie je to na zahodenie, hoci sa mi niektoré vtipy javia ako už "odpočuté". Alebo sú tie deti predsa len všetky rovnaké. Podobné knihy beriem ako isté "zobrazenie reality", preto mi potom násilné ohýbanie vtipu do nereálnej podoby pokazí celý dojem. Občas to autor v tej snahe vyť vtipný trochu prehnal. Ale možno len ja hľadám príliš veľa reality bez nadsázky.
Trošku přestřelené, ale zasmála jsem se a k humorným knihám to patří, takže účel splněn. Akorát tak posledních 50 stran už mě nebavilo, opakovaly se situace i slova a už to nepřinášelo nic nového.
Když jsme si domů přivezli nové štěně, tak se jeho nervozita ze změny prostředí projevovala tím, že se stalo továrnou na bobky. Do toho dostala kočka průjem, já lítala s kýblem a hadrem a cedila mezi zuby, že nechci mít děti. Při poslechu této knihy jsem si to se smíchem říkala zas.
Skvělá oddechová knížka, která dokáže pobavit i bezdětné - ba co naopak, přivede nás k tomu umět docenit dostatek spánku, ticho a víceméně spořádanou domácnost. Humor autora je přesně můj styl, ironii zkombinovanou s nadsázkou prostě můžu. Škoda jen, že některé vtípky se pak opakovaly. Knížku jsem navíc poslouchala v podání Filipa Švarce, což byl ještě lepší zážitek, než kdybych ji četla.
Do druhého dílu se určitě pustím, maminka se těší taky, asi jsme byli s bráchou též satani a teď si s úlevou připomíná, že už to má za sebou. Jen do té Kanady nás děda neunesl a má nás tak na krku dodnes.
Buď jsem divná já nebo všichni (téměř všichni) ostatní :-))) Mě se knížka absolutně nelíbila hned téměř od začátku, nápad parádní, napsat takový deníček z pohledu otce, aby byl deníček čitelný, tak je potřeba, aby byl vtipný, ale to už je asi kámen úrazu, autor chtěl být vtipný za každou cenu a mě řada věcí už vtipná vážně nepřišla a to zrovna malé dítě sama mám. Upřímně, spíš mě kniha "štvala", než bavila :-(
Nejvtipnější kniha roku. Smála jsem se od začátku do konce, takže někdo, kdo už má osobní zkušenost, se asi bude smát ještě víc. Navíc přesvědčila zatvrzelé nebeletristy v mé rodině, že občas je beletrie větší sranda než odborná literatura a už teď na ni stojí frontu, aby si ji přečetli.
Zaplaťpámbu, že to mám za sebou. Přiznám se, že jsem to četla jenom kvůli Výzvě ("aneb" z názvu). Deníček moderního fotra jsem znala z internetu, nic moc jsem neočekávala, nic moc se nedostavilo. Aspoň že to bylo krátký :)
Tímto děkuji všem sviním za krásný dárek. Místy jsem se smál na hlas, místy poněkud slabší. Každopádně jsem rád že máme doma hodnou Viktorku a ne Čeňka.
Jako otec dvou malých synů, pro které jsem od jejich 1. narozenin hlavním rodičem, zatímco žena živí rodinu, byla tato knížka mířená přímo na mě. Mohu potvrdit, že v podstatě všechny situace z knížky jsou pravdivé neboť jsem je sám zažil. Například:
"Když malému začaly růst zuby, nemohl jsem si již stěžovat na kvalitu spánku, neboť žádný nebyl"
Respekt všem rodičům, v drtivé většině matkám, které se od nepaměti věků starají o malé děti co stále vymýšlejí nové způsoby sebezničení.
Mám svoje děti rád a tím, že jsem stejně jako autor na sebe vzal tu hlavní zodpovědnost jsem si k nim vytvořil hodně silný vztah. Nic bych na tom neměnil.
Už vizuál knihy môže signalizovať, že v tomto, zrejme polo-autobiografickoum diele nebudú figurovať ružovolíce bábätká či táraniny o nádhere vzniku života. Skôr sa pripravte na nádielku detských zvratkov (a iných výlučkov), plaču, chorôb a podobne. Výhodou je, že kniha všetky tieto radosti života s dieťaťom podáva vo veľmi oddychovej, vtipnej forme. A to je zároveň jej nevýhoda. Isté vtipné scény môžu byť na vkus niekoho iného už príliš a autor rád preháňa. Podľa Landsmanovho rozprávania by sa teda mohlo zdať, že rodičovstvo je neúnosné trápenie, ktoré začína už pred pôrodom a nikdy nekončí.
Som v štvrtine knihy, a zatiaľ som sa ani raz nezasmiala, zato rozčúlila viackrát. Je to trápne čítať, ako novopečený otec vracia do koša na bielizeň a vzápätí ešte pod vplyvom ide autom do pôrodnice. Ešte trápnejšie je čítať, ako "som vstával k Vincovi a siahal po noži s tým, že to ukončím a bude pokoj". Ale vrchol sú tie akože rasiszmus odsudzujúce drísty o bielom a čiernom kocúrovi, či o rande s Nemcom, kde sa očakáva... Hnus. Končím. Čítala som DL statusy na facebooku, kde boli príhody s Čeňkom vtipné a veselé, ale toto je proste grc a ešte k tomu preložený do slovenčiny.
Knihu jsem poslouchala jako audio a myslím, že díky tomu jsem se bavila déle, než bych se asi bavila u tištěné knihy, protože Filip Švarc to načetl opravdu parádně. Zpočátku mi to přišlo i vtipné - přece jen ve spoustě těch věcech se člověk dost poznává... Po čase se to ale začalo opakovat a já zjistila, že navzdory tomu (nebo možná právě proto), že mám sama docela malé děti (ačkoliv tedy rozhodně už ne tak malé), mám prostě limit toho, kdy mi přijde vtipné, že se mimino poblije...
Super oddechovka, posloucháno jako audiokniha v podání Filipa Švarce. Nasmála jsem se u každé kapitoly a tolikrát se mi vybavily ty momenty, které jsem prožívala naprosto stejně a které už jsem úplně vytěsnila, až si říkám, jak člověk lehce zapomene na to, co je v mateřství nejtěžší a zůstanou jen ty hezké vzpomínky. Některé věci se tam opakují, ale nebyla to zas až taková hrůza.
Kniha je dobře čtivá a snaží se o humorné podání. Upřímně pokud by polovina věcí z knihy měla být pravda, tak ty malé satany nikdo nechce. Otec je zde vykreslen jako muž s nízkým IQ jenž navíc ani nepracuje. Žena dostává punc workoholika jenž kašle na dítě o které se nestará, ale ostatní poučuje jak se o něj starat. Jediná normální postava byl děda.
Tak tenhle počin od českého autora za mě rozhodně ano! Humornější knihu jsem zatím ještě nezažila. Naprosto skvělá, celou dobu jsem se neskutečně bavila. Tato audiokniha v podání Filipa Švarce je úžasná záležitost! Rozhodně se chystám na další díl.
V současné době jsem na druhé mateřské dovolené, takže smíchem jsem se až skoro udusila. A v nemálo případech jsem vzpomínala na situace, které jsem zažila také. Pro všechny rodiče se smyslem pro humor úžasná kniha
Prvnich par stran jsem byl z knihy nadsen a velmi jsem se bavil nicmene velmi brzy se zacnou vtipy opakovat a vsechno je az moc prehaneno na muj vkus. Zaroven dej nikam moc neplyne (z podstaty knihy asi ani nemuze). Velmi nenarocne cteni na to si precist jednu kapitolu vecer pred spanim.
Takové lehké čtení, v mém případě poslouchání. Strasti otce na mateřské dovolené - v některých situacích jsem se viděl. Posbírané historky z výchovy malých dětí nahuštěné do jedné knihy. Občas jsem se fakt smál. Jinak musím říct, že Deníček moderního páru mi seděl o hodné víc...