Zvířata přicházejí do města

by Marie Iljašenko

Města nejsou jen bydlištěm lidí, jsou také domovem zvířat, ptáků a rostlin. Právě těm je věnována třetí sbírka Marie Iljašenko (nar. 1983), doprovázená ilustracemi ukrajinské výtvarnice Mariko Gelman. Lišky v ní odpočívají ve stínu londýnských telefonních budek, pstruzi monitorují čistotu vody v pražské čističce, divoký hrášek bují mezi pruhy městského okruhu. Nečekejme ale žádnou idylu, lidé své sousedy v lepším případě ignorují nebo se jimi povrchně dojímají, v horším jim upírají právo na domov. Básně vyprávějí o biotopech, jako jsou potoky, rumiště, uliční kaňony a zelené koridory, a o pastech v podobě skleněných ploch, trnů, světlíků a mříží. Lze mluvit o zvířatech a rostlinách, nebo dokonce mluvit jejich hlasem, a přitom se vyhnout zjednodušení, poučování a antropomorfizaci? Je třeba se o to alespoň pokoušet. Urbánní, přírodní a zároveň intimní lyrika o každodennosti bažanta, o démonovi roztomilosti, sovách, zajících, filodendronu, kočce a kocourovi a o soužití s nimi.

Genres: Poetry, Animals

96 pages, Paperback

Published January 1, 2025

About the author

Marie Iljašenko je česká básnířka, spisovatelka a redaktorka ukrajinského původu. Narodila se v Kyjevě ukrajinskému otci a matce s polskými a českými kořeny. V roce 1991 se její rodina přestěhovala do Police nad Metují. Vystudovala literární komparatistiku a rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Žije v Praze a pracuje jako nakladatelská redaktorka a překladatelka.

V roce 2015 vydala knihu básní Osip míří na jih, která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2016 v kategorii Objev roku za „Kulturní, historický a společenský vklad, jenž se prosévá celou knihou, vypovídá vedle uvedeného také o židovských, starozákonních, středo- či východoevropských podnětech“. Byla též nominována na Drážďanskou cenu lyriky (2014) a Cenu Václava Buriana (2016).

Její básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, maďarštiny a ukrajinštiny. Píše také krátké prózy a pravidelnými sloupky přispívá na server iLiteratura.cz

Reviews

[Jakub Sláma · Rating 5 out of 5]

Haleluja, tak konečně zase jednou sbírka současný české poezie, který nemám problém dát pět hvězdiček, protože se mi líbila a zároveň mě dokázala (alespoň místy) vyloženě nadchnout a vyvolat ve mně nějaký emoce. Částečně je to prostě jenom tím, že je to sbírka, která není random kolekcí nějakých textů, ale je to primárně opravdu sbírka, celek s jasným konceptem. Částečně je to rozhodně tím, že téma mě prostě baví; když jsem před pár lety přečetl Darwin Comes to Town: How the Urban Jungle Drives Evolution, okamžitě se z toho stala moje snad i nejoblíbenější popularizační kniha o vědě (navíc pro genetiku jsem měl od gymplu trošku slabost), a dodnes jí tohle prvenství pořád patří, takže to, že autorka z ní vychází (kniha je uvedena na konci sbírky v seznamu použité literatury) a tohle téma úplně jinou formou rozvíjí, mě prostě bavilo.

Zároveň se tu neobjevují věci, který mě na české poezii nejvíc otravují: zbytečný slovní hračičkovství tu člověk snad vůbec nenajde a místo toho se prostě jde naprosto civilně přímo k věci, to je jedna věc, a druhá věc, čeští básníci rádi opakují takový ty poučky o tom, že aby něco bylo poezie, musí to mít nějaký tajemství (ať už to znamená cokoliv), což je jistě pravda, jenže spousta lidí si to interpretuje (a to je samozřejmě můj čistě subjektivní dojem) tak, že si plete tajemství s vágností nebo vyloženě nesrozumitelností, takže když přečtu tuctovou českou báseň z posledních dvaceti let, obvykle naprosto vůbec netuším, co mi autor mohl chtít sdělit, a přemýšlím, jestli jsem jen blbej, jestli prostě neumím číst českou poezii (jak řekli zkoušející u mých státnic z český literatury, kde jsem dostal svou první dvojku na vysoký škole: je vidět, že o literatuře umíte mluvit, ale ne o české; třeba měli pravdu) a jestli bych neměl vrátit diplom z bohemistiky (nebo radši i anglistiky). Tady ovšem ne; tady si nepřipadám blbej, tady naprosto jasně vím, co se mi sděluje, jak se mi to sděluje a proč se mi to sděluje právě tak, a na nějakým tajemství nebo nedejbože poetičnosti tím ty texty v mých očích neztrácí vůbec nic. Takže ták.

Pées: Zlatej bludišťák: tohle je vůbec první sbírka nejnovější český poezie, která mluví o válce na Ukrajině způsobem, kterej ve mně dokázal vzbudit jiný emoce než nudu až cringe. Jo, možná je to jen o tom dávným pravidle, že když chcete čtenáře, diváky atp. dojmout, nemáte zabít hlavního hrdinu, ale jeho psa, ale stejně, palec nahoru & mersiboku za tuhle sbírku, kterou jsem si fakt užil, což (jo, jsem jako kolovrátek, ale je mi z toho vlastně fakt smutno, takže si to potřebuju sám před sebou nějak opakovat) se mi v současný český poezii bohužel děje fakt málo.

[Jakub · Rating 5 out of 5]

Po přečtení ve mně tato básnická sbírka zanechává několik silných vjemů. Nejvíce pak ty, které souvisejí s válkou na Ukrajině: jak se asi cítí lvice Juno v kyjevské zoo, na kterou dopadají rakety?

Marie Iljašenko v jednom rozhovoru řekla, že zvířat ve městě si nevšímáme, protože jsme tak nastaveni, že sem nepatří. Domnívám se, že si mnohdy zvířat nevšímáme ani venku, v divočině. Jsme neustále zahleděni do sebe, do svých starostí. Pouze ten, kdo se otevře okolnímu světu, naučí se utišit rušný život civilizace vně i v sobě, zbystří smysly a svou pozornost, dovede zachytit mnohem více. Tu šelest v korunách, jindy pelášení zajíce, tu ptačí eufonii.

Život, pohnutky a emoce zvířat jsou v knize přiblíženy čtenáři skrze silný antropomorfismus – jde to ale jinak? Dnes již bezpečně víme, že zvířata prociťují emoce i vjemy podobně tomu, jak je vnímáme my. Nehrozí ale, že tímto stylem zůstaneme u – jak sama autorka píše – tlapiček, myšek a podobných něžných prasečinek? Omezený pohled lidí na život zvířat je reflektován i dále:

Co se stane s naší divokostí?
Takhle si otázku neklademe,
copak není divokost jen lidský výmysl?

Otázka, co stojí za stěhováním zvířat do měst, tu spíše visí ve vzduchu, než že by ji autorka přímo rozvíjela:

Přicházíme do měst z hořící krajiny,
z odvodněných polí i docela bezpečných míst,
vedeni rozličnými vůněmi a zvědavostí,
zmateni vydýchaným městským vzduchem.

To ale vůbec nevadí — právě naopak. Otevírá to prostor pro další příběhy ze života zvířat. A pokud autorka sama přiznává, že jde o její téma, já jsem připravený na další básně a těším se, že příště se třeba dozvím více právě o prostředí, která zvířata musela opustit.

Nabádám i vás, všeho zanechte, utište v sobě rušný život civilizace a věnujte pozornost této milé sbírce, kterou doplňují povedené ilustrace v japonském duchu.

[teodortík · Rating 5 out of 5]

i s tebou, zajíci