Nekonečný mejdan a ještě delší vystřízlivění generace Husákových dětí
Román Třicet pět večírků sleduje skupinu přátel, jejichž příběhy probíhají stejně překvapivě a nevyzpytatelně jako události uplynulých tří desetiletí. Každý z nich prožívá od sametové revoluce po současnost své soukromé české dějiny plné radostných chvilek i zklamání.
Na maturitním plese jim bylo čerstvých osmnáct, socialismus už to měl spočítané a před nimi se otevřela léta plná svobody a neomezených možností. Tenkrát věřili, že úspěch či neúspěch mají výhradně ve svých rukou. Vydali se na sérii nejrůznějších večírků a plánovaných i nečekaných setkání, kde dochází k těm nejzásadnějším životním zlomům i prozřením. S každou další skleničkou totiž roste nejen chuť, ale taky upřímnost. A kocovina, která následuje, je rok od roku horší. Tenhle večírek trvá už dlouhých pětatřicet let.
Have you ever looked at your parents during an argument or when they said something crazy problematic and offensive and thought to yourself: “Have they always been like this, or is this old age? How does one become like this? All set in their ways, super comfortable and confident in their version of themselves, where in matter of fact they shouldn’t be?” Well this book kinda explains how that happens.
Great concept, well executed, the only pity is that somewhere halfway you realize that all the characters really ARE horrible and annoying people in their own right and the hopes you had for them when they were young might not come true… at least not for all of them.
This book is so quintessentially Czech that I think it’s untranslatable to any other language. Like many times I got VISCERAL reaction from how Czech some of these Czech people are in their mannerisms, opinions and decisions that I just couldn’t help but roll my eyes and wish I could be in the story myself to tell them to shut up. But that also made the book interesting and kept me emotionally invested.
Also like stylistically it wasn’t a masterpiece so can’t really feature a quote that would show the writing in an extraordinarily positive light. But at least it was easy to read, easy to connect to and easy to digest.
Overall, I would rate this book 3.5 ⭐️, but it could be 4 if only it was like a hundred pages shorter, cause some of these parties weren’t really parties and many times the story didn’t really go anywhere. But it was ok cause the chapters were short and the stagnation never lasted long enough to get to a reading slump.
Děj knihy je o partě kamarádů, kteří se seznamují na maturitním večírku. Z důvodu velkého množství postav, které byly většinou uváděny jen jménem jsem se v ději trochu ztrácel a zpočátku jsem měl pocit, že budu muset začít znovu od začátku. Zdá se, že autorka se ani nesnaží některé postavy uvádět do děje, prostě tam najednou jsou. Celkově je to 35 „večírků“, neboli pro partu více či méně významných událostí, svatby, letní i zimní dovolené i pohřeb jednoho z nich. V průběhu děje se objevují i reálné události jako volba prezidenta nebo covid. A samozřejmě hudba Psích vojáků. Kamarádi postupně zjišťují, že jejich vztahy nebyly ideální a u většiny z nich se rozpadly. Přesto zůstávají stále kamarádi. Provázejí je různé zdravotní a psychické problémy včetně závislosti na alkoholu, který je jejich stálým průvodcem. Ne každý ho umí zkrotit. Postupně se setkávají s realitou stárnutí. V závěru knihy hlavní hrdinové překročí padesátku a ustupují do pozadí. Jejich role přebírají jejich děti, které pokračují ve vyprávění příběhu. Celkově se mi zdálo, že děj knihy vyznívá více pesimisticky, než by v reálném životě mohl být. Možná je to ale jenom tím, že jsem měl příliš snadný (nudný?) život. Skoro každý asi v určitém věku přemýšlí, co mohl udělat jinak. Mnohokrát jsem se ale v knize poznal, třeba při plánování písničky na pohřeb.
Trochu mi chyběl barvitější vnitřní život postav, ale i tak opravdu zábavné, spíš oddechové čtení. Asi jediná nevýhoda je, že takhle "bilancující" kniha provokuje k vlastnímu bilancování, což je poněkud riskantní činnost ...