Alois Jirásek se narodil roku 1851 v Hronově u Náchoda. Pocházel ze selského rodu, jeho otec byl původně tkalcem a pak pekařem. Dětství strávil ve Velké Vsi u Broumova. V letech 1863–1867 studoval na německém gymnáziu v Broumově, potom na českém gymnáziu v Hradci Králové. Po maturitě studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Alois Jirásek pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, potom na reálce v Litomyšli a poté v Praze. Spřátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem, Z. Nejedlým. Pracoval jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů.
V roce 1879 se Jirásek oženil. Narodilo se mu postupně šest dcer a jeden syn.
Alois Jirásek byl vynikajícím spisovatelem, ale i dramatikem. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé. Jedná se hlavně o prózu s historickou tematikou, odrážející významné epochy dějin naší země. Hlavním hrdinou je vždy člověk, který reprezentuje svou dobu. Ze začátku byly jeho práce vydávány v časopisech Osvěta, Květy, Lumír, Zlatá Praha a Zvon. Mnoho jeho děl bylo zpracováno filmově. Ve svých velkolepých dílech ztvárnil svou představu národních dějin a poukázal na to, že tvůrcem všeho historického dění je lid.
Z období husitství jsou nejznámější jeho romány Mezi proudy, Syn ohnivcův, Proti všem,
Bratrstvo. Z doby pobělohorské si zaslouží jmenovat alespoň Skaláci, Psohlavci, Skály a Temno. Období národního obrození se věnují například romány Na dvoře vévodském, Filosofská historie, F. L. Věk. Psal rovněž literaturu pro mládež – např. Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české. Z jeho dramatické tvorby je pak nejznámější Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.
V roce 1920 byl zvolen do Senátu za Československou národně demokratickou stranu.
Alois Jirásek zemřel v březnu 1930 v Praze, pohřben byl pak v Hronově. Je právem považován za zakladatele české historické beletrie. Český národ v něm ztratil jednoho z největších synů. Bylo po něm pojmenováno Jiráskovo náměstí a Jiráskův most. Jeho jméno také nese náš největší festival amatérského divadla – Jiráskův Hronov.
Je zajímavé jak se s časem zcela bez záměru autora mění literární žánr napsaných děl. Jiráskovy Skaláci byli psáni jako emancipační román posilující Palackého koncepci dějin, která byla tehdy samozřejmě dosud aktuálním politikem. Jirásek sám, jak dokazuje jeho korespondence, sice neusiloval a nezamýšlel psát historii, psal prostě beletrii, leč chtě nechtě se zapojil do vytváření národní ideologie a jak jím vzal ještě rudý dědek Nejedlý zavděk. Dnes všechen tento balast opadal, ježto už nikoho nezajímá, což je nejspíš dobře. Zbyla jen ta krásná literatura, ovšem tu bychom dnes zařadili spíše někam mezi dobrodružný román a lepší červenou knihovnu. Inu, časy se mění.