Ženská poezie undergroundu není jednolitá a už vůbec ne programová. Vyznačuje se silnou diverzitou, a ačkoliv často zpracovává podobná témata a motivy, své inspirace nachází v blues, modlitbě i estetice ošklivosti. Nejvlastnějším společným rysem textů zůstává ženský pohled na věc, založený na osobních zkušenostech básnířek milenek, matek, uklízeček, exulantek, ale především příslušnic undergroundového společenství.
Předložená antologie přináší tvorbu známých i pozapomenutých básnířek, jak ji zachytila samizdatová produkce normalizačních let. Mezi vybranými básněmi najdete jak zasutější, tak emblematické texty celkem jedenácti autorek: Naděždy Plíškové, Věry Jirousové, Jiřiny Zemanové, Ivanky Hyblerové, Dáši Vokaté, Michaely Takové, Markéty Hrbkové, Anny Wágnerové, Lenky Marečkové, Michaely Němcové Antalíkové, Anny Lemonové. Antologii doplňují dobové fotografie, kritický aparát a odborná studie.
”Vy, blázni čekáte na zázrak v tichu té hodiny obhroublé barevností. Jsou pocity jsou nesouvislé vjemy chvíle morálky a chvíle kdy není jsme si tak zoufale podobní ve snaze zůstat osobní!”
Nádherná, místy dojemná, antologie ženské undergroundové poezie 70.-80. let. Kniha nás provází atmosférou doby a klíčově poukazuje na dosavadní nevyváženost reprezentace undergroundových umělců a umělkyn. Představuje nejen dílo jednotlivých umělkyň, ale doplňuje i jejich životy a boje proti politickým či osobním okolnostem. Většina těchto žen je dnes bohužel prakticky neznámá i přes jejich talent, statečnost a užásné příběhy. Kniha je shromážděním mnoha stylů, témat a osobností, propojených převážně útlakem systému, spíše než jakousi “ženskostí”. Ženy nejsou monolit a proto nemůže monolitem být ani jejich tvorba a vyjádření. Tato antologie je za jisté správný krok k ocenění žen umělkyň na české scéně, tehdy i nyní.