Krátký, ale moc hezký a poučný příběh o první kočce, resp. kocourovi Billí, který se rozhodl žít s lidmi. Tomuto soužití předchází jeho skoro roční procházení jižní Indie (třemi oblastmi, ovlivněnými různými náboženstvími, která hlásají, že se mají ke zvířatům chovat s úctou), kdy si povídá se zvířaty, kteří mají něco společného s lidmi. Žádné zvíře není z lidí nadšeno, naopak o nich mluví dost kriticky, a upřímně – mají ve všem pravdu (i já se mnohdy cítila vinna). Lidé spoustu zvířat využívají jen ke svému prospěchu a ani se jim za to neodvděčí. A to i přes ta velkorysá náboženská hlásání. To každého donutí zpytovat svědomí nebo se alespoň nad tím zamyslet.
O to víc je dojemný konec, kdy se k Billímu lidé chovají hezky, ale zároveň respektují jeho nezávislost. Jde tak o první zvíře, které žije s lidmi tak, aby byly obě strany úplně spokojené. To se stalo před tisíci let, přesto se lidské pokrytectví nezměnilo, vlastně je možná ještě horší. A pak že jsou kočky falešné a proradné.