Palác šupinatých koček

by Jarmila Kašparová

Velký sci-fi román o hledání sebevědomí a palácových intrikách

Na jedné planetě stojí palác velký jako svět, celý den cesty napříč. Za jeho zdmi číhá smrt, nejspíš… Dosud se odtamtud nikdo nevrátil, takže něco za nimi číhat musí. Proto je nejkrutějším trestem vyhoštění.

Kdosi zavraždil cinšára, vládce světa. To už docela zvláštní je. Dvořané i cupiti pláčou a radní se pouštějí do tříbení pravdy. Chodbami se plíží neznámý vrah. A někdo si najednou vzpomene: Neměl cinšár dceru z prvního manželství? Její matku zapudil a s ní i dítě. To děvče, jakjensejmenuje, není už náhodou plnoleté?

Bekh, která od matky celý život slýchá, že je úplně nemožná, se stává dědičkou trůnu a zároveň hlavní podezřelou. Proto musí nejprve zjistit, komu může věřit, aby prokázala svou nevinu, ale také dala najevo, že je hodna vládnout paláci, v němž není o intriky a zradu nouze.

Podaří se jí ve spleti spiknutí přežít, případně i vládnout světu? To vědí jen šupinaté kočky, skutečné vládkyně paláce.

Genres: Queer

527 pages, Hardcover

First published October 8, 2025

About the author

Narodila se kdesi v Podkrkonoší,
kde někdy svítí slunce a jindy prší.
v roce devatenáct set osmdesát šest
započala nelehký svůj životní quest.

Studovala latinu, bohemistiku
V Olomouci. Naučila se pár triků,
avšak ten kýžený diplom bakalářský
získala až později v Králové Hradci.

Tam vystudovala knihovnictví, ráda,
neb kdykoli je v úzkých, knihy jí kryjí záda.
Shánět práci v podhůří osud neblahý
je, přišla proto knihovničit do Prahy.

Fantastiku píše, čte, motá se kolem knih.
život navenek prostý: už dávno žije v nich.

Reviews

[vhaklova · Rating 4 out of 5]

3.5⭐️

Já vlastně pořád úplně nevím, co si o Paláci šupinatých koček myslet. Začala jsem ho číst na doporučení a upřímně bych po něm možná sama nesáhla. Ale rozhodně toho nelituju. Je to totiž úplně úžasně napsané. Autorka si hrozně vyhrála s češtinou a s vymýšlením slovíček, které v knize použila a výsledek je naprosto geniální.

Co mi ale vadilo, kniha je prezentována jako detektivka a sci-fi, a ano, oba žánry tam najdeme. Jenže hlavní prostor nakonec zabírá romantická linka. A to bylo první velké zklamání. Ne že by byla napsaná špatně, ale kdyby byla trošku upozaděná, příběhu by to podle mě prospělo. Detektivní i sci-fi část se totiž chvílemi v příběhu ztrácí právě na úkor romantiky.

První polovina začíná skvěle: má atmosféru a hezky rozehrané záhady a potenciál velmi dobrého detektivního příběhu. Ale docela rychle se to přelije do romantické roviny a děj se zpomalí. Ne natolik, aby to bylo vyloženě nudné, spíš jen tak, že jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, než jakou sliboval začátek.
Druhá půlka je pravý opak. Tady se to konečně rozjede sci-fi směrem, ve kterém vidím potenciál přímo extrémní. Ten nápad je originální, úplně si říká o hlubší prozkoumání, jenže tentokrát to je zase jeden zvrat za druhým a příběh se posouvá dopředu takovým tempem, že než se stihnete rozkoukat, je konec. Pro mě bohužel až moc náhlý a možná useknutý ve chvíli, kdy by si to ještě pár stránek navíc zasloužilo.

A tak nevím. Palác šupinatých koček je nádherně napsaná knížka se skvělými nápady. Ale něco mi na tom prostě nesedělo.

[Monika Chmelková · Rating 4 out of 5]

Po tom, co Palác dočetla i moje kámoška, jsem si uvědomila, že vlastně pořád úplně nevím, co přesně mi vadilo, ale něco jo a nemůžu to dostat z hlavy. Kašparová v knize používá neskutečně nádherný jazyk, kdy hltáte každé slovo, i když třeba zrovna nevíte, co znamená. Všechny postavy mají hloubku a jsou moc hezky vykreslené. Příběh je komplexní a vše je vysvětleno, aby to dávalo smysl.

Ale... Asi jsem očekávala, že se dozvím jiné informace. Jaký jsou druhy démonů, Co všechno je tedy venku a jak to funguje. Ale konec byl tak uspěchaný, že jsme se skoro nic nedozvěděli a celý příběh se soustředil na úplně jinou linku. Která mě vlastně ani tolik nezajímala. Byla skvělá, to neříkám. Ale v knize bylo mnohem víc zajímavých linek a postav, na které se dalo soustředit a probádat je. Místo toho se vracíme pořád zpátky.... tam.

Jinak moje asi nejoblíbenější postava je Lapsůnamat. To nejde jinak.

Asi 3.75/5

[Marie Domská · Rating 5 out of 5]

Moc příjemný příběh, který se hodí číst na podzim (protože v něm celou dobu prší). Na začátku je čtenář trochu zahlcen pojmy a novými slovy, ale celkem rychle se na to dá zvyknout. Příběh je genderově pestrý a jinak docela feel good. Hlavní hrdinka je miloučká a někdy působí trochu hloupoučce, ale jindy se ukáže chytrá a odvážná.

[Drahula · Rating 5 out of 5]

4,5

Mně se strašně líbila ten jazyk a jak si autorka vyhrála s názvy. To mě strašně bavilo.