What do you think?
Rate this book
Palác šupinatých koček
Velký sci-fi román o hledání sebevědomí a palácových intrikách
Na jedné planetě stojí palác velký jako svět, celý den cesty napříč. Za jeho zdmi číhá smrt, nejspíš… Dosud se odtamtud nikdo nevrátil, takže něco za nimi číhat musí. Proto je nejkrutějším trestem vyhoštění.
Kdosi zavraždil cinšára, vládce světa. To už docela zvláštní je. Dvořané i cupiti pláčou a radní se pouštějí do tříbení pravdy. Chodbami se plíží neznámý vrah. A někdo si najednou vzpomene: Neměl cinšár dceru z prvního manželství? Její matku zapudil a s ní i dítě. To děvče, jakjensejmenuje, není už náhodou plnoleté?
Bekh, která od matky celý život slýchá, že je úplně nemožná, se stává dědičkou trůnu a zároveň hlavní podezřelou. Proto musí nejprve zjistit, komu může věřit, aby prokázala svou nevinu, ale také dala najevo, že je hodna vládnout paláci, v němž není o intriky a zradu nouze.
Podaří se jí ve spleti spiknutí přežít, případně i vládnout světu? To vědí jen šupinaté kočky, skutečné vládkyně paláce.
Na jedné planetě stojí palác velký jako svět, celý den cesty napříč. Za jeho zdmi číhá smrt, nejspíš… Dosud se odtamtud nikdo nevrátil, takže něco za nimi číhat musí. Proto je nejkrutějším trestem vyhoštění.
Kdosi zavraždil cinšára, vládce světa. To už docela zvláštní je. Dvořané i cupiti pláčou a radní se pouštějí do tříbení pravdy. Chodbami se plíží neznámý vrah. A někdo si najednou vzpomene: Neměl cinšár dceru z prvního manželství? Její matku zapudil a s ní i dítě. To děvče, jakjensejmenuje, není už náhodou plnoleté?
Bekh, která od matky celý život slýchá, že je úplně nemožná, se stává dědičkou trůnu a zároveň hlavní podezřelou. Proto musí nejprve zjistit, komu může věřit, aby prokázala svou nevinu, ale také dala najevo, že je hodna vládnout paláci, v němž není o intriky a zradu nouze.
Podaří se jí ve spleti spiknutí přežít, případně i vládnout světu? To vědí jen šupinaté kočky, skutečné vládkyně paláce.
527 pages, Hardcover
First published October 8, 2025
6 people are currently reading
41 people want to read
About the author
Jarmila Kašparová
17 books7 followersNarodila se kdesi v Podkrkonoší,
kde někdy svítí slunce a jindy prší.
v roce devatenáct set osmdesát šest
započala nelehký svůj životní quest.
Studovala latinu, bohemistiku
V Olomouci. Naučila se pár triků,
avšak ten kýžený diplom bakalářský
získala až později v Králové Hradci.
Tam vystudovala knihovnictví, ráda,
neb kdykoli je v úzkých, knihy jí kryjí záda.
Shánět práci v podhůří osud neblahý
je, přišla proto knihovničit do Prahy.
Fantastiku píše, čte, motá se kolem knih.
život navenek prostý: už dávno žije v nich.
kde někdy svítí slunce a jindy prší.
v roce devatenáct set osmdesát šest
započala nelehký svůj životní quest.
Studovala latinu, bohemistiku
V Olomouci. Naučila se pár triků,
avšak ten kýžený diplom bakalářský
získala až později v Králové Hradci.
Tam vystudovala knihovnictví, ráda,
neb kdykoli je v úzkých, knihy jí kryjí záda.
Shánět práci v podhůří osud neblahý
je, přišla proto knihovničit do Prahy.
Fantastiku píše, čte, motá se kolem knih.
život navenek prostý: už dávno žije v nich.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 11 of 11 reviews
March 19, 2026
Nakonec to musí být pětka, nechala jsem si po přečtení chvilinku uzrát a při vzpomínce na Palác šupinatých koček se musím vždycky pousmát a to je prostě plus nejplusovatější. Autorka perfektně pracuje s jazykem, s tím, kterým známe, ale i tím vlastím, vytvořeným pro nablýskanou palácovou řeč. Svět, který vytvořila, vtahuje pomalu, ale pak už nepustí. Není to knížka přečtená na rychlý zátah, ale to neznamená, že by se vlekla, ona je snad i záměrně pomalá. Ukotvila mě a v některých chvílích zpomalila i svět kolem mě, čehož si nadmíru cením při tom, jak neustále někam spěchám a mám pocit, že mě někdo neustále někam žene.
Knížka má silné poselství, které jako by reflektovalo současnou dobu bažící po tom mít teď a tady a co nejvíc, být obklopen věcmi a luxusem a přitom netušit, že mi chybí to nejdůležitější, to neuchopitelné - vzdělání, znalosti. Že nemám žít jen přítomností, ale i pro budoucnost svou i dalších generací.
Při čtení jsem měla tendence zapomenout na okolí a přejíždět v mhd, byla jsem prostě plně pohlcená. A pak byl konec, který mě překvapil, protože ve čtečce zbývala ještě 4 % (slovníček pojmů) . Asi bych si z tohoto světa uměla představit i další příběhy, ale i mě zajímá, jak to šlo dál s Bekh, Ulitou, Mimůrtou a dalšími.
Velmi povedené.
Knížka má silné poselství, které jako by reflektovalo současnou dobu bažící po tom mít teď a tady a co nejvíc, být obklopen věcmi a luxusem a přitom netušit, že mi chybí to nejdůležitější, to neuchopitelné - vzdělání, znalosti. Že nemám žít jen přítomností, ale i pro budoucnost svou i dalších generací.
Při čtení jsem měla tendence zapomenout na okolí a přejíždět v mhd, byla jsem prostě plně pohlcená. A pak byl konec, který mě překvapil, protože ve čtečce zbývala ještě 4 % (slovníček pojmů) . Asi bych si z tohoto světa uměla představit i další příběhy, ale i mě zajímá, jak to šlo dál s Bekh, Ulitou, Mimůrtou a dalšími.
Velmi povedené.
February 26, 2026
Před pár lety jsem měla možnost tuhle knížku betit, od té doby ale v Puklině uplynuly mraky vody, a když jsem se do ní začetla teď, když už je hotová, nemohla jsem si s úsměvem nevzpomenout na poučku, která se dává začínajícím autorům (ne, nemyslím tu o příliš dlouhých souvětích), totiž, že rozhodně nemají začínat knihu popisem počasí – jenže Jarmila Kašparová už dávno není začínající autorkou a může si knihu začít čím chce, protože ať to bude, co to bude, bude to stát za to; ostatně malebnost deště padajícího na Palác stvrdil i pan redaktor, když na křtu knihy přiznal, že právě déšť tančící po střechách Paláce byl tím, co mu na knize na první dobrou učarovalo.
Stejně jako se na pozadí celého příběhu (až na pár výjimek) ozývá ťapkání deště do oken a šupinatých koček po chodbách, proplouvá jím i překrásná jazyková hra, snad téměř neviditelná, ale přesto všudypřítomná. Kromě slov, která si autorka pro svět paláce vytvořila, ať už odvozením od českých nebo inspirací sumerskými, je palácová mluva tak trošku národně-obrozenecky jazykobrusičská, žádná cizí slova v ní nemají místo – tedy až do určitého okamžiku. Tehdy tahle nenápadná jazyková hra krásně vynikne, a já jsem si to náležitě užívala.
Samotný příběh připomíná spíše než rozdivočelou Puklinu či prudký lijavec, klidnou hladinu jezera kolem „největšího ostrova na světě“. Ač to tak zpočátku vypadá, nejde o příběh detektivní, ne, „tříbení pravdy“ má na starosti někdo jiný, nýbrž o příběh mladé ženy uvržené hroznou událostí do zcela neznámého světa, takového, jenž podobně jako zmiňovaný ostrov skrývá mnohá nebezpečí, ale zároveň jí též nabízí něco, čeho se jí doposud nedostávalo – přátelství a lásky, jež si nekladou podmínky, a možnost zjistit, kým vlastně je a kým být chce. Nicméně, vzpomínky na nedávný život s nelaskavou matkou a vštípené pochyby o sobě samé, jizvy na duši, které snadno nemizí, jí její nový úděl neusnadňují. Bylo krásné sledovat Bekhin vývoj.
Ne, Palác šupinatých koček není detektivka, je to příběh mladé ženy nacházející za neočekávaných okolností sebe sama a mnohem víc; a je to příběh hluboce lidský.
Na knize mě mrzí jediné: její rychlý konec. Ráda bych se po paláci ještě chvíli procházela a dozvěděla se odpovědi na některé ožehavé otázky. Ale což… třeba se dočkáme pokračování, které nám tyto záhady osvětlí.
Stejně jako se na pozadí celého příběhu (až na pár výjimek) ozývá ťapkání deště do oken a šupinatých koček po chodbách, proplouvá jím i překrásná jazyková hra, snad téměř neviditelná, ale přesto všudypřítomná. Kromě slov, která si autorka pro svět paláce vytvořila, ať už odvozením od českých nebo inspirací sumerskými, je palácová mluva tak trošku národně-obrozenecky jazykobrusičská, žádná cizí slova v ní nemají místo – tedy až do určitého okamžiku. Tehdy tahle nenápadná jazyková hra krásně vynikne, a já jsem si to náležitě užívala.
Samotný příběh připomíná spíše než rozdivočelou Puklinu či prudký lijavec, klidnou hladinu jezera kolem „největšího ostrova na světě“. Ač to tak zpočátku vypadá, nejde o příběh detektivní, ne, „tříbení pravdy“ má na starosti někdo jiný, nýbrž o příběh mladé ženy uvržené hroznou událostí do zcela neznámého světa, takového, jenž podobně jako zmiňovaný ostrov skrývá mnohá nebezpečí, ale zároveň jí též nabízí něco, čeho se jí doposud nedostávalo – přátelství a lásky, jež si nekladou podmínky, a možnost zjistit, kým vlastně je a kým být chce. Nicméně, vzpomínky na nedávný život s nelaskavou matkou a vštípené pochyby o sobě samé, jizvy na duši, které snadno nemizí, jí její nový úděl neusnadňují. Bylo krásné sledovat Bekhin vývoj.
Ne, Palác šupinatých koček není detektivka, je to příběh mladé ženy nacházející za neočekávaných okolností sebe sama a mnohem víc; a je to příběh hluboce lidský.
Na knize mě mrzí jediné: její rychlý konec. Ráda bych se po paláci ještě chvíli procházela a dozvěděla se odpovědi na některé ožehavé otázky. Ale což… třeba se dočkáme pokračování, které nám tyto záhady osvětlí.
February 6, 2026
Děkujeme sponzorům za dar této knihy, i když TO MĚLI ZAKÁZANÝ.
A taky: Kastrujte svoje kočky!
To dole je pro mě. Mimo jiné obsahuje spoilery.
A taky: Kastrujte svoje kočky!
To dole je pro mě. Mimo jiné obsahuje spoilery.
January 31, 2026
Tohle byl úžasný zážitek! Skvělá práce s jazykem, navíc sympatické postavy. Kniha mi úplně sedla do nálady a užila jsem si ji.
PS: Ještě bych domů prosila jednu šupinatou kočku :))
PS: Ještě bych domů prosila jednu šupinatou kočku :))
November 28, 2025
3.5⭐️
Já vlastně pořád úplně nevím, co si o Paláci šupinatých koček myslet. Začala jsem ho číst na doporučení a upřímně bych po něm možná sama nesáhla. Ale rozhodně toho nelituju. Je to totiž úplně úžasně napsané. Autorka si hrozně vyhrála s češtinou a s vymýšlením slovíček, které v knize použila a výsledek je naprosto geniální.
Co mi ale vadilo, kniha je prezentována jako detektivka a sci-fi, a ano, oba žánry tam najdeme. Jenže hlavní prostor nakonec zabírá romantická linka. A to bylo první velké zklamání. Ne že by byla napsaná špatně, ale kdyby byla trošku upozaděná, příběhu by to podle mě prospělo. Detektivní i sci-fi část se totiž chvílemi v příběhu ztrácí právě na úkor romantiky.
První polovina začíná skvěle: má atmosféru a hezky rozehrané záhady a potenciál velmi dobrého detektivního příběhu. Ale docela rychle se to přelije do romantické roviny a děj se zpomalí. Ne natolik, aby to bylo vyloženě nudné, spíš jen tak, že jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, než jakou sliboval začátek.
Druhá půlka je pravý opak. Tady se to konečně rozjede sci-fi směrem, ve kterém vidím potenciál přímo extrémní. Ten nápad je originální, úplně si říká o hlubší prozkoumání, jenže tentokrát to je zase jeden zvrat za druhým a příběh se posouvá dopředu takovým tempem, že než se stihnete rozkoukat, je konec. Pro mě bohužel až moc náhlý a možná useknutý ve chvíli, kdy by si to ještě pár stránek navíc zasloužilo.
A tak nevím. Palác šupinatých koček je nádherně napsaná knížka se skvělými nápady. Ale něco mi na tom prostě nesedělo.
Já vlastně pořád úplně nevím, co si o Paláci šupinatých koček myslet. Začala jsem ho číst na doporučení a upřímně bych po něm možná sama nesáhla. Ale rozhodně toho nelituju. Je to totiž úplně úžasně napsané. Autorka si hrozně vyhrála s češtinou a s vymýšlením slovíček, které v knize použila a výsledek je naprosto geniální.
Co mi ale vadilo, kniha je prezentována jako detektivka a sci-fi, a ano, oba žánry tam najdeme. Jenže hlavní prostor nakonec zabírá romantická linka. A to bylo první velké zklamání. Ne že by byla napsaná špatně, ale kdyby byla trošku upozaděná, příběhu by to podle mě prospělo. Detektivní i sci-fi část se totiž chvílemi v příběhu ztrácí právě na úkor romantiky.
První polovina začíná skvěle: má atmosféru a hezky rozehrané záhady a potenciál velmi dobrého detektivního příběhu. Ale docela rychle se to přelije do romantické roviny a děj se zpomalí. Ne natolik, aby to bylo vyloženě nudné, spíš jen tak, že jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, než jakou sliboval začátek.
Druhá půlka je pravý opak. Tady se to konečně rozjede sci-fi směrem, ve kterém vidím potenciál přímo extrémní. Ten nápad je originální, úplně si říká o hlubší prozkoumání, jenže tentokrát to je zase jeden zvrat za druhým a příběh se posouvá dopředu takovým tempem, že než se stihnete rozkoukat, je konec. Pro mě bohužel až moc náhlý a možná useknutý ve chvíli, kdy by si to ještě pár stránek navíc zasloužilo.
A tak nevím. Palác šupinatých koček je nádherně napsaná knížka se skvělými nápady. Ale něco mi na tom prostě nesedělo.
November 28, 2025
Po tom, co Palác dočetla i moje kámoška, jsem si uvědomila, že vlastně pořád úplně nevím, co přesně mi vadilo, ale něco jo a nemůžu to dostat z hlavy. Kašparová v knize používá neskutečně nádherný jazyk, kdy hltáte každé slovo, i když třeba zrovna nevíte, co znamená. Všechny postavy mají hloubku a jsou moc hezky vykreslené. Příběh je komplexní a vše je vysvětleno, aby to dávalo smysl.
Ale... Asi jsem očekávala, že se dozvím jiné informace. Jaký jsou druhy démonů, Co všechno je tedy venku a jak to funguje. Ale konec byl tak uspěchaný, že jsme se skoro nic nedozvěděli a celý příběh se soustředil na úplně jinou linku. Která mě vlastně ani tolik nezajímala. Byla skvělá, to neříkám. Ale v knize bylo mnohem víc zajímavých linek a postav, na které se dalo soustředit a probádat je. Místo toho se vracíme pořád zpátky.... tam.
Jinak moje asi nejoblíbenější postava je Lapsůnamat. To nejde jinak.
Asi 3.75/5
Ale... Asi jsem očekávala, že se dozvím jiné informace. Jaký jsou druhy démonů, Co všechno je tedy venku a jak to funguje. Ale konec byl tak uspěchaný, že jsme se skoro nic nedozvěděli a celý příběh se soustředil na úplně jinou linku. Která mě vlastně ani tolik nezajímala. Byla skvělá, to neříkám. Ale v knize bylo mnohem víc zajímavých linek a postav, na které se dalo soustředit a probádat je. Místo toho se vracíme pořád zpátky.... tam.
Jinak moje asi nejoblíbenější postava je Lapsůnamat. To nejde jinak.
Asi 3.75/5
January 28, 2026
Musím se přiznat, že jsem při čtení narazila na pár momentů, kdy jsem si řikala ok…ale…tahle linka? Proč to neřešíme? Haló? Jenže pak mi došlo, že to, co mě zprvu v příběhu zarazilo (a donutilo kní��ku na chvíli dokonce i odložit), je vlastně hrozně fajn. Popravdě je to něco, co mi často ve fantastice chybí - jakýsi realismus, hrdin(k)a s vlastním životem, který pokračuje nehledě na tajemná proroctví a blížící se konce světů. Bekh je devatenáct a celý život žila pod útiskem své matky. Teď má poprvé volnost zamyslet se nad tím, kdo vlastně je ta Bekh. To ji zaměstnává až až, ale existuje navíc důvodné podezření, že někdo z její blízkosti jí usiluje o život. Dobro celého světa bude muset chvíli počkat.
Bekh navíc zůstává Bekh - malou, oplácanou, v mnoha ohledech stále dětsky naivní mladou ženou s traumaty, která se lusknutím prstů nestane bravurním stratégem a sebevědomým motivačním řečníkem. Dokáže uznat, že v paláci jsou jiní, zkušenější, lidé ke kterým se upne pro pomoc. A za to si jí jako postavy velmi vážím, protože namyšlených holčiček, které mají pocit, že jen ony samy dokáží zachránit svět, máme v literatuře už dost.
A vedle ní máme Ulitu, které se sice morálně příčí některé zvyky cupitů, ale když vidí bezradnou Bekh, tak si nemůže pomoci a zachová se…no, jako cupita. I když s lepšími úmysly. Obě tak skoro až něžně připomínají, že některé věci jsou v lidech zakořeněné hluboko a charakterový růst a léčení traumat jsou během na dlouhou trať, který nemusí mít stoprocentní úspěšnost.
Chci tím vlastně říci, že je to po dlouhé době zas jedna realisticky podaná scifi/fantasy, kterou jsem četla. A je to super. Když k tomu přidám promyšlený a nádherně vykreslený svět a krásný jazyk (Ty krásné popisy deště!), tak je to opravdu román, který si pět hvězdiček zaslouží a já se k němu určitě budu ještě vracet.
Bekh navíc zůstává Bekh - malou, oplácanou, v mnoha ohledech stále dětsky naivní mladou ženou s traumaty, která se lusknutím prstů nestane bravurním stratégem a sebevědomým motivačním řečníkem. Dokáže uznat, že v paláci jsou jiní, zkušenější, lidé ke kterým se upne pro pomoc. A za to si jí jako postavy velmi vážím, protože namyšlených holčiček, které mají pocit, že jen ony samy dokáží zachránit svět, máme v literatuře už dost.
A vedle ní máme Ulitu, které se sice morálně příčí některé zvyky cupitů, ale když vidí bezradnou Bekh, tak si nemůže pomoci a zachová se…no, jako cupita. I když s lepšími úmysly. Obě tak skoro až něžně připomínají, že některé věci jsou v lidech zakořeněné hluboko a charakterový růst a léčení traumat jsou během na dlouhou trať, který nemusí mít stoprocentní úspěšnost.
Chci tím vlastně říci, že je to po dlouhé době zas jedna realisticky podaná scifi/fantasy, kterou jsem četla. A je to super. Když k tomu přidám promyšlený a nádherně vykreslený svět a krásný jazyk (Ty krásné popisy deště!), tak je to opravdu román, který si pět hvězdiček zaslouží a já se k němu určitě budu ještě vracet.
January 25, 2026
Kniha se ke mně dostala jako dárek, což byl hlavní důvod, proč jsem po ní sáhla. Jsem ráda, že jsem díky tomu měla příležitost poznat tento titul, který bych si možná sama v knihkupectví nevybrala.
Přestože to nebyl úplně můj šálek čaje, jsem ráda, že jsem knihu přečetla až do konce. Autorka má specifický styl psaní, který je v některých pasážích poetický a v jiných naopak syrově realistický. Příběh je originální a staví na netradičních motivech, což oceňuji, protože jako čtenářka ráda objevuji nové literární světy.
Na druhou stranu mi některé části knihy přišly příliš pomalé a místy jsem se nemohla plně ztotožnit s hlavními postavami. Možná je to tím, že témata, která autorka zpracovává, nejsou blízká mým vlastním zájmům, a proto jsem se do příběhu nedokázala úplně ponořit.
I když kniha Palác šupinatých koček nepatří mezi mé favority, hodnotím ji pozitivně z hlediska originality a stylu. Myslím, že si najde své čtenáře, zejména mezi těmi, kteří mají rádi literaturu s nádechem fantastična a neobvyklými zápletkami. Pro mě osobně to byl zajímavý čtenářský zážitek, který rozšířil mé obzory, i když to nebylo přesně podle mého gusta.
Přestože to nebyl úplně můj šálek čaje, jsem ráda, že jsem knihu přečetla až do konce. Autorka má specifický styl psaní, který je v některých pasážích poetický a v jiných naopak syrově realistický. Příběh je originální a staví na netradičních motivech, což oceňuji, protože jako čtenářka ráda objevuji nové literární světy.
Na druhou stranu mi některé části knihy přišly příliš pomalé a místy jsem se nemohla plně ztotožnit s hlavními postavami. Možná je to tím, že témata, která autorka zpracovává, nejsou blízká mým vlastním zájmům, a proto jsem se do příběhu nedokázala úplně ponořit.
I když kniha Palác šupinatých koček nepatří mezi mé favority, hodnotím ji pozitivně z hlediska originality a stylu. Myslím, že si najde své čtenáře, zejména mezi těmi, kteří mají rádi literaturu s nádechem fantastična a neobvyklými zápletkami. Pro mě osobně to byl zajímavý čtenářský zážitek, který rozšířil mé obzory, i když to nebylo přesně podle mého gusta.
January 25, 2026
Další Hostovská pecka od české autorky. Zajímavě to kombinuje několik žánrů – detektivka, to sci-fi nejdřív malinko hledáte, trocha romantiky. Má to neuvěřitelně zajímavý svět, dobře napsané postavy, které se mi neskutečně líbily a oblíbila jsem si je. Byly napsány velmi empaticky a čtenář pak poměrně dobře chápe jejich kroky a motivy. Celé je to napsané moc hezkým jazykem, se kterým si autorka vysloveně vyhrála, hlavně ze začátku je tam spousta "divných" slov, na které si ale brzy zvyknete. A kdo použije rozum a podívá se na konec, je tam sympatický slovníček včetně jmen. Jenám já so ho všimla asi tak sto stránek před koncem.
Má to úplně luxusní přebal a mapku!
Moc bych si přála, aby to mělo i nějaké pokračování. Nebo povídku, která by uzavřela nějaké konce/otázky, které by mě zajímaly.
Má to úplně luxusní přebal a mapku!
Moc bych si přála, aby to mělo i nějaké pokračování. Nebo povídku, která by uzavřela nějaké konce/otázky, které by mě zajímaly.
January 11, 2026
Moc příjemný příběh, který se hodí číst na podzim (protože v něm celou dobu prší). Na začátku je čtenář trochu zahlcen pojmy a novými slovy, ale celkem rychle se na to dá zvyknout. Příběh je genderově pestrý a jinak docela feel good. Hlavní hrdinka je miloučká a někdy působí trochu hloupoučce, ale jindy se ukáže chytrá a odvážná.
January 8, 2026
4,5
Mně se strašně líbila ten jazyk a jak si autorka vyhrála s názvy. To mě strašně bavilo.
Mně se strašně líbila ten jazyk a jak si autorka vyhrála s názvy. To mě strašně bavilo.
Displaying 1 - 11 of 11 reviews