Duch Pankráce

by Petra Klabouchová

Milostná vyznání ve stínu smrti

V pankráckých celách smrti čekají vězni na svůj poslední den. Za okny buší dělníci, kteří stavějí gilotinu. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, pojí je jen pár letmých pohledů a nekonečná touha milovat. K tomu stačí už jen kousek papíru a tužky. V tísnivé atmosféře vězeňských cel si přes motáky začnou předávat střípky sebe samých — vzpomínky, naději, něhu. Vědí, že čas se krátí, ale slova mezi nimi klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy předává, a rodina ze Strašnic, schovávající popel popravených.

Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti. Autorka v něm s hlubokou empatií oživuje zapomenuté hlasy — a ukazuje, že i v nejtěžší chvíli může člověk milovat.

Genres: Czech Literature

327 pages, Hardcover

First published October 29, 2025

Reviews

[Knihomolský deník · Rating 5 out of 5]

Tak až takhle silný čtenářský zážitek jsem nečekala. Bylo to mrazivé, smutné, kruté a bez špetky naděje. Čtení, u kterého tekly slzy proudem.

[Monika Chmelková · Rating 5 out of 5]

Petra Klabouchová opět ukázala, že dokáže krásně popsat důležité historické události pomocí čtivého románu. Tentokrát je příběh zasazen do věznice v Pankráci během 2. světové války. Prožíváme životy věznů a nestranně přihlížíme dění v celé věznici i mimo ni.
Hrozně dobře se to četlo. Je to smutný, brutální, ale hlavně hezký příběh o osudu několika lidí, kteří ve skutečnosti doopravdy žili a všechno tohle prožili.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Věznice Pankrác, cely smrti a rok 1943. Na popravu tu čeká mnoho lidí, které se nepodařilo zlomit. Je tu také Anna a Robert mezi nimiž vzniká pouto, i když se nikdy nepotkali. Stačí pár napsaných slov, na takzvaných motácích. A právě na základě skutečných motáků vznikla tato kniha. Dává nám tak nahlédnout do tísnivé atmosféry, ve které mají slova sílu, která dokáže zahnat i beznaděj.

Uf, tak tohle bylo neskutečně bolavé čtení, ale zároveň tak skvělé! Od prvních stránek se připravte na drsné, kruté, bolavé, ale bohužel pravdivé čtení. Rovnou říkám, nic pro slabé povahy, ale přitom tak silné a důležité.

Kniha je skvěle napsaná, jak jen to Petra Klabouchová umí. I přesto, o jakých hrůzných činech čtu, si čtení užívám po literární stránce. Díky tomu se na mě okamžitě dokázaly přenést emoce a já s knihou žila, i když to nebylo snadné.

Toto je kniha, která mě rozložila (a tak nějak nestihla poskládat zpátky), pobrečela jsem si od začátku do konce. Úplně jsem měla při čtení pocit, jako kdybych byla v cele smrti a na vlastní oči viděla, jak to tam chodí.

Je skvělé, že tu potkáme hrdiny, o kterých se nemluví, přitom toho dokázali tolik. Jejich činnost byla neskutečně důležitá a někdy i díky malé pomoci, dokázali velké věci. Určitě musím vyzdvihnout i doslov, ve kterém se dozvíte, jak jednotliví hrdinové nakonec dopadli.

Buďme hrdí na to, že jsme Češi, a hlavně nezapomínejme na hrdiny, kteří dokázali pomoci i v době hrůzy a beznaděje.

[Jevhenija Syvulja · Rating 5 out of 5]

Jedna z nejbrutálnějších, nejbolestivějších a nejstrašnějších knih s tematikou války, kterou jsem kdy četla (a to jich mám na kontě dost).
Bulela jsem u každý druhý stránky, břicho mě z toho bolí doteď. Dá se taková knížka vůbec doporučit? Jo! Kvůli těm reálným hrdinům tam uvnitř, na který by se nemělo zapomínat…

[vhaklova · Rating 5 out of 5]

Petra Klabouchová má neskutečný dar psát tak, že při čtení máte pocit, že sedíte zavření v cele pankrácké věznice a všechny ty osudy se odehrávají v přímém přenosu vedle vás. A Duch Pankráce je, stejně jako U severní zdi, kniha, kterou by si měl přečíst každý.

Není to lehké čtení. Na pár stech stránkách tu najdete příběhy lidí, kteří by jinak zůstali jen jmény v archivech, tady ale mají hlas, tvář a hlavně důstojnost. A ty příběhy bolí. Ale je potřeba, abychom je znali a nezapomněli. A tak prosím, prosím, přečtěte si je. Dlužíme jim to. Vždyť oni chtěli jenom žít.

[Jakub Karda · Rating 5 out of 5]

Dlouho jsem nemusel žádný román odkládat - tady jsem si musel po pár kapitolách dávat oraz - neskutečně silný čtení - a nejhorší na tom je, že je to 99% pravda a to 1% fikce

[Markéta · Rating 5 out of 5]

Síla… spousta slz… Doufám, že existuje nebe 🙏

[Shaxx · Rating 5 out of 5]

Čekala jsem silný zážitek a Duch Pankráce rozhodně nezklamal. Stejně jako U Severní zdi je to pořádná emoční jízda. Vztek a hněv, pocit beznaděje a bezmoci, lítost...Tyhle dvě knihy od autorky okamžitě do seznamu povinné četby do škol. Obnažená podstata lidství až na dřeň. O neskutečné odvaze a laskavosti až po krutou bestialitu pokřivené mysli, jenž sebe vidí jako nadřazenou svému druhu. Protože být člověk neznamená automaticky být lidský... být člověk je stav existence, lidskost je uchopení toho stavu a aktivním rozhodnutí být humánní. Baví mě styl, jakým autorka píše, je v tom jistá poetická lyričnost, která silně kontrastuje s tím, jaké hrůzy popisuje. Děj je tu vyprávěn z pohledu jak odsouzených, tak utlačovatelů, nabízí to zajímavý vhled do mysli těch, kteří na vězněné neshlížejí jako na lidské bytosti, ale na odpad. A protože nic není černobílé, jsou tu i ti, které neopanuje ledový klid při vraždění jiných, ale jejich mysl svírají výčitky svědomí, které se snaží potlačit. Autorka zdařile vykreslila, jak normální některým jedincům přijde vraždění, jak je jejich víra pevně přesvědčená, že je to absolutně správné, protože ti "nízcí" lidé ohrožují jejich národ, který je čistý a toto je jen nutné opatření. Stejně tak skvěle popsala i myšlení těch, kteří se účastní, ale stojí je to jejich příčetnost, protože v hloubi duše vědí, že to není správné, ačkoliv se jim vedení snaží namluvit opak.
Konec knihy - doslov autorky je pomyslná třešnička na dortu - ale pořádně hořká. Objasňuje totiž dopisy a příběhy v nich obsažené a reálná jména, podle nichž byla kniha sepsána a čtenáři tak definitivně dochází, že tyhle hrůzy nejsou literární fikce, ale je to jeden z mnoha černých puntíků historie a hromada zmařených lidských nadějí a životů.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Petra Klabouchová se vybírá těžká témata ke zpracování a nepochybně silným tématem jsou popravy vězňů v Pankrácké věznici. Když jsem se dozvěděl, že vychází kniha DUCH PANKRÁCE, věděl jsem, že si knihu dříve či později musím přečíst. Od autorky jsem již četl několik knih – ANGLICKÁ ZAHRADA, U SEVERNÍ ZDI, IGNIS FATUUS a knihy se mi líbily.

Kniha je rozdělena do 3 částí.

Hlavními postavami jsou ROBERT a ANNA, kteří pomáhají lidem během 2. světové války a následně jsou zatčeni a umístěni do Pankrácké věznice. Nikdy se nepotkali, ale přesto mezi nimi vzniká pouto. Píšou si motáky.

Nacisté se chovali nemilosrdně vůči svým vězňům. Ve věznici se nachází také DUCH PANKRÁCE (KAREL), který vzkazy předává, pomáhá přežít i umřít. Zajímavá byla také rodina ze Strašnic, která uchovávala jména i popel popravených.

Při čtení se u mě dostavovaly tísnivé a depresivní pocity, při kterých jsem si představoval, jak lidé museli trpět a v jakém rozpoložení mysli se museli nacházet ve vězení, když věděli, že brzy zemřou!

V románu se nacházejí další postavy, s jejichž osudy se blíže seznámíte.

Román vznikl podle skutečných motáků psaných v celách smrti pankrácké sekyrárny.

Líbily se mi motáky, které si mezi sebou psali Robert a Anna.

V knize se nachází ÚVOD a DOSLOV.

Určitě doporučuji knihu k přečtení, i když je to velmi mrazivé čtení, které je založené na skutečných událostech. Na tyto události by se rozhodně nemělo zapomínat a myslím si, že člověk žijící na našem území by měl mít o nich alespoň nějaké povědomí.

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Tahle knížka mě doslova rozsekala. Jo, možná teď trochu odlehčeně, podobně jako to zvládali i odsouzení, kteří si s černohumornými vtipy nebrali servítky.
Ale tedy i vážně, tohle byla síla, brečela jsem všude, v metru, osolila jsem si párkrát vanu. Občas jsem musela knížku odložit, abych chytla zase dech, abych se nadechla. Velmi intenzivní čtení, velmi mrazivé. Místy, ač to zní zvláštně, velmi krásné. Plné dvou románových klasických témat - lásky a smrti. Možná té smrti je tu nakonec o trochu víc, ale i láska tam je a jak silná, na místě, kde by ji málokdo čekal.
Je potřeba tohle vše připomínat, stejně jako U Severní zdi, dala bych jako povinnou literaturu starším středoškolákům. Je potřeba připomínat, že život často nekončí happyendem a že leckterý padouch nebývá vždy potrestán.
Ufff, potřebovala bych oddech u něčeho klidnějšího, ale najednou se do ničeho nemůžu začíst. Tato kniha bude rezonovat ještě hodně dlouho.

[Cérka · Rating 5 out of 5]

Pocity po dočtení? Není to ani lehké, ani krásné čtení a ani to nechci číst znovu a přesto budu všechny nutit aby si tuto knihu přečetli! Protože musí! Protože nesmíme zapomenout! Třeba pak naše společnost, naše svědomí, naše budoucnost, bude lepší, laskavější, moudřejší a milosrdnější.

Když si přestavím kolik dokumentů, kolik vyprávění a příběhu musela autorka na toto téma nastudovat, přečíst a vyslechnout.... Nechápu, to přeci musí člověka naprosto zlomit a ta bolest, ten smutek, beznaděj... to už ve vás musí zůstat napořád.

A po všem co tento národ přečkal, kolik hrdinů, obyčejně-neobyčejných lidí za naši svobodu položilo život, jdeme k volbám a výsledkem je estébák, rasista a narcis.
Je mi to strašně líto, strašně rychle zapomínáme!

Paní Klabouchová, smekám!

[Vendulis · Rating 5 out of 5]

💔

[Šárka Štursová · Rating 5 out of 5]

Tezke, svirave a silne. Vic asi netreba dodavat ..

[Eliška Krohová · Rating 5 out of 5]

Tak tohle tedy byl narez. Od knihy jsem nemohla odtrhnout a precetla ji doslova jednim dechem. A pekne si u toho pobrecela.

[Michaela Petrikovic · Rating 5 out of 5]

Petra Klabouchova je spisovatelka s velkmým S!