Některé okamžiky tiše přejdou, zatímco jiné zanechají hlubokou stopu
Tlumočník se účastní turné českého orchestru v Japonsku, které nabere nečekaný směr. Manželka bohatého podnikatele chystá svému muži oslavu v Kalábrii, ale při domluvě s taxikářem dojde k nedorozumění s překvapivými následky. Teenagerka se vrací se svými rodiči a tetou z pohřbu na české vesnici, cestou jim dojde nafta — a vtom se objeví neznámý noblesní pán. Někdo, někdy, někde…
Hrdiny a hrdinky povídek Biancy Bellové potkáváme v momentě, kdy se v jejich životě děje něco podstatného. Je to jen okamžik, fragment příběhu, o němž nevíme, jak začal, a někdy nezjistíme ani to, jak skončí. Bianca Bellová je bravurní vypravěčka, která čtenáře obratně vtahuje do dění a i na krátké ploše povídky opět prokazuje svou jazykovou brilantnost a stylovou vybroušenost. Každý, kdo se ponoří do jejího nezaměnitelného světa, bude odměněn celou škálou emocí, ale i humorem, a někdy až hororovou atmosférou.
Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech.
Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.
Dvaadvacet krátkých, většinou vtipných, ale i velmi chytrých povídek z různých prostředí ať už dle místa nebo z různých prostředí socioekonomických. Najdete tady tedy povídky od havířů, od muzikantů, námořníků, studentů, divadelníků, od matky s dětmi nebo z vesnice a jejich příhoda z hodů, nebo z prázdninové vesnice.
Každá povídka je něčím jiná, má trochu jiný jazyk, je jinak psaná, z nějakého jiného pohledu a přesto do sebe báječně pasují. Některé vás jen pobaví, některé jsou trochu drsnější, jiné vás vedou k zamyšlení, v některých vidíte sama sebe nebo někoho ze svých blízkých, některé ve vás zanechají dobrou náladu, jiné zase trochu smutku.
Mezi ty, co mě nadchly patřila hned ta první povídka, o hornících a jejich čekání na Zazrak, ta mě moc pobavila. Va tutto bene, tato povídka mě překvapila, aneb to prostě nevymyslíš. Stejně jako O neposlušných kůzlátkách. Další skvělá byla trošku tajemná Erna se rozhodla odejít. Nebo povídka z vesnice Za Jožků, jak někdy věci, které tak vypadají ve skutečnosti tak nejsou a můžou změnit život vcelku výrazně. A další venkovská Červenec, kde zjistíme, že i drobnost nám někdy může zachránit život.
Jsou i povídky, které mě úplně nesedly, ale to u povídkových knih bývá časté a bylo jich jen pár. Ostatní mě opravdu bavily a četly se samy. Styl autorky se mi líbí, baví mě a ráda si od ní ještě něco přečtu. Tyhle povídky určitě za přečtení stojí a doporučuji je.
Moc děkuji za zaslání knihy na recenzi Nakladatelství Host Brno.
Tahle sbírka povídek pro mě byla jednoznačně zklamáním. Kdysi jsem napsala (nebo jsem si to alespoň myslela), že B. Bellová je jednou z mála českých autorek, které umí opravdu vytvořit sugestivní atmosféru. Takže jsem se těšila na parádní četbu, ostatně sbírka Tyhle fragmenty se mi moc líbila. Možná proto přišlo zklamání: zápletky povídek jsou lehce předvídatelné, banální a někdy skoro až hloupé a trapné (musela jsem se ujistit, že čtu opravdu Bellovou). Banalita by nevadila: ostatně i na zcela všedních situacích lze ukázat sílu okamžiku; aby ale text nesklouzl k trapnosti, musí tam být něco víc. A to jsem tentokrát (až na výjimečné případy) neobjevila.
Otevřít tuhle knížku bylo jako otevřít bomboniéru z Tuzexu. Chodíte uzobávat po jedné pralince každý večer, rádi by jste si dali dvě najednou, ale víte, že čím rychleji je budete jíst, tím dřív dojdou. Příště bych prosila aspon 44 fragmentů. Skvělý jazyk, atmosféra, vypointování příběhu - i když vlastně někdy bez konce. Koneckonců jsou to fragmenty, ale rozhodně jim nic nechybí.