Hnízda

by Markéta Pilátová

Zatímco v Liberci se na konci devatenáctého století objevovaly první tramvaje, v Brazílii si přistěhovalci stavěli hnízda na stromech, aby v pralese přežili. Jejich příběh je příběhem českým, německým i brazilským. Vypráví nejen o houževnaté snaze zvítězit nad divokou zvěří, překonat dřinu a války, ale také o úžasu nad novým světem. Mladý český Němec Hans si staví hnízdo a v noci se z něj vydává na náměsíčné toulky pralesem. Potkává se s prastarou indiánkou, jezuity, botaniky a potulnými zabijáky. Při putování neznámem se musí neustále proměňovat, aby obelstil osud. Jeho cesta je cestou mnoha českých Němců, kteří dodnes žijí na jihu Brazílie – pocházejí z Liberecka, mluví portugalsky a německy a jsou přesvědčení, že jsou Češi. Říkají si bohemios.

264 pages, Hardcover

First published August 18, 2025

Reviews

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Čirý magický realismus, tak blízký mému srdci. A opět obrovsky svůdné psaní Markéty Pilátové, které mi téměř vždy zamotá hlavu. Je bujné stejně jako prales, který pojme vše, stejně tak se úponky této knížky ovinuly mým vnímáním. Vše jako bych cítila a byla tomu přítomna, všechny ty květiny, rostliny i sny. Celé Hansovo bytí si mě získalo a tančilo se mnou svůdně opojné tango na obou stranách té velké kaluže. Ač je příběh zasazený do určitého časového rámce, do reálných lokalit, působil až bezčasý, víc magický než reálný. Vpil se do všech mých smyslů a v hlavě zůstane pevně zasazený, jako by se mi tam vlila sama Vovozona.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Na konci devatenáctého století se přeneseme z Liberce až do Brazílie, konkrétně pak do pralesa, kde si lidé staví hnízda v korunách stromů, aby přežili a nestali se večeří dravé zvěře. S malým Hansem tu budeme pozorovat zvláštní místa i zajímavé lidi a poznáme, jak lze obelstít osud.

Moc ráda poznávám české autory a ráda čtu odeonky. Když ve čtenářském klubu Přečteno, od Světa knihy, byla vybrána tato kniha, neváhala jsem ani vteřinu, pořídila jsem ji a teď jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Byla totiž kouzelná. A to doslova.

Podíváme se na místa, kam se běžně nedostaneme, poznáme život v pralese. Objevujeme tu byliny a květiny a najdeme tu i něco mezi nebem a zemí. Moc mě bavilo, jak je kniha napsaná, užívala jsem si nádherné věty, a hlavně krásné myšlenky. Je tu nečekaný vývoj i překvapivé momenty, takže vás kniha neustále drží v napětí v tom, co bude dál.

Čtení jsem si moc užila. Text mnou úplně prostoupil a je se alespoň na chvíli ocitla v pralese a potkala jeho Ducha.

[Zuzka-knižníček · Rating 3 out of 5]

3,5* U této knihy se mi stalo něco velmi nezvyklého: dlouho jsem si nebyla jistá, jestli mě kniha fascinuje proto, že se mi opravdu líbí – nebo právě proto, že mi vlastně úplně nesedí. Čtení pro mě nebylo samozřejmé ani plynulé, místy jsem se do něj musela vyloženě nutit. Zároveň ale platí, že ve chvíli, kdy jsem se dokázala ponořit do textu, přišlo nadšení. Paní autorka má rozhodně mimořádný cit pro jazyk. Volba slov je promyšlená, obrazná a místy až podmanivá. Právě jazyk a atmosféra jsou nejsilnější stránkou knihy – stejně jako magický realismus, který nepůsobí prvoplánově, ale spíš jako přirozená součást světa a myšlení postav. Na druhou stranu mě kniha neuměla udržet po celou dobu. Tempo je spíš kolísavé a ne vždy jsem cítila dostatečné vnitřní napětí, které by mě nutilo číst dál Fascinace se střídala s odstupem – obdiv k formě často převážil nad zaujetím příběhem samotným.Celkově Hnízda vnímám jako literárně silnou, ale ne úplně přístupnou knihu. Je to čtení, které dokáže okouzlit jazykem a atmosférou, ale zároveň vyžaduje trpělivost a té já nikdy moc (bohužel) nemám. Nechám tedy přečtení čistě na vás a vašem uvážení ;-)

[Šimon Šilhan · Rating 5 out of 5]

Tahle knížka je pro mě první, kterou jsem po několika letech dočetl až do konce. Sice jsem v podstatě literárním začátečníkem, přesto si dovolím tvrdit, že je skvěle napsaná. Pěkná obálka a grafické zpracování ji výborně doplňují a pocit ji vlastnit je fajnový. Jsem rozhodně rád, že jsem jí dostal. Moc mě to bavilo. Na konci jsem měl i husí kůži. Jdu rozečíst něco dalšího.

Líbilo se mi, jak výstižně se spolu s Hansovým životem proměňovaly i jeho myšlenky a používané výrazivo. Naopak spojujícím prvkem jsou v plynoucím čase autorčiny poutavé, pocity vzbuzující popisy okolní reality. Příběhová stránka, témata i motivy pro mě byly trefou. Vzrušující, temný a zároveň běžně působící příběh v lehkém a zvláštně ztotožnitelném, uvěřitelném podání.

[Barbora Linka · Rating 5 out of 5]

doporučuju 🫶