Simoně, které každý říká Símka, se po smrti mámy otevírá nová kapitola. Najednou má prostor dýchat. Má volnost, jakou nikdy nepoznala. Nastal čas žít podruhé a tentokrát sama za sebe. Ale jde to vůbec, když vás odmalička učili, že si štěstí nezasloužíte? Když v hlavě dál znějí necitlivá slova, která nejde umlčet? Símka stojí na prahu změny. Touží jít vlastní cestou. Chce si splnit sny, které doteď potlačovala. Jenže život má vlastní plán. A některá překvapení bolí – možná víc než ztráta mámy.
lásku naordinovat nemůžete, ani sobě, ani ostatním. aneb. osud dívky, která se sžije s tím, že je nemilovaná a život jí to dává v různých formách neustále najevo. čtivé, ale bolestivé.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Jedná se o 2. díl ze série SÍMKA. Na tento díl jsem se těšil a kniha se mi líbila.
Tento díl lze přečíst samostatně bez předchozího 1. dílu. Klíčové události z 1. dílu jsou zde ve stručnosti připomenuty. Myslím si, že lépe je číst knihy chronologicky, pokud si chcete užít příběh a tato série za přečtení rozhodně stojí.
V tomto díle sledujeme další osudy Símky a opětovně mi bylo Símky líto. Někteří lidé mě hodně zklamaly a vůbec jsem to od nich neočekával, u některých jsem tušil špatné úmysly od samotného počátku.
Símka mě překvapila určitou věcí, o které se dočtete. Z druhého hlediska se to dá pochopit s ohledem na minulost.
Celkově se kniha četla dobře a bavila mě. Kniha má krátké kapitoly. Knihu jsem přečetl na jedno posezení.
Pevně doufám, že autorka napíše 3. díl z této série, protože by mě určitě zajímalo, jak se bude vyvíjet dál Simonin život. Tuto sérii jsem doporučil mamce a mamka v současnosti čte první díl a kniha se ji líbí.
Símka měla v životě naložíno. Což asi tušíte, jestli jste dali šanci prvnímu dílu. Símčin táta odešel k jiné rodině, když byla ještě malá, a Símčina máma se s tím nikdy nevyrovnala. Navíc se u ní nevyvinul mateřský instinkt, takže Símka vyrůstala bez rodičovské lásky. Na konci předchozí knihy jsme Símku nechávali zoufalou a opuštěnou. Ze života jí zbylo tak málo, že jí zbýval jen nový start. A já doufala, že tentokrát bude hrát s trochu veselejšíma kartama.
A Símčin “Druhý začátek” opravdu začíná nadějněji. Sledujeme, jak se hrdinka odpichuje ode dna a zkouší vrátit svůj život do starých kolejí. Do jistý míry se to daří. V hlavě jí ale pořád straší ozvěna mámina hlasu, a ukazuje se, že některý vzorce je sakra těžký přetrhnout.
Číst Símčino pokračování je frustrující. V první knize je možný hrdinčinu submisivní povahu a některý volby omluvit okolnostmi. Ve druhým díle se ale na cestu do pekla opakovaně vydává zcela z vlastní vůle. Nebo tak to alespoň vypadá. Mantinely, které dřív řídily Símčin život, tam totiž pořád jsou - i když už je nemá kdo rozmisťovat.
Svým způsobem je Símčin “Druhý začátek” reklama na terapii. Ukazuje, jak snadný je opakovat toxický vzorce. A že novej start nikdy není tak docela novej. Ať chceme nebo ne, vždycky bude navazovat na předchozí zkušenosti. Zvlášť, když si s těmi zkušenostmi nedokážeme poradit, pokud na ně zůstaneme sami.
Zároveň je to fakt beznadějnej příběh. Po poslední stránce jsem se cítila jako praštěná kyjem. A nemůžu se zbavit otázky jestli to bylo třeba. Byl to silnej čtenářskej zážitek, nebo jsem se prostě nechala umlátit depkou? Emoce z dobrý knihy a emoce způsobený empatií k cizímu utrpení nejsou to samý - a tady mám pocit, že je to ten druhej případ.
Lucie Hušková psát umí. Jsou tu krátký úderný kapitoly, který navzdory těžkýmu ději plynou jako nic. Další porce Símčina utrpení už pro mě ale vlastně nic moc neudělala. Takže zůstávám někde na půl cesty. 3 hvězdičky a tichý přání, aby se v tom Símka nemusela koupat i napotřetí.