Zlá babička

by Ditta Kůtová

Její vnoučata a široká rodina ji znají jen jako „zlou babičku“. Jaký byl ale její skutečný osud? Vyrůstala na českém venkově na konci 19. století bez matky, jen s otcem. Zamilovala se, vdala a celý život pak zápasila s tím, co si vysnila – a co ji nakonec potkalo. Roky nejistoty, dramatických zvratů i každodenní dřiny. Barvitě podaný příběh ženy, jejíž nepřístupná tvář a tvrdost skrývají hluboká vnitřní zranění.

Genres: Audiobook, Book Club, Czech Literature

256 pages, Hardcover

First published January 1, 2025

Reviews

[Eva Králová · Rating 5 out of 5]

Jak snadné je odsoudit. Jak těžké je odpustit. A jak málo toho víme o bolesti druhých.

Příběh z drsného života na venkově před více než sto lety vypráví o osudech několika generací, především však o ženě známé jako Zlá babička. Kniha je velmi krásná, čtivá, emotivní a připomíná, že za tvrdostí se často skrývá bolestný příběh.

[Zuzulivres · Rating 4.5 out of 5]

Koľko bolesti sa môže preniesť z jednej generácie na druhú, kým si niekto konečne povie, že dosť?

Ženy z generácie našich babičiek/prababičiek/prapra... často vyrastali v podmienkach, kde sa od nich očakávalo neuveriteľné množstvo odolnosti. Vydržať manželstvo. Vydržať pôrody. Vychovať deti. Pracovať. Starať sa o domácnosť. Starať sa o rodičov. Vydržať neveru. Vydržať násilie. Vydržať stratu. A hlavne – nereptať.
A keď sa konečne nejaká ozvala alebo si niečo nárokovala, hneď bola označená za sebeckú, hysterickú, nevďačnú alebo „zlú“. Ľudia súdia a odsúdia, vidia, čo chcú.
A niekedy sa z prežitého utrpenia nestane múdrosť. Niekedy sa stane z neho zatrpknutosť. Nie preto, že by ten človek nechcel byť lepší, ale preto, že nikdy nemal priestor svoje bolesti spracovať.
To je podľa mňa obrovský rozdiel medzi dneškom a generáciou našich starých mám. My dnes máme úplne inú slovnú zásobu na veci ako trauma, hranice, manipulácia, emocionálne zanedbanie, depresia, domáce násilie... Pre mnohé ženy vtedy nič také neexistovalo. Bolo len:
Taký je život.
Musíš vydržať.
Čo chceš? Všetky ženy to majú ťažké.
A čo by si chcela robiť? Máš deti.

Príbeh Zlej babičky je o celých generáciách žien, ktorým nikto nepovedal, že aj ony majú právo byť unavené, nahnevané, nespokojné, slobodné a niekedy aj jednoducho sebecké. Vo svojej podstate nie sú vôbec zlé, sú iba poznačené.

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Zlá babička je velmi čtivá. Autorka nám předkládá rodinnou ságu, začínající koncem 18. století, seznamuje nás s členy jedné rozvětvené rodiny, která rozhodně nemá na růžích ustláno. Není od věci nakouknout pod pokličku lidem z přelomu století, jak žili, jak tvrdě pracovali, celá léta na cizím, jak se snažili získat aspoň trochu toho svého, když to zrovna vyšlo.
Zlá babička nebyla zlá, ale vcelku tvrdá a ostrá ano. Chápala jsem kdejaké její rozhodnutí, jiné zase trochu míň. To odpuštění tam trochu chybělo, té tvrdohlavosti naopak možná trochu přebývalo. Však ale byla tvrdohlavá od mlada. Byla také spravedlivá, její "boj" za jednu z dcer, která mohla zůstat úplně bez věna, byl tvrdý jako ta beraní hlava, jako hlava babičky Marie. (Ač tedy zrovna tuto dceru zase svým zabejčením posunula v životě dost jinam, než si asi dcera představovala.) Každopádně takové odsouzení od některých blízkých si prostě nezasloužila, jenže to čteme až my, jak to bylo v reálu, babka se moc nehájila, ve své tvrdohlavosti necítila asi potřebu se tolik hájit, což jí nebylo nakonec moc k užitku. Zvláštní povaha.
Nicméně hezky se s ní autorka popasovala a úvod knihy hází celý úříběh ještě do jiné roviny.

[Marie · Rating 5 out of 5]

Jihočeská rodinná sága z přelomu 19. a 20. století. Nejsem nestranný čtenář, moje ženská rodová linie pochází zrovna z takové jihočeské vísky a její osudy, ač ne tak dramatické, jsou si v mnohém podobné. Takže jsem útlou knížečku zhltla jedním dechem. Vypravěčsky našlápnuté. Líbilo se mi, že autorka dobu neidealizuje naopak vykresluje těžkou práci a často ztvrdlé charaktery. Dejte si, rozsahem malé, atmosférou velké, protože silně uvěřitelné.

[Simona · Rating 3.5 out of 5]

3.5 hviezdicky. Citava bola velmi, dala som ju za jeden den, ale v kontexte inych knih vobec nevynika.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Proč si ji všichni pamatují jako zlou babičku? Vyrůstala na konci 19. století na malé vesnici, vdala se, měla děti a pak se snažila vydržet a ustát vše, co ji osud nadělil.

Miluji edici Tvář od Vyšehradu, miluji české autory, miluji příběhy inspirované skutečnými osudy. Takže je jasné, že tuto knihu nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd, byla skvělá!

Hned předmluva v knize si mě získala a pak už jsem jen četla a četla a nemohla dát knihu z rukou, takže jsem ji přečetla během jednoho dne. Osud Máří byl zajímavý, ale hlavně pak smutný a bolavý. Ona se však nikdy nevzdala, vždycky se zvedla a šla dál.

Je to krásné, milé, dojemné i smutné. Skvěle napsané. Navíc v knize najdete skvostné ilustrace přímo od autorky.

Tuhle knížku si vážně přečtěte.

[Sylva · Rating 3 out of 5]

cením „fazónu“ a empatii autorky k hlavní postavě. jenže i když tenhle debut patří k tomu lepšímu, co u nás vychází, pořád jako by něco chybělo. zvlášť když si někdy v půlce člověk vzpomene na Květu Legátovou, že jo. a ty ilustrace... tudy ne, albatrosí Vyšehrade.

[Hana Mertová · Rating 4 out of 5]

Vlastně jsem původně chtěla dát tři hvězdičky, samotný příběh se nijak zvlášť neliší od řady současných vesnických románů, v nichž Václavové, Josefové a Marie řeší své mezigenerační spory, nutnost vzdát se své lásky, pomluvy, pití a těžkou práci na statku. Ale nějak osobně se mě tam dotkly dva okamžiky, možná to ani nebyla hlavní myšlenka knihy, tak hvězdičku přidávám.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Tak tohle byla geniální věc. Po dlouhé době kniha, kterou jsem musela přečíst na jeden zátah a četla až do pěti ráno. Je to takový prostý a čistý příběh, který se týká autorčiny rodiny. Geniální je i to, že autorka knihu doplnila o své vlastní ilustrace. Je to o tzv. černých ovcích. V každé rodině jsou a mnohdy ani nevíme, proč se o nich tak mluví, zvlášť, pokud už nejsou mezi námi. Krásně to tu autorka vyobrazila na příběhu zlé babičky. Vážně byla tak zlá? Za mne je to typický kolotoč, když se děti chrání až příliš a neříká se jim pravda na rovinu. Takové to napůl, jak je i tu vede k mylným představám a domněnkám. Příběh je lidský a měl by vést k zamyšlení jestli my v rodině něco podobného nemáme. A taky jak je to s tím odpuštěním. Kniha není černobílá, což je skvělé. Taky skvěle vystihuje, proč chlapi byli kolikrát takoví tupci... jednoduše... čekalo se na pokračovatele rodu, dcery je nezajímaly až tolik, nechávali je matkám, až synové byli otcovi a těm se muzi často věnovali...a často z nich vytvářeli své rozmazlené kopie. Měnit se to vlastně začalo až teď...tak nějak s námi... takže hodně ještě před námi. I proto v mnoha rodinách i teď stále ještě podobný systém trvá. Román se mi velmi líbil, i když byl drsný a plný traumat a předsudků. Možná by to někomu mohlo pomoci uvědomit si nějaké věci a udělat si ten život přeci jen lehčí a hezčí.

[Maggie · Rating 5 out of 5]

Zlá babička tak pre mňa nebola len príbehom jednej ženy. Bola pre mňa aj pripomienkou generácie žien, ktorých životy boli často oveľa ťažšie, než si dnes dokážeme predstaviť. A možno aj otázkou, čo všetko si z ich príbehov dokážeme odniesť.

A zároveň som pri čítaní premýšľala nad tým, aký bol toto údel mnohých žien z minulosti. Nad tým, koľko toho museli vydržať a ako málo možností mali rozhodovať o vlastnom živote. Dnes sa nám zdá samozrejmé, že žena môže vlastniť majetok, mať dobrú prácu, dediť a byť finančne aj životne nezávislá. Nebolo to však vždy samozrejmé.

Som vďačná ženám, ktoré pred nami bojovali za to, aby sme dnes mali viac možností. A po tejto knihe som si ešte viac uvedomila, že to, čo máme dnes, by sme nemali brať ako samozrejmosť. Mali by sme sa snažiť vytvoriť ešte lepšie podmienky pre ženy, ktoré prídu po nás.

Tento príbeh bol pre mňa veľmi silný a emotívny, najmä preto, že mi pripomínal život mojej prastarkej. Aj ona sa volala Mária, mala ťažký život, veľa si vytrpela, odišla od svojho muža a nakoniec žila v Banskej Bystrici v malej garsónke. Napriek tomu moje návštevy u nej patria k mojim najšťastnejším spomienkam z detstva.

Ona totiž nezatrpkla. Vedela pohladkať a rozprávala pekne o svojom živote aj o ľuďoch, hoci viem, že realita bola oveľa ťažšia. Možno aj preto ma táto kniha tak zasiahla. Bolo mi ľúto tejto Márie, ktorá pre všetky krivdy a ťažký život už nedokázala vidieť šťastie, ktoré napriek všetkému mala.

[Jolanta K · Rating 2 out of 5]

Z knížky jsem hodně zklamaná. Jednak moderní jazyk, jednak dialogy, některé až infantilní a neuvěřitelné. Že by lidé v 19. století na jihočeské vesnici mluvili opravdu tak spisovně??? Dle mého názoru si mohla autorka opravdu víc pohrát a tím dát tomu příběhu více autentičnosti. Jinak příběh celkem zajímavý, ale zpracování hodně pokulhává.

[Lenka Habrnálová · Rating 4 out of 5]

Nedávno jsem četla knihu Blízcí a na bookclubu jsme se bavili o tom, že postava příšerné tchýně v příběhu je zcela toxická , ale že chápeme proč. Blízcí jsou kniha o útěku z takového vztahu a o chránění vlastního štěstí. Kniha Zlá babička nabízí úhel pohledu z druhé strany. Inspirovaná rodinnou historií vypráví smutný příběh ženy na přelomu 19. a 20. století, která si prošla tolika těžkostmi, že v určité chvíli už neměla kapacitu být laskavá – ani k sobě samé. A já se ji nedivím, protože pokud ti nikdo nedovolí zpracovat traumata a jseš imrvére přetížená, tak se prostě zatvrdíš skoro jako kámen. A to není lepší, než být snowflake!

[Zuzana · Rating 3 out of 5]

Vesnický román není právě můj nejoblíbenější žánr, ale pár pochvalných recenzí mě nalákalo. Záměr jistě skvělý - jakási rekonstrukce životního příběhu údajně zlé babičky, o které se v rodině po generace neřeklo nic pěkného a nikoho nenapadlo dívat se na věci z jejího pohledu nebo vzít v potaz všechny její životní útrapy a útlaky. Myslím, že se ale nepovedlo charaktery postav vybudovat nějak konzistentně a tak, aby se od sebe odlišovaly. V podstatě jsou vlastně všichni hodní a normální, ale aby se neřeklo, sem tam se dopustí nějakého excesu. S někým už to třeba od dětství vypadá nadějně, ale navzdory prudké a problematické povaze se taky časem úplně srovná a předchozí vývoj do vztahů nijak nevstupuje. Jan je tedy aspoň celý život ochlasta, ale narážky o násilí a sebestřednosti vlastně nemají žádnou dohru, ve stáří se chová úplně nesobecky a upřímně pláče nad tím, jak vše dopadlo, takže i příkoří, která způsobil ženě v mládí, to zpětně relativizuje, zdá se, že spíše než jeho povaha byl na vině vážně alkohol. Babička byla v podstatě celý život v fajn, jen tedy občas někomu dala facku nebo ho přetáhla hadrem, aby dostála špatné pověsti, byť v jiných situacích vystupovala jako zcela mírný člověk. Pak jí to ke stáru trochu ujelo a po jednom výstupu už se zatvrdila. Ve zkratce - babička není zlá a ani nikdo jiný není zlý.

[Jana P. · Rating 5 out of 5]

U téhle knihy musím říct, že mi je líto a taky mne tak trochu překvapuje, že se o ní nemluví více, protože tohle bylo neuvěřitelně zajímavé a silné čtení.
Velice mne zaujala ta myšlenka, s níž autorka přichází v úvodní kapitole. Nedivila bych se, kdyby bylo víc rodin, co mají mezi předky někoho, o kom se nemluví úplně vlídně - někoho, na koho se vzpomíná spíše v negativním tónu. A autorka se toto téma rozhodla zpracovat na případu rodiny jejího manžela. A já s autorkou musím souhlasit v tom, že nikdo se nerodí 100 % zlým člověkem. A je na místě se ptát, co se tomu člověku stalo tak hrozného, že na něho lidé vzpomínají jako na zlého člověka?
Zlá babička je příběhem ženy, která toho v životě dostala dost naloženo. Je to příběh silné ženy, která toho vydržela neuvěřitelně mnoho. A já si říkala, kde je ta hranice, kdy se to zlomí? Kolik toho člověk vydrží, než dojde do bodu, kdy už prostě nemůže? Zároveň jsem si často říkala, že už toho naše hlavní hrdinka zažila prostě dost a že už snad stačí. Ale najednou koukáte a ono to pokračuje a vy byste té postavě nejradši ulevili.
Autorka mne vtáhla do příběhu hned od začátku a já se od knihy jednoduše nedokázala odtrhnout. Styl psaní působí vytříbeně, vypsaně - autorka ví, co dělá, má příběh pod kontrolou - ví, co chce říct a jak to říct. Pokud máte rádi silné lidské osudy, tohle určitě zkuste.

[Eliška · Rating 5 out of 5]

Čtivé, smutné povídání o osudu jedné ženy a její rodiny ve vesnici u Budějovic. Během čtení jsem se nemohla zbavit myšlenky, jak krátká doba nás dělí, v podstatě v řádu několika desetiletí a jak moc se doba změnila. Co všechno dnes máme. Které nemoci se vymýtily. Jaká existuje léčba a lékařská péče. O kolik hodnotnější stravu máme. V jak teplých a suchých domovech bydlíme. A hlavně - jaké můžeme mít cíle, zábavu, životní náplň.

Protože tehdy to bylo o tom přežít a pak čekat na manželské štěstí už od útlého věku, které dost často znamenalo jedno dítě za druhým a o to víc práce k již tak náročnému životu.

Co jsem moc nechápala, byl vztah Františka k matce. S ohledem na to, jak krotký vůči své manželce se zdál.

Jan byl pijan, jeho sebereflexi v závěru života bych moc nevěřila.

Marie mi bylo neuvěřitelně líto, zdála se mi jako správná ženská, trochu od rány, ale poctivá. Srdečnost po ní nikdo moc chtít nemohl, po tom, jak musela prožít dětství.

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

To, že dokážu jako máma malého dítětě přečíst knížku víceméně za dva dny, to ukazuje na to, že je to fakt skvělá knížka! Neměla jsem ponětí, že mě to až natolik vtáhne.

Neuvěřitelně skvěle napsané. Možná měla být Marie vystavěná jako negativní postava. Přeci jen, je to zlá babička, ale neříkejte, že jste ji nefandili?

Dneska by si člověk se všemi svými životnímu traumaty a křivdami mohl zajít na terapii a bylo by časem třeba trochu líp. Dřív to nešlo a tak prostě nezbývalo se zatvrdit a stát se zlou babičkou. Myslím, že se Marie celý život vymezit vůči všem těm křivdám, až prostě jednou rezignovala.

P.S. V mnohém mi kniha připomínala mého oblíbeného Štiftera.

[Martina V. · Rating 5 out of 5]

Emočná nálož par excellance, výnimočná kniha o obyčajných ľuďoch. Počúvala som ako Letné čtení Českého rozhlasu.

[Mery Krejčíková · Rating 4 out of 5]

A jak jednou budou vzpomínat na Vás?

Díky za doporučení, Peťo..

[Alice · Rating 3.75 out of 5]

Dala bych 3,75 hvězdičky, kdyby to šlo. Naprosto chápu vysoká hodnocen, protože myšlenka autorky je výborná. Mně osobně ale úplně nesedla do nálady. Možná mám teď přečteno moc depresivních knih a měla jsem až moc velká očekávání. Znovu už po ní nesáhnu, ale to nic nemění na tom, jak silné téma otevírá. Víme, že morous se nestal morousem jen tak. Každý máme nějaké důvody i rány, které nás mnohdy svedou na tu horší stranu. Doufám, že každou Marii jednou někdo obejme a možná jí tím pomůže na chvíli zapomenout na prožité trauma.

[Monika · Rating 5 out of 5]

Máte v rodine zlú babičku? Takú tú staršiu pani, ktorá je už len zatrpknutá, ufrfľaná, negatívna, tvrdá. Nikdy nič nepochváli, neusmeje sa a zdá sa, že jej nikdy nie je nič dosť dobré...



A čo vlastne viete o jej živote? Aký život žila predtým, než sa stala starou babkou, ktorá je všetkým len na príťaž?



Mnohokrát zabúdame, že starí ľudia boli kedysi tiež mladí. Predtým, než sa zhrbili a začali chodiť o paličke, boli deťmi. Potom mladými ľuďmi, ktorí túžobne hľadeli do budúcnosti. Mali sny, plány a predstavy o živote. Často to ani neboli veľké sny. Len túžba po vlastnom domove a záhradke, rodine a zdravií. Vlastne po tom istom , čo chceme všetci.



Nejdem tu hovoriť o tom, aký ťažký bol život na českej a slovenskej dedine na prelome 19. a 20. storočia. Autorka ho svojej knihe opísala krásne. Precízne vykreslila povahu vzťahov na malej dedine aj každodenné životné okolností. Chudobu, nedostatok práce, manželstvá, vzťahy, životy poznačené vojnou a alkoholom, či postavenie ženy v domácnosti, ktorá niesla na pleciach starostlivosť o celú rodinu, no napriek tomu zostávala celý život prehliadaná a musela nasledovať svojho manžela.



Keď sa poskladá toto všetko a pridajú sa k tomu každodenné starosti života, niet sa čo čudovať, že babičky zatrpkli. Že dedovia sa naučili utápať svoje pocity po večeroch v krčme. Celý život mať sny a stále ich odkladať. Vzdať sa samej seba najskôr pre rodičov, potom pre manžela, deti a napokon vnúčatá.



Od babičky sa vždy čakalo, že bude ochotná, milá, usmievavá, vždy pomôže a na oplátku nič nebude chcieť. Že zabudne na vlastné potreby, nebude mútiť vodu, a keď bude treba, bude vždy poruke. A hlavne sa nikdy nebude sťažovať. Lebo potom zostane v spomienkach ako tá zlá, nepríjemná starena. Stará baba, zlá, neprajná megera.



Nebolo to ľahké čítanie, ale kniha ma úplne pohltila. Dočítala som ju s takou dierou v duši, so slzami nad ťažkosťou a krutosťou bytia. A teraz mám chuť objať moje babičky a vypočuť si ich životné príbehy.



Jednoznačných 5/5 ⭐

[Bookvibes · Rating 3 out of 5]

Se zlou babičkou jsem strávila pár chvil a v její společnosti jsem se pozvolna přiblížila jejímu osudu. Nebyl to osud lehký, spíše než o zlobě vypovídal o životě, který člověka postupně formuje a někdy i poznamená.

Kniha se čte velmi dobře, námět je zajímavý a vysoké hodnocení od čtenářů dokážu pochopit. Přesto jsem si k příběhu nenašla úplně tak blízkou cestu, jak jsem možná očekávala. Styl psaní mi místy přišel lehce rušivý, některé postavy na mě nepůsobily zcela uceleně a ani osud Marie se mě nedotkl tak hluboko, jak by mohl. Jako by mu chyběl drobný střípek, který by se člověku dostal pod kůži a zanechal silnější emoci.

Přesto ve mně kniha zanechala něco cenného. Silně na mě zapůsobilo téma života žen v dané době jako celek, nejen samotný příběh „zlé babičky“. Přimělo mě k zamyšlení nad tím, jak snadno můžeme v očích druhých získat určitou nálepku a jak složité je se jí zbavit. Odsoudit bývá někdy jednodušší než pochopit. Možná i proto ve mně příběh zanechal jemný smutek, ne ani tak kvůli životu samotnému, ale spíše kvůli lidem. Jak jsem kdysi slyšela... život je spravedlivý, lidé už méně. A k této knize se ta myšlenka velmi hodí.

Možná si z ní lze odnést jediné, zkusit být k sobě navzájem o něco laskavější a méně soudit druhé.

[Zuzka-knižníček · Rating 5 out of 5]

Kniha mě opravdu mile překvapila. Střídala jsem čtení klasické knihy s audioknihou, takže jsem ji vlastně četla „očima i ušima“. 🙂 A musím říct, že mě bavily obě varianty. Tištěná kniha má totiž překrásné ilustrace, které se mi moc líbily, a audioknihu zase načetla Zuzana Slavíková, která byla podle mě naprosto skvělá. Její hlas k příběhu perfektně sedl. Nejvíc mě na knize zaujal hlavní motiv. Často si o někom uděláme názor podle toho, jak se k nám chová, ale přitom vůbec netušíme, co má za sebou. A právě tady mi přišlo krásně ukázané, že bychom neměli člověka posuzovat, pokud neznáme jeho minulost a celý životní příběh. Za tím, co na první pohled vypadá jako zloba nebo nepříjemné chování, může být spousta bolesti, zklamání a věcí, o kterých ostatní vůbec nevědí. Kniha mi místy, opravdu jen nepatrně, připomínala Šikmý kostel Karin Lednické. Tentokrát se ale nepohybujeme na severu Moravy, nýbrž na druhé straně republiky, v jižních Čechách. I tady jsem nahlížela do života obyčejných lidí, jejich starostí, vztahů a nelehkých osudů. Za mě je to velmi povedená kniha, která mě bavila a zároveň mě donutila přemýšlet nad svými předky. A přesně takové knihy mám ráda. Rozhodně doporučuji k přečtení – a pokud máte rádi audioknihy, určitě stojí za poslech.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Jedná se o vesnický román, který vychází z autorčiny rodinné historie. Je zasazen do jihočeské obce Ločenice a Svatý Jan nad Malší. Kniha má 2 části.

Příběh se odehrává od roku 1888 do roku 1947.

Hlavní postavou je MARIE, která vyrůstala na českém venkově na konci 19. století bez mámy, jen s tátou. Zamilovala se a vdala se za FRANTIŠKA, který pracoval jako zedník a často za prací cestoval. Myslela si, že bude šťastná a spokojená, ale bohužel všechno bylo nakonec jinak, než si vysnila.

V románu se nacházejí také dopisy, které si hlavní hrdinové psali během 1. světové války.

Kniha se mi líbila a po dlouhé době jsem se začetl do pěkného vesnického románu.

Kniha je pěkně graficky zpracovaná. V knize se nacházejí ilustrace, které ilustrovala samotná autorka. Kniha má hnědý fond písma. Některé strany jsou vytištěny hnědou barvou a mají bílý tisk písmen. Kniha má pěknou obálku.

Kniha obsahuje PŘEDMLUVU.

[Alena Bohyně Kuchyně · Rating 5 out of 5]

Silný román z doby, kdy život nebyl příliš lehký, spíš naopak. Autorka se rozhodla zpracovat život Marie, které v rodině jejího manžela neřekli jinak než "zlá babička". Jenže myslíte, že se někdo zlým narodí? A co to vlastně je, být "zlý"?

Malá Maruška vyrůstala s otcem a jeho novou ženou Johanou. Maruščinu matku otec vyhnal. Marie, jako mladá holka, si vysnila život úplně jiný, než jakým směrem se ten její ubíral po svatbě s Jendou. Milého Jendu, kterého okolí mělo moc rádo, protože nezkazil žádnou zábavu, rád popil a poklábosil, Maruška moc chtěla. Jenže velice brzy zjistila, že si nevybrala příliš dobře. Na Jendu nebyl spoleh, pil, toulal se a Marii podváděl kde mohl. Peníze prohrával nebo špatně půjčil. Marie byla dlouho trpělivá, ale všechny křivdy, nespravedlnosti a nesplněná touha po hezkém životě se v ní tak dlouho střádaly, že si všechny své blízké obrátila proti sobě.

[Jirka Hradil · Rating 4 out of 5]

Tato kniha mi doslova vyrazila dech. Autorka po celou dobu udržuje tíživou a napjatou atmosféru, která čtenáře nutí otáčet stránku za stránkou. Zároveň velmi citlivě a přesvědčivě vykresluje jednotlivé postavy i jejich charaktery.

Marie mi byla po celou dobu nesmírně líto – silná a schopná žena, která celý život klopýtala přes překážky, jež jí osud neustále stavěl do cesty. Není divu, že se nakonec uzavřela do sebe a přestala si pouštět lidi k tělu. Kdo by se jí mohl divit?

Možná právě její příběh může čtenářům připomenout, že za chladným či nepříjemným chováním některých lidí se často skrývá bolestná minulost, kterou na první pohled nelze vidět.

[Lenka Kenjova · Rating 5 out of 5]

Neuvěřitelně silný příběh, který vás donutí přemýšlet nad tím, jak může být osud nespravedlivý. Nebylo to lehké čtení, protože Mariin příběh byl plný sebeobětování a životních trápení. Za mě je kniha silně feministicky laděná. Je to přesně ten typ příběhu, ve kterém se od ženy očekává, že se uskrovní, o vše se postará a sama z toho vlastně nic nemá.
Čím dál jsem v příběhu byla, tím více jsem chápala, proč Marie nakonec zahořkla a stala se z ní "zlá babička". Kde je ta hranice, kdy se z oběti stává ten špatný?

[Romana · Rating 5 out of 5]

Toto ma veľmi príjemné prekvapilo. Nulové očakávania a pritom taky krásny príbeh. Veľmi mi to pripomínalo Šikmý kostel alebo Tam kde si sa vydala, tam si mlieko pýtaj. Príbeh jednej rodinnej ságy, v popredí stojí "zla babička" Maria. Postupne sa dozvedáme aky mala ťažký osud, čo všetko musela obetovat.. Príbeh o šťastí ale aj o krivdach a nespravodlivosti. Napísaný prudko citatelne. Prečítala som, ani neviem ako.

[Hanka Burianová · Rating 5 out of 5]

Poslouchala jsem jako audio.
Líbila se mi moc. Příběh těžkého života jedné ženy, která byla silná a spravedlivá, ale nesla si s sebou vždy nějaký cejch, na základě toho křivdu a nakonec byla vnímaná jen podle části své povahy a historie jako ta “zlá”. Moc hezký vhled do toho, jak to fungovalo na venkově, jak záleželo na tom, kdo je z jaké rodiny, sňatky z rozumu, těžký život a chudoba. Ale taky skromnost, jednoduchost. Hodně postav, ale neměla jsem problém se zorientovat.

[Cérka · Rating 5 out of 5]

Příběh, který mě od prvního věty vtáhnul, chytil a už nepustil! Věřila jsem naprosto všemu, do posledního písmenka! Silný, smutný a krásný příběh, který si sebou ještě chvilku ponesu a za který děkuji. V poslední době vychází velmi mnoho knih, ale jen málo z nich je tak čtivých a dobře napsaných.
Doporučuji!

[Tereza · Rating 4 out of 5]

Jak je zmineno na obalce knihy - pribeh nas zavede do zivota Zle Babicky, aby nam autorka na zivotnich strastech Marie ukazala, co stoji za timto pojmenovanim. V nekterych momentech mi kniha priipada jako koncentrovana podoba Sikmeho kostela. Mozna bych ocenila trosku hlubsi kontext k jednotlivym postavam.