Moderátorka ČT Martina Hynková Vrbová v průběhu dvou let vyzpovídala bezdětné ženy různého věku, povolání i zájmů. Vznikla tak fascinující mozaika příběhů, které otevírají hluboká témata rodiny, hodnot i partnerských vztahů. Jedna žena po dětech toužila, ale nemohla je mít. Druhá žena kvůli znásilnění přehodnotila touhu po rodině. Další ženě děti nic neříkají a svou existenci bez dětí hodnotí i lesbický pár či žena blížící se věkem stovce. Poznejte silné osudy dobrovolně i nedobrovolně bezdětných žen.
Knihu hodnotím jako takový průměr, ale je to velká škoda, protože to téma je nesmírně zajímavé a tabuizované a přála bych si, aby ten celkový knižní výsledek byl o něco lepší..
V knize je dohromady osm rozhovorů se ženami, které nemají děti. Některé příběhy jsou opravdu silné, emočně náročné, zajímavé, obsahují hodně podrobností ze života toho respondenta.. ale potom tam jsou i rozhovory, u kterých jsem opravdu nechápala, proč v té knize vlastně jsou - hodnota sdělení byla nulová, rozhovory byly plytké a opravdu mě nebavily. Takové tam byly asi dva. To jsem se opravdu nutila do čtení a myslela jsem, že knihu odložím.
Některé rozhovory na mě byly až příliš ezo/alternativní, s tím moc nesouzním (nechci to nijak odsuzovat), jen mě spíš zajímaly reálné životní příběhy, než napojení na ‘Matku Zemi’ a milování svého vnitřního dítěte atd.
Ale ve výsledku jsem byla ráda, že jsem to dočetla, protože tam byly i úplné příběhové klenoty (hlavně Marie, Stáňa a lesbický pár Hana & Alena) ❤️. Několikrát jsem se i nahlas rozesmála.
Nejvíc rušivé mi přišlo, když autorka knihy kladla otázky tím stylem, že podsouvala respondentovi odpovědi, nebo za ně dokončovala věty. Taky mi vadilo, že doslovný přepis rozhovorů byl bez uvozovek, ale pak tam vždy byl výňatek, nějaká nejzajímavější věta, kterou ten respondent řekl a ta zase byla v uvozovkách - proč? Pořád to byl ten stejný přepis. Ale nejspíš jsem jen velký rýpal.
Celkově to bylo obohacující, četlo se to vcelku svižně a moc ráda jsem si přečetla knihu s tímto tématem.
Velmi zle vedene rozhovory, ktore sa nazvu/temy knihy niekedy dotykali naozaj len okrajovo. Osobne mi pride aj vyber niektorych respondentov uplne mimo, akoze naozaj nepotrebujem prednasky o vnutornom dietati, čakrach, horoskope a podobnych veciach, ja som si chcela precitat zmysluplne rozhovory so zenami, ktore z roznych dovodov ziju bez deti, nie prazdne ezotericke reci. Vdakabohu aspon za tie 3-4 rozhovory, ktore za nieco stali, inac je to velmi zle.
Doporučuji tvářit se, že tento počin nikdy nevzniknul, ušetřit svůj čtenářský čas a počkat si, až se tématu chopí Barbora Baronová a její nakladatelství wo-men publishing nebo doslova kdokoliv jiný, kdo umí alespoň trochu psát rozhovory.
Takhle kniha je špatná v tolika různých ohledech. V prvé řadě, autorka neumí vést rozhovor. Její práci v televizi neznám a nehodnotím, ale v knize je to extrémně nevydařené. Autorka napovídá respondentkám, někdy dokončuje jejich odpovědi, ptá se na věci, které už byly řečeny dříve v rozhovoru, nebo prostě jen opakuje, co zrovna řekly.
Myslím, že to bylo po smrti maminky, v deseti letech. V deseti vám odešla maminka.
Někdy pokládá otázky, u kterých jsem přemýšlela, jestli je skutečně tak neznalá, nebo předpokládá, že je čtenář tupec. Například v rozhovoru s lesbickým párem se podivuje, že nemohou uzavřít manželství, v posledním rozhovoru se diví zabavování majetku komunistickým režimem. V některých rozhovorech se necitlivě nimrá v těžkých zážitcích respondentek, aniž by to souviselo s tématem jejich bezdětnosti. Zvlášť patrné to bylo v případě Anežky, v jejímž rozhovoru dokonce dvakrát nabídne zpovídané ženě kapesník. (Co to má čtenáři říct? Mně to tedy řeklo, že je autorka jak TV Nova – doluje emoční zpověď za každou cenu.)
Nešťastný je i málo rozmanitý výběr respondentek. Tři z osmi rozhovorů jsou silně ezotericky laděné, takže se vám po dočtení slijí dohromady. Další tři ženy děti mít nemohly/nestihly. Takže vám zůstávají dva rozhovory, ve kterých se ženy vědomě rozhodly děti nemít. Žádná žena, která děti prostě neprožívá, žádná žena, která by dala přednost svojí práci či stylu života. Žádná žena, která by rozhodnutí nemít děti litovala.
"Jsou bezdětné ženy skutečně tak zoufalé a nenaplněné, anebo daly přednost kariéře, svobodě, jsou sobecké a užívají si života bez dětí? ... I když se má situace později změnila, otázky, jak vlastně bezdětné ženy žijí, čím a jak si naplňují život a co je jejich posláním, když to není mateřství, ve mně neutichly." Autorka předesílá, že chce bořit předsudky týkající se bezdětných žen, ale dělá přesný opak. Namísto problematizace stereotypu, že žena musí najít jako náhradu za mateřství jiné poslání, pátrá po tom, čím ženy naplnily svůj život bez dětí a přináší chlácholivé obrázky starostlivých tet obklopených dětmi či žen s bohatým duchovním životem. Nevykresluje sice bezdětné ženy jako zoufalé chudinky, ale ani diskusi dál neposouvá.
To je drtivá většina žen, tady v tom věku, co jsem já. Loví všechny, Tinder... Co je to Tinder?
Respondentka o jeden odstavec výš vysvětluje, že se odstěhovali, když jí byly max. čtyři roky. Mluvíte dobře česky, vůbec bych nepoznala, že jste nějakou dobu žila na Slovensku. Doma jste mluvili česky, i když oba rodiče byli Slováci? Doma se mluvilo hodně východňarsky a já dokážu přejít z češtiny do východňarštiny úplně plynule. [...] Úžasné. Máte talent na jazyky, že?"
Všímám si, že u vás v rodině je hodně tragických událostí. Jako kdybyste si ta traumata předávali navzájem.
Pff, tak zajímavé a důležité téma, tolik to muselo dát práce a zabrat času, jak autorce, ilustrátorce, tak lidem v redakci... a tohle je výsledek. Škoda. Zaujal je mě jen příběh dvou lesbiček, který byl vtipný, čtivý, ale jen kvůli tomu nestojí za to knihu číst. Důvody popisují jiné komentáře tady na Goodreads, měla jsem si je důkladněji přečíst než jsem se dala do čtení :D. Plně se pod ně podepisuju, rozhovory jsou fakt nic moc – možná bych ani neřekla špatně vedené, ale hlavně špatně zeditované. Určitě je jako čtenáři nepotřebujeme přepsané slovo od slova, takto zvolená forma pak obsahu více škodí než dává.
Očekávala jsem od knihy víc. Jde bezesporu o velice zajímavý námět, který by si podle mě zasloužil klidně i delší zpracování avšak s trochu jiného pohledu. Na mě byla kniha trochu moc ezoterická. Rozhovory byly vcelku zajímavé, některé mě zaujaly víc, jiné méně. Určitě ale děkuji autorce za snahu toto téma otevřít a doufám, že knih z podobným námětem se objeví víc.
Četla jsem tady komentáře, a musím říct, že se s většinou shodnu. Bylo zde 8 příběhů, z čeho se mě nějak dotkly nebo jsem spíš měla chuť číst pouze 4. Zbytek na mě byl moc alternativní a pro mě nevhodný, já na takové věci něvěřím. Upřímně jsem čekala, že mě ta kniha víc zasáhne, že budu mít víc emotivní chvilky. Bohužel, to se stalo asi 2x a zbytek byl pro mě takový plochý a měla jsem problém knihu dočíst. Když to srovnám například s rozhovory Martina Moravce, to je jak nebe a dudy. Přitom toto téma, a i tyto ženy, by si za mě zasloužily daleko lepší.. Ani nevím jestli napsat zpracování, nebo způsob vedení rozhovoru.
Zacala som to pocuvat ako audio knihu. Prvy pribeh - OK. Druhy pribeh - self-promo zeny, ktora robila pre Chanel, preco nema deti, rozobrate behom chvile a plytsie to uz nemohlo byt, ezo vlozka including. Treti pribeh - vypla som to po prvych 3min., to sa fakt nedalo pocuvat. Usetrite si peniaze a cas. Tema skvela, ma to potencial, len by to musel chytit niekto, kto bude vediet, co s tym... toto za to naozaj nestoji.
This entire review has been hidden because of spoilers.
DNF v 51%. Nič moc. Príde mi, že sa rozhovory točia okolo všetkého iného, len nie dôvodov, prečo sa tieto ženy rozhodli nemať deti. A z 5 príbehov, ktoré som prečítala, 3 obsahovali ezo kecy o ženskej energii. Skrátka to vôbec nebol môj šálok kávy a spracovanie je tiež zlé. Je to strašná škoda, pretože táto téma je naozaj zaujímavá a dalo sa s ňou urobiť omnoho omnoho viac.