Zrozeni ze stínu

by Jiří Dittrich

Co udělá člověk, který najde zavražděné své děti i zbytek rodiny? Většina lidí by sáhla na život i sama sobě a to trápení ukončila. Tristan ovšem už člověk není. Mění se v něco, o čem sám pochyboval, že vůbec může existovat. S temnotou uvnitř sebe musí bojovat rychle, protože se vydává na cestu msty. Jeho paměť o té osudné noci ale zarytě mlčí, a tak musí dílek po dílku skládat mozaiku událostí, během nichž záhadně přišel o celou rodinu. Jeho touha po odplatě ho zavede daleko za hranice možností obyčejných smrtelníků. Hranice, na kterých se pohybují i dvě velmi mocné čarodějky, jejichž osud byl psán společně s tím Tristanovým, a které pomalu ale jistě odhalují stín zrady šířící se napříč kontinentem.

Genres: Fantasy

536 pages, Hardcover

Published September 26, 2025

Reviews

[KniznyAtlant · Rating 1 out of 5]

Tristanovi som dal šancu najmä kvôli faktu, že vznikol pod perom českého autora. Sľuboval mi kvalitnú dark fantasy jazdu v atmosfére zaklínačovho ducha. Čo som však zistil po prečítaní? Že tejto knihe bohužiaľ chýba akýkoľvek duch.

Najväčším kameňom úrazu je pre mňa autorov rukopis. Veľmi jednoduchý, priamočiary štýl, skladajúci sa z prostých viet bez akéhokoľvek náznaku poetickosti či iskry, bez ktorej si ja dobrú fantasy nedokážem predstaviť. Autor sa nevyhýbal modernému jazyku, ktorý v stredovekom prostredí kazí autenticitu a je veľmi ťažké naladiť sa do týchto reálií.

Postavy vedú siahodlhé, nezmyselné a dej nikam neposúvajúce dialógy. Všetky sa "prekrikujú" v nerozlíšiteľnom hlase, akoby ani nemali svoj vlastný charakter. Nebavil ma ani svet, ktorý je vystavaný veľmi ležérne a okrem upírov a čarodejov sa o ňom nedozvieme vôbec nič.

Keď je už reč o čarodejoch – magický systém v tejto knihe by sa dal nazvať "predstav si čo chceš a ja ti to splním". Všemocní mágovia dokážu liečiť, čítať myšlienky, vymazať pamäť, hypnotizovať, uspávať, vyrábať z piesku GPS, rozoznať klamstvá pomocou empatie, hádzať predmety, lámať väzy, manipulovať ohňom, vytvárať portály... skrátka všetko. Mne sa teda derie na jazyk otázka, ako to, že vo svete s tak mocnými mágmi nepanuje totálna anarchia už od začiatku.

"Slon v miestnosti" – ani mne sa nedá nevyjadriť k sexuálnym scénam, s ktorými vo všeobecnosti nemám žiaden problém, ak majú v príbehu a kontexte nejaké opodstatnenie. Erotika v tejto knihe je však tak samoúčelná, že ju nemožno prejsť bez povšimnutia. Skutočný problém som však spozoroval, keď sa naša dospelá hlavná postava rozhodla užiť si s dvoma 14-ročnými dievčatami. Chápal by som argument dobovej presnosti. Scéna je však dlhá, detailná a nemá pre príbeh žiaden prínos. Autor tým nič nereflektuje, nepodáva žiadnu myšlienku, len sa z pre mňa neznámeho dôvodu rozhodol sčista-jasna napísať scénu so silne erotickým a sexuálnym tónom s veľmi nešťastne vybranými aktérkami. A to je za mňa prešľap.

[Aneet21 · Rating 5 out of 5]

nečekala jsem,jak rychle mě to začne bavit.
moc mile mě to překvapilo,jak je to napsané. Děj byl sakra skvěle popsanej,postavy top!

[Natanael Lipka · Rating 1 out of 5]

Začal jsem číst, protože šlo o fantasy od českého autora. Normálně bych nepsal recenzi na knihu, kterou jsem nedokončil. Bohužel (nebo bohudík?) jsem ale po sexuální scéně s hlavní postavou (25) a 2 dívkami (14❗️) neviděl smysl jít dál. Scéna je poměrně dlouhá a detailní a nijak nepoukazuje na to, jak je to morálně špatné. Prostě tam jen je. Krom toho jazyk, kterým tato fantasy je napsaná… představte si podchody a brněnské nádraží v noci. Děj suchý ale jak jsem řekl, DNF - protože zvládnu horor, zvládnu grooming psaný z pohledu mladistvých, kterým se stal, ať už je to jakkoliv nepříjemný, ale nebudu čekat, že se z child po*n vyklube dobrá kniha.

[David · Rating 4 out of 5]

Od série Elementum bych řekl, že se koná obrovský posun a zlepšení v autorově psaní. Na mě kniha funguje. Rozhodně se vrhnu na další díly.

[Crussida · Rating 3 out of 5]

Až do půlky jsem tomu chtěla dát 3,25 - Bylo to pomalé, hrozně mundane, opakující se situace. Mimochodem, když už nikdy nepřečtu, že někdo pije čaj (nebo rum, ta hyperfixace na nápoje :P) speciálně citronový, tak budu šťastná. Pak taky dialogy byly hrozně na sílu, je to psaný takovou high čestinou, přímočarý věty, někdy až moc zbytečný, a když je tam sprostý slovo, tak to vůbec nezapadá. Tak, jak v té knížce mluvili, tak by rozhovor v realitě prostě neproběhl. Sex scény byly cringe af a neměly žádný dějový význam. ("A šli na to." ) A hlavně, všechny postavy mají víceméně stejnou osobnost. Tristan je hrozně nezajímavý/vanilla/prosťáček. Chandra mu řekne, že se bude super se po 5 měsících konečně celou noc vyspat a Tristan se ani šibalsky neusměje a zeptá se jí na kouzlo. Chce to víc pracovat s emocemi postav, víc je od sebe odlišit. Dále, chce se pomstít a ne, že by se začal brutálně trénovat, ne... jen se tak bezduše toulá světem několik let a vyptává se. Je celkem zlomený (asi, moc emocí tam není), stále slušný člověk, ale chlastá, ošustí, kde koho bez jediné emoce - přitom jsme mysleli, že má trauma. Ta jeho temná pomstychtivá stránka se moc neprojevuje. Škoda, třeba zdrsní později. :) Tristan mi přijde jako side character.
Všechny postavy, co potká jsou přátelský a ochotný. Divný? Trošku hodně.
Ale...
Od 60% to začalo mít trošku spád. Dialogy se o malinko zlepšily. Dynamika mezi Trisem a Adrim mě bavila. Chandry story line je asi nejzajímavější, hrozně se těším na Akira, co předvede dál. Ta politická situace začíná být taky zajímavá. Snad si to udrží tu zlepšující se kvalitu. Hlavně ty dialogy, tam si to chce asi přeříkat v realitě, jestli to dává smysl.
Dark fantasy to rozhodně není. Má to obrovský potenciál a doufám, že Jirka v další knize přitvrdí a postavy dostanou víc charakteru, emocí, účelu.

Za mě asi lehce přes 3,5 a další knihu si ráda přečtu neb jsem zvědavá jestli to bude lepší. :)

PS.: Podobnost s Vampire Diaries čistě náhodná. :D
PS2.: Knihy z třetí osoby jsou prostě často pohádky. :) Na české fantasy je to ok, holt to není žádný Kulhánek nebo Kotleta, ale třeba u Naslouchače jsem trpěla víc a tam v serii pokračovat nebudu.

[Katya · Rating 5 out of 5]

Každému se líbí něco jiného,že ano.
Co si budeme povídat, na některé famtasy knihy jsem dost vybíravá, ale tato kniha za mně měla opravdu něco do sebe.
Uchvátil mne vzhled knihy.. Pevná vazba, styl písma.
Jak si to pevně vzal do svých rukou s pomocí ( TEDA DOUFÁM,ŽE S POMOCÍ MÚZY?! 😂), napsal něco, co mne naprosto uchvátilo a nadchlo. Dějová linka byla zajímavá. Nijak se mi to nepletlo, vše dávalo hlavu i patu, smysl pro humor tam koukám taky někteří měli, ale jediný, co mne teda zaráží je..
KONEC!
Panenko skákavá, takhle nechat čtenáře napjatého,jak to dopadne,jak se to pak,bude vyvíjet?! DO PEKLA S AUTOREM! Ale smekám klobouk před ním, jelikož mne to tak chytlo, že jsem se nemohla od toho odtrhnout. Opravdu to bylo napínavé, každý z nás má přeci jen jiný jazýček na knihy. Tomuto bych dala šanci.

[Bury_Booknerd · Rating 2 out of 5]

Přečteno: Tristan: Zrozeni ze stínu, napsal: Jiří Dittrich

Kniha je prezentována jako dark fantasy, inspirovaná světem Zaklínače, odkazující na hrabě Monte Christa.
Pojďme si to říct hned zkraje příspěvku a pak se můžeme věnovat příběhu-
Dark fantasy tato kniha není, je to spíš fantasy verze Stmívání, Upířích deníku a podobně, ani ze světa Geralta tu moc nehledej ( i ty čarodějky jsou tu víc nadržený, než tam ) a Monte Christa jsem ke své smůle nečetl, takže nemůžu vtipně glosovat i nadále.
K samotnému příběhu- Tristan- hlavní postava této knihy- si žil svůj poklidný farmářský život po boku své ženy, dětí a rodičů v klidu na samotě, kousek od blízké vesnice. Život nebyl lehký, hodně práce co je každý den potřeba udělat, než opět udeří zima, ale to zná každý poctivý farmář. Tristan byl unavený, ale šťastný, až do té noci kdy přišel o celou svou rodinu, všechny blízké.
Probouzí se ve stodole, za bílého dne, poblíž domu kde žil on a celá jeho rodina. Hlava vymetená, vzpomínky na uplynulou noc žádné a tak se vydává do domu vyplnit bílá místa ve vzpomínkách.
-Toto je cca prvních sto stran knihy, kdy jsem se bavil a těšil jsem se na tu osudovou noc, kdy se vše totálně posere-
Tristan nachází svou rodinu kompletně zmasakrovanou, nikdo nepřežil, jen on. Blízká vesnice též vybitá do posledního a Tristan si začíná uvědomovat, že nejenže je jediný přeživší, ale ta citlivost na denní světlo a hrozný hlad, který nenasytí žádné jídlo mají jediné vysvětlení, i když jen z příběhu co se vypráví večer před spaním.
Je feťák.
Kecám.
Upír.
Tristan se rozloučí se svou mrtvou rodinou a vydává se na cestu aby se vrahům mohl pomstít.
Kniha obsahuje ještě další dvě dějové linie a ty sledují čarodějku Kristeen, kterou pohání též pomsta ( jak jinak ) a čarodějku Alechandru a časem i jejího učně.

Kniha má velmi pomalé tempo, což nemusí být chyba, je víc času na vykreslení postav, zde však nějaké hluboké vykreslení nečekejte. Většina postav je plochých jako spolužačka z šestý třídy.
Autor vytvořil celý nový svět, což kvituji i s vlastním systémem času, kouzel, ale nic originálního do žánru nepřináší.
Hlavní hrdina putuje dál a dál po mapě a pomalu se učí své nové schopnosti a slabosti. Občas si vzpomene na svou mrtvou rodinu a upadá do deprese a posléze vyvede nějakou p.čovinu. Anebo ohne nejbližší sukni co je po ruce, protože být smutný po své zavražděné manželce můžeš, ale píchat prostě musíš i když jsi mrtvý! Teda počkat...
Jak jsem psal-autor vytvořil nový fantasy svět, takže jeho upíři doslova mrtví nejsou. Po jejich smrti jim opět začne bít srdce a dostanou očividně nonstop erekci- mám toho přečteno desítky, ale nikdy jsem nečetl o nadrženém upírovi. Nebo ještě líp- o upírovi co je tak trošku gay. To Tristan našel konečně kamaráda.. Kdyby v knize bylo tolik akce jako je v ní erotiky, bylo by to hodně akční fantasy dílko, co si budeme!
Když přistoupím na autorova pravidla a zvyknu si, že všichni přítomní jsou promiskuitní jako tvá oblíbená pornoherečka, sex je tu popsaný jako od začátečníka v oboru. Autor má fixaci na orální sex, to se pozná. A piš si když se potkají muž a žena v této knize, je velká šance, že on a nebo ona budou mít úd toho druhého u sebe v puse. ( já musel ).
Akce a boj zde skoro nenajdete a v podání hlavního hrdiny Tristana vůbec. Což jsem byl zklamaný.
Co se autorovi povedlo je posledních cca 50 stran knihy, kde sice jsou opět nohy do praku, ale dějové linky se pěkně protnou a vy stejně budete chtít vědět co bude v druhé knize.
Kniha samotná je krásné udělaná jako to u Epochy bývá. Obsahuje mapy světa a obálka se povedla, obsah knihy je spíš pro mladší čtenáře a čtenářky romantasy.
Já jsem knihu dostal v rámci spolupráce, ale kdybych za ní měl dát 550kč, asi bych byl dost rozmrzelý a knížku nemůžu doporučit pokročilejším čtenářům jak fantasy, tak jakékoliv literatury pro dospělého čtenáře, které Epocha běžně vydává.

[Elizabeth Prokešová · Rating 5 out of 5]

Už z anotace mi bylo jasné, že tohle čtení nebude jednoduché. Věděla jsem, že Tristan přijde o celou svou rodinu, ale vůbec jsem nečekala, jak silně mě to zasáhne. Nejprve je poznáte, oblíbíte si je… a pak je společně s Tristanem najdete mrtvé. Ten moment je brutálně bolestivý. Každou jeho emoci jsem prožívala s ním a brečela jsem spolu s ním. Možná i proto, že šlo o malé děti v batolecím věku, na což jsem extrémně citlivá.

Anotace mluví jasně: co udělá člověk, který najde zavražděnou celou svou rodinu? Tristan už ale člověkem není. Mění se v něco temného, v něco, o čem sám pochyboval, že vůbec může existovat. A přesně tahle proměna je na příběhu neskutečně silná. Sledujeme ho na cestě msty, kdy jeho paměť o osudné noci mlčí a on musí dílek po dílku skládat mozaiku pravdy. Spolu s ním odhalujeme, že nic není tak jednoduché, jak se zdá, a že za vším stojí mnohem větší a temnější hra.

Kniha bývá přirovnávána k Zaklínači, ale mně osobně připomínala spíš Interview s upírem, což beru jako obrovské plus. Má v sobě melancholii, temnotu, vnitřní boj i tíhu nesmrtelnosti a ztráty.

Příběh sledujeme z pohledu tří postav, jejichž časové linie se prolínají, rozdělují a znovu spojují. Díky tomu má kniha skvělou dynamiku a pořád vás nutí číst dál. Je psaná svižně, čtivě a bez hluchých míst. Svět je představen dostatečně, ale nijak zdlouhavě. Nemusíte čekat dvě stě stran, než se začne něco dít – děje se pořád něco. A když je někdo mocný, tak se tak opravdu chová. Žádné zbytečné řeči, ale činy.

Navíc se tu pohybujeme na hranicích možností obyčejných smrtelníků, kde se objevují i dvě velmi mocné čarodějky a kde se pomalu rozkrývá stín zrady táhnoucí se napříč celým kontinentem. To celé krásně podtrhuje pocit, že Tristanova osobní pomsta je jen malým střípkem mnohem většího a nebezpečnějšího obrazu.

A musím se přiznat, že jsem se aspoň jednou trefila se svou teorií. Miluju, když můžu předvídat, co se stane, a pak si vítězoslavně říct „já to věděla“, nebo naopak zůstat v šoku se slovy „tak tohle jsem fakt nečekala“.

Za mě je Tristan skvělé dark fantasy. Temné, emocionálně silné a chytře vystavěné. Pokud má být svět dark fantasy něco jako kdyby se hrabě Monte Christo narodil ve světě Zaklínače, pak tady to sedí naprosto dokonale. A rozhodně tohle nebude poslední kniha, kterou jsem od autora četla.

[Kateřina M. · Rating 3 out of 5]

6/10 - tak něco mezi 3 a 4

Tristan mě bavil. Kniha se byla fajn, mám ji ráda a těším se na další díl. Ale přeci jenom...

... autor upozorňuje, že to není "komplexní a popisově založené". To je dobře, třeba v Pánovi Prstenů mě zdlouhavé kroniky nudily. Ale Tristan byl hodně jednoduchý a přímočarý. I když se rozjížděly tři linie vyprávění a zdánlivě tam docházelo k mnoha obratům. Zároveˇ se toho ale moc nestalo. Na mě prostě působil jako kniha z pera nevypsaného autora.

... a to zejména po jazykové stránce. Autorův styl se mi nelíbil a ze začátku jsem kvůli němu měla chuť se čtením přestat. Věty jsou jednoduché a dialogy hrozně na sílu. Postavy mluví, jako kdyby spolu vedly vysoce formální písemnou konverzaci. Možná to byl autorův záměr, lidé ve světě Tristana tak mluví? Pokud ano, nebylo to šťastné. A přespřílišné používání slovíčka DLE i v dialozích mi přišlo taky poměrně nevhodné. I jednoduché PODLE by působilo přirozeněji.

... charaktery byly hodně přímočaré. Tristan jako postava mě zpočátku moc nebavil. Jeho ztráta mě nedokázala zasáhnout, ale to souvisí s jazykovou stránkou a tím, že bych po vyvraždění rodiny čekala větší běsnění. Ale zároveň mi to nijak extra nevadilo a časem jsem si postavy vlastně oblíbila. Zejména Alechandru a Akira. I když její promiskuita mi není blízká.

... Jiří Dittrich ale má za sebou pouze sérii Elementum a sakra, je to člověk stejně starý jako já. Tak co bych chtěla?! Když vezmu v potaz tato fakta, dostali jsme víc, než bychom mohli očekávat. Do Tristana se začtete, erotické scény jsou v pohodě a postavy samy sobě neodporovaly, prostě to čtení stálo za to! Ano, četla jsem mnoho lepších knih, ale zároveň... ne všechno může být na pět hvězdiček, že? Tristan za přečtení určitě stojí! :)

Kdyby ale nešlo o autora, kterého sleduji na instagramu a zajímá mě, jak bude růst, asi bych se sérií skončila. Proto dávám tři hvězdičky. Nicméně to za mě má velký potenciál a věřím, že dalšímu dílu už dám lepší hodnocení.

[Terezka · Rating 4 out of 5]

Skvělé zakončení knihy s perfektním našlápnutím k pokračování, které bych si nejraději přečetla hned. I když měl Tristan něco do sebe, stejně jsem si nejvíc oblíbila Alechandru a nakonec i Vandu. Kdyby v druhém díle dostala více prostoru, vůbec bych se nezlobila. :)
Suma sumárum = byla jsem velmi mile překvapena, jak mě příběh rychle vtáhl do děje. Čtení jsem si na maximum užila a určitě si ráda přečtu i autorovi další knihy. :-)

[Marie Domská · Rating 5 out of 5]

Tenhle příběh se mi moc líbil. Není to tak temné, jak naznačuje anotace a obálka, ani tak drsné. Spíš je to fantasy pohádka o jednom velmi šťastném království, kde jsou lidé velmi šťastní, dokud jim nezačne ze života dělat peklo sousední království. Místy jsem měla pocit, že je to hodně feel good, takže jsem si jela na příjemné vlně upíra a čarodějek. Všechny postavy jsem si oblíbila, někoho dřív, jiné později, ale všechny dějové linky jsou fajn. Moc se těším na další díl.

[Linda Baráková · Rating 4 out of 5]

Prvně bych chtěla říct, že tuhle knihu jsem rozečetla po cestě na její křest. Dostala jsem se ve vlaku těsně, ale fakt těsně před ten hlavní zvrat, zavřela jsem knihu a teď jsem si přečetla tu anotaci. A byla jsem v šoku, jak kdyby Baťovi ukradli cvičky. Během besedy se potom samotný autor ptá jestli někoho z přítomných ten zvrat jako emočně nějak zasáhla. A já tam seděla a říkala jsem si, haló mě dostala už ta anotace! Long story short, začátek je hrozně cute uvedení do situace a postav, vy poznáte celou rodinku, říkáte si, že je to ale krásná idylka a pak to zaklapnete a zjistíte, že se to má celý pos*at. Tak díky ze tenhle emotional damage.
Příběh je zasazený do takového středověkého prostředí připodobňovaného Zaklínačem, já bych k tomu přidala ještě i Kingdom Come. Já mám takové dobové začlenění raději než třeba moderní příběhy, ale dvě věci bych tam asi klidně ocenila trochu více rozpracované, třeba o fous větší popis (okolí, atd.). Ono se to postupně trochu zlepší, ale ta kniha je popravdě hlavně dějová, což je docela hustý na to, že to má přes 500 stran, ale vlastně skoro žádnou omáčku. Většinou to tak u takových bichlí bývá. Není to ale problém, že byste si nedokázali začlenit a představit tu dobu, ten svět, takže to nevnímám jako problém tolik jako spíše point, kde se dají věci rozvíjet. Tou druhou věcí jsou obraty nebo náznaky chování, které mi do té doby tolik neseděly. Jakože celou dobu dobrý, dobrý, a pak najednou bum a říkáte si, řekl by tohle někdo v roce 14 nevim kolik? Mohl by tohle udělat? Jakože třeba jo, třeba ne, ale působilo to tam trochu zvláštně, co si budeme.
Anyway, věci, které se mi na knize hodně líbily. Jednou z nich je ta zvláštnost, že se to odehrává vlastně během několika let. S tím se většinou nesetkáme. Bylo to zajímavý a hlavně originální. Druhou věcí je, že se tu potkáváme s takovou nevědomostí postav, které musí přijít na sebemenší banality, ať už je to vše o upírech nebo o čemkoliv jiném. A ten proces toho byl takový oživující. Samotný děj je čtivý jako prase, to to lítá, odsýpá a všechno. Nutilo mě to pokračovat dál, a hlavně jsem chtěla rozkrýt ty dílčí informace. Kombinace upírů a čarodějek? I like.
Na závěr jsem si nechala spicy scény, kterých tu není málo, ale zase mají takový docela zajímavý způsob provedení. Je tam toho naznačeno dost, na tisíc různých variací a počtu osob přítomných, ale vždycky to bylo vzatý takovým šmahem, že to nebralo prostor té fantasy zápletce. A to je vlastně dobrý ty jo. To je to, co mi všude většinou vadí.
Měla jsem podobný pocit, jak když jsem tenkrát rozečítala Eragona nebo Nemetonburk (kterou jsem si dost zamilovala).