Třináctiletá Memesa utekla z domova. Na konci prvního dílu vygradovalo všudypřítomné ponižování a násilí na ženách v silně konzervativní romské komunitě finských Kale pokusem o její znásilnění, a svobodomyslná dívka se rozhodla jednat. Zkouší se gádžovským světem protlouct sama: nejprve v dětském domově, kam se nechala dobrovolně umístit, později v pasťáku, a nakonec v internátní škole. Všude naráží na předsudky a rasismus, ale setkává se i s podobně poznamenanými mladými lidmi, kteří pro ni mají pochopení. Na své cestě institucemi a dospíváním si postupně uvědomuje, že čelí další formě vyloučení – přitahují ji totiž ženy. Bouřlivými událostmi ji ve snech a vizích provází její babička Emilia, která na svou chráněnku po romsku dohlíží ze zásvětí.
Druhý díl autobiografické trilogie Kiby Lumberg je drsný jako prostředí, ve kterých se odehrává, ale i křehký a introspektivní jako vypravěččino nitro.
Ihana, rohkea päähenkilö Memesa, mutta kirja ei ollut kummoinen. Muistelmia pikemmin kuin kirjallisuutta, ja tässä osassa oli ensimmäistä osaa paljon vähemmän kosketusta romaanikulttuuriin. Enimmäkseen kirja liikkuu tai oikeastaan velloo karussa nuorisokotimaailmassa.
This entire review has been hidden because of spoilers.