Těžké, hezké

by Taťána Rubášová

Taťána Rubášová dokumentuje první měsíce a roky po narození dcery. S neobvyklou upřímností, s vědomím vlastního selhávání a zcela bez příkras předkládá, co žije a prožívá. Úspornost zápisků zřetelně odráží časový prostor, který je umělkyni v mateřství vymezen pro vlastní tvorbu. Literární časosběr s lehkou ironií i trýznivou obavou vydává všanc to, o čem se pořád ještě spíš uctivě mlčí.

Těžké hezké je volným pokračováním knihy Klid a úsměv (Take Take Take, 2021)

192 pages, Paperback

Published January 1, 2025

Reviews

[Babô Babocká · Rating 5 out of 5]

Knizku som si kupovala s tym ze asi viem o com bude, bola o tom, a ja som si presne nieco take potrebovala precitat.

Uprimne si ale neviem predstavit ze by to zaujimalo niekoho ineho ako rodicov ktori riesia to iste.

[Denka Krejčí · Rating 5 out of 5]

Hele, podívej, zavýskla s pohledem na oblohu. Co vidíš? zeptala jsem se. Něco! žasla. To jsou červánky… Tati, podívej se, červánky!

Mám kamarádku a ta se jmenuje moje máma, řekla jednou.

💖

[Aďa z Knihy, knihy a knihy · Rating 3 out of 5]

Těžké, hezké je taká biblia prvých rokov materstva.
Autorka v nej zverejnila svoje zápisky z rodičovania, ktoré sú bez prikrášlenia a ukazujú aké to presne je.
A ja by som túto knihu chcela čítať pred tým, ako som sa stala mamou, pretože takto Vám to asi nikto nepovie. Tie rôzne pocity, emócie a myšlienky, ktoré vo Vás víria a Vy neviete, či to robíte správne alebo ste najhoršou mamou na svete alebo len extrémne preháňate, pretože držíte v rukách živého tvora, ktorého život závisí na Vás. Presne tieto vety a slová by som potrebovala čítať, aby som vedela, že v tom nie som sama.

Je to těžké, ale hezké!

[Vendula · Rating 3 out of 5]

"Během dne nemám ráda mateřství, kouli na všech končetinách, a večer, když se vedle ní položím, napadne mě: Tak moc tě miluju."

[Aneta Zemánková · Rating 4 out of 5]

S knihou jsem měla podobný vztah jako s raným mateřstvím – velmi ambivalentní. Právě mateřství mi znovu připomíná, jak nepřenosná osobní zkušenost vlastně je. Každá ji prožíváme jinak, a přesto se v ní občas dokážeme navzájem zahlédnout.

Některé pasáže mě opravdu bavily – rozesmály mě, místy až dojemně zasáhly. Třeba část s výletem do Itálie mě vtáhla natolik, že jsem se přistihla, jak vzpomínám na vlastní italská dobrodružství a nechávám se unášet představou úniku do jiného světa. Oceňuji, že autorka je vtipná, upřímná a dokáže pojmenovat věci, které by si mnoho žen nepřiznalo ani v těch nejupřímnějších chvílích.

Obzvlášť silně ke mně promlouvaly momenty, kdy otevřeně píše o své ambivalenci k mateřství – o pochybnostech, jestli vůbec měla mít dítě, o dnech, kdy ho vnímá spíš jako kouli u nohy než zdroj radosti. A pak o těch tichých večerech, kdy si k němu lehne a s naprostou jistotou ví, že ho miluje nejvíc na světě. Právě tahle syrová upřímnost mi byla velmi blízká.

Jiné pasáže mě ale míjely. Někdy jsem se v nich ztrácela, jindy mě lehce nudily. Možná proto, že se neprotínaly s mou vlastní zkušeností. Přesto mě čtení neustále vracelo k sobě – k tomu, jak jsem jednotlivé situace a milníky prožívala já. A uvědomila jsem si, jak moc bych si přála, aby tyhle drobné záblesky vzpomínek zůstávaly živé co nejdéle. Jsou totiž nesmírně cenné a mému srdci hluboce blízké.