Baristka Audrey Ryanová má slabost pro kávu, sarkasmus, knihy a svůj oblíbený fantasy seriál. Ve světě filmových hrdinů se cítí jistěji než ve vlastním životě. Ten se navíc jednoho dne začne otřásat, když zjistí, kdo je její chladný a odtažitý zákazník.
Mark Bennet je úspěšný scénárista, elegantní, rezervovaný… a nebezpečně přitažlivý.
Jejich slovní přestřelky se brzo přetaví ve spolupráci. Když Audrey pozve na Comic Con a splní jí sen setkat se s jejím seriálovým idolem, otevře jí dveře do světa, který si vysnila. Jenže Mark touží po něčem víc než po jejím nadšení. Chce ji – celou.
To, co mezi nimi začne jako hra plná ironie a jisker, se rychle mění ve spalující vášeň. Audrey musí zjistit, jestli je Markova chladná maska jen póza, nebo varování. A hlavně – zda se její vysněný happy end neskrývá mnohem blíž, než by čekala.
Zase nijak komplikovaný příběh, žádné drama, zvraty, jen splněné sny... ale jako nerdka jsem si to užila ;) Body k dobru za oblíbenou SG-C epizodu :)) Že jde o českou autorku pro mě bylo docela překvapení ;)
Je to romantika, no. Ale do těch 65 % knihy jsem si říkala, jak je i ta erotika popsána fajn, vkusně a ty přechody z "děje" do erotických scén nejsou takové rušivé, jako jinde. Jenže pak přišla další z mnoha těhle scén – a ta působila nějak jinak, jako by tam vůbec nezapadala. Přišlo mi, že se postavám na tu chvíli úplně změnil slovník i způsob vyjadřování a nějak mi to nesedlo. Pak se to ale zase srovnalo. Na označení "kun*ička" už jsem ale asi alergická :P :D
Nuž, prvý diel bol celkom fajn, druhý diel som nečítala, ale k tomuto tretiemu ma pritiahla anotácia. A príbehom Audrey a Marka som sa celkom bavila.
Príbeh bol navzdory všetkému slušne pikantnou slow burn romancou. Bavilo ma, ako sa spolu bavili na začiatku, keď bol Mark len zákazníkom v kaviarni, v ktorej pracovala. Ich stretnutia, boli rozhodne pekne napísané. A ja musím veľmi oceniť, ako autorka vykorčuľovala, z jej pobláznenia hercom, ktorému Mark okrem scenáristu robil aj babysitting. Akurát na tom Comic-cone sa mohli zdržať aj kúsok dlhšie, hoci chápem, že mali lepšie veci na robote.
Trochu som sa nevedela rozhodnúť, či mi chýba nejaký väčší zvrat v príbehu, nejaká ostrejšia zápletka, ale v konečnom dôsledku som vlastne rada, že k ničomu takému nedošlo. Akurát potom možno ten koniec bol taký trochu uponáhľanejší, epilóg sa tam zjavil zničoho nič.
A medzi nami tak nejak musím priznať, že mi po dlhej dobe bolo smutno, napriek tomu, že ten príbeh smutný nebol. Ale ten vzťah bol vykreslený pekne, a čítanie ma bavilo... Kedy naposledy ste boli smutní pri príbehu, ktorý smutný vôbec nebol?