Řeknu ti to, co nevíš. Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Ale připomeneme si i to, co známe. Bude to zábavný.
Třicátnice Laura vypráví svůj příběh. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky, kterou si pro sebe v dětském domově vyhlédl starší učitel. Mluví o opuštěných dětech, které se musejí spokojit s odměřenou porcí lásky, o pevném přátelství s drsňačkou Marií i o životě v příhraniční Aši. Minulost se prolíná s Lauřiným současným životem exkluzivní prostitutky a sžíravými myšlenkami na pomstu.
Miřenka Čechová se ve svém novém románu zamýšlí nad jednoduchostí, s níž jde druhými manipulovat, a ptá se, kde je hranice toho, co se dá, a co už se nesmí odpustit, a jestli je pomsta spravedlivý trest. Zároveň si pohrává s novou literární formou – stylizovaným zvukovým záznamem.
Miřenka Čechová je současná česká představitelka tanečního a fyzického divadla, režisérka, spisovatelka a pedagožka. Absolvovala Taneční konzervatoř v Praze (obor klasický balet), DAMU (obor Alternativní divadlo, MgA.) a HAMU (obor Nonverbální divadlo, Ph.D.). Také získala Fulbrightovo stipendium a působila na American University ve Washingtonu, D.C., kde vyučovala fyzické divadlo. Žije střídavě v Praze a v New Yorku.
Je spoluzakladatelkou divadelní skupiny Tantehorse (společně s českým mimem Radimem Vizvárym) a také spoluzakladatelkou umělecké skupiny Spitfire Company (společně s Petrem Boháčem). Je autorkou dvou knih - Miss AmeriKa (2018) a Baletky (2020). Podle knihy Miss AmeriKa také zinscenovala stejnojmenné představení v Divadle Ponec.
forma zábavná, některý postřehy přesný, Miřenka je v tomhle bohyně, díky za ní a za to že vnesla do Česka tuhle female range drsňárnu je to ale hodně sebemrskačská depka a na mě zrovna šlo jaro a dobrá nálada, takže subjektivně jsem se do dočtení musela tlačit (
„Nebaví mě lidi, co mluví, co nakupujou, co ukazujou druhým, že se baví, i když se nebaví, že maj status, prachy, že žijou něco extra. Ve skutečnosti se jen příšerně nudí. Můžou mít všechno, a proto nemaj nic.”
“S čím se žít nedá je permanentně dokonalá manikúra a taky pocit, že ti tvůj život nepatří, že žiješ něco, co nechceš. Překážky a bolest se dají vydržet, zato život v područí někoho a něčeho je jenom postupný vnitřní umírání.”
Začátek působil jako takový ten český sociální drama průměr. Ale pak se to rozjelo. Ta nasranost na všechny a všechno byla i mou nasraností. Závěr ala thriller, ale tak proč ne. Není to sto procent, ale autorky další knihu si ráda opět přečtu.
Kralovna mirenka cechova, dare i say mozna lepsi nez baletky, chci umet takhle psat, strasne me to vtahlo a hltala jsem kazdou stranku, riot girl energy, skvele
3,5 * Pacilo sa mi na knihe, ze skusa experiment so zvukovym zaznamom reprodukovanym na papier. Kym Laura vypustala svoj hnev, vedela som jej to verit a chapat, aj ked sa tocila v tom istom. Ked sa clovek toci v zmykacke, malokedy dokaze z toho len tak lahkym krockom vystupit von. Je to nakladacka na dlhe roky. A na to treba lepsie paky a inu terapiu ako si naordinovala Laura. Koniec s planovanim pomsty som jej neuverila. Uverila som iba to, ze si zas a znovu myslela, ze ona nieco pobabrala a vinu niekoho druheho zobrala na seba, ako to deti beru. Vlastne zostala vystrasenym dietatom az do konca.
2,5 ACH to byl přehmat. Ano Baletky byly drsné a tak nějak jsem šla i do tohoto, ale zjevně jsem nedávala pozor při čtení anotace... jinak bych si ji nevzala už tehdy, protože ono jde odrušit v jakém to bude módu.Trochu Lolita, trochu Má hříšná Vanesso, ale pěkně sprostě, hulvátsky, trochu naivně a hloupě..no ne pro mne.
Laura je třicetiletá žena, která si v životě prošla věcmi, které by nemělo zažít žádné dítě. Ve třinácti letech se dostala do dětského domova, kde se stala objektem zájmu vychovatele. Vztah, který mezi nimi vznikl, na první pohled možná může působit jako zakázaná láska, ale velmi rychle je jasné, že jde především o manipulaci, zneužití důvěry a nerovné postavení. Jak takový vztah ovlivní dospívající dívku? A jaké následky si člověk nese ještě o mnoho let později?
Příběh je drsný, syrový a místy až nepříjemně autentický. Laura vzpomíná na svou minulost prostřednictvím audionahrávek a telefonních hovorů, které postupně skládají obraz toho, co se vlastně stalo. Na začátku jsem se přistihla, že některé situace působí téměř obyčejně, a člověk má tendenci nad nimi mávnout rukou. Jenže pak si znovu uvědomí věk hlavní hrdinky a najednou z toho mrazí. O to víc, když sledujete, jak se postupně nechává vtahovat do událostí, které na sebe navazují a které už často nedokáže ovlivnit. Její život se pod jejich tíhou formuje způsobem, který si sama nikdy nevybrala.
Kniha velmi dobře pracuje s prolínáním minulosti a současnosti. Přestože se dějové linky neustále střídají, nikdy jsem neměla problém se orientovat. Naopak mi přišlo, že právě díky tomuto způsobu vyprávění postupně lépe chápeme souvislosti a motivace jednotlivých postav.
Laura jako hlavní hrdinka prochází obrovským vývojem. Z bezstarostné a trochu naivní dívky se postupně stává žena, která už o lidech a životě nemá žádné iluze. Je tvrdší, cyničtější a často reaguje způsobem, který může působit drsně, ale vzhledem k tomu, čím si prošla, jí člověk vlastně rozumí. Její cynismus není póza, ale obranný mechanismus. A právě proto působí tak uvěřitelně.
Velmi zajímavě je napsaná i postava vychovatele. Autorka se nesnaží vytvořit jednoduchého padoucha, kterého by bylo snadné nenávidět. Naopak. Zpočátku v něm člověk může vidět něco sympatického, což je možná ještě děsivější. Postupně ale odkrývá jeho skutečnou povahu a čtenář si stále více uvědomuje, jak sofistikovaně dokáže manipulace fungovat. Také Marie je výborně vykreslená postava. Není jednoznačná, nese si vlastní traumata a životní zkušenosti, které ovlivňují její rozhodování.
Jednou z nejsilnějších stránek knihy je podle mě styl vyprávění. Celý příběh je složený z přepisů nahrávek, rozhovorů a vzpomínek, což není úplně běžná forma. Přesto funguje skvěle. Naopak bych řekla, že právě díky ní působí příběh mnohem autentičtěji a intenzivněji. Tím, že jsou nahrávky vedené v ich formě, dostáváme se velmi blízko k Lauřiným myšlenkám, pocitům a nejintimnějším vzpomínkám. Měla jsem místy pocit, že nesleduji příběh fiktivní postavy, ale poslouchám skutečnou zpověď skutečného člověka.
Velmi silné je také samotné téma následků traumatu. Kniha neukazuje jen to, co se stalo, ale především to, jak hluboko mohou některé zážitky zasáhnout do života člověka a ovlivňovat jeho vztahy, rozhodnutí i pohled na sebe sama ještě po mnoha letech. Právě to je podle mě jeden z důvodů, proč ve čtenáři zůstane i po dočtení.
Tato kniha není jednoduché ani pohodové čtení. Je to drsné, bolestivé, místy šokující, ale zároveň výborně napsané. Pokud máte rádi knihy, které otevírají těžká témata a nebojí se ukázat jejich složitost bez příkras, určitě po ní sáhněte. Možná vám připomene, že ne každý člověk dostal do života stejné startovní podmínky a že některé rány vznikly dávno předtím, než jsme daného člověka vůbec poznali. A právě to je asi myšlenka, kterou si z této knihy odnáším nejvíc.
U téhle knihy jsem potřebovala trochu víc času vstřebat to, co kniha čtenářům přináší. A je to teda hodně intenzivní čtení, které mne pohltilo a drželo mne při sobě, dokud jsem knihu nedočetla. Miřenka Čechová tu otevírá náročné téma zneužití křehkého postavení člověka, který v náročné životní situaci marně hledá kotvy ve svém životě a dostává místo toho chaos a manipulativní jednání, které považuje za oporu, ale až pozdě vidí, že opora je to poslední, co zbývá. Autorka píše hodně syrově, drsně, jde až k samému jádru bez nějakých okolků - odpovídá tomu i ta formální jazyková podoba, kdy se pro sprosté slovo nejde daleko. Nic nepřikrašluje, ukazuje realitu se vším všudy - nic neidealizuje. Pro někoho by způsob psaní mohl být až moc - moc krutý, moc přímočarý, nepoetický. Ale já myslím, že to k tomu tak nějak patří - svým způsobem. Protože se nejedná o téma, které by bylo poetické či krásné - krásným jazykem nepřebijete, nezkrášlíte ani nezjednodušíte to, co tu autorka obsahově zpracovává. Naopak myslím, že se to autorce podařilo uchopit a zpracovat dobře. Tohle je jedna z těch knih, co čtenářům zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení. Určitě za sebe mohu doporučit, jen asi zvažte, v jakém rozpoložení se chystáte knihu číst. Zpracovává dost nepříjemné věci, které mohou v citlivějších jedincích potenciálně spustit dost nepříjemné pocity. Důvod, proč nehodnotím plným počtem, je prostý - autorčina kniha Baletky si mne získala o chlup víc. Ale jinak je to silná kniha, která stojí za pozornost.
Zajímavá kniha psaná retrospektivní formou popisuje, jak se hrdinka vypořádává se zneužitím v útlém věku a jaké následky si kvůli tomu nese do života. Autorka umně kombinuje vzpomínky s přítomností, v níž se odehrává finální část děje. Ten mě osobně velmi překvapil – v určité chvíli jsem už předpokládal, že napětí opadá, ale opak byl pravdou. Závěr přinesl nečekané drama, které celou knihu silně uzavírá.
Oproti Baletkám mi tato forma nesedla. Příběh, ač protkaný kupou zajímavých myšlenek, byl po celou dobu jakoby neúplný a v závěru naprosto těžko uvěřitelný. Nebýt těch myšlenek a některých popisů k zamyšlení, asi bych ani nedočetla.
Nebýt toho konce, který mi do knihy úplně nezapadl, dala bych 5/5, takhle o hvězdičku míň. Ale co mě na příběhu fascinovalo, byl způsob vyprávění doplněný popisem zvukových kulis. Bylo to tak sugestibilní, že jsem měla pocit, jako bych tam byla taky. Za mě skvělé!
Tak tohle bylo skvělý čtení! Teda, ne že by zpracovávané téma bylo skvělé, ale celkově ta emoce vzteku, forma vyprávění i naturel hlavní hrdinky se mi zaryly pod kůži. Konec na mě byl trochu moc thrillerového rázu, ale jinak je to za mě asi nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla.
Tematizace institucionální péče o děti, sexuálního násilí, manipulace i sexuální práce mi přišly výborně a věrně vystavěné a popisované-analyzované. Užívala jsem si pasáže, ve kterých se beze studu i příkras píše právě o sexwork, ráznost a nabyté sebevědomí Laury i její touhu po pomstě.