Řeknu ti to, co nevíš. Řeknu ti, co jsem ti celou dobu tajila, to, co jsem si myslela a co jsem cítila. Ale připomeneme si i to, co známe. Bude to zábavný.
Třicátnice Laura vypráví svůj příběh. Příběh osiřelé čtrnáctileté holky, kterou si pro sebe v dětském domově vyhlédl starší učitel. Mluví o opuštěných dětech, které se musejí spokojit s odměřenou porcí lásky, o pevném přátelství s drsňačkou Marií i o životě v příhraniční Aši. Minulost se prolíná s Lauřiným současným životem exkluzivní prostitutky a sžíravými myšlenkami na pomstu.
Miřenka Čechová se ve svém novém románu zamýšlí nad jednoduchostí, s níž jde druhými manipulovat, a ptá se, kde je hranice toho, co se dá, a co už se nesmí odpustit, a jestli je pomsta spravedlivý trest. Zároveň si pohrává s novou literární formou – stylizovaným zvukovým záznamem.
Miřenka Čechová je současná česká představitelka tanečního a fyzického divadla, režisérka, spisovatelka a pedagožka. Absolvovala Taneční konzervatoř v Praze (obor klasický balet), DAMU (obor Alternativní divadlo, MgA.) a HAMU (obor Nonverbální divadlo, Ph.D.). Také získala Fulbrightovo stipendium a působila na American University ve Washingtonu, D.C., kde vyučovala fyzické divadlo. Žije střídavě v Praze a v New Yorku.
Je spoluzakladatelkou divadelní skupiny Tantehorse (společně s českým mimem Radimem Vizvárym) a také spoluzakladatelkou umělecké skupiny Spitfire Company (společně s Petrem Boháčem). Je autorkou dvou knih - Miss AmeriKa (2018) a Baletky (2020). Podle knihy Miss AmeriKa také zinscenovala stejnojmenné představení v Divadle Ponec.
“S čím se žít nedá je permanentně dokonalá manikúra a taky pocit, že ti tvůj život nepatří, že žiješ něco, co nechceš. Překážky a bolest se dají vydržet, zato život v područí někoho a něčeho je jenom postupný vnitřní umírání.”
Začátek působil jako takový ten český sociální drama průměr. Ale pak se to rozjelo. Ta nasranost na všechny a všechno byla i mou nasraností. Závěr ala thriller, ale tak proč ne. Není to sto procent, ale autorky další knihu si ráda opět přečtu.
2,5 ACH to byl přehmat. Ano Baletky byly drsné a tak nějak jsem šla i do tohoto, ale zjevně jsem nedávala pozor při čtení anotace... jinak bych si ji nevzala už tehdy, protože ono jde odrušit v jakém to bude módu.Trochu Lolita, trochu Má hříšná Vanesso, ale pěkně sprostě, hulvátsky, trochu naivně a hloupě..no ne pro mne.
U téhle knihy jsem potřebovala trochu víc času vstřebat to, co kniha čtenářům přináší. A je to teda hodně intenzivní čtení, které mne pohltilo a drželo mne při sobě, dokud jsem knihu nedočetla. Miřenka Čechová tu otevírá náročné téma zneužití křehkého postavení člověka, který v náročné životní situaci marně hledá kotvy ve svém životě a dostává místo toho chaos a manipulativní jednání, které považuje za oporu, ale až pozdě vidí, že opora je to poslední, co zbývá. Autorka píše hodně syrově, drsně, jde až k samému jádru bez nějakých okolků - odpovídá tomu i ta formální jazyková podoba, kdy se pro sprosté slovo nejde daleko. Nic nepřikrašluje, ukazuje realitu se vším všudy - nic neidealizuje. Pro někoho by způsob psaní mohl být až moc - moc krutý, moc přímočarý, nepoetický. Ale já myslím, že to k tomu tak nějak patří - svým způsobem. Protože se nejedná o téma, které by bylo poetické či krásné - krásným jazykem nepřebijete, nezkrášlíte ani nezjednodušíte to, co tu autorka obsahově zpracovává. Naopak myslím, že se to autorce podařilo uchopit a zpracovat dobře. Tohle je jedna z těch knih, co čtenářům zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení. Určitě za sebe mohu doporučit, jen asi zvažte, v jakém rozpoložení se chystáte knihu číst. Zpracovává dost nepříjemné věci, které mohou v citlivějších jedincích potenciálně spustit dost nepříjemné pocity. Důvod, proč nehodnotím plným počtem, je prostý - autorčina kniha Baletky si mne získala o chlup víc. Ale jinak je to silná kniha, která stojí za pozornost.
Zajímavá kniha psaná retrospektivní formou popisuje, jak se hrdinka vypořádává se zneužitím v útlém věku a jaké následky si kvůli tomu nese do života. Autorka umně kombinuje vzpomínky s přítomností, v níž se odehrává finální část děje. Ten mě osobně velmi překvapil – v určité chvíli jsem už předpokládal, že napětí opadá, ale opak byl pravdou. Závěr přinesl nečekané drama, které celou knihu silně uzavírá.
Oproti Baletkám mi tato forma nesedla. Příběh, ač protkaný kupou zajímavých myšlenek, byl po celou dobu jakoby neúplný a v závěru naprosto těžko uvěřitelný. Nebýt těch myšlenek a některých popisů k zamyšlení, asi bych ani nedočetla.