Oskar Ed znovu v hlavní roli sebe sama na antihrdinské pouti kancelářskými chodbami vlastní hlavy. Tentokrát aspiruje na titul nejosamělejšího zaměstnance roku, desetiletí, století, tisíciletí. Své touhy, lásky a naděje pravidelně proměňuje v monstrózní nepřátelský organismus pohlcující okolní svět. Snad mu přece jen svitne naděje na lepší příští, snad si ji nesplete s plamínkem plynového sporáku, snad rozpozná obrysy možného přátelství, pomocné ruky, která ho vyvede z temnoty, a snad se následně nespálí jako už tolikrát. Snad se Oskarův nehostinný svět může ještě proměnit. Vítejte na burze obnošených kostýmů, předmětů z druhé ruky a sběratelských rarit ukrytých v hlubokých kapsách pelichajících županů. Vítejte v hotelu paní Marty, na recepci vyplňte dotazník, nedělejte nepořádek a užijte si pobyt!
Oskar Ed stále zůstává v sevření své tíživé surreálné atmosféry, kde se nesnaží sám sebe vysvětlit a kde se pohybuje neustále na jakémsi liminálním pomezí - hotely, kupé, prázdné nádraží, osídlené metro, věci vedou hlouběji, vždycky ale zpátky k jeho problému. Ať už jde o lynchovskou realitu, lovecraftovské monstrum, nebo kafkovský narativ (dopisy, líbesbrífy, co nečetla), kde je slušný hoch neustále pod jakousi neoprávněnou šikanou... či naopak sám a přehlížený, příběh se nikdy nesnaží pointy kapitol říct na plno, spíše vždycky nadhodí a utne, aby čtenáře nechal tápat a přemýšlet. Definitivně to lze srovnat s Charlesem Burnsem a Danielem Clowesem. Je to slušná záležitost, kde bych řekl, že Jelinek se speciálně v kresbě posunul a snažil o ambicióznější vizuál, ale současně mi přijde, že ten motiv se dá propírat donekonečna.