What do you think?
Rate this book
Bel a Ef #2
Případ okradené alchymistky
Vloupat se do skleníku s exotickými rostlinami v Náchořečí není nikdy dobrý nápad. Snadno přitom totiž přijdete o život. A jedním mrtvým to tentokrát nekončí. Případu se ujímají Bel s Efem, ale nic není takové, jak se zpočátku zdá… Fantasy detektivka ze světa bez detektivů.
288 pages, Paperback
First published September 25, 2025
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
October 28, 2025
Já asi Markétu Forró prostě žeru. A jen doufám, že vstanou noví bojovníci, teda, přijdou další knížky.
(Hned na první stránce jsem si vzpomněla na Achouveje Přestylesa, jednoho z hrdinů mých nikdy nenapsaných příběhů, které by měly podobného ducha jako Případy, kdybych to ovšem uměla vymyslet a napsat.)
(Hned na první stránce jsem si vzpomněla na Achouveje Přestylesa, jednoho z hrdinů mých nikdy nenapsaných příběhů, které by měly podobného ducha jako Případy, kdybych to ovšem uměla vymyslet a napsat.)
January 7, 2026
4,5*
Bel a Ef narazili na ďalšie trampoty. Hoci tieto sa ich týkali skôr okrajovo a zavážil skôr ich barbarský zjav, než klebety o ich úspešnej-neúspešnej detektívnej kariére. Lebo tú nechali vo svojej domovskej dedinke a tentoraz sa presunuli do trošku rozsiahlejších vôd. A myslím, že aj to príbehu prospelo, že autorka mohla rozšíriť svoj svet o ďalší zaujímavý kút, ktorý je ale svojím spôsobom ako vlastne každá druhá dedinka. Kde sa zdá, že každý pozná každého a pritom nikto o nikom nevie nič určité. Čo je zdroj nekonečných nešvárov – a občas aj úsmevných situácií.
Detektívna zápletka bola opäť budovaná vlastne trochu zhurta, no zároveň postupne. V istom bode som opäť začínala mať pocit, že presne viem, kto čo urobil a prečo – aby som si o pár strán uvedomila, že nie, ani takto to nebolo a vlastne ani takto nie. Takže čítanie bolo aj napínavé, aj objavné a aj zábavné. Nie fraškoidne alebo parodicky, skôr tak nenápadne situačne, občas menovo (Himbajs Šůviks to schytal epicky, dokonca viacerými spôsobmi) a niekedy tak trochu absurdne. Lebo čo iné sa dá očakávať od príbehu, ktorý začína nepodarenou zlodejskou akciou, ktorú ostrým pľuvancom definitívne naruší, no, exotická rastlina.
Proste to bolo príjemné. Oddychové, úsmevné, obyčajné veľmi neobyčajným spôsobom. Pohladilo ma to na duši a celý čas som sa tak akosi prisprosto a zároveň spokojne usmievala. Nie všetky príbehy musia byť o osude sveta a veštbách. Niekedy k šťastiu stačí párik detektívov-nedetektívov, ktorí občas zakopávajú o vlastné nohy alebo o erotické romány v kúpeľoch.
Ostáva mi dúfať, že Bel a Ef ešte plánujú vo svojej neplánovanej kariére pokračovať. Tá ich hrejivá zábavnosť by mi chýbala.
Bel a Ef narazili na ďalšie trampoty. Hoci tieto sa ich týkali skôr okrajovo a zavážil skôr ich barbarský zjav, než klebety o ich úspešnej-neúspešnej detektívnej kariére. Lebo tú nechali vo svojej domovskej dedinke a tentoraz sa presunuli do trošku rozsiahlejších vôd. A myslím, že aj to príbehu prospelo, že autorka mohla rozšíriť svoj svet o ďalší zaujímavý kút, ktorý je ale svojím spôsobom ako vlastne každá druhá dedinka. Kde sa zdá, že každý pozná každého a pritom nikto o nikom nevie nič určité. Čo je zdroj nekonečných nešvárov – a občas aj úsmevných situácií.
Detektívna zápletka bola opäť budovaná vlastne trochu zhurta, no zároveň postupne. V istom bode som opäť začínala mať pocit, že presne viem, kto čo urobil a prečo – aby som si o pár strán uvedomila, že nie, ani takto to nebolo a vlastne ani takto nie. Takže čítanie bolo aj napínavé, aj objavné a aj zábavné. Nie fraškoidne alebo parodicky, skôr tak nenápadne situačne, občas menovo (Himbajs Šůviks to schytal epicky, dokonca viacerými spôsobmi) a niekedy tak trochu absurdne. Lebo čo iné sa dá očakávať od príbehu, ktorý začína nepodarenou zlodejskou akciou, ktorú ostrým pľuvancom definitívne naruší, no, exotická rastlina.
Proste to bolo príjemné. Oddychové, úsmevné, obyčajné veľmi neobyčajným spôsobom. Pohladilo ma to na duši a celý čas som sa tak akosi prisprosto a zároveň spokojne usmievala. Nie všetky príbehy musia byť o osude sveta a veštbách. Niekedy k šťastiu stačí párik detektívov-nedetektívov, ktorí občas zakopávajú o vlastné nohy alebo o erotické romány v kúpeľoch.
Ostáva mi dúfať, že Bel a Ef ešte plánujú vo svojej neplánovanej kariére pokračovať. Tá ich hrejivá zábavnosť by mi chýbala.
April 4, 2026
Knížečka se tváří nevinně a roztomile. Vejde se do větší kapsy. Přečtená za odpoledne.
Je to knižní hobit.
Kdyby se pořádala výprava fantasy detektivek, tahle by došla až do Mordoru a ještě cestou přeprala velkýho pavouka.
Touhle komplikovanou metaforou se snažím říct:
Po první knize jsem čekala, že druhá bude přinejmenším stejně dobrá, možná o chlup lepší.
Nečekala jsem, že až tak.
Máme detektivní zápletku a dva nepravděpodobné detektivy, kteří se jí ujmou; sbírají důkazy ve městě, kde skoro nikoho neznají, takže se vyptávají, formují podezření, zjišťují, že jsou úplně mimo... prostě klasická detektivka.
Máme ji ale zasazenou ve fantasy světě. Ten se taky tváří jednoduše. Nejsou tu žádné dlouhatánské popisy, historie, vysvětlování lóru - to by se do hobití knížky nevešlo. Musíme si vystačit se jmény.
Jména - ať už názvy měst, jména postav nebo pojmenování fiktivních rostlin, které alchymistka pěstuje ve skleníku - vydají za celé stránky lóru, když se udělají dobře. Tady je na nich postavený celý svět, a ta jména jsou tak dobrá, že jej unesou.
Město Náchořečí, kde se příběh odehrává, mi názvem připomnělo Náchod. A přestože podle mapy - zmínila jsem, že knížka má naprosto boží mapu? A ilustrace? - kraj, kde leží, tvarem ani ničím jiným nepřipomíná Východní Čechy, přece jen mě to přimělo vnímat onen fantasy svět jaksi podkrkonošsky; jinými slovy, připadala jsem si v něm velice hodně moc jako doma.
Napsat fantasy detektivku je těžší, než se zdá. Je to alchymistický proces spojení žánrů, které se chovají jako olej a voda. Aby fungovala detektivní zápletka, čtenář musí chápat svět, umět si jej zmenšit na konečný seznam podezřelých, motivů a způsobů. Aby fungovala fantasy zápletka, čtenář musí ve světě alespoň trochu tápat a žasnout nad ním v jeho nekonečné magičnosti. Když to zkusíte smíchat, buď máte detektivku ve fantasy kulisách, nebo fantasy s detektivní zápletkou. Anebo ty dva žánry dostanete do tak dokonalé rovnováhy, že vám vznikne jakýsi literární kámen mudrců: opravdová fantasy detektivka. Jako tady.
Zápletku ani postavy tu nebudu zkoumat, abych něco nevyspoilovala. Dodám ještě: můj román tu a tam někdo chválí pro jazykovou vytříbenost; takže když řeknu, že tu autorka používá slova, která jsem už neviděla celé věky (jedno jsem si musela vyhledat ve slovníku, to už se mi dlouho nestalo), a výrazy, nad kterými si říkám: ooh, shiny! (aniž by kniha působila intelektuálsky či nepřístupně), opravdu vím, co říkám.
Napsat takhle nenápadně úžasnou knihu chce pořádný kumšt.
Je to knižní hobit.
Kdyby se pořádala výprava fantasy detektivek, tahle by došla až do Mordoru a ještě cestou přeprala velkýho pavouka.
Touhle komplikovanou metaforou se snažím říct:
Po první knize jsem čekala, že druhá bude přinejmenším stejně dobrá, možná o chlup lepší.
Nečekala jsem, že až tak.
Máme detektivní zápletku a dva nepravděpodobné detektivy, kteří se jí ujmou; sbírají důkazy ve městě, kde skoro nikoho neznají, takže se vyptávají, formují podezření, zjišťují, že jsou úplně mimo... prostě klasická detektivka.
Máme ji ale zasazenou ve fantasy světě. Ten se taky tváří jednoduše. Nejsou tu žádné dlouhatánské popisy, historie, vysvětlování lóru - to by se do hobití knížky nevešlo. Musíme si vystačit se jmény.
Jména - ať už názvy měst, jména postav nebo pojmenování fiktivních rostlin, které alchymistka pěstuje ve skleníku - vydají za celé stránky lóru, když se udělají dobře. Tady je na nich postavený celý svět, a ta jména jsou tak dobrá, že jej unesou.
Město Náchořečí, kde se příběh odehrává, mi názvem připomnělo Náchod. A přestože podle mapy - zmínila jsem, že knížka má naprosto boží mapu? A ilustrace? - kraj, kde leží, tvarem ani ničím jiným nepřipomíná Východní Čechy, přece jen mě to přimělo vnímat onen fantasy svět jaksi podkrkonošsky; jinými slovy, připadala jsem si v něm velice hodně moc jako doma.
Napsat fantasy detektivku je těžší, než se zdá. Je to alchymistický proces spojení žánrů, které se chovají jako olej a voda. Aby fungovala detektivní zápletka, čtenář musí chápat svět, umět si jej zmenšit na konečný seznam podezřelých, motivů a způsobů. Aby fungovala fantasy zápletka, čtenář musí ve světě alespoň trochu tápat a žasnout nad ním v jeho nekonečné magičnosti. Když to zkusíte smíchat, buď máte detektivku ve fantasy kulisách, nebo fantasy s detektivní zápletkou. Anebo ty dva žánry dostanete do tak dokonalé rovnováhy, že vám vznikne jakýsi literární kámen mudrců: opravdová fantasy detektivka. Jako tady.
Zápletku ani postavy tu nebudu zkoumat, abych něco nevyspoilovala. Dodám ještě: můj román tu a tam někdo chválí pro jazykovou vytříbenost; takže když řeknu, že tu autorka používá slova, která jsem už neviděla celé věky (jedno jsem si musela vyhledat ve slovníku, to už se mi dlouho nestalo), a výrazy, nad kterými si říkám: ooh, shiny! (aniž by kniha působila intelektuálsky či nepřístupně), opravdu vím, co říkám.
Napsat takhle nenápadně úžasnou knihu chce pořádný kumšt.
March 26, 2026
Případ okradené alchymistky je naprostá pecka. Podobně jako u předcházejícího dílu Případ mrtvého čaroděje (má recenze zde) z, nyní už díky bohu, série Bel a Ef, jde o rychlou literární jednohubku, byť mírně objemnější, která nemůže nenadchnout.
Nehodlám se opakovat, neboť platí v podstatě vše, co jsem zmínil už u předchozí knihy. Snad jediný výraznější rozdíl je v tom, že téměř veškeré mé výtky mířené na strukturu děje a využití postav se tohoto dílu už netýkají, a můžu mu tak s radostí dát všech zasloužených pět hvězd. Děj krásně plynul, jednotlivé události a linky byly skvěle dávkované a celkově jde říct, že to je opravdu umně navrhnuté. Chvílemi jsem měl takový ten pocit, že je přece jasné, kdo to udělal, ale hned na další straně mě autorka opět usadila a ještě mi to dala sežrat. Absolutně boží!
Co se týče jazyka a děje, je tenhle díl o něco... rozjetější, divočejší, chcete-li, a jde vidět, že si autorka s prvním dílem trochu oťukala vody a dovoluje si o něco více, což celkem zvedá doporučenou spodní věkovou hranici čtenářů, ale zároveň dle mého názoru lépe vyobrazuje prototypy postav z hlediska rasového, sociálního i charakterového. Možná je to též odraz toho, že se z klidného venkova přesouváme do rušnějšího města.
Méně výrazným rozdílem je pak to, že zde už je fantasy prvek důležitý a odmýšlel by se dost těžko. Není to za mě na škodu, ale ve srovnání je třeba to zmínit.
V neposlední řadě, věc, která si určitě zaslouží zmínku, jsou ilustrace, které čtenáře nenuceně provází dějem ať už v podobě ukázek z herbáře nebo jedné ze dvou map, tj. mapa centra města Náchořečí, kde se děj odehrává, a mapa celé oblasti. Je trošku škoda, že druhou z map čtenář využije pouze minimálně, a je tam tak spíš tak nějak na okrasu, o to víc doufám, že si s ní autorka pohraje v dalších knihách, v jejichž vznik z celého srdce doufám.
Těší mě, že minule autorka vyslechla mou prosbu poměrně rychle, tak si ji zde dovolím zopakovat – přidám si, prosím! Dlouho jsem nenarazil na nic, co by mě až takhle pohltilo. A všemi deseti to můžu doporučit i každému, koho tenhle žánr aspoň trochu láká (ač tentokrát ve vyšší věkové skupině). Začněte ale s Případ mrtvého čaroděje, neb zde navazujeme nejen dějově, ale i informačně. :)
Nehodlám se opakovat, neboť platí v podstatě vše, co jsem zmínil už u předchozí knihy. Snad jediný výraznější rozdíl je v tom, že téměř veškeré mé výtky mířené na strukturu děje a využití postav se tohoto dílu už netýkají, a můžu mu tak s radostí dát všech zasloužených pět hvězd. Děj krásně plynul, jednotlivé události a linky byly skvěle dávkované a celkově jde říct, že to je opravdu umně navrhnuté. Chvílemi jsem měl takový ten pocit, že je přece jasné, kdo to udělal, ale hned na další straně mě autorka opět usadila a ještě mi to dala sežrat. Absolutně boží!
Co se týče jazyka a děje, je tenhle díl o něco... rozjetější, divočejší, chcete-li, a jde vidět, že si autorka s prvním dílem trochu oťukala vody a dovoluje si o něco více, což celkem zvedá doporučenou spodní věkovou hranici čtenářů, ale zároveň dle mého názoru lépe vyobrazuje prototypy postav z hlediska rasového, sociálního i charakterového. Možná je to též odraz toho, že se z klidného venkova přesouváme do rušnějšího města.
Méně výrazným rozdílem je pak to, že zde už je fantasy prvek důležitý a odmýšlel by se dost těžko. Není to za mě na škodu, ale ve srovnání je třeba to zmínit.
V neposlední řadě, věc, která si určitě zaslouží zmínku, jsou ilustrace, které čtenáře nenuceně provází dějem ať už v podobě ukázek z herbáře nebo jedné ze dvou map, tj. mapa centra města Náchořečí, kde se děj odehrává, a mapa celé oblasti. Je trošku škoda, že druhou z map čtenář využije pouze minimálně, a je tam tak spíš tak nějak na okrasu, o to víc doufám, že si s ní autorka pohraje v dalších knihách, v jejichž vznik z celého srdce doufám.
Těší mě, že minule autorka vyslechla mou prosbu poměrně rychle, tak si ji zde dovolím zopakovat – přidám si, prosím! Dlouho jsem nenarazil na nic, co by mě až takhle pohltilo. A všemi deseti to můžu doporučit i každému, koho tenhle žánr aspoň trochu láká (ač tentokrát ve vyšší věkové skupině). Začněte ale s Případ mrtvého čaroděje, neb zde navazujeme nejen dějově, ale i informačně. :)
November 13, 2025
Příjemné pokračování první knížky.
Náchořečí je větší a členitější než Mizerná Lhota, a pro mě bylo těžší představit si, kde co probíhá, to mi ale nebránilo si četbu užít (fakt jsem se na čtení vždycky těšila). Čtení obohacoval autorčina slovní zásoba a dokreslovaly cute botanické ilustrace Václava Šlajcha.
Oproti Případu zabitého čaroděje byla tohle subjektivně víc detektivka s menší intenzitou vztahových linek. Detektivní příběh dává smysl, navazuje a žádná dějová linka nezůstala viset ve vzduchoprázdnu. Bel a Ef už o něco víc akceptují svou detektivní roli, což mj. taky přispělo k tomu, že jsem si minulou knihu užila o špetku víc, ale jen o pidimini špetku, a proto je tohle pro mě solidních 4,5/5.
Náchořečí je větší a členitější než Mizerná Lhota, a pro mě bylo těžší představit si, kde co probíhá, to mi ale nebránilo si četbu užít (fakt jsem se na čtení vždycky těšila). Čtení obohacoval autorčina slovní zásoba a dokreslovaly cute botanické ilustrace Václava Šlajcha.
Oproti Případu zabitého čaroděje byla tohle subjektivně víc detektivka s menší intenzitou vztahových linek. Detektivní příběh dává smysl, navazuje a žádná dějová linka nezůstala viset ve vzduchoprázdnu. Bel a Ef už o něco víc akceptují svou detektivní roli, což mj. taky přispělo k tomu, že jsem si minulou knihu užila o špetku víc, ale jen o pidimini špetku, a proto je tohle pro mě solidních 4,5/5.
November 11, 2025
Keď si prečítam knižku, ktorá sa mi naozaj páči, ďalšia od toho istého autora je často trochu sklamanie. Tu sa to našťastie nestalo, naopak, už dlho ma kniha tak nepohltila.
Skvelé ilustrácie, cute vydanie a rozmery ostali. A okrem toho sa svet Bela a Efa rozkošatil, zápletky zaplietli a celé to dostalo väčší říz ako špeciál v hospodě Na Lávičce.
Už sa neviem dočkať ďalšieho dielu. Nie som si totiž istá, či som viac zaľúbená do Efa alebo Bela...
Skvelé ilustrácie, cute vydanie a rozmery ostali. A okrem toho sa svet Bela a Efa rozkošatil, zápletky zaplietli a celé to dostalo väčší říz ako špeciál v hospodě Na Lávičce.
Už sa neviem dočkať ďalšieho dielu. Nie som si totiž istá, či som viac zaľúbená do Efa alebo Bela...
May 14, 2026
Nahodny find na Slavcone, ale velmi prijemne prekvapenie v tak miniaturnej knizke. Jednotku som necitala, ale myslim, ze to na pochopenie tohto pribehu nebolo moc potrebne. Kniha je plna dejovych zvratov, kazda postava ma svoje tajomstva, a aj akoby nepodstatne informacie sa ukazu ako dolezite. Velmi ma bavili aj mapy a ilustracie vnutri v knizke, plus klobuk dolu pred autorkou, milujem vsetky tie nazvy miest, postav, a rastlin, ktore sa tu vyskytovali.
Displaying 1 - 7 of 7 reviews