Vloupat se do skleníku s exotickými rostlinami v Náchořečí není nikdy dobrý nápad. Snadno přitom totiž přijdete o život. A jedním mrtvým to tentokrát nekončí. Případu se ujímají Bel s Efem, ale nic není takové, jak se zpočátku zdá… Fantasy detektivka ze světa bez detektivů.
Bel a Ef narazili na ďalšie trampoty. Hoci tieto sa ich týkali skôr okrajovo a zavážil skôr ich barbarský zjav, než klebety o ich úspešnej-neúspešnej detektívnej kariére. Lebo tú nechali vo svojej domovskej dedinke a tentoraz sa presunuli do trošku rozsiahlejších vôd. A myslím, že aj to príbehu prospelo, že autorka mohla rozšíriť svoj svet o ďalší zaujímavý kút, ktorý je ale svojím spôsobom ako vlastne každá druhá dedinka. Kde sa zdá, že každý pozná každého a pritom nikto o nikom nevie nič určité. Čo je zdroj nekonečných nešvárov – a občas aj úsmevných situácií.
Detektívna zápletka bola opäť budovaná vlastne trochu zhurta, no zároveň postupne. V istom bode som opäť začínala mať pocit, že presne viem, kto čo urobil a prečo – aby som si o pár strán uvedomila, že nie, ani takto to nebolo a vlastne ani takto nie. Takže čítanie bolo aj napínavé, aj objavné a aj zábavné. Nie fraškoidne alebo parodicky, skôr tak nenápadne situačne, občas menovo (Himbajs Šůviks to schytal epicky, dokonca viacerými spôsobmi) a niekedy tak trochu absurdne. Lebo čo iné sa dá očakávať od príbehu, ktorý začína nepodarenou zlodejskou akciou, ktorú ostrým pľuvancom definitívne naruší, no, exotická rastlina.
Proste to bolo príjemné. Oddychové, úsmevné, obyčajné veľmi neobyčajným spôsobom. Pohladilo ma to na duši a celý čas som sa tak akosi prisprosto a zároveň spokojne usmievala. Nie všetky príbehy musia byť o osude sveta a veštbách. Niekedy k šťastiu stačí párik detektívov-nedetektívov, ktorí občas zakopávajú o vlastné nohy alebo o erotické romány v kúpeľoch.
Ostáva mi dúfať, že Bel a Ef ešte plánujú vo svojej neplánovanej kariére pokračovať. Tá ich hrejivá zábavnosť by mi chýbala.
Já asi Markétu Forró prostě žeru. A jen doufám, že vstanou noví bojovníci, teda, přijdou další knížky.
(Hned na první stránce jsem si vzpomněla na Achouveje Přestylesa, jednoho z hrdinů mých nikdy nenapsaných příběhů, které by měly podobného ducha jako Případy, kdybych to ovšem uměla vymyslet a napsat.)
Příjemné pokračování první knížky. Náchořečí je větší a členitější než Mizerná Lhota, a pro mě bylo těžší představit si, kde co probíhá, to mi ale nebránilo si četbu užít (fakt jsem se na čtení vždycky těšila). Čtení obohacoval autorčina slovní zásoba a dokreslovaly cute botanické ilustrace Václava Šlajcha. Oproti Případu zabitého čaroděje byla tohle subjektivně víc detektivka s menší intenzitou vztahových linek. Detektivní příběh dává smysl, navazuje a žádná dějová linka nezůstala viset ve vzduchoprázdnu. Bel a Ef už o něco víc akceptují svou detektivní roli, což mj. taky přispělo k tomu, že jsem si minulou knihu užila o špetku víc, ale jen o pidimini špetku, a proto je tohle pro mě solidních 4,5/5.
Keď si prečítam knižku, ktorá sa mi naozaj páči, ďalšia od toho istého autora je často trochu sklamanie. Tu sa to našťastie nestalo, naopak, už dlho ma kniha tak nepohltila. Skvelé ilustrácie, cute vydanie a rozmery ostali. A okrem toho sa svet Bela a Efa rozkošatil, zápletky zaplietli a celé to dostalo väčší říz ako špeciál v hospodě Na Lávičce. Už sa neviem dočkať ďalšieho dielu. Nie som si totiž istá, či som viac zaľúbená do Efa alebo Bela...