Marii III. Kostkové z Kostky, provdané Launové, je čtyřicet osm let a sedm měsíců. Je léto, venku na zdechnutí, Kostka plná muflonů a Marie odchází do rodinné hrobky na pravidelnou relaxaci, která spočívá v popíjení ořechovky a povalování se na kožené pohovce Heinricha Himmlera, na níž svého času zemřela jak paní Tichá, tak kastelán Josef. Ke svému velkému rozčarování nachází v hrobce muflona, respektive muflonku, která o sobě prohlašuje, že je smrt. Následuje konverzace přerušovaná telefonáty, prohlížením Facebooku, Instagramu a Twitteru (nyní sítě X). Stejně jako v přechozích epizodách je samozřejmě řeč také o Helence Vondráčkové.
Průběh setkání zaznamenala Mariina dcera, přezdívaná Čtverka. Sex a násilí v explicitní podobě se v knize pochopitelně neobjevují, nicméně umře jeden pes a zřejmě i pár klimatických aktivistů.
Chránila a bránila jsem Aristokratku, i když si na ni ostatní stěžovali. Zůstala jsem věrná a těšila se na každý díl. Ale toto je, bohužel, opravdu nešťastné zakončení (pro nás průvodce) ikonické série. Namísto deníkových zápisů je celá kniha jen dlouhým rozhovorem mezi Marií a jistou nadpřirozenou bytostí (nechci spoilovat), který připomíná Troškův Kameňák. Co věta, to pokus o vtip, ale většina z nich vyznívá nuceně a naprázdno. Co ale především zrazuje nejvěrnější čtenáře je nejen změna tónu, kdy se z Marie zjevně stal Josef se vším všudy, a ztratila se veškerá nadsázka a i určitá míra laskavosti ve vyprávění, ale hlavně je zcela opuštěn zámecký provoz i známé postavy. Všechno je jen litanie stížností na moderní svět, a ačkoliv mnohou tuto kritiku chápu a mohu s ní i soucítit, připomíná čtení spíše zápis nadávajícího důchodce na lavičce v parku, než jakýkoliv souvislý příběh. V několika momentech je ovšem "humor" tak necitlivý, že mi z něj bylo skoro smutno. Neslavný to konec oblíbené série. Achich ach.
co to bylo? celou dobu jsem měla pocit, že čtu jeden dlouhý facebookový komentář o tom, jak je moderní doba nemožná, dnešní mládež neschopná a jak byly morový epidemie v topu (jako reálně, proč doslova v každý replice co ta Smrt říkala, padlo sousloví "zlatá morová epidemie💀" ) A o úpadku taky svědčí to, že u každé knihy z této série jsem se smála nahlas, zatímco u téhle jsem se sotva pousmála. a to taky asi jen dvakrát💀
Já hrozně nechtěla být hater (jsem), ale těžko hledám, co bych pochválila, protože tohle se silně nepovedlo.
1) vadila mi forma psaní jako scénář. vůbec se mi to k této sérii, která vždycky předtím byla deníková, nehodila. 2) měla jsem pocit, že žiju ve smyčce, protože celou dobu mlely to stejné (stěžovaly si na dnešní dobu) a nebo telefonovaly a u toho si stěžovaly na mládež 3) vůbec se mi nelíbil nápad s tím, že je to "sequel' za bůh ví kolik let, kdy Marie umírá. ale mladá, ve věku asi 47 let! Mimochodem, ani jednou tam nebyla řečená příčina týhle brzký smrti.🥸 A jako jak se mám smát, když je to celý doslova o předčasný smrti jedný z mých oblíbených knižních hrdinek a 90% joků (který jsou mimochodem dost slabý) je o umírání. 4) co to bylo za wtf konec? Jak jako, že se konečně seberou a ze půjdou teda na onen svět, ale smrtka chce půjčit papuče, začne tam mobil hrát Dlouho noc a konec? WTF? Proč jsem teda celou tuhle dlouhou ódu nespokojenosti s dnešním světem četla, když to ani nemá pořádnej konec.
Mohla bych to kritizovat asi ještě dlouho, ale bylo to tak špatný, že už se mi ani nechce trávit čas nad psaním recenze. Na 100% zklamání a nejhorší kniha roku a to je teprve 2. ledna💀
Kristova noho, to takhle šíleně špatně napsal, aby už po něm nikdo další aristokratku nechtěl? Protože ne, že by předchozí díly byly nějaké literární klenoty, ale tohle bylo fakt absolutně příšerný. A jestli tohle "stárnoucí bílý hetero cis muž křičí na mrak" vyjadřuje jeho opravdové myšlenky a názory, tak by měl jít tam, kam na konci odcházejí jeho postavy.
Ona ta kniha není úplně špatná, ale tak nějak nechápu, proč je součástí série o Aristokratce, když není o Aristokratce. Už to prostě chtělo s tímto tématem skončit. Na závěr jsem ale doufala v trochu větší parádu.
Smrť to není ani omylem. Ale možná kdyby to byla samostatná knížka bez návaznosti na Aristokratku a bylo tam míň remcání, že je tráva špatně zelená a nebe špatně modré, tak by to mohl být hezký průměr.
s. 96 tak ti to domluvím u Reinera. Ten vydá všecko... Toto je smutný důkaz, že je to pravda.
Na s. 55 se „ony“ mění na „oni“. Chápu, že na ústředí napsali, ale do teď to vypadalo, že smrtky jsou babinec a najednou „dostali“? (s. 59)