Když se do sebe Jana s Martinem zamilovali, všichni byli přesvědčení, že jejich vztah nemá žádnou budoucnost. Ani oni sami nevěřili, že jim spolu může být dobře déle než chvíli…
Patrik Hartl je uměleckým šéfem pražského divadla Studio DVA. Vystudoval filmovou a televizní režii na pražské FAMU. V divadle režíroval řadu divácky velmi úspěšných inscenací (Otevřené manželství, Caveman, Absolvent, Půldruhé hodiny zpoždění, Madame Melville). Jeho vlastní divadelní hry Hovory o štěstí mezi čtyřma očima, Klára a Bára, Soukromý skandál, Hlava v písku, Hvězda, Vysavač a 4 sestry se staly hity. Ve filmu debutoval komedií Taková normální rodinka. Jeho literární prvotinou byla kniha PRVOK, ŠAMPÓN, TEČKA a KAREL, která se díky velkému zájmu čtenářů dočkala mnoha dotisků. Následující román MALÝ PRAŽSKÝ EROTIKON se stal Českým bestsellerem roku 2014.
Hartl je moja česká srdcovka. Aktuálne žijem podobný život ako Jana s Martinom, keď zdieľajú byt s jeho rodičmi. Asi preto sa mi aj tak páčila, ale! Aj preto, možno aj práve preto, že Hartl tam zase krásne ukázal, čo žena a muž v tom vzťahu chcú. Čo im môže chýbať, dôvody prečo sa vzťah môže pokaziť. Priateľovi som povedala, že túto knihu by som dala prečítať párom, aby vedeli čomu sa môžu vyhýbať, čo môžu robiť v tom vzťahu ináč, lepšie a čo môže chcieť ten druhý. Hartl zase raz nesklamal. Výborná kniha. Hartlova pridaná hodnota je, že ukazuje príbeh aj z tej druhej strany. Jednu situáciu opise z Janinho uhla pohľadu, ale ďalej napíše aj čo sa Martinovi vtedy preháňalo hlavou.
Tak trochu čtení paní a dívek... Knihu jsem několikrát odložil a teprve povzbuzování od manželky mě donutilo dojít až na konec příběhu. Ne že by se mi to špatně četlo, styl Patrika Hartla není nijak těžký a příjemně se čte, vyprávění navíc dost odsýpá, někdy až moc, občas bych se rád zastavil a víc to, co se děje na stránkách knihy, prožil. Ani jednotlivé zápletky nejsou až zas tak banální, dohromady navršené na sebe však působí až příliš chtěným dojmem. Co mě u knihy udržovalo byla atmosféra a situace všedního dne. Ideální letní čtení, zejména pro něžnou polovičku.
Tato kniha je opravdu "hartlovská". Před pár lety by to k dobrému hodnocení stačilo. V současné době mi to už nestačí. Od dobré knihy čekám víc! Kniha se jako vždy čte velmi lehce, prostředí i situace běžné, děj odsýpá... Jenže pak si uvědomíte, že je to strašně moc ploché, jednoduché, předvídatelné a nic neříkající. Takový život prostě není a jen velmi zřídka má pohádkové konce!
Můj tatínek mi vždy říká, "snaha je málo, je potřeba mít výsledky". Začátek knihy vypadal nadějně, velmi rychle jsem se začetla, vztah Jany a Martina sliboval napínavou zápletku. Pak ovšem nastal zlom a já přemýšlela kam autor tak strašně spěchá, proč každá situace končí skokem o několik let vpřed. Proč jsou jednotlivé postavy tak neskutečně ploché a jednoduché? Proč se autor tak málo věnuje samotné době? A pak jsem na to přišla, padesát let běžného lidského života nelze vměstnat do jedné, malé knížky. Škoda, snaha byla, kýžený výsledek se dle mého názoru nedostavil.
📚 Knihu jsem dostala jako dárek, ale… není to úplně můj šálek kávy 🤭
📖 Příběh, který se snaží obsáhnout téměř celý život hlavních postav, na mě působil spíš uspěchaně a povrchně, než aby nabídl hlubší prožitek. 🤷🏼♀️
⌛️ Roky zběsile utíkají a na stránkách se míhají jen jako krátká sdělení, trochu jako když vám náhodný kolemjdoucí vypráví příběh o někom, koho vlastně ani neznáte. Rok… deset let… postavy mizí a znovu se objevují, starší a unavenější, ale čtenář si k nim jen těžko hledá cestu. Jejich vývoj je spíš naznačený než skutečně prožitý.❓️
💡Chyběla mi tu větší práce s atmosférou i s emocemi. Místo silnějších scén dostáváme spíš přehled událostí, které rychle plynou dál. Některé momenty by si podle mě zasloužily víc prostoru a hloubky, aby mohly opravdu zapůsobit.
🙏 Bohužel takové příběhy nemám ráda… které se dočtou a nezbývá jim nic jiného než upadnout do zapomnění. 😴😴
Moje první autorova kniha a jak se říká na poprvé a hned super. Příběh jsem si zamilovala. Autorovi se skvěle podařilo mě vtáhnout do děje a zamilovat si postavy. Prožívala jsem s nimi každodenní radosti i strasti, všednost normálních dnů a fandila jim, kdykoli spolu překonávali nástrahy. Líbilo se mi, že jsem během čtení několikrát vystřídala "oblibu" jedné či druhé strany, protože nikdo nevidí jednu situaci stejnýma očima, jako ten druhý. Závěr byl emočně napjatý. Čekala jsem, jak bude kniha ukončena a málem mi i slza ukápla. Umím si představit, že se právě k tomuto příběhu za několik let vrátím a budu na něj nahlížet zase úplně jinýma očima.
Ale jo. Ještě mu dám šanci. Po dvou šílenostech, které mě neskutečně zklamaly, konečně z mistra Hartla zas vypadl příběh, kterému se dá věřit a který umí člověka chytit za srdce. I když se to místy může zdát jako trochu plytká romance, jedno se mu musí nechat. Posledních sto stránek se autorovi mistrně podařilo udržet čtenářstvo v takovém napětí, že se málokomu knížka chtěla odložit.
Knihu Manželství jsem přečetla doslova jedním dechem. Příběh je čtivý, poutavý a typicky „hartlovsky“ lidský – plný emocí, zvratů a humoru, který prostě miluju. Patrik Hartl opět dokázal napsat něco, co čtenáře vtáhne od první stránky a nepustí až do konce.
Můj milovaný Pan Spisovatel. Knihy od Patrika Hartla miluju všechny a tato opět nezklamala. Příběh super, zápletka super, četla se úplně sama a opět ze života, takže vás to jako čtenáře ani nezklame, spíš se nad tím pousmějete a pokývete hlavou.
Knihy Patrika Hartla mam rada a tato byla opět velmi čtivá. Přesto nedávám plný počet hvězdiček. I když byl příběh zajímavý, nějak mi tam chyběl ten pocit, ze musím čist a nemohu knihu odložit jak je mi u tohoto autora zvykem.
Jedna z tých lepších “hartloviek”. O tom, že píše super sa ani nemusíme baviť, ale tentoraz neboli ženské postavy len objekty, ale mali aspoň akú-takú hĺbku. Vidím posun k lepšiemu v tomto smere.
Mnohem lepsi, mozna proto, ze jsem po Gazelach spise rezignovala. Libil se mi pribeh a ustredni myslenka. Bylo to ctive, misty vtipne a obcas I dojemne
Já mam jeho knížky prostě ráda. Je to nenáročné čtení ze života, kde se člověk někdy zasměje a někdy si popláče. Tohle bylo takové pohlazení po duši při podzimním splínu.
Tohle je přesně ten typ knihy, který se čte s lehkostí, ale zůstává v hlavě. Příběh o manželství, životních rozhodnutích a emocích – místy úsměvný, místy hodně opravdový. Hartl prostě umí. 😁
Pro mě nejlepší kniha od Hartla, měla hlubší přesah než ostatní oddychové Hartlovo díla. Poslední část vás nutí dočíst jedním dechem. Po dočtení člověk si uvědomí smrtelnost, složitost vztahů a životní hodnoty.